Barva a její vnímání u malých dětí
Symbolický význam barvy
Pavla Novotná
Přečíst a přemýšlet o obsahu tohoto článku
ŠTĚPÁNKOVÁ, Kateřina. (2013). Jak „zabít" tvořivost ve výtvarné výchově. Kultura, umění a výchova,
1(1) [cit. 2013-10-03]. ISSN 2336-1824. Dostupné z:
http://www.kuv.upol.cz/index.php?seo url=aktualni-cislo&casopis=.q&clanek=2i
Proč se spontánní výtvarný projev dětí využívá k
diagnostice či v terapii? Co nám mohou prozradit barvy
Mrtvý králíček (6 r.); bezprostřední zpracování smrti domácího zvířete;
dítěti je barva prostředkem sdílení emocí, pomocí kterého je schopno
expresívne zachytit prožitek smrti.
• Naléhavost situace je zdůrazněna geometrickými symboly, kříži,
sluncem v naprosto nepřirozené poloze s křížem. Linie je roztřesená,
nespojitá, tenzní, vedená silným tlakem s bloky.
Můj nový králíček (6 r.); obraz od stejné autorky, který vznikl asi v
týdenním odstupu. Kresba je o poznání klidnější, barevně vyrovnaná,
tlak se ustálil, linie jsou realizovány dlouhými spojitými tahy bez tenzí.
Zajímavé je znázornění tématu: dítě drží králíčkovo vodítko v obou
rukou, „protože má strach, aby jí králíček neutekl. Srdíčka jsou pro
králíčka, aby věděl, že ho mám ráda/'
Co všechno nám může dětská kresba prozradit?
Z hlediska výstavby prostoru, barevnosti, kompozice a stavby objektů?
někdy se motorika a psychika nevyvíjí rovnoměrně, grafický projev neadekvátní
intelektuálním schopnostem může ukazovat na problém v motorice, např.
opoždění motorického vývoje, výtvarný projev tělesně postižených (např. po
obrně apod.)
• kresbu nutno brát pouze jako doplňkovou metodu ve zkoumání inteligence
• kolísání kvality výkonu je běžný jev. nelze diagnostikovat podle jednoho výtvoru,
je nutné pozorovat DVP v delším procesu a všímat si odchylek
• osobnost nelze posuzovat pouze na základě jedné psychologické metody např.
jen podle kresby či malby. Ta je jen jednou z metod, kterou má psycholog pro
poznání dítěte k dispozici. Může tak doplnit ostatní psychologické metody a
testy
• vztahy s okolím, v rodině, ve škole, komunikativnost x uzavřenost; sociální
situace rodiny ve společnosti
• kresba dítěte může odhalit i týrání, sexuální zneužívání, depresivní sklony,
neurózy, zpomalení vývoje, mozkové dysfunkce a vážné psychické onemocnění
nebo postižení
Postup při interpretaci spontánního dětského
výtvarného projevu
Dětský výtvarný projev obsahuje četné znakové geometrické, lineární,
prostorové a barvové komponenty, které mohou být vykládány jako
symboly a lze na ně nahlížet a vykládat je v tomto kontextu.
S těmito symboly dítě tvořivě zachází a naplňuje je tak individuálním
obsahem, přičemž tyto spolu s dalšími neopomenutelnými prvky tvoří
autentickou výpověď o světě dítěte.
SYMBOL
• Symbol (z řec. aú|j(3oAov, jat symbolům) je obvykle vizuální znak, znamení,
emblém nebo značka, která odkazuje na určitý konvenční nebo tradiční
význam. Tak písmeno znamená hlásku, $ je symbol pro dolar a dopravní
značka znamená zákaz nebo příkaz.
• Symbol tak může znamenat či shrnovat i velmi bohaté obsahy: tři roviny (obec
lidská, národní, osobní)
Projektivní testy barev (příklady)
• https://wikisofia.cz/wiki/Proiektivn%C3%AD metody
• https://is.muni.cz/el/1441/podzim2015/SC4MK PPD/um/Luscheruv barvový t
est.pdf
Yves Klein - mistr modré
• Zemřel 34
• YKB
• Judo
Yves Klein (28. dubna 1928 Nice, Francie - 6. června 1962 Paříž, Francie) byl francouzsky výtvarník, jehož dílo se stalo
podnětem pro konceptuálni umění a umění používající jako svůj výrazový prostředek happening. Známý se stal především
svými monochromními obrazy, na nichž aplikoval temně zářivou ultramarínovou barvu.
https://www.voutube.com/watch?v= dZ14kux-IA (sekvence 5:07, 10:56)
Mark Rothko
Mark Rothko (25. září 1903 v Daugavpilsu - 25. února 1970 v New Yorku) byl americký malíř lotyšského původu.
