PSYCHOLOGIE VE ŠKOLNÍ PRAXI Dětská pojetí a jejich změna DĚTSKÁ POJETÍ UČIVA ¢Dětská pojetí učiva/žákovské prekoncepty jsou svébytné představy o obsahu pojmů, které si dítě vytváří samo a které neodpovídají vědeckému poznání (předvědecké, předpojmy). ¢Dítě k němu dochází na základě vlastních zkušeností. Vytváří si svůj pohled na to, jaký je svět a jak funguje. ¢Slouží dětem k vysvětlování a předpovídání toho, co se kolem něj děje (Mareš, 2013, s. 395) DĚTSKÁ POJETÍ/PREKONCEPTY ¢Prekoncepty organizují a zobecňují minulou zkušenost a vztahují ji k současnosti. Umožňují interpretovat současnost na základě minulých zážitků, zároveň umožňují predikci budoucnosti. Tak nám pomáhají orientovat se v každodenním životě. ¢Poznání prekonceptu žáka je významná také pro učitele jako východisko pro vyučování, jako iniciování konceptuální změny. . DĚTSKÁ POJETÍ UČIVA ¢Před systematickou výukou - nejdříve je provedena vstupní diagnostika, zjištění dětského pojetí učiva/prekonceptu. ¢ ¢V průběhu výuky – z toho vychází výuková intervence, projektování výuky konkrétního tématu, stanovení cílů a konkrétních úkolů, v obsahu učiva a výběr metod. ¢ ¢Na konci výuky - nakonec je ověřeno, zda došlo k proměně dětského pojetí učiva/prekonceptu výstupní diagnostikou, zda došlo ke konceptuální změně prekonceptu na vědecký koncept. ROZDÍL MEZI VĚDECKÝMI A DĚTSKÝMI TEORIEMI ¢Děti mohou vytvořit velmi působivé teorie vnějšího světa. ¢ ¢Při konstruování světa využívají stejného zdůvodňování a myšlení jako dospělí. ¢ ¢Děti využívají racionální přístup ke konstruování teorie, ale nemají dostatek vědomostí a znalostí o fyzickém světě a příslušnou metodologii. V tom se liší od dospělého vědeckého přístupu. ¢ ROZDÍL MEZI VĚDECKÝMI A DĚTSKÝMI TEORIEMI ¢Vědecké teorie ¢ ¢Abstraktní ¢Globální ¢Vnitřně konzistentní ¢Univerzální ¢Vysvětlující ¢Extrapersonální ¢Přesné ¢ ¢Dětské teorie ¢ ¢Konkrétní ¢Částečné ¢Nekonzistentní ¢Vázané na kontext ¢Nevysvětlující ¢Osobní ¢Nepřesné, difuzní ¢ ¢ ROZDÍL MEZI VĚDECKÝMI A DĚTSKÝMI TEORIEMI ¢Vědecké teorie ¢ ¢Logické ¢Flexibilní ¢Otevřené ¢Objektivní ¢Axiomatické ¢ ¢ ¢ ¢Dětské teorie ¢ ¢Nelogické ¢Rigidní ¢Dogmatické ¢Subjektivní ¢Kvalitativní ¢ ¢ JAK ŘÍDIT UČEBNÍ ČINNOST ŽÁKŮ ¢Ve výuce jde pak vlastně o vzájemné sbližování a prolínání světa dětských představ a vědeckého poznání objektivních faktů reprezentované nejčastěji školou. ¢Cílem by mělo být přiblížení žákovských pojetí v maximální míře objektivnímu světu „vědeckých pojmů“. ¢To je obecný cíl výchovně vzdělávacího procesu v současné škole, který je orientovaný jak na obsah učiva, tak individuálně s respektem na aktuální úroveň vlastností a schopností (zejména myšlenkových operací) učícího se jedince. ¢ JAK ŘÍDIT UČEBNÍ ČINNOST ŽÁKŮ ¢Výuka je tedy projektovaná s ohledem na aktuální úroveň poznání žáků. ¢Žák má mnoho zkušeností, sleduje televizní pořady, pracuje s informacemi na internetu, čte knihy a časopisy, poslouchá názory druhých. ¢Toto všechno v něm vytváří určité představy o problému, se kterými přichází do školy, ovšem tyto představy nebývají úplné, někdy bývají zcela mylné (miskoncepty). ¢ JAK ŘÍDIT UČEBNÍ ČINNOST ŽÁKŮ ¢Dětská pojetí