NaRo
Speciální metody rozvoje nadání
Školství v ČR
• Decentralizované , značně autonomní
vzdělávací systém
• Nejednotné pojetí kvality
• Limituje, pokud se srovnává kvalita napříč
republikou
• Srovnání - kritéria: škola, pedagogický sbor,
výuka
Obohacující kurikulum
• kvalitativní změna
• obecně: ve všech složkách aplikovaného edukačního programu
• v užším pojetí: v rámci specifických částí kurikula:
a) Obsah – kvalitativní (obohacování) a kvantitativní (akcelerace)
b) Proces – metody a organizačních formy
c) Produkty – výsledek vzdělávání
d) Prostředí – pomůcky, exkurze, spolužáci
e) Hodnocení
• Rozvoj učebních dovedností (komunikace, spolupráce, strategie, plánování,
cíle, uč. styly ..)
• Rozvoj vysoké úrovně zájmů – témata navržená žáky zajímavější, motivující
+ učební pomůcky aj.
• Rozvoj intelektuálního a kreativního potenciálu žáků – samostatní, tvůrčí,
vědecké myšlení
• Podpora emočního, sociálního a etického rozvoje žáků
Škola
• Osobnost ředitele
• Na tvorbě vnitřní legislativy školy v péči o nadané se podílí
vedení školy nebo většina pedagogických pracovníků
• Strategie výběru nebo průběžné identifikace nadaných
• Pravidelné vyhodnocování stavu péče o nadané
• Vnitřní legislativa – není statický dokument. Specifikace a
úpravy ŠVP
• Úprava organizačních forem výuky
• Návrhy na zlepšení - koordinátoři péče o nadané
• Spolupráce s dalšími institucemi
• Plány návaznosti studia
Pedagogický sbor
• Výměna zkušeností mezi pedagogy
• DVPP – pedagogická diagnostika, rozvoj
kritického myšlení, individualizace ve vzd.
• Komunikace s rodiči mimo třídních schůzek,
konzultační hodin, DOD – motivace rodičů k
identifikace nadání v PPP, výhody IVP
• Zjišťování úrovně nadání žáka v běžných
hodinách a rozvíjení bez ohledu na to, zda je
diagnostikováno nebo ne
Výuka
a) Obsah
- Rozlišení základního a rozšiřujícího učiva
- Úkoly i pro „diagnostikované“ pro všechny – nenálepkovat
- Vnitřní diferenciace - nadanější žáci si mohou vybrat náročnější variantu
úkolu
b) Proces
- Nadání rozvíjeno v rámci běžných hodin
- Individuální rozvoj – soutěže, olympiády
- Aktivizující metody – diskuze, hra, projekt, hraní rolí
- Individuální a skupinové soutěživé aktivity
- Nadanější žák, pokud je hotov, není využíván jako „pomocník učitele ke
slabším“
- Skupinová výuka – obměna skupin, výkonnostně heterogenní nebo
homogenní. Odstupňování úloh podle náročnosti (ano-ne)
- „kontrakty“ – dohody mezi nadaným a učitelem. Rozhovor – stav.
Výuka pokr. 1
Aktivizují metody
1. Metody heuristické, řešení problémů – na základě znalostí a
dovedností vyvozovat nové závěry
2. Metody inscenační – často nerovnoměrný vývoj s rozvinutou
kognitivní oblastí – upevňování pozic v třídním kolektivu
3. Didaktické hry – šifrované texty, přesmyčky, rébusy, deskové hry
4. Metody diskusní
Komplexní výukové metody
1. Skupinová a kooperativní výuka - úskalí
2. Samostatná práce žáků
3. Brainstorming, brainwriting
4. Projektová výuka – dlouhodobé projekty
Výuka pokr.2
c) Prostředí
- Didaktické pomůcky
- Vlastní výukové materiály
- Učební centra
- Exkurze
- Mentoring (osobní, korespondenčí)
- Pomocný učitel
- Letní programy
d) Produkt
- Zápisy do sešitů (společně s žáky)
- Domácí úlohy nejen za účelem upevnění porozumění, ale zejména pro praktickou aplikaci tvůrčího
rozpracování probíraného učiva
e) Hodnocení
- Různé druhy didaktických testů
- Kritéria hodnocení jsou pro všechny žáky shodná
- Učitelé doplňují hodnocení známkou o slovní komentář a individualizují hodnocení
- Zařazování promyšlených forem sebehodnocení, žáci pravidelně vyhodnocují pokrok pomocí portfolíí
- Sumativní, formativní
- Pojetí výuky s převažujícím transmisivním, konstruktivistickým, autonomním pojetí výuky
• Sebehodnocení
- autonomní
- Nalezení nejefektivnějšího způsobu rozvoje vlastních individuálních schopností
- Uvědomění se, že vlastní vnitřní motivace k učení je z dlouhodobého hlediska
cennější než motivace vnější
- Naučit se objektivně monitorovat průběh učení, aktuální stav, momentální
výkonnost, diagnostikovat chyby
- Musí zvládnout emocionální složku svého hodnocení, umět si vyslechnout názor
druhého
- Nerealistické hodnocení: neadekvátní sebeobraz, neobjektivní vnímání okolí,
problémy v sociálních vztazích, emoční labilita, odlišné chápání časoprostorové
perspektivy
- Podpora atmosféry spolupráce, vzájemné důvěry
❖ Sebehodnotící rozhovor
❖ Sebehodnotící dotazník
❖ Volný písemný projev
❖ Netradiční techniky sebehodnocení (/kláž, pantomima, taneční kreace…). Doplnit je
rozhovorem.