Narodil se v dnešním Lotyšsku v židovské rodině jako Marcus Rothkowitz. Jeho malby jsou převážně abstraktní,
Rothko byl průkopník tzv. malířství barevných ploch. Je jedním z představitelů abstraktního expresionismu.
BBC Síla umění: Simon Schama : Mark Rothko
(Sekvence 0:0 a 20:05)
Co je to vlastně spontánní dětský výtvarný projev?
Jaký je typický výtvarné projev předškoláka? Z hlediska zobrazování
prostoru v ploše, zacházení s barvami a zobrazování postav a jiných
objektů?
Co bylo dřív? Čáry nebo skvrny?
Proč některé děti nerady kreslí a nekreslí obrysy?
MALÍŘSKÝ - HAPTICKÝ typ
Tíhnutí ke ztvárnéhí - přepisu viděného/vnímaného pomocí barevných či strukturovaných ploch
typem „introvertním" (J. Uzdil), „malířským cl plastickým" (R. Trojan), „imaginativním" (V. Roeselová), „haptickým" (V. Lowenfeld) apod.
"Nezapadají" svojí tvorbou mezi ostatní - mnohdy zažívají pocity nepochopení
- jejich díla se vymykají většinové produkci - bývají nuceny do nápodoby
- výrazná práce s barevnou plochou, strukturou a kompozicí obrazu (aspekty se objevují v celé šíří
výtvarných projevu)
- projev je matoucí - nékdy velmi dlouho nevytvářejí klasické „grafické typy" (nekreslí)
- obrysy a detaily jsou druhoradé, barva, plocha a struktura mají významnou funkci i hodnotu
„... k podobé'obrazu skutečnosti se dopracovává jiným způsobem. Využívá k tomu rané kinestetické zkušenosti,
dojmy z dotyku, pocity svalového napéti a uvolněni, uplatňuji se u nej výrazněji vjemy chuti, vůni, váhy, rozdílných
teplot povrchu predmetu. Pri výtvarných aktivitách se takto vnimajici tvůrce přímo stává součástí obrazu. Z toho
důvodu je volba barvy ovlivněna subjektivním pocitem a méné'koresponduje s lokální barevností a vecnou
konstantou zobrazovaných objektu." (Perout, 2005).
- budoucí umelecké předpoklady - SOCHAŘI, MALÍŘI,.
CHLAPEC (4-6 let)
Malířský - haptický výtvarně projevový typ
- záliba v komponování ploch a malířský až haptický způsob práce s
barvou převažují v celé šíri jeho spontánní výtvarné tvorby
- v dobe"nástupu do první tridy základní školy došlo k proměnám výtvarného
projevu
- tvůrci charakter přesto „vyvěral" z produkce i v tomto období
- „císté" výtvarné typy se vyskytují rozdílnostem (osobnosti)
vzácne"
- učitel se s nimi v praxi muže potkat a
mel by být přípraven
- nemusí nutne"umet určovat
výtvarnou typologie dítěte, neboť
většina detí je přeci jenom typem
smíšeným a výtvarné preference
se v tomto veloi stále formují a
rozvíjejí
- zpracování stejného námetu détmi
stejného věku - se bude lišit nejen
kvůli rozličným vývojovým hlediskům,
ale také kvůli výtvarným typologickým
"Pokud dítě spontánne nevytváří dostatečné"rozpoznatelná zvířata, postavy, objekty
a podobne"- není vhodné jej do tohoto způsobu zobrazování nijak nutit ani
nevedome"cí zámerne"pred ostatními détmi některý ze způsobu zobrazování chválit
cí vyzdvihovat."
Chybou by také bylo udit díte"kreslit nebo jakkoliv opravovat jeho „nedokonalé"
tvary a nabízet mu „dospelá", často velmi stereotypní a schéma- tizující řešení
kresby postavy cí jiných objektu nebo mu nabízet jakékoliv cizí vzory (Babyrádová,
2014, s. 60).
