Hor&a jde k psychologovi
Kateřina Herrmannová
KRIZOVÉ CENTRUM
pro děti a rodinu
Mám trochu strach, mamka mi říkala, že zítra půjdu k psycholožce.
i*
Ho
Vůbec laewm; co mám cekat. Musím to probrat s Týnou. Zkusíme se podívat, co najdeme na internetu.
Našli jsme toho hodne, ale moc jsem tomu nerozumel. Týna mi ale vysvetlila, ze psycholog je Človek, který dokáže lidem pomoct řešit jejich problémy (třeba v rodine, nebo ve Škole) a naučit se je příští zvládnout lepe sám. A také, že pokud má někdo nejaké trápení, nebo starosti, může si o tom s psychologem popovídat.
Týna si vzpomněla, že u psycholožky také jednou
byla jestej než Šla do Školy. Rodiče si nebyli jistí',
jestli je už na školu dost připravená.
Říkala, že to bylo docela fajn.
Mela za úkol neco nakreslit, spočítat, skládat
a taky si kodne povídala.
Asi jito šlo dobře, protože do školy normálně šla.
Mamka mi pak ještě vysvetlila, že děti se s psychologem mohou setkat ve škole, kde často pracuje. Mohou za ním samy přijít, když je něco trápí. Také jim pomůže, když mají\ iroblémy se spolužáky, nebo s učením.
Ale co, když něco nebudu vědět, nebo odpovím Špatně?
/
Neboj se ničeho. Povídat si budete hlavne o tom, jak se máš, jak se cítíš a co bys potřeboval. Vyšetření u psychologa opravdu nebolí, protože to je hlavně kreslení, vyplňování různých testů, nebo hraní.
Začínám být zvedavý,jaké to zítra bude.
Co
Paní psycholožka se me ptala na všechno možné. Jak se mi líbí ve škole, jestli tam mám kamarádi) a co s nimi rád delám. Také jí zajímalo, jak si rád hraji a co delám po škole. Vyprávěl jsem jí, že rád hraji fotbal, mám ve třídě hodne kamarádů a rád jezdím na kole s tátou a chodím plavat s mamkou. Dokonce jsem jí prozradil i to, že bývám někdy smutný, když se nasi hádají.
Pak jsem mel za úkol nakreslit obrázek nasí rodiny. Myslím, že se mi povedl.
A jak bys namaloval/a vaší rodinu Ty?
Povídali jsme si také o tom, jaké mohou Udí mít pocity. Nejdřív jsem mel vzpomínat* jaké pocity znám. Ukazovali jsme si u toho takové obrázky s rozesmátými a zamračenými obličeji - smajlíky. Vzpomněl jsem si na radost, smutek, vztek.
Zkusíš si jesté i Ty vzpomenout na nejaké další pocity?
Kazdy může být někdy veselý, někdy smutný a někdy se třeba i zlobit. Ne všechny pocity nám jsou příjemné, ale všechny k nám patří. Říkají nám, co se uvnitř nás déje, co cítíme. Je dobré se naučit rozpoznávat, jak se cítíme a poslouchat, co nám říká naše télo. Možná Te taky někdy bolí bříško - ale vlastne se Ti především nechce do školy. S psychologem můžeš o svých pocitech mluvit. Pomůže Ti se v nich lépe vyznat. Pokud Te něco trápí, možná, že spolu přijdete na řešení.
A teď jeden úkol pro Tebe:
Nakresli do připraveného kolečka obličej siwajlíka.
RADOST:
Nakresli veselého smajlíka.
Pamatuješ si^ kdy jsi
naposledy mel/a radost?
Co jsi dělal/a?
Co, nebo kdo Te nejčastěji
rozveselí?
VZTEK:
Nakresli smajlíka, který vná vztek
Co té neicastěii rozzlobí? Co nejčastěji delaSj když se zlobíš? Co bys mohl/a dělat? Co je lepší, když vnአvztek? BoucnnojAt do někoho, do polštáře, nebo Ti pomáhá třeba jít [ ven?
r*
SMUTEK.:
Nakresli smutného smajlíka.
Stalo se Ti už někdy, že jsi bul/a smutnu/na? Co můžeš delat, když jsi smutný/na? Kdo Tivtu chvíli nejčastěji pomůže? Co můžeš udějav, když je někdo smutný?
STRACH:
Nakresli vystrašeného smajlíka.
Také Jsi se už někdy bal/d?
Co Ti pomohlo strach překonat?
Co Můžeš udělat, když se někdo bojí?
U paní psycholožky to bylo fajn. Domluvili jsme se, že brzy zase přijdu.
Ve škole jsem to vyprávěl kamarádům a najednou se ukázalo,
ze hodne z nich už také u psychologa bylo.
Třeba Petr chodí do poradny, protože mu od první třídy moc
nejde ctení. Martin zase ve škole hodně zlobil , ale tedJ už je to
lepší. Chodí do detské skupiny, kde se naučil, jak se správne
chovat k dětem. A Jirkovi se loni rozvedli rodiče.
Oba s bráchou pak chodili k psychologovi, protože z toho byli
hodně smutní.
Zjistil jsem, že jít k psychologovi je úplně normální. Jenom jsme si o tom dřív s klukama vůbec nepovídali.
Týna se mé zeptala, jestli
vím, kdo to je
sociální pracovník.
Myslím, ze je to také clovék,
který pracuje s lidmi
a pomáhá jim.
Týna mi vysvetlila, ze déti se se sociálním pracovníkem setkají asi nejčastěji na OSPOD - to je úřad, který se stará o to, aby se détem v rodinách dařilo dobře a aby jim nikdo neubližoval.
OSPOD také pomáhá rodičům po rozvodu dohodnout, jak se budou o své deti dál starat.
Týna mi vyprávěla, ze když se její rodiče rozváděli', byla s nimi také na tom úřade, kterému se říká OSPOD. Povídala si tam se sociální pracovnicí o tom, jak by si přála, aby to po rozvodu rodičů u nich vypadalo. Sociální pracovnice se Týny ptala, co ráda delá a co jí baví dělat s maminkou a co s tatínkem.
Mela za úkol namalovat nejaké obrázky. Mohla také říct, jak by si představovala střídání casu, stráveného s mámou a s tátou.
Týna mi řekla, že sociální pracovník může mít jeste spoustu jiné důležité práce. Setkává se s lidmi, nebo rodinami, které potřebují nejakou pomoc, nebo dohled. Dochází přímo za lidmi domů, kde zjišťuje, jak se komu daří a co kdo potřebuje, nebo ho lidé navštěvují na úřade.
f Dále zjišťuje třeba:
- jak a kde bydlí
- jestli mají dostatek p zaplacení bydlení a jídli
enez na la
-jestli nemají problémy s alkoholem, nebo drogami
- pomáhá starým, nebo postiženým lidem
s
řešení
- působí, jako pomocník, přiřeSi sporů, nebo rodinných problémů
- pomáhá lidem vyplnit žádosti, nebo formuláře
2
Myslím, že být sociálním pracovníkem je opravdu důležitá práce:-)
ICľ.ASO
l.řCHIfiSTflN
NC'8*AV
eea grants
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnská a Norska
KRIZOVÉ CENTRUM
pro děti a rodinu