❖ VHODNÉ METODY KOMBINOVAT
Výuka pokr.3
Akcelerace
• Urychlování školního procesu
- jeden ze základních modelů vzdělávání nadaných
- rychlý postup v jednom, několika nebo ve všech předmětech
- není tolik organizačně náročná pro školu, ale nerespektuje
principy inkluzivní pedagogiky
Akcelerační programy
a) Vnější (Gallagher, Kirk, 1989)
- předčasný vstup do školy u dítěte mladšího šesti let
- dřívější vstup na vyšší úroveň vzdělávání
- „přeskakování“ ročníků
- zhuštění ročníků (absolvování dvou ročníků v jednom školním roce). Označení
jako telescoping (zredukování času potřebného na probrání konkrétního učiva)
- paralelní studium (absolvování některých předmětů na střední nebo jiné škole)
- seskupování žáků s lepšími výsledky v určitých předmětech vertikální
seskupování (na základě podobné úrovně nadání se vytvoří skupiny žáků z
různých ročníků). Doporučováno pouze u mimořádně rozumově nadaných dětí,
které mají velmi dobrou schopnost sociální adaptace (Havigerová a kol., 2011)
- ,,vyjmout‘‘ z běžné výuky (vyšší, skupiny nadaných dětí)
b) Vnitřní
- Urychlení obsahu pomocí snížení opakování
- Vynechání příliš jednoduchých úkolů, přeskočení známých částí učiva.
- děti musí být schopny řešit dané úkoly rychleji a vypracovávat úkoly na vyšším
stupni obtížnosti než jejich stejně staří vrstevníci (Havigerová a kol., 2011)
- compating – v „ušetřeném čase“ se žák věnuje rozvíjejícím aktivitám podle
svého zájmu
Kdy přistoupit k akceleraci
• Doporučována pouze pro děti v pásmu horních 2% inteligence
– mimořádně nadané.
• Nutné zjistit příčiny – často nátlak učitelů ale především
rodičů.
• Dítě by mělo být v dané oblasti excelentní, emocionálně
stabilní a být připraveno na to, co ho čeká (např. starší
spolužáci – viz nebezpečí akcelerace) – posouzení odborníka
(psycholog).
• Učitel, který bude s dítětem spolupracovat, musí s akcelerací souhlasit,
stejně tak musí souhlasit rodiče a dobrovolně souhlasit i sám akcelerovaný
žák.
Klady akcelerace
• Úroveň studijních požadavků je adekvátní schopnostem
nadaného – nízké nároky demotivují (underacheivement)
• větší konkurence – starší spolužáci
• zvýšená produktivita nadaných dětí – musí se vyrovnat s
náročnějšími úkoly
• méně monotónní práce a nudy - zvýšená motivace
• vyvarování se konfliktů s vrstevníky, kteří nesdílejí jejich
zájmy a schopnosti.
Zápory akcelerace - 4 oblasti
1. Akademické:
· neschopnost se srovnat s vyššími nároky – přecenění schopností;
· mezery v učivu – nestudují systematicky;
· fyzicky či emocionálně nezralí – nerovnoměrný vývoj;
· postrádají zkušenosti z předchozích ročníků;
· větší množství vědomostí může zbrzdit rozvoj jejich kreativity a divergentního myšlení
(zajímavé výzkumy!).
2. Emocionální:
· frustrace z vyšších nároků způsobuje stres a vyhoření;
· omezené možnosti k vytvoření přátelství - vede k izolaci;
· omezené možnosti věnovat se zájmům a koníčkům- vede k problémům v pozdějším životě.
Zápory akcelerace - 4 oblasti
• 3. Sociální:
· limitované možnosti rozvinout sociální schopnosti v kolektivu starších
spolužáků;
· nedostatek času a možností spřátelit se s vrstevníky a odmítání staršími
spolužáky;
· chybí sociální aktivity vhodné jeho věku.
•
4. Omezené mimoškolní možnosti:
· méně možností účastnit se mimoškolních aktivit s vrstevníky;
· fyzická nevyspělost omezuje jejich začlenění do fyzických aktivit se spolužáky .
