Psychologickou diagnostiku ve školním věku zařazujeme nejčastěji v případě
posouzení intelektových schopností na žádost zákonného zástupce (např. i na doporučení
rodičům ze strany pedagogů s ohledem na školní výkony žáka), při přechodu na 2. stupeň ZŠ
či víceleté gymnázium, při volbě povolání, popř. z důvodu potíží vyskytujících se s ohledem
na věk žáka (puberta) apod. Při diagnostice intelektových schopností žáků s postižením sluchu
bývá nejvíce využíván test SON-R, který v současné době jako jeden z diagnostických
nástrojů k dispozici pracovníci speciálněpedagogických center a pedagogickopsychologických
poraden v České republice a lze jej aktuálně považovat za jediný
standardizovaný kulturně nezatížený nástroj pro diagnostiku lehkého mentálního postižení.
Druhým nejčastěji využívaným testem je Wechslerův inteligenční test pro děti školního
věku (WISC –III). Test je rozdělen na část:
1. verbální: vědomosti, podobnosti, počty, slovník, porozumění, opakování čísel;
2. neverbální: doplňování obrázků, kódování, řazení obrázků, kostky, skládanky, hledání
symbolů, bludiště.
Výsledky neverbálních testů by neměly být využívány pro komplexní posouzení
rozumových schopností neslyšících dětí. Děti mohou mít snížené spíše neverbální schopnosti
(vizuální, vizuálně-motorické či prostorové schopnosti atd.) a neverbální testy podávají obraz
pouze o neverbální inteligenci (Šmídová, 2010). Psycholog pracující s neslyšícími dětmi má
velmi obtížný úkol, neboť kromě důkladné znalosti, odborných zkušeností v oblasti
diagnostiky a možnosti využití různých diagnostických nástrojů by měl disponovat znalostí
problematiky jedinců se sluchovým postižením, specifik komunity neslyšících, významu
