PSYCHOLOGIE VE ŠKOLNÍ PRAXI
Pedagogický konstruktivismus


LITERATURA
¢Kosíková, V. (2011) Psychologie vzdělávání a její psychodidaktické aspekty. Praha: Grada.
¢Škoda, J., Doulík, P. (2011) Psychodidaktika.  Metody efektivního a smysluplného učení a
vyučování. Vyd. 1. Praha: Grada.
¢Mareš, J. (2012) Pedagogická psychologie.
¢Praha: Portál. ČÁP, Jan. (2001 ). Psychologie pro učitele. Vyd. 1. Praha: Portál, 655 s. ISBN
80-717-8463-X.
¢

PEDAGOGICKÝ KONSTRUKTIVISMUS
Konstruktivismus


KONSTRUKTIVISMUS
¢Proud kognitivně psych. teorií v polovině 20. stol.
¢Duchovní otec J. Piaget.
¢Široký proud teorií o chování a sociálních vědách zdůrazňující aktivní úlohu subjektu a jeho
interakce s prostředím (ped. Slovník).
¢Vznikl jako teorie učení, dnes je chápán jako teorie vzdělávání.
¢Konstruktivismus vidí učení v dynamické modifikaci původních dětských pojetí k současnému stavu
vědeckého poznání.
¢Jedno z nosných teoretických východisek psychodidaktiky.

KONSTRUKTIVISMUS
¢Poznávání je determinováno vlastními kognitivními procesy učícího se jedince.
¢Snaží se využívat spontánní učení dětí.
¢Pracuje s dětskými pojetími, které jsou neustále přebudovávány.
¢Nový poznatek musí být začleněn do preexistujících struktur mechanismem asimilace a akomodace.
¢Klade důraz na odhalení individuálně specifických způsobů myšlení, klíčová je metakognice.

PEDAGOGICKÝ/DIDAKTICKÝ KONSTRUKTIVISMUS
¢Vysvětluje učení jako proces, v němž žáci konstruují své poznatky a učitel vytváří pro to vhodné
podmínky.
¢Je současnou nejvýznamnější psychodidaktickou teorií, zdůrazňuje činnostní a sociální aspekt
školního vzdělávání.
¢Aktivita žáka je základním principem vyučování.
¢Samo poznávání není otisk poznávaného, ale výtvor, konstrukt.
¢Je možné chápat jako syntetické vyjádření individuálního a sociálního konstruktivismu.
¢
¢
¢

PEDAGOGICKÝ KONSTRUKTIVISMUS
¢Pedagogický/didaktický konstruktivismus chápe učení jako konstruování vědění, učení s porozuměním,
klade důraz na smysluplnost učení.
¢Vychází z osvojených zkušeností a poznatků a zdůrazňuje sociální dimenzi učení.
¢Žákovo poznání je konstruováno jako cílený rozvoj či změna původního  žákova pojetí reality.
¢Konstruktivistické modely řízení učební činnosti  žáků se snaží využívat atributy typické  pro
spontánní učení.
¢

KONSTRUKTIVISTICKÁ VÝUKA
¢Znalosti nejsou pasivně přijímány, ale subjektem aktivně utvářeny v průběhu procesu poznávání.
¢Jedinec dokáže konstruovat své subjektivní obrazy světa, odrážející jeho individuální zkušenost.
¢Explicitně a záměrně pracují s dětským pojetím.
¢Důraz na individuální a specifické způsoby myšlení a osvojování poznatků.
¢Učení jako zásah do vnitřního poznatkového systému à je modifikován a restrukturalizován pod
vlivem nově přicházejících informací, v mladším věku flexibilnější.
¢

PŘÍSTUP K VÝUCE
¢Transmisivní přístup k výuce  - hotové poznatky jsou předávány dětem, dítě je pasivní, předávání
znalostí učitelem, jednotlivá fakta, mechanický postup.
¢
¢Konstruktivistický přístup – dítě samo přichází na nové poznatky, např. řešením problému, dítě je
aktivní, nalézá souvislosti, vychází z toho, co již žák zná, ovlivněno dosavadními znalostmi, žák
má příležitost s učivem pracovat, dochází ke vzájemnému sbližování světa dětských představ a
vědeckých pojmů.
¢
¢

TRANSMISIVNÍ POJETÍ ŠKOLY A VYUČOVÁNÍ
¢Dítě přichází do školy a nemá žádné poznatky o tématu, pojmu.
¢Inteligence je chápána jako vědomosti, které si děti osvojí v průběhu školní docházky.
¢Úkolem učitele je děti vše naučit.
¢Učitel předává poznatky.

