Vyučuje: LJ

Skupinové procesy, naši percepci i chování ovlivňují různé sociální kategorie. Jednou z nejdůležitějších je také kategorie genderu a sexuality. Jakmile někdo čeká dítě, hned všechny zajímá, jestli to bude holka nebo kluk. Proč? Protože bez zodpovězení této otázky je pro většinu lidí obtížné vůbec o budoucím člověku uvažovat. Jazyk, který používáme, je obtížné použít pro osoby, které by nezaujímaly jednu ze dvou kategorií. Zároveň se tyto dvě kategorie stávají omezujícími, neboť formují očekávání vztahující se vůči konkrétním osobám.

Na konkrétní situaci jsme si zkusili ukázat, jak se prolíná kategorie genderu a kategorie sexuality. Vyžili jsme pro to teorii Judith Butler, která vnímá kategorii genderu jako neoddělitelnou od sexuality. Gender pro ni není jen role, ale určitý matrix, který staví strukturu našeho bytí a vnímání. Gender je spjat se touhou/sexualitou a tělesností. Od jedince se očekává konzistence všech těchto tří složek. Pokud někdo nenaplňuje genderová očekávání, je zároveň zpochybňována jeho/její sexualita. To je podstatou genderové a homofobní šikany, která je na školách velice častá. Nadávání do buzerantů a teploušů častěji nesouvisí se sexualitou oběti. Jde pouze o využití určité kategorie, která má sloužit pro dehonestaci jedince.

To se odvíjí od toho, jak je konstruována maskulinita, která má nejen určité znaky (např. síla, racionalita, moc), ale je utvářena jako privilegium, jako hierarchicky nadřazená, a tudíž implikuje konstatní boj o její udržení.  Kluci musejí neustále dokazovat, že nejsou zženštilí, není na nich nic holčičího. Nastává to, co popsala psychoanalytička Nancy Chodorow, která se zabývala utvářením genderové identity. Malé děti bez ohledu na pohlaví se nejdříve identifikují s matkou. Líbí se jim její hezké vlastnosti, dcery i synové chtějí být jako ona, napodobují ji, vžívají se do ní. Podle Chodorow se identita dívek utváří kontinuálně, zatímco v budování identity kluků dochází ke zlomu. Když malí kluci zjistí, že maminka je žena a oni jsou kluci a mají z nich být muži, musí svůj původní identifikační vzor odmítnout. To představuje nápor na jejich psychiku a proces obhájení vlastní identity je náročnější. Je to doslova boj. Protože jsou obvykle v intenzivnějším kontaktu s ženami, s maminkami na rodičovské, jejich kamarádkami, s babičkami nebo učitelkami, není jim tak zcela jasné, čím se přesně mužská role a identita vyznačuje. Muži v jejich okolí jsou často vzdálení a tráví s nimi mnohem méně času. Pro děti je proto těžší jejich svět pozorovat, napodobovat ho, proniknout do něj, porozumět mu a něco si z něj vzít. Kluci pak pro nedostatek pozitivního obsahu začnou svou identitu stavět na negaci ženského. Je maminka hodná? Tak to já jako kluk musím zlobit.

Proto se kluci mnohem více vymezují vůči hočičímu než holky vůči klučičímu. Začnou až úzkostlivě dbát na to, aby na nich nebylo nic holčičího. Ve třídě to bývá i zdrojem agrese a konfliktů. Přičítáme to testosteronu, ale často za tím stojí úzkost. Úzkost, že nejsem dost kluk. Abych dokázal, že jsem, někoho zbiju. Nebo odmítám nosit určité barvy. Stydím se, že chodím zpívat nebo tancovat, protože to „je pro holky“. Pokud si tyto mechanismy neuvědomujeme a dětem se strachem z nálepky nepomůžeme nebo dokonce utrousíme nějakou byť dobře míněnou poznámku, můžeme jim uzavřít cesty k rozvoji jejich talentu. Je důležité chápat, že „holčičí“ je z pohledu kluků vnímáno jako něco toxického, čím se mohou nakazit. Holka, která dělá něco „klučičího“ – třeba má sílu, je rychlá, rozumí počítačům – může být za frajerku, získá si uznání. Toto hierarchické uspořádaní ještě umocňujeme poznámkami typu „Nebuď baba!“, „Jsi chlap, tak nebreč“. Proto bych jako učitelka měla svoji práci neustále podrobovat reflexi. Přemýšlet nad tím, jak se mužsko-ženská perspektiva promítá do mé interakce s žáky, do hodnocení jejich práce. Genderově citlivá výuka je součást širšího respektujícího přístupu, kdy jako učitel přemýšlím, jak se propojit a kooperovat. V tomto případě jak propojit holky a kluky.Hlavně je automaticky neoddělovat na dva zcela nesourodé tábory. Často se za trest rozesazuje kluk k holce. Jako kdyby nebylo normální, že i kluk s holkou si spolu můžou povídat, kamarádit se. Dávají se jiné domácí úkoly pro kluky a jiné pro holky, protože „Holky budou radši vybarvovat květinku a kluci auto.“ Podle mě je fajn, když mají děti na výběr. Proto bych nedělila úkoly, kroužky ani jiné aktivity na klučičí a holčičí ale např. na rukodělné a sportovní.Říkáme, že „nebudeme přece kluky nutit navlékat korálky a holky do fotbalu“, ale ve zbytku vzdělávání tvrdíme opak. Když někomu nejde psaní, nepromineme mu úkol v písance. Vždyť i u kluků by mohlo být fajn procvičit jemnou motoriku. Když navlékání nepředstavíme jako „holčičí“, ale univerzálněji, třeba jako tvorbu pokladu, mají s tím kluci daleko menší problém. Neříkejme tedy: „Holky, dneska si navlíkneme korálky. A samozřejmě, když se k nám bude chtít připojit nějaký kluk, může.“ Tím vysíláme signál, že to bude nějaký divný kluk. Proč neříct „Děti, dneska si vytvoříme poklad – indiánské náramky, které pak schováme do tajné skrýše“. Tak nadchnete holky i kluky.

