Pěkný den, 

tento seminář se věnuje experimentům v sociální psychologii. 

Jak přesně vědci zkoumají lidskou mysl a chování? I když existuje celá řada různých výzkumných technik, experimentální metoda umožňuje vědcům podívat se na vztahy mezi příčinami a následky. V experimentální metodě vědci identifikují a definují klíčové proměnné, formulují hypotézu, manipulují s proměnnými a shromažďují data o výsledcích. Intervenující proměnné jsou pečlivě kontrolovány, aby se minimalizoval potenciální dopad na výsledek experimentu.

Experimenty v sociální psychologii se snaží vysvětlit, jak jsou myšlenky, pocity a chování ovlivňovány přítomností druhých. Takové studie obvykle zkoumají, jak chování jedince ovlivňuje skupinové chování nebo vnitřní stavy, jako je postoj nebo sebepojetí.

Pojďme si připomenout několik známých či zajímavých experimentů, které demonstrují fenomény, o kterých jsme slyšeli na přednáškách a seminářích.

The smoky room experiment

Efekt přihlížejícího

Pokud byste seděli v čekárně a z větracího otvoru na zdi by začal vycházet kouř, pravděpodobně byste s tím něco udělali. Aspoň byste problém někomu nahlásili. A nebo možná ne.

Vědci nechali účastníky sedět v čekárně, aby vyplnili dotazníky před započetím vlastního výzkumu. Najednou se však místnost začala plnit kouřem. Zkoumány byly různé varianty - někdy byl účastník v místnosti sám, nebo byli netušící účastníci v místnosti tři. V hlavní části experimentu byl v místnosti jeden účastník a spolu s ním dva „herci“, kteří kouř ignorovali a pokračovali ve vyplňování dotazníků.

Když byli účastníci sami, asi tři čtvrtiny účastníků opustily místnost, aby hlásily kouř vědcům. Ve stavu se třemi skutečnými účastníky hlásilo kouř jen necelých 40 procent. Ve finálním stavu, kdy dva společníci kouř záměrně ignoroval, pouhých 10 procent účastníků kouř ohlásilo.

Experiment je skvělým příkladem toho, do jaké míry se lidé při řízení svých akcí spoléhají na reakce ostatních.

Otázky

• Myslíte, že byste kouř ohlásili nebo podlehli skupinové konformitě? 
  
• Co myslíte, že z hlediska situačních či osobnostních proměnných dále mohlo ovlivnit ochotu/neochotu kouř ohlásit?
• Jak se to projeví ve vaší třídě - u žáků? V pedagogickém sboru ? 

Zrcadlově obrácené tváře

Efekt pouhého vystavení 

Lidé dávají přednost známým věcem. Ano, je to docela banální zjištění. Mnohem zajímavější je však vynalézavost autorů experimentu, kteří tento efekt chtěli prokázat.

Přesně tento fakt je využíván v experimentu pro testování hypotézu o efektu pouhého vystavení.

Mužům a ženám v partnerských párech byly ukázány fotografie tváře ženy (tj. partnerky), některé zrcadlově převrácené, jiné ne. Přitom byli požádáni, aby vybrali tu fotografii, která se jim nejvíce líbí. Výsledky ukázaly, že žena většinou preferovala zrcadlenou fotografii a naopak muži přímou fotografii.

Autoři nabídli také jedno možné evolučně-psychologické vysvětlení: preference známého je bezpečnější, a tedy přizpůsobivější. Autoři však varovali, že to není tak jednoduché, protože lidé také dávají přednost mírné novosti.  

Otázky k zamyšlení

• Myslíte, že kdybychom aktuálně tento experiment zopakovali, byl by výsledek stejný? Nebo by ho mohla nějak ovlivnit třeba současná vlna selfie fotografií? 
• Napadne vás, v jakých dalších oblastech se projevuje efekt pouhého vystavení? 

Rossovy experimenty s efektem falešného konsenzu

Tendence přeceňovat, do jaké míry s námi ostatní lidé souhlasí.

Skupina účastníků (studentů) byla dotázána, zda by byli ochotni chodit po kampusu po dobu 30 minut s reklamní deskou s nápisem „Jezte u Joea“. Pro motivaci bylo účastníkům jednoduše řečeno, že se ze studie poučí „něco užitečného“, ale že mohou účast kdykoli odmítnout. Výsledky byly jednoznačné. Z těch, kteří souhlasili nosit sendvičovou reklamu si 62% myslelo, že by s tím souhlasili i ostatní. Z těch, kteří odmítli, si pouze 33% myslelo, že by ostatní souhlasili s tím, že budou nosit sendvičovou reklamu. Účastníci také měli extrémnější názory o typu člověka, který by učinil opačné rozhodnutí než oni sami.