KONSTRUKTIVISTICKÉ POJETÍ ŠKOLY A VYUČOVÁNÍ
¢Dítě přichází do školy s množstvím poznatků.
¢Inteligence se rozvíjí v aktivní učební myšlenkové činnosti při učení.
¢Úkol učitele je vytvořit podmínky, aby si dítě své poznatky samo konstruovalo, utvářelo v souladu
s vědeckými poznatky.

KONSTRUKTIVISTICKÝ PŘÍSTUP KE ŠKOLNÍ VÝUCE
¢Opírat se o dětské prekoncepce (o to, co už dítě ví).
¢Umět je diagnostikovat, nacházet (prekoncepce, miskoncepce).
¢Navodit u dítěte kognitivní konflikt (myšlenkový neklid, dítě je nespokojené se svým pojetím).
¢Využít vlastní aktivní činnost dítěte (pomocí experimentů, řešení problémů, navození myšlenkové
činnosti).
¢Využít kooperativního učení ke konceptuální změně pojmu.

PEDAGOGICKÝ KONSTRUKTIVISMUS
¢
¢Individuální konstruktivismus
¢
¢Sociální konstruktivismus

INDIVIDUÁLNÍ KONSTRUKTIVISMUS
¢Dítě v konfrontaci s okolním světem si vytváří své poznání na základě vlastní zkušenosti.
¢Znalost chápe jako epizodickou zkušenost.
¢Upřednostňuje individuální zkušenosti žáka.
¢Poznání je výsledkem určité adaptace člověka na prostředí.
¢Zaměřen na intrapsychické procesy.
¢Jedinec dokáže konstruovat své subjektivní obrazy světa, odrážející individuální zkušenost, ne
tedy nedotčenou pravdu o světě.
¢Jedinec si neosvojuje porozumění pasivně.
¢
¢

INDIVIDUÁLNÍ KONSTRUKTIVISMUS
¢Přijaté informace se aktivně integrují do dosavadní kognitivní struktury tj. do vnitřního
poznatkového systému  a současně je také mohou žáci přetvářet.
¢Tato adaptace může probíhat prostřednictvím akomodace a asimilace (Piaget). Asimilace nová
informace se neliší od původního schématu žáka, informaci zařadí do své struktury. Akomodace nová
informace se liší od žákovy struktury. Žák nově změní svou strukturu pojmu.
¢Nejlépe teoreticky propracovaný.
¢Konstrukce individuálního vědomí, přikládá význam individuálním zkušenostem.
¢

SOCIÁLNÍ KONSTRUKTIVISMUS
¢Zdůrazňuje význam kulturního prostředí, sociálního kontextu (Vygotský, Bruner, Bandura).
¢Realita ke konstruovaná činností člověka.
¢Proces učení je sociální proces, výsledkem je koncept sdíleného poznání.
¢Individuální významy jsou ovlivněny prostředím.
¢Zaměřen na interpsychické procesy.
¢V praxi učení ve skupině spolužáků (kooperativní učení). Učení s dospělým.
¢Proces učení je podporován sociální interakcí, čímž dochází k vytváření trvalejších paměťových
stop.

SOCIÁLNÍ KONSTRUKTIVISMUS
¢Význam má prožívání kladných emocí při učení.
¢Příznivé sociální klima ve třídě poskytuje žákům sociální podporu.