Když se obracíme na všechny, často používáme mužský rod: „Ukaž mi, jak sis to vybarvil.“ A očekáváme, že zareagují i holky. Kdyby ale paní učitelka začala mluvit v ženském rodě na celou třídu, kluci okamžitě vypnou. Zato holky slyší na mužský rod pořád. Vůči holkám to je svým způsobem nerespektující, ale zároveň se učí flexibilitě, být pořád ve střehu, připravené reagovat. Pak se divíme, že jsou kluci málo flexibilní. Je to totéž jako se psaním. Copak si řekneme „Jemu nejde psaní, tak ho tím nebudeme mučit a vymyslíme něco, co ho zaujme“? Naopak, v případě psaní se snažíme nepsavce vytrénovat. Jinak je to ale v případě empatie a spolupráce ve vztahu k genderovým očekáváním. Nejsou u kluků rozvinuté? Svedeme to na jejich pohlaví, místo toho abychom přemýšleli, jak u nich tyto kompetence posílit. Přistupujme k osvojení softskills stejně jako k počítání. Je dobré to naučit všechny děti.

Rozbor situace

Scénka Žlutý penál

Nacházíme se v šesté třídě základní školy. Je přestávka žáci a žákyně jsou ve třídě, učitelka je mimo třídu a později během přestávky  vstoupí do třídy ve chvíli, kdy slyší, že někdo ve třídě křičí "teplouš".

Učitelka Anna
je třídní šesté třídy, přijde během přestávky do třídy a vidí konflikt mezi žáky, Bořkem, Cyrilem a Danem

Žák Bořek
má na lavici nový žlutý penál, který mu  spolužák Cyril sebere, on se ho snaží získat zpět.

Žák Cyril
sebere žáku Bořkovi žlutý penál, hází si s ním a posmívá se Bořkovi, že je teplouš, buzna a má teploušský penál. Penál hodí Danovi a volá na něj: Hoď mi ho zpátky.

Žák Dan
vidí, že Cyril sebral žákovi Bořkovi žlutý penál, hází si s ním a posmívá se Bořkovi, že je buzna. Cyril si chce s Danem penálem házet a tak mu Dan vyhoví a penál hodí zpět. U toho řekne: Co mě ten hnusnej penál házíš, nech si ho.

Učitelka Anna
je třídní šesté třídy, přijde během přestávky do třídy a vidí konflikt mezi žáky, Bořkem, Cyrilem a Danem

Rozdělili jsme se do skupin A, B, C a D. Každá skupina nominovala jednoho herce/herečku pro scénku. Po sehrání scénky se účinkující vrací ke své skupince.

Reflexe scénky ve skupinkách

A, B, C, D – jděte ke své skupince, herci budou odpovídat na následující otázky:

Jak jste se cítili?

Proč jste jednali tak, jak jste jednali?

Co pro vás bylo v dané situaci nejtěžší?

Skupina dává zpětnou vazbu na jejich chování. Společně se snaží zreflektovat a zanalyzovat situaci a odpovědět na otázky:

Proč k dané situaci mohlo dojít? Jaké jsou kořeny takových situací v žákovských kolektivech? Jak by bylo vhodné se v daný okamžik zachovat? Co můžeme dělat jako prevenci podobných situací a konfliktů.

Pro reflexi těchto otázek jsme využili společnou diskusi a také relfexivní psaní - přemýšlení o dané otázce jsme si zpracovávali volitelou technikou (volné psaní, rozhovor, pětiminutovka proč, sezam).

Doporučené texty:

https://en.wikipedia.org/wiki/Dude,_You%27re_a_Fag

https://gramotni.cz/rubrika/rozvrh-tydne/page/2/

https://a2larm.cz/2018/01/holcici-klucici-a-kocici/

https://www.vlada.cz/assets/ppov/rlp/vybory/sexualni-mensiny/dokumenty/homofob_web_NEW.pdf