Je žádoucí vždy podporovat autentický výtvarný projev détí, acse nám
dospelým muže zdát nesrozumitelný cí „nehezký".
• Dítě není odkázáno na vnější vzory, tvoří
převážně samo ze sebe na základě
synestetických zkušeností...
• Není nikdy třeba korigovat pro dospělé
nesprávné zobrazování ani nabízet
• DVP by neměl být z pozice dospělého
hodnocen pouze podle toho, jaké dosahuje
estetické kvality, nebo dokonce podle toho,
jak se výtvor podobá viděné realitě.
• měl by být vnímán jako vyprávění o
vnitrním světě dítěte, který se skrze
výtvarný projev propojuje se světem
vnějším.
„Někteří rodiče a učitelé v domnění, že je
třeba dítě naučit kreslit opravují dle jejich
přesvědčení nemotorně vyvedené
nedokonalé tvary a nabízejí mu vlastní
schémata kresby domu, postavy, krajiny a
předmětů, která jsou odvozena z
proporčních pravidel renesančního kánonu
zobrazování..."
H.Babyradová-Stehlíková
Pestrost a rozmanitost ve výtvarném ztvárnéhí je
zcela přirozená a žádoucí, je dokladem zdraví a
vitality détí.
Konformita, vzájemná podobnost, opakující se
bezradnost, nezájem a obavy z vlastního vyjádťfení
poukazují na to, že se déti pohybují v prostťfedí s
pťevahou činností potlačujících kreativitu, kde
nemohou plnev
rozvinout svůj potenciál.
-> Kolorit (barevná nadsázka) - Potřeba
rozlišit jednu barvu od druhé, nezájem o
lomené tóny a využití barvy jako kontury
vede k tomu, že reálná barevnost věcí je
transponována do nové polohy. Tato
barevná nadsázka v sobě obsahuje také
emocionální vztah k zobrazeným prvkům.
Výtvarně projevová typologie...co to je
Co jsem já za typ?
• Charakteristický výtvarný projev poukazující na odlišnosti ve způsobu
smyslově vnímané skutečnosti či prožívání a přepisu do výtvarného jazyka
• Přirozené tíhnutí k určitým výtvarném projevům
• Škála svébytných znaků a způ sobů zobrazování = originální a
rozpoznatelný autorský „rukopis"
• Většina dětí je smíšeným typem
- detská tvorba „spoluurcena jedinečnou strukturou osobnosti dítěte" (Uzdil, 1976, s.
122 a další teoretici od 60. let 20. stol.: napr. Herbert Read ve Výchove umením (1958) v kapitole
venované souvislostem lidského temperamentu a výtvarného projevu. Zkušenost s tvorbou
zrakové" postižených detí ovlivnila významného autora Viktora Lôwenfelda k vypracování systému
typologické diferenciace zahrnující vizuální, haptický a smíšený typ. Dále napr. Jaromír Uzdil
(extravertní, introvertní, smíšený typ), Roeselová (typ vizuálni, imaginatívni, deko- rativní,
syntetizující) cl Trojan (grafický, malířský, plastický, výtvarné'-konstruktivní typ).
- orientace umožňuje individualizovat a diferencovat didaktický prístup a předkládání
přiměřené vzdelávací nabídky.
- nejen respekt vývojovým, ale výtvarně projevovat typologii - součást přiměřeného
hodnocení i interpretace
GRAFICKÝ - VIZUÁLNÍ typ
Tíhnutí ke ztvárnění - přepisu viděného/vnímaného pomocí linií nebo ploch
(„extravertní" (J. Uzdil), „grafický ci možná i výtvarne konstruktivní" (R. Trojan), „vizuální" (V. Lôwenfeld,
V. Roeselová))
- výtvarné tvarosloví vytvářené hlavné'pomocí car a linií a doplňované barvou je pomerné'bežnou
výbavou mnoha předškolních détí.
- inklinují k zachycování tvaru pomocí vodicí obrysové linie, pri práci s barvou štětcem spíše kreslí, rády
obtahují, používají kontrastní barvy podtrhující jednotlivé linky apod.
C H L A P E C (4) - schopen predstavu zachytit pomocí jednoduchých tahu, lineárních detailu a
bravurně'ztvárnit hlavní rysy podoby jednotlivých zvířat. Kresba obrysu hraje stěžejní roli.
Typologické tíhnutí se promítá i do výberovosti výtvarných vyjadrovacích prostředku.