ROLE UČITELE
¢Učitel je facilitátor, navozuje metakognici.
¢Má žákům ulehčovat  a usnadňovat konstrukci nových poznatků.
¢Hlavní funkcí učitele je připravovat didakticky zpracované prameny poznání, řídit práci s těmito
prameny  a navozovat metakognici myšlenkových procesů.
¢Vstupuje s žáky do diskuse a kontroluje správnost vytvořených žákových konstruktů.
¢Využívá k tomu pestré metody a formy výuky a prameny poznání (obrázky, tabulky, grafy, experiment,
video, atlasy, symboly, počítačové programy, texty, animace, modely, výklad učitele, dětská pojetí
spolužáků, skupinové vyučování, ..)

ROLE ŽÁKA
¢Žák je aktivním činitelem vlastního poznání.
¢Provádí myšlenkové operace  a také metakognici vlastních myšlenkových procesů.
¢Sám si řídí tempo své práce.
¢Verifikuje svůj nově vytvořený konstrukt.
¢Své původní dětské pojetí nahrazuje vědeckým.
¢Konstruktivistické modely učení více odpovídají přirozeným mechanismům spontánního učení.
¢

POZITIVA
¢Omezuje vznik paralelních pojetí (collateral damagigng).
¢Zaměřuje se na odstraňování miskoncepcí.
¢Respektuje a rozvíjí individuální charakteristiky žáků.
¢Vede k rozvoji komplexních poznatkových systémů žáků nikoli jen izolovaných vědomostí.
¢Vede k vyšší úrovni osvojení vědomostí.
¢Vede žáky k uvědomování si vlastních myšlenkových pochodů tj. metakognici.
¢Rozvíjí schopnost samostatně pracovat s informačními zdroji.
¢
¢
¢
¢

POZITIVA
¢Je zaměřena na praktickou aplikaci poznatků.
¢Zdá se být efektivnější pro mladší žáky.
¢Zaměřuje se na prakticky orientovaná témata.

NEGATIVA
¢Nízká míra zevšeobecnění.
¢Velká časová náročnost na přípravu a uskutečnění.
¢Je limitováno jen určitými tématy matematiky, přírodovědní předměty.
¢Náročná na pomůcky, materiální a technické zabezpečení výuky.
¢Realizace výuky je časově náročnější.
¢Nepřipravenost učitelů, rodičů i vzdělávacích institucí.

EDUKAČNÍ APLIKACE
¢Vychází z dětských prekonceptů/naivních teorií/ pojetí a sleduje změnu:
¢
¢Před výukou
¢V průběhu výuky
¢Po výuce
¢
¢Zaměřuje se na individuální přístup k jednotlivému žákovi.
¢

KONSTRUKTIVISTICKY POJATÝ PROCES UČENÍ
¢Podstatou procesu učení je modifikace dětských pojetí směrem k současnému stavu poznání.
¢V praxi však často nejsou nově konstruována, ale překrývána a tak mohou vznikat miskoncepty a
paralelní koncepty (jeden výklad pro paní učitelku a jeden v běžném životě).
¢Vznikají především u výuky, která je vedena transmisivně, nepracuje s myšlením dětí, přenáší nové
poznatky mechanicky. Ignoruje předchozí poznatky dítěte a jeho vlastní poznatkový systém.

Difikacwe dětských pojetí

KRITICKÉ POZNÁMKY K AKTIVNÍ KONSTRUKCI POZNÁNÍ
¢Jak mohou žáci získat vědomosti o jevech :
¢Které nemohou vycházet z jejich individuální zkušenosti?
¢Které nemohou uskutečnit?(vesmír, geologické procesy,.)
¢Které jsou v rozporu s jejich zkušeností?
¢
¢ZÁVĚR
¢Učitel si ve své třídě a u každého tématu musí najít svůj vlastní přístup, model řízení učební
činnosti svých žáků.

ÚKOL
¢Diskutujte ve skupině o konstruktivistickém přístupu k učební činnosti žáka:
¢
¢1)Jaké metody je vhodné využít k navození kognitivního konfliktu u dětí?
¢
¢2)Pokuste se uvést příklad takové výuky. Jak byste postupovali?
¢
¢3)Setkali jste se s konstruktivistickou výukou?
¢      (na praxi, na fakultě)