Sociologie za mřížemi? Penitenciární sociologie v České republice.


Autor: Lukáš Dirga, Západočeská univerzita v Plzni (člen katedry sociologie, zaměstnanec
Ministerstva spravedlnosti.


Abstrakt: Článek se zabývá rolí sociologů ve vězeňském systému v ČR. Tato role byla v průběhu času
oslabena a sociologové se z věznic téměř vytratili. Článek mapuje historický vývoj a srovnává role
sociologických pracovníků v České republice a v zahraničí.

 Pojmy:

penitenciární

·         samotný pojem penitenciární je překládán jako „týkající se vězeňství“ [Mařádek 2003: 49]

·         Je to přízvisko používáno k označení aspektů spojených s dobou strávenou za mřížemi

Penitenciární sociologie

·         „specializovaný obor sociologie, který zkoumá sociální vazby, strukturu, její fungování a
účinnost v penitenciárním procesu pod zorným úhlem naplnění účelu výkonu trestu“ [Černíková 2008:
16]

·         nesouvisí pouze s životem za mřížemi, ale také vně vězeňské zařízení

·         Za penitenciární sociologii považuji takovou sociologickou práci zaměřenou na oblast
výkonu trestu odnětí svobody a života po propuštění z perspektivy všech dotčených aktérů bez ohledu
na vazbu výzkumníka ke zkoumanému prostředí a míru jeho angažovanosti. (autor)

·         mapování vězeňských kultur/subkultur, rozšiřování poznatků, řešení odhalených problémů

Vězeňská subkultura – vytvářena dvěma modely – deprivační (základem je adaptace na vězeňské
prostředí -> deprivace) a importační (vnášení kulturních aspektů a zvyklostí kriminálních subkultur
mimovězeňského světa)

Možné pozice penitenciární sociologie

·         pozorující = externí - analyzuje funkčnost vztahů v rámci věznice a předkládá návrhy a
doporučení směřující k zvýšení efektivnosti instituce – nezávislí na konkrétním zařízení (převládá)
(v historii např. Foucault)

·         intervenující = interní - jsou součástí vězeňského světa a analyzují vztahy zevnitř
(zaměstnanci VSČR, Institut pro kriminologii a sociální prevenci – resort spravedlnosti)

Měření kvality života ve věznicích

·         MQPL (Measuring the Quality of Prison Life)

·         příklad aplikovaného sociologického vězeňského výzkumu

·         vznikl v Británii – evaluace a komparace jednotlivých věznic



Výkon penitenciární praxe

·         ve třech formách zařízení

o   věznice

o   vazební věznice

o   detenční ústavy

·         zaměstnanci VSČR (dozorčí služba)

·         sociolog – odborní zaměstnanci oddělení výkonu trestu (výzkumná, analytická a poradenská
činnost – možní členové poradních orgánů věznice)

Výzkum

Metoda:

·         Kvalitativní výzkum založený na polostrukturovaných rozhovorech doplněný o obsahovou
analýzu dokumentů (předpisy VSČR, legislativní prameny a koncepční strategické dokumenty)

Respondenti:

·         vybíráni záměrně

·         sociologové oddělení výkonu trestu působící v českých věznicích (nepodařilo se
zkontaktovat)

·         7 vedoucích oddělení výkonu trestu působících v mužských i ženských věznicích
(sociologové jsou jim podřízeni)

·         2 ředitelé věznic

·         1 zástupce GŘVSČR (generální ředitelství)

·         1 zástupce ministerstva spravedlnosti

·         1 zástupce AVSČR (akademie)

Délka rozhovorů

·         25 – 90 minut

Úvod výzkumu

·         Hlavním cílem porevolučního vězenství bylo překonání komunistických pozůstatků a
nastartování transformace směřující k vytvoření vězeňského systému konkurujícího vyspělým evropským
zemím. S tím měla pomoci právě sociologie

·         Zapojování sociologů od roku 1991, legislativně ukotveno 1993

·         Výzkumná pozornost byla upřena zejména na oblasti vztahů mezi účastníky vězeňského světa,
neformálních sociálních struktur a obecných souvislostí výkonu trestu. Sociolog měl dále vymezeny
praktické činnosti, kdy se podílel na vytváření programů zacházení, návrhů na ubytování vězněných
osob, jejich přeřazování do jiných věznic, zařazování do zaměstnání a vzdělávání. Sociolog se
podílel na přípravě návrhů na přerušení trestu, udělování návštěv a na zkoumání příčin mimořádných
událostí

Výsledky výzkumu

·         Nejasnosti v roli sociologa

·         Neochota ze strany zaměstnavatelů

·         Přílišná byrokratizace

·         Sociolog až na posledním místě

Závěr

·         V rámci českého vězeňství dlouhodobě převládá externí typ spolupráce se sociology. O
interní spolupráci není zájem.

·         Převládal nicméně názor, že za současných podmínek by si české vězeňství s integrací
sociologů do každodenního chodu věznic poradit nedokázalo

·         Vedoucí věznic jsou ochotni reflektovat a částečně popsat přínos, nicméně nevidí všechny
pozitivní aspekty

·         Povědomí je mezi zástupci českého vězeňství v současné době formováno primárně na základě
výpovědí pamětníků, kterých však neustále ubývá

·         Poměrně jasně se ukázalo, že ze strany nejvyššího managementu VSČR není směrem k
ředitelům věznic přínos sociologie nijak komunikován. Zájem o sociologii tak od počátku
devadesátých let postupně vymizel s tím, jak z českého vězeňství odešli zaměstnanci s přímou
zkušeností, kteří by mohli předat své zkušenosti

·         Nyní je vhodné klást primární důraz na externí spojení se sociologií a postupně budovat
pozici pro případný budoucí návrat sociologů do každodenní praxe za mřížemi českých věznic

·         Částečnou vinu na uvedeném stavu však nese i sama sociologie, která není v českém
kontextu příliš aktivní, nedokáže plně prezentovat svůj možný přínos pro vězeňství a není schopna
vychovávat penitenciární sociology