- Co pomáhá utlumit meziskupinové konflikty?
- Co naopak meziskupinové konflikty prohlubuje?
- Jak na meziskupinová konflikt působí frustrace členů jedné skupiny?
- Za jakých ekonomických podmínek lze očekávat největší počet meziskupinových konfliktů?
Týden 12 Lidská agrese v sociálních vztazích
Dobrý den,
vítejte v dnešní lekci.
V minulých lekcích byla řeč o konfliktních vztazích mezi velkými
sociálními skupinami. Jedním z projevů (i jednou z příčin) konfliktu je agrese (agresivní
mluva, agresivní chování, agresivní myšlení). Agrese má velmi blízko nejen k
jedné ze základních emocí - k vzteku, ale vlastně ji lze spojit se všemi
základními emocemi. I smích a radování se jsou někdy velmi agresivní (např.
oslava vítězství fotbalového týmu). Stejně tak i smutek, úlek, znechucení,
strach a další se mohou projevit v agresi.
V následující prezentaci jsou
informace o třech poměrně známých výzkumech, které vrhají nelichotivé světlo na
samotnou lidskou podstatu. V nejdříve popsaném experimentu americký psycholog
Stanley Milgram zkoumal, kam až může běžný člověk zajít při svém podléhání
příkazu nějaké autority. Milgramův
experiment se snažil vysvětlit, jak je možné, že lidé, kteří pracovali
v koncentračních táborech třetí říše, nebyli ve všech případech sadisté, ale
spíše "obyčejné lidé" s funkčními rodinami a sociálními vztahy. Obyčejní lidé, ač jim to vůbec
nebylo příjemné, byli schopni v rámci Milgramova experimentu do druhého člověka
pustit elektrický proud i o napětí 300 V, když jim to nakázal "pan
profesor". Milgramův experiment objevil "slabinu" v našich
adaptacích na sociální život: jsme bohužel schopni/y uposlechnout i eticky
velmi problematické příkazy. V podstatě na podobná zjištění chtěl navázat svým
výzkumem chování dozorců a vězňů v experimentální věznici i Philip Zimbardo.
Závěry jeho (mezi laickou veřejností snad nejslavnějšího experimentu) jsou však
velmi diskutabilní a dnes se má za to, že Zimbardův stanfordský vězeňský
experiment nevypovídá v podstatě o ničem. Nicméně nepřímo přeci jen ukazuje,
kam až jsou běžní zdraví lidé schopni zajít při hře na vězení.
Efekt přihlížejících je další
smutnou "slabinou" našich jinak velmi dobrých sociálních adaptací.
Případy, které dokazují efekt přihlížejících, se objevují v novinových článcích
pravidelně každý rok.
Zvlášť u poslouchání autority a u
efektu přihlížejících platí: čím více jsem si vědom/a, že těmto
"slabinám" podléhám, tím více jsem je schopen řídit.
Nejprve si přečtěte následující
kapitolu z učebnice Sociální psychologie. V ní se dozvíte, že agresi a
agresivitu nelze nijak jednoduše popsat nebo vysvětlit. Agrese má jistě
svoji biologickou i svoji sociální (kulturní) část. Má také svoji složku
adaptivních (pomáhá nám přežít) i svoji velice zhoubnou část. Následující prezentaci
chápejte jako konkretizaci speciální podmínky pro projev agrese: když nám to
někdo rozkáže. Efekt přihlížejících není o lidské agresi, ale o lidské
neaktivitě.
Zkuste ve svém chování jemněji rozlišovat různé projevy agresivity: v chování, v mluvě, v humoru, ve volbě filmu ke sledování, ve fantazii atd.
Jsou některé ze zachycených projevů spíše adaptivní, nebo spíše neblahé?
V jakém prostředí jsi vyrůstal/a? Byly součástí tohoto prostředí i projevy agrese mezi vrstevníky? Nebo nikoli?
Jak je Vaše přemýšlení o trestech ovlivněno chováním Vašich rodičů k Vám (tedy vzorem výchovy)?
- Je agrese spíše vrozená, nebo spíše získaná (naučená)?
- Které projevy agresivity jsou spíše adaptivní (v něčem nám pomáhají)?
- Víte kolik miliónů lidských životů bylo zmařeno v druhé světové válce?
- Znáte nějaký jiný živočišný druh, který by projevoval tak velkou vnitrodruhovou agresi jako člověk?
Rozšiřující, dobrovolné zdroje pro zájemce
V případě dotazů se neváhejte ptát na diskuzním fóru - najdete ho zde:
Budeme se snažit reagovat co nejpružněji.