Sekce pro foniatrii a audiologii České společnosti ORLCHHK ČLS JEP a AUDIO-Fon Centr. Brno, celostátní foniatrický seminář, 23. 2. 2019 v Brně Přístupy a současné trendy v oblasti rozvoje funkční komunikace u dětí se sluchovým postižením Radka HORÁKOVÁ AUDIO - Fon Centr., Brno …. „Rozvoj mluveného jazyka u neslyšících dětí je dnes reálnější než kdy dříve. Jsme na prahu něčeho, co se jeví jako neomezené možnosti.“ (Marschark & Spencer, 2006, s. 17) • Vývoj technologií, které zprostředkovávají poslech zvuků a řeči lidem se sluchovým postižením, je velmi rychlý a nezadržitelný…. • Mnohé děti se sluchovým postižením využívají kompenzační pomůcky, které zásadním způsobem mění jejich biologické předpoklady k využívání sluchu (Hudáková, 2018, s. 8) Pomůcky usnadňují život člověku se sluchovou vadou, ale tento stav „nevyléčí“ a ne vždy zaručí plné porozumění mluvené řeči. Dopad sluchového postižení na vývoj dítěte • Smyslová deprivace – nedostatek podnětů v kritickém období vývoje dítěte, v němž má dojít k optimálnímu uspořádání oblastí mozku, které jsou primárně předurčeny k senzorickému zpracování (Kral, Eggermont, 2007 aj.). • Neprobíhá náhodné bezděčné učení pomocí sluchu – dochází k omezení přísunu některých informací (denní komunikační situace). • Pokud dítě období senzitivní vývojové periody pro osvojení si prvních jazykových vzorců promešká, je velmi těžké, ba i nemožné, jej dohnat a plnohodnotně nahradit způsobené škody. Macurová (1998) tento stav označuje jako rané bezjazyčí. • Nemožnost komunikace • Nemožnost myšlení v jazyce • Nemožnost utvářet své představy v jazyce Omezení mentální encyklopedie/sémantické sítě – zkreslený model a povědomí o světě Jak předejít obtížím spojeným s vědomím, že český jazyk je pro neslyšící: • smyslově nepřístupný, nemohou jej vnímat přirozeně? • neznámý, obtížný? • přístupný v psané podobě? • obtížně přijatelný? • cizí jazyk? Různé komunikační strategie a výchovně vzdělávací přístupy, jejichž cílem je vybudovat a posílit funkční gramotnost. „Nabytí jistých komunikačních a jazykových kompetencí je nezbytnou podmínkou (a prostředkem) toho, aby dítě mohlo být plnohodnotně a smysluplně vychováváno a vzděláváno a aby tak mohl být naplno rozvinut jeho potenciál.“ (Hudáková, 2018, s. 7) Orální metody – cílem je formovat mluvenou řeč a aktivizovat zbytky sluchu Předpokladem je: • primární postavení sluchového tréninku a vystavení dítěte sluchovým podnětům • včasná diagnostika sluchové vady - včasná intervence • včasné vybavení dětí nejlepší možnou sluchovou technologií • ústřední role rodičů ve výchovném procesu • auditivně verbální metoda výhradně se zaměřuje na sluch a sluchový trénink, vědomě omezuje přístup dítěte k vizuálním podnětům i k odezírání, zejména v počátku jazykového vývoje dítěte a jeho sluchu • auditivně orální metoda už od počátku vývoje dítěte povoluje dítěti odezírat a využít všech dostupných fonologických a jazykových informací, nebrání ani používání přirozených gest • přirozený oralismus velmi podobné s AO metodou, dále zdůrazňuje, aby rodiče zahrnovali neslyšící dítě do smysluplné konverzace, použití prvků mateřského jazyka – pomalé tempo řeči, opakování vlastních výpovědí, výrazná mimika a artikulace, využívání citoslovcí • reflexivní metoda mateřské řeči Van Udena tato strategie se soustředí na funkci matky a „ponoření dítěte do jazyka, obklopení jej slovem a řečí“ - je třeba zabránit tomu, aby dítě přestalo používat svůj hlas, ztratilo orientaci na tvář a přestalo si uvědomovat existenci zvuků. Ústřední roli zde hraje psaná forma jazyka – podporuje vývoj mluveného jazyka dítěte, a to již od raného věku, všechny konverzace jsou převedeny do psané podoby a děti potom text analyzují. Totální komunikace • TK je filozofie určitého způsobu myšlení – Dorothy Shifflettová, Roy Holcomb (1968, USA) • TK je způsob komunikace - neslyšící i slyšící se chtějí vzájemně co nejlépe pochopit • TK je praktická metoda pro navázání komunikace s neslyšícími (neslyšící i slyšící použijí všechny dostupné prostředky k porozumění - sluchových, manuálních a orálních prostředků v komunikaci) • nejsilnější stránka TK je široký rozsah a nabídka možností a postupů X může mít ovšem i opačný význam • existuje řada faktorů, které mohou ovlivnit úspěšnost metody – věk, velikost sluchové ztráty, stav sluchu rodičů (jazyková kompetence rodičů), v jakém poměru dostává dítě zrakové a sluchové podněty… (Spencer, P. E., Marschark, M. – Advances in the Spoken Language Development of Deaf and Hard of Hearing Children, 2006) Bilingvální/bikulturní přístup komunikace neslyšících, kdy přenos informací probíhá ve dvou jazykových kódech znakový jazyk neslyšících (ČZJ) a jazyk majoritní společnosti (český jazyk) Schéma bilingvní metody (Bouvet, 1990): • znakový jazyk(neomezený vývoj) • psaná podoba jazyka(neomezený rozvoj s podporou ZJ) • orání řeč(omezený rozvoj kvůli senzorické bariéře) Podmínky pro realizaci bilingválního přístupu • realizace výzkumu teorie ZJ a tvorba metodik aplikace ZJ v procesu výchovy a vzdělávání neslyšících • přirozené akceptování společenství neslyšících a jejich jazyka • akceptování bilingválního přístupu ze strany slyšících rodičů • příprava pedagogických pracovníků • zabezpečení přirozeného kontaktu mezi neslyšícími a slyšícími osobami • víra v úspěch bilingválního vzdělávání „....každé dítě je individualita formovaná součinností mnoha rozmanitých okolností, a skutečnost, že dítě má sluchové postižení, je pouze jednou z nich,…. ….každé sluchové postižení je výsledkem synergie různých vlivů, a proto neexistují dvě děti se stejným sluchovým postižením a tudíž ani dvě děti, kterým by vyhovovaly identické pedagogické postupy.“ (Hudáková, 2018, s. 7) Proto je třeba věnovat maximální pozornost odlišnostem ve vývoji dítěte, monitorovat jeho reakce v různých situacích a prostředích a podle toho zvážit další možnosti péče a volbu adekvátního komunikačního systému. Preferované komunikační strategie v receptivní a expresivní složce řeči Zdroj: Stredler-Brown in Marschark, Spencer a kol. (2010, s. 296), srov. Nussbaum, Scott in Paludneviciene, Leigh a kol., 2011, s. 194 Přístup na našem pracovišti: • týmová spolupráce (medicínský přístup + kulturně antropologický přístup) • respektování individuálních odlišností – průběžné monitorování potřeb dítěte a rodiny za využití vývojových škál, dotazníků pro rodiče a dalších diagnostických nástrojů • využití metod sluchově řečové výchovy • využití českého znakového jazyka Děkuji za pozornost