učiva/prekoncepty je možno nejlépe pojímat jako stavební materiál, který musí být zpracován v procesu učení, v jehož průběhu dochází k redefinici, restrukturaci pojmu a vzniku nové struktury. ¢Je třeba k tomu trpělivosti učitele a aktivity žáka. ¢Porozumět pohledu a pojetí žáka na daný pojem, fenomén. ¢Proces zjištování prekonceptů a práce s nimi je považován za základní faktor výuky a psycho/didaktiky. Zkoumání prekoncepcí se většinou zaměřuje jen na složku poznávací. ¢ JAK ŘÍDIT UČEBNÍ ČINNOST ŽÁKŮ ¢Výstavba poznání je zásadním způsobem ovlivněna dosavadními znalostmi, dovednostmi a zkušenostmi, které již dítě má. Výstavba poznání je procesem aktivním - činnostním. ¢ ¢Dítě musí dostat příležitost s učivem pracovat. Aktivity bývají zpočátku fyzické (manipulace s objekty), později, když už dítě má představu, probíhají více v mysli (mentální operace). ¢ VÝSTAVBA POZNÁNÍ ¢Kognitivní konflikt V každodenním životě se učíme z podnětů v našem okolí a to jak na ně budeme reagovat, záleží na našich dosavadních zkušenostech. Ty jsou uloženy v poznávacích strukturách. Akomodace a asimilace je součástí procesu spontánního učení, přitom oba procesy jsou v rovnováze. V běžném životě konstruujeme tak, že porovnáváme nové se starým a přitom promýšlíme nesrovnalosti. Tyto nesrovnalosti můžeme označit jako kognitivní konflikt VÝSTAVBA POZNÁNÍ ¢ —Asimilace- nově přicházející poznatek je v souladu s dosavadním vnitřním poznatkovým systémem žáka, nenarušuje vnitřní spojitost, je zapojen do již stávajících struktur. — —Akomodace – nový poznatek je v rozporu s vnitřním poznatkovým systémem à vnitřní poznatkový systém je pozměněn, přizpůsoben tak, aby byl v souladu s novým poznatkem. ZÁSADY A POSTUPY PRO ZMĚNU POJETÍ UČIVA ¢Pro účinné působení na žáka by měl učitel navodit: —nespokojenost žáka s dosavadním pojetím učiva - motivace. (Dítě musí nenásilně dospět k přesvědčení, že je jeho pojetí v rozporu se skutečností) —nové pojetí musí být podáno srozumitelně —nové pojetí musí být přesvědčivé a pro žáka přijatelné —nové pojetí musí být pro žáka užitečné, použitelné —Ověřitelné vlastní experimentací, činností, aktivitou žáka. ¢ DĚTSKÁ POJETÍ A JEJICH ZMĚNA ¢Vědecké pojmy si dítě neosvojuje v hotové podobě, ale přepracovává je ve svém vnitřním poznatkovém systému. ¢Konceptuální změna (conceptual change) ¢Dětské prekoncepty determinují efektivitu vzdělávání (children s naive theory, believes, understanding,...) ¢Jsou formovány mimoškolními vlivy, médii, internetem, vlastní zkušeností, četbou, spontánním učením, atd. ¢ KONCEPTUÁLNÍ ZMĚNA - Oborová didaktika (CONCEPTUAL CHANGE) ¢Kognitivní konflikt – pociťuje nespokojenost se svým pojetím ¢ Konceptuální změna – přijetí nové informace a ¢ změna laického, nevědeckého pojetí žáka na ¢ vědecké pojetí učiva. ¢ ¢Dítě si konstruuje pojmy postupně a do své představy světa přijímá vědecké pojmy. Vytvoří se nové poznávací schéma, jde tedy o proces postupné strukturace a restrukturace poznávacích schémat. ¢ Konstruktivistická výuka x Transmisivní výuka SPONTÁNNÍ UČENÍ X ŠKOLNÍ VÝUKA ¢Největší rozdíl mezi spontánním učením a tradiční výukou je ve způsobu, kterým jsou nové poznatky začleňovány do