Otázky k zamyšlení

• Jaká je vlastně příčina efektu falešného konsenzu? 
• Mohou nastat situace, kdy se tento efekt projevuje silněji? 
• Zjistili jste někdy na sobě, že jste obětí efektu falešného konsenzu?

Breaking the Rules to Rise to Power

Sociální normy

Na požádání by většina z nás pravděpodobně řekla, že pohrdáme hrubostí, ale výzkum naznačuje, že to také můžeme vnímat jako znamení moci. Studie z roku 2011 zveřejněná v časopise Social Psychological and Personality Science naznačuje, že čím hruběji někdo jedná, tím silněji jsou o něm pozorovatelé přesvědčeni, že je důležitou a významnou osobou, a proto nemusí dodržovat stejná pravidla jako my ostatní.

Studie se skládá ze 4 experimentů – (1) Účastníci studie v experimentální skupině četli scénář, ve které herec měl během čekání na úřadě vstát a bez ptaní si nalít šálek kávy z konvice označené „pouze pro zaměstnance“, přičemž účastníci v kontrolní skupině četli scénář o návštěvníkovi úřadu, který během čekání vstal, odešel na WC a pak se vrátil. (2) Scénář v experimentální skupině pojednával o tom, že praktikant v účetní firmě poukázal na nesrovnalosti a nadřízený účetní řekne „To se děje pořád, o to se nemusíš starat. Auditoři si toho nikdy nevšimnou, takže nám to projde.“ V kontrolní skupině ve scénáři nadřízený odpoví: „To se děje pořád, musíme se na to vážně zaměřit. Auditoři si toho nikdy nevšimnou, ale mělo by se to vyřešit. Zákony se musí dodržovat.“ (3) V této studii bylo použito video s mužem, který přijde do restaurace. V experimentální skupině si dá nohy na židli, cigaretový popel odklepává na zem a velmi příkře si objedná sendvič. V kontrolní skupině si herec na videu pouze přehodí nohu přes nohu, popel odklepává do popelníku a objednávku učiní zdvořile. (4) Poslední studie přinesla další důkazy o síle efektu porušování norem tím, že zapojila reálnou interakci. Při čekání na „experiment“ do čekárny kromě nic netušícího účastníka přišel další účastník (najatý herec), který se choval slušně, a posléze dorazil ještě jeden účastník (opět najatý herec), který se choval poněkud hrubě.

Ve všech dílčích studiích účastníci hodnotili muže, který se choval hrubě, jako „schopnějšího učinit rozhodnutí“ a „přimět lidi, aby poslouchali, co říká“, než jak hodnotili stejného muže, který se choval zdvořile.

Zdá se, že tato studie naznačuje, že porušující normy vnímají ostatní jako známku moci, i když by pozorovatelé jinak považovali toto porušení za hrubé nebo úplně nevhodné. Vzhledem k mnoha veřejným osobnostem, ke kterým vzhlížíme, tato zjištění dávají smysl 😊

  

Stanfordský vězeňský experiment

Jak funguje přebírání sociálních rolí? Jak probíhá proces deindividuace a depersonalizace?

Popis: Myšlenka byla jednoduchá: vidět, jak obyčejní lidé reagují na radikální změnu jejich běžných životních rolí. Polovina vybraných jedinců se měla stát vězeňskými dozorci, druhá polovina jejich vězni. V tomto experimentu neexistovaly žádné úlevy. Aby experiment měl smysl, musel se zážitek  maximálně přiblížit skutečné zkušenosti vězňů a stráží.

Kompletní průvodce experimentem:

  

Otázky k zamyšlení

• Bylo etické provádět tuto studii? 
• Bylo správné obchodovat utrpení účastníků-vězňů za znalosti získané z experimentu? 
• Jak se podle vás po studii cítili vězni a dozorci, když se znovu setkali v civilních šatech? 
• Pokud by experiment byl replikován v současnosti v České republice, dopadlo by to podobně?

V případě dotazů se neváhejte ptát na diskuzním fóru - najdete ho zde: 

Budeme se snažit reagovat co nejpružněji, pro naléhavé dotazy vám jsme k dispozici vždy v pondělí v 16:00.