Dotazník je velice efektivní metodou získávání informací a nejčastěji je využíván jako nástroj sběru dat v kvantitativně zaměřených výzkumech. Typicky je využíván na zjišťování názorů a postojů u skupiny respondentů, kteří představují vzorek z cílové populace. Odpovědi respondentů jsou numericky kódovány do datové matice a následně zpracovávány více nebo méně pokročilými statistickými technikami.

Tabulka. Vlastnosti dotazníku v porovnání s rozhovorem

DOTAZNÍK	ROZHOVOR
Vyšší možnost standardizace	Nižší možnost standardizace
Nižší potenciál pro validitu	Vyšší potenciál pro validitu
Vyšší potenciál pro reliabilitu	Nižší potenciál pro reliabilitu
Vliv výzkumníka minimální	Vliv výzkumníka vysoký
Návratnost menší a hůře kontrolovatelná	Návratnost vysoká a snáze kontrolovatelná
Efektivní (levný)	Neefektivní (pracný a velmi časově náročný)
Anonymita možná	Anonymita problematická
Omezené možnosti motivace respondentů	Vyšší možnost motivovat

Strukturace dotazníku

• Před tvorbou jakéhokoliv dotazníku musíme formulovat jeho cíl – tj. co daným dotazníkem zjišťujeme, na jaké výzkumné otázky chceme odpovědět či jaké hypotézy chceme ověřovat
• Titulní stránka dotazníku je obvykle věnována představení dotazníku - jsou uvedeny základní cíle výzkumu, autoři výzkumu, informace o přibližné délce vyplňování a případně instrukce k vyplňování
• V úvodní části dotazníku jsou obvykle sbírány tzv. demografické informace. Mezi nejzákladnější informace patří pohlaví, věk a vzdělání respondenta. S ohledem na zaměření výzkumu je vhodné případně doplnit otázky i na další relevantní demografické údaje. Ale pozor na zachování anonymity respondenta!
• Výzkumný problém je vhodné rozdělit do několika dílčích problémových oblastí (okruhů) a podle nich dotazník strukturovat (např. okruh otázek na kvalitu školy pohledem rodiče, na zpětnou vazbu poskytovanou vyučujícími jejich dítěti, na komunikaci školy s rodiči apod.)
• Je užitečné na závěr dotazníku vložit volné pole pro komentář, resp. zpětnou vazbu k samotnému dotazníku (náměty pro zlepšení), celému projektu nebo výzkumnému tématu.

Základní pravidla pro formulaci kvalitních dotazníkových položek

• Jednoduchost a výstižnost otázky – zdlouhavá formulace otázky zvyšuje riziko nepochopení.
• Odpověditelnost - zejména u otázek s volbou z odpovědí existuje nebezpečí, že respondent nenajde variantu odpovědi, která odpovídá jeho situaci
  
• Jednoznačnost použitých pojmů  – otázky by měl každý respondent chápat stejně, např. výrazy obyčejně a někdy interpretují různí lidé různě.

Nejčastější chyby ve formulaci položek

Dvouhlavňové položky

Použití dvouhlavňové položky je jedním z nejčastějších problémů, které nezkušení tvůrci dotazníků mohou snadno přehlédnout. U tohoto typu chyby je respondent dotázán na dvě různé věci současně, což znamená, že bude nejasné, zda se jeho odpověď vztahuje na jednu, druhou, nebo obě části otázky. Tento problém znamená, že odpovědi na tuto otázku nelze smysluplně použít v analýze.

Návodné (sugestivní) položky

Návodná otázka je taková otázka, která svou formulací implikuje žádoucí odpověď nebo ni přímo odkazuje. Otázka se obvykle opírá o zavedené předsudky a předpoklady, přičemž bývá tvořena konkrétními informacemi, které chce jednotlivec nebo organizace (výzkumník) potvrdit. Návodně formulovaná otázka tedy tlačí respondenty, aby odpověděli konkrétním způsobem. Tyto otázky již častěji obsahují informace, které chce tvůrce průzkumu spíše potvrdit, než se snažit na tuto otázku získat pravdivou a nezaujatou odpověď.