již existujících strukturà u spontánního učení dochází k dynamické modifikaci ve smyslu asimilace a akomodace SPONTÁNNÍ UČENÍ ŠKOLNÍ VÝUKA Emocionálně podbarvené Nudné, nezajímavé Experimenty, zkoušení, učení z chyb a nezdarů, pozorování Zprostředkované, minimalizovaná vlastní zkušenost, předávání hotových poznatků Praktické zkušenosti Radost z úspěchu Slovní metody Strach z neúspěchu Bez stresu z nedostatku času Stres à horší paměť, koncentrace, výsledky,… Kooperace žádoucí Kooperace mezi žáky je nežádoucí či sankciovaná Individuální tempo Tempo průměru Zapojení co nejvíce smyslů Chudá na smyslové podněty Poznatky využívané v každodenním životě Epizodická paměť Poznatky příliš teoretické (žáci nevidí uplatnění), akademické Sémantická paměť ZMĚNA DĚTSKÝCH POJETÍ ¢Učební školní činnost často pomíjí, ignoruje předchozí poznatky dítěte, jeho vlastní poznatkový systém ¢Vznikají tak dětské miskoncepty (mylné koncepty), paralelní koncepty (jedno vysvětlení má pro paní učitelku, jedno pro sebe) ¢Žáci nezabudují nový poznatek do svého poznatkového systému, neučí se s porozuměním, proto zapomínají ¢Nespojí si učivo ve smysluplný celek ¢Nechápou význam, vazby, vztahy ¢Důsledkem je neschopnost tvůrčího používání poznatků, zvládají jen faktografické informace ¢Veškeré efektivní učení je modifikací a zdokonalováním prvotní představy - prekoncepce. ¢ ¢ ZMĚNA DĚTSKÝCH POJETÍ ¢Výzkum ukazuje, že proces, kterým se žák snaží změnit své dosavadní, neúplné, nepřesné nebo nesprávné představy tak, aby odpovídaly školou předkládaným poznatkům o světě je značně obtížný a často vede k přechodnému zmatku, takže může být prožíván jako nepříjemný. ¢Klíčové pojmy a konstruování nových poznatků probíhá nejlépe na základě vlastních činností a zkušeností a v interakci s učitelem a spolužáky (skupinová práce), podpořena je aktivita žáka. VYUŽITÍ DĚTSKÝCH PREKONCEPTŮ OPTIMALIZACE A ZEFEKTIVNĚNÍ PRÁCE UČITELE ¢Vymezení klíčových pojmů a jejich vzájemných vztahů, nutné pro pochopení učiva ¢Odhalí miskoncepty, paralelní koncepty ¢Vytvoření standartního pojetí, východisko při tvorbě učebnic, didaktická stránka ¢Zjištění afektivní složky dětských pojetí umožnuje efektivněji ovlivňovat postoje a hodnoty žáků ¢Aktuální stav poznání žáků, jiné než před 10lety, důležitost práce učitele, flexibilnější než učebnice ¢Přiblížit školní vzdělávání běžnému životu, vnitřní motivace, pro žáka zajímavější, interiorizace poznatků ¢ ¢ APLIKACE V PRAXI ¢Dětská pojetí stěžejních fenoménů tematických celků, klíčové fenomény, v centru kognitivních map ¢Podporuje individuální přístup ¢Práce v homogenních skupinách podle úrovně pojetí určitého fenoménu, projektová výuka ¢Mapování poloha fenoménů v kognitivní mapě, vizualizace, zjištování příčin neprospěchu, implicitní vztahy v systému žáka ¢Pedagogický konstruktivismus ¢ ¢ ¢ ¢ ¢ LITERATURA ¢ČÁP, J., Mareš, J. Psychologie pro učitele. Vyd. 1. Praha: Portál, 2007, s. 411-440. ¢ ¢ŠKODA, Jiří a Pavel DOULÍK. Psychodidaktika: metody efektivního a smysluplného učení a vyučování. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011. s. 87-121. ¢ ¢Mareš, J. Pedagogická psychologie. Praha: Portál, 2013. s. 388-427.