Enrichment
• prohloubení a rozšíření probíraného učiva
• obohacení (Mesárošová, 1998)
a) horizontální – zadávání úloh navíc (pocit – za trest)
b) vertikální – zadávání úloh na vyšší úrovní (Bloomova taxonomie
kognitivních cílů; činnost – aktivní slovesa). Vhodnější. K dosažení
vyšší cílové kategorie nezbytné důkladné zvládnutí příslušné nižší
úrovně.
- Znalost – reprodukce, vybavení, fakta teorie. Paměťové osvojení
- Porozumění – vlastními slovy vyjádřit, definovat, popsat
- Aplikace – použití dříve naučeného při zpracování nové látky
- Analýza – rozklad na komponenty, vysvětlení
- Syntéza – kombinování myšlenek k vytvoření něčeho nového
- Hodnotící posouzení
- dítěti umožňuje poznat širší souvislosti daného tématu, vede ke
komplexnějšímu porozumění a podporuje zvídavost dítěte
- mladší děti - mělo by být zaměřeno všeobecně, pro starší děti jsou vhodnější
programy týkající se konkrétní tematické oblasti
- obohacování podporuje propojení poznatků v různých předmětech s
praktickými problémy
- od první nebo většinou od třetí třídy jsou poskytovány obohacující programy
zejména v jazykové oblasti nebo v matematice. Témata jsou navrhnuta tak,
aby se netýkala látky, která je probírána ve třídě nadaného dítěte. Tématy
mohou být například matematické a geometrické hádanky, cizí země a jejich
kultury, literatura, fotografování, ochrana přírody apod. (Havigerová a kol.,
2011).
Obohacování (enrichment)
Model otáčivých dveří
• Obohacování učiva může fungovat na dobrovolnické bázi
• Nejznámějším modelem Renzulliho model otáčivých dveří
(Revolving Door Model, Renzulli, 1998).
• model postavil na dobrovolnickém základě. Nerespektuje
americkou tradici, že do programů pro nadané by měli být
žáci předem pečlivě selektováni a testováni. Naopak jim
poskytuje "otevřené dveře". Nechává žáky, kteří mají o
rozšiřující program zájem, aby se sami přihlásili. Obsah
programu je však velmi náročný a nedovolí neproduktivním
žákům setrvat - dveře se znovu otočí a v programu zůstávají
jen ti nejschopnější.
Modifikace vzdělávacího procesu
• Změna ve způsobu vedení výuky
• Zařazování různých vyučovacích metod a forem
akceptující potřeby nadání
• Podpora motivace, samostatnosti, kooperaci,
komunikace, tvořivosti, představivosti, rozvoj kritického
myšlení
• Metody kompenzující možné problémové osobnostní
stránky jedince – metody inscenační, situační, diskusní.
• Vhodné produktivní pro všechny žáky
• Využívání co nejvíce odlišných výukových strategií,
včetně metody frontální
– učení objevováním – při této formě výuky je třeba u dětí vzbudit
zvědavost a zájem o jevy jako takové a vést děti k tomu, aby chtěly samy
objevovat
- učení hrou – děti mohou samy vybrat obsah probírané látky, časové
rozvržení atd.
- učení komunikací - dětí se učí vyjadřovat svoje myšlenky, názory a pocity.
Učení komunikací může sloužit k navození dobré společenské a emocionální
atmosféry ve třídě
- informující učení - typ výuky, kdy by učitel měl záživnou a nemonotónní
formou podat učební látku
- učení cvičením a opakováním – mělo by probíhat netradičně, protože
nadané děti nemají rády časté opakování známých věcí
- orientované učení - dítěti je přednesen netypický problém a dítě má přijít
na jeho řešení, případně vyhledat nové informace a interpretovat je.
Principy práce s nadanými dětmi ZŠ
Metoda I.N.S.E.R.T.
(Interaktive Notting Systém for Efektive Reading and Writing)
• Během čtení žák na okraji dělá poznámky, značky.
Např.
✓ potvrzení známé informace
- rozpor s tím, co si myslíš
+ nová informace, které se důvěřuje
? informace, které žák nerozumí
• Následně má každé dítě připravenou tabulku s
určitým počtem sloupců s danými znaménky a do
sloupce pod znaménkem zapíše hlavní myšlenku
o konkrétním jevu
Metoda expertních skupin
• text pro skupiny
• Úkoly odlišné pro členy skupiny
• Heterogenní skupiny – úkoly očíslované
• „experti“ podle náročnosti – expertní skupina
– členové se vrací zpět do kmenové skupiny
• Přirozená, cílená diferenciace
Skupinová výuka
• Rozdělení rolí, kompetencí
• Vyhledávači zdroje
• Zapisovatel
• Prezentátor
Mastery learning
zvládající učení
• Koncipoval B.S. Bloom (odmítá dělení žáků na
dobré a špatné)
• Systém vyučování - žáci nejsou časově
omezováni, mohou pracovat vlastním
tempem. Slabší dostávají častější zpětnou
vazbu o postupu i pomoc
Nabídka služeb NAGC
http://www.nagcbritain.org.uk/
• https://www.potentialplusuk.org/