Položky s dvojitým záporem

Dvojitý zápor odkazuje na použití dvou záporů v jedné větě nebo otázce. V případě návrhu dotazníku jde o situaci, které je nutné se vyhnout. Dvojitý negativ obvykle vytváří v mysli respondenta zbytečné zmatky a téměř znemožňuje výzkumníkovi přesně určit, s čím vlastně respondenti souhlasili nebo nesouhlasili.

Taková otázka může významně zvýšit frekvenci chybějících odpovědí na takovou položku, neboť respondenti, kteří otázce neporozumí, mohou mít tendenci na ni raději neodpovídat. Zákeřnějším problémem ovšem je nárůst počtu odpovědí od respondentů, kteří otázku nepochopili správně a odpověděli na základě tohoto nedorozumění. Nereagování na položku i nedorozumění přispívají k typu chyby průzkumu známé jako chyba měření.

Často není vhodné ani zařazovat položky s jednoduchým záporem, ať již z důvodu prostého přehlédnutí respondentem (např. pokud v dlouhé řadě pozitivně formulovaných položek zařadíte najednou negativně formulovanou položku) nebo z důvodu nepochopení z důvodu nešťastné formulace položky (např. Tento vyučovací předmět NENÍ můj oblíbený  s možnostmi odpovědi ANO/NE). 

Typy otázek v dotazníku

Uzavřené 

• Nabízí hotové alternativní odpovědi
• Respondent zaznačí (zakroužkuje, podtrhne) vhodnou odpověď
• Varianty odpovědí se připraví na základě poznání problematiky a předvýzkumu (dotazník, interview)
• Výhoda – lehké zpracování

Otevřené

• Respondent má velkou volnost odpovědí
• Otázka jen nasměruje, neurčuje alternativní odpovědi, nevnucuje volbu
• Využívá se jako zdroj nových, předem neznámých údajů 
• Nevýhoda - pro respondenty náročnější na odpověď, proto je těžší respondenta motivovat k důkladnému zodpovězení; je také obtížnější pro zpracovávání výzkumníkem. V dotaznících bývá zařazena výjimečně, pouze v odůvodněných případech.

Polouzavřené

• Jde o klasickou uzavřenou položku, která je doplněna o volnou výpověď pro vysvětlení či objasnění volby v uzavřené části položky
• Např. Souhlasíte se zřízením speciálních škol pro nadané děti?  Ano / Ne.
  Pokud ano, proč?

Škálové

• Jsou nejvhodnějším nástrojem pro měření názorů a postojů. Respondent vyjadřuje svůj postoj k objektu na hodnotící škále výběrem ze stupnice.
• Např. Nakolik jste byl spokojen s aktivitou svých žáků v hodině?
  (1) Silně nespokojen - (2) Nespokojen - (3) Ani nespokojen, ani spokojen - (4) Spokojen - (5) Silně spokojen
• Hodnotící škála může mít též grafickou podobu ve formě úsečky vymezené dvěma krajními postoji.
• Může využívat tzv. Likertovu škálu, u které respondent odpovídá na škále reprezentující míru souhlasu či nesouhlasu.

Sémantický diferenciál

• Sémantický diferenciál je metoda měření intenzity postojů vůči určitému objektu, jevu nebo události tím, že respondent určuje svou odpověď na škále (obvykle sedmibodové), jejíž koncové body představují bipolární pojmy (adjektiva) hodnotící dimenze. Obvykle je respondentům předložena celá řada hodnotících dimenzí, což ve výsledku umožňuje detailnější analýzu faktorů ovlivňujících postoj respondenta.
• S použitím sémantického diferenciálu je možné se setkat v pedagogických výzkumech, například Vašťátková a Chvál (2010) při řešení problematiky autoevaluace školy, při používaní ICT ve vzdělávacím procesu (Pustinová, 2012), ale i dalších různých vědních oblastech, jako je speciální pedagogika (Kocourková & Šafránková, 2012).
• Např. Jak vnímáte chemii jako školní předmět?
  snadná  (1) - (2) - (3) - (4) - (5) - (6) - (7) obtížná
  zajímavá  (1) - (2) - (3) - (4) - (5) - (6) - (7)  nudná
  užitečná (1) - (2) - (3) - (4) - (5) - (6) - (7)  nevyužitelná 
  . . .