Konsonanty češtiny Místo tvoření (= cíl pohybu aktivního artikulačního orgánu)
labiální alveolární
palatální velární laryngální
bilabiální labiodent. prealveol. postalveol.
Způsobtvoření
okluzivy
orální p b t d c ɟ k ɡ ʔ explozivy
Akustické/auditivní
hledisko
nazální m ɱ n ɲ ŋ sonory
semiokluzivy t͜ s d͜ z t͜ ʃ d͜ ʒ afrikáty
konstriktivy (frikativy) f v s z ʃ ʒ x ɣ ɦ
frikativy
vibranty
frikativní r̝̊ r
r
sonory
aproximanty
centrální j
laterální l
Znělost (+ znělé, – neznělé) – + – + – + – + – + – + – +
labium (dolní ret)
apex (hrot) dorzum (hřbet) glottis
(hlasivky)lingva (jazyk)
Aktivní artikulační orgán nebo jeho část
Poznámky
Centrálnost/laterálnost odkazuje na činnost jazyka, a proto je relevantní jen pro hlásky jím tvořené. V češtině je rozdíl v centrálnosti a laterálnosti
využíván jen u aproximant, ostatní konsonanty jsou centrální. V jiných jazycích však mohou být laterální i frikativy, a proto je nutné
centrálnost/laterálnost určovat.
Semiokluzivy, konstriktivy (frikativy, axproximanty a vibranty) jsou všechny orální, tj. nazálnost je v češtině využita pouze u okluziv. Opět je nutné
určit, protože v jiných jazycích může být situace odlišná.
Ráz (laryngální/glotální okluziva) je v tabulce zařazen pod orální okluzivy, ale orální okluziva to vlastně není! Orální znamená artikulováno v dutině
ústní, ale ráz je tvořen v dutině hrdelní. V tabulce je zařazen mezi orální okluzivy jen pro zjednodušení celé tabulky. Ráz je dále z principu jen neznělý,
protože je tvořen tak, že jsou hlasivky zcela sevřené. Znělé hlásky jsou takové, při nichž hlasivky vibrují, což tedy se sevřenými hlasivkami není
možné.
Vokály češtiny Horizontální posun jazyka
přední
(anteriorní)
střední
(centrální)
zadní
(posteriorní)
Vertikální
posunjazyka
vysoké (zavřené) ɪ iː u uː
středové ɛ ɛː o oː
nízké (otevřené) a aː
Délka krátké dlouhé krátké dlouhé krátké dlouhé
Zaokrouhlení rtů nezaokrouhlené (nelabializované)
zaokrouhlené
(labializované)
Diftongy (dvojhlásky): ou̯, au̯, ɛu̯
Poznámky
Z akustického/auditivního hlediska vokály tvoří samostatnou třídu hlásek, ale mohly by pro zjednodušení být chápány jako sonory.
Vokál [iː] je v češtině z artikulačního hlediska o něco vyšší než [ɪ], proto jsou v IPA užity jiné znaky.
Vysoké vokály bývají někdy označované jako „zavřené“ a nízké jako „otevřené“. U středových vokálů je také možné rozlišovat mezi středově
zavřenějšími a středově otevřenějšími. Jelikož má čeština jen jeden typ středových vokálů, stačí určit, že jsou středové.
Příklad klasifikace hlásek, které jsou vyslovovány ve slově žabky:
[ʒ] = konsonant, znělá orální centrální postalveolární konstriktiva, (z akustického hlediska) frikativa
[a] = vokál, nízký střední nezaokrouhlený krátký, (z akustického hlediska) sonanta
[p] = konsonant, neznělá orální bilabiální okluzíva, (z akustického hlediska) exploziva
[k] = konsonant, neznělá orální centrální velární okluzíva, (z akustického hlediska) explozíva
[ɪ] = vokál, vysoký přední nezaokrouhlený krátký
Poznámky
Fonetická transkripce vychází z výslovnosti, nikoliv z pravopisu! Proto slovo žabky neobsahuje hlásku [b], ačkoliv se v jeho pravopisném zápisu
objevuje stejné písmeno jako ve slově bába.
Někdy se u konsonantů určuje, zda jsou párové (= mají znělostní protějšek, v češtině okluzivy, semiokluzivy, konstriktivy a [r̝ ] + [r̝̝̊]), nebo nepárové
(nemají znělostní protějšek, v češtině nazály, [r], [l] a [j]). Párovost je ovšem závislá na konkrétním jazyce, není to artikulační nebo akustická vlastnost
hlásek. Např. v češtině jsou nazály nepárové, ale ve velštině jsou párové, protože velština má neznělé nazály.