Vývoj hláskoslovného a tvaroslovného plánu češtiny ve srovnání s prajazykem indoevropským a praslovanským a s živými slovanskými jazyky • indoevropské období (8000-3000 př.n.l.) – Vladislav Iljič-Svityč – jazyk před 8000 př.n.l. - jádro slovní zásoby: zvířata, pojmenování těla a rostlin – nostratické období – podobnosti s rodinou semito-hamitskou, drávidskou, uralskou, altajskou, kartvelskou Indoevropský prajazyk • slovanský hláskoslovný systém vznikl ze systému indoevropského • stejně vznikl i systém tvaroslovný • není dochován, odvozujeme z různých jazyků evropských, zvláště z jejich starších období • tvary nedoložené označujeme * Hláskosloví • v indoevropském prajazyce byly tyto skupiny hlásek: samohlásky sonanty sonanta: hláska sonantní, slabikotvorná (např. někdy r, l) x likvida: hláska plynná (l, r) x sonora: hláska sonorní, zvučná, plně znějící dvojhlásky souhlásky Samohlásky • indoevropský prajazyk: 5 krátkých: a, e, i, o, u 5 dlouhých: ā, ē, ō, ī, ū • do praslovanštiny se vyvinuly takto: a – o ā – a e – e ē – ě o – o ō – a i – ь ī – i u – ъ ū – y Praslovanština • samohlásky jen krátké: e, o, ъ [u], ь [i] (tvrdý a měkký jer) • samohlásky jen dlouhé: a, ě (jať), i, y • až pozdějším vývojem se u všech samohlásek paralelně vyvinula krátkost a délka Konec období praslovanského zánik jerů – Havlíkovo pravidlo • v lichých slabikách, počítáno od konce, se u jerů projevuje tendence k zániku, tzv, jery slabé • sudé jery, tzv. silné, se vokalizovaly češ. ruš. pol. sch. bulh. stsl. ь e e e a o ь ъ e o e a ъ ъ Nosovky • v praslovanštině oproti IE vznikly 2 nové samohl.: nosovky ę a ǫ • vznik na základě zákona otevřených slabik, tzv. tendence k progresívní sonoritě • vznik z IE e, o s následující nosovou souhl. m, n Češ. Pol. Ruš. Bulh. ę a/ ě, í ię, ią ja e ǫ u ę, ą u ъ ǫ > u /ú *rǫka > ruka, Ak. dušǫ > dušu (> duši); mǫka> múka (> mouka) ę > ä > ě / a *pętъ > pět, *męso > maso v dlouhé slabice ie ( později > í ) D. pl. *prosę (tъ) > prosie (> prosí) Sonanty a dvojhlásky • sonanta – mohou mít f-ci samohlásek, ale i souhlásek • původní sonanty: ̭i, (pozdější j), ṷ (pozdější obouretné w), r, l, m, n • v baltštině a slovanštině získaly průvodní samohl., která se přepisuje jako jer (píše se za sonantou), je součástí sonanty, nepodléhá Havlíkovu pravidlu: např. psl. a stsl. vlьkъ = vlk • spojení sonanty se samohl. dalo dvojhlásku – byly vzestupné (když samohl. následovala), sestupné (když dvojhláska samohl. začínala) • za dvojhlásky se pokládá i spojení samohl. se sonantami r, l, m, n • když v dvojhl. byla sonantická složka před samohl., jevila se jako souhl.: ṷoda, ̭iego Monoftongizace diftongů • v sestupných dvojhláskách před souhl. měly sonanty ̭i, ṷ blíž k souhl., pak by slabiku uzavíraly (odporuje zákonu otevřených slabik), proto se dvojhl., pokud byly v jedné slabice, měnily v jednoduché samohl. MONOFTONGIZACE DIFTONGŮ = diftongy se měnily v prosté samohlásky *aị ě ie. * kwoịna > psl. kěna > psl. cěna lit. kaina, ř. poinē *oị *oị i (v některých případech na konci slova) *eị i lit. veidas, ř. veidos, psl. vidъ *aụ u ř. tauros, lat. taurus, psl. turъ *oụ *eụ ’u ř. pleumōn, psl. plutja, čes. plíce Souhlásky • IE systém souhl. značně jednoduchý a v podstatě celý převzat do slovanštiny • v prasl. ale vznikaly i souhl. nové: o zadopatrová spiranta ch – vzniklá z IE s po samohl. i, u a po r, k o souhl. z – vznik až ve slovanštině znělostní asimilací ze souhl. s o zvláštnost velár k, g – původně: palatalizované k´, g´- dále na sykavky s, z (popř. š, ž); veláry čisté; veláry labializované kw, gw – ve slov. splynuly o v IE měly všechny znělé souhl. také samostatné formy aspirované, tj. s přídechem: bh, dh, gh, g´h, gwh – do slovanštiny splynuly Protetické hlásky • samohl. na začátku slova se dnes v češ. vyslovují s rázem, tj. s neznělou explozivou • původně v prasl. ráz nebyl – setkávaly se dvě samohl., především na švu slov – v takových situacích vznikly tzv. protetické (na začátku slov) a hiátové (v hiátu) hlásky, např. jsi, jest • jsou to: ̭i, ṷ, někde asi i g • hláska ̭i se vyvíjela především před samohl. předními, zvláště před e, ě, ę, ь • hláska ṷ se vyvíjela především před samohl. zadními vkládání konsonantu na počátek slova: j- před přední vokály *e-, *ę-, *ь- v- před zadními vokály *ъ-, *y- - příklady: psl. jestь lat. est psl. jęti lit. imti psl. vydra lit. údra (-u odpovídá psl. y) Slovanské změny v systému souhlásek • nejdůležitější prasl. tendence k palatalizaci, tj. měkčení = posunutí artikulace souhl. na tvrdé patro Palatalizace palatalizace velár: k, g, ch (první, druhá a třetí palatalizace) • v rané psl. • když je vokál přední, konsonant musí být palatalizovaný • když je vokál zadní, konsonant není palatalizovaný 1. PALATALIZACE - veláry se měnily, následovalo-li za nimi původní (předslovanské) dlouhé nebo krátké e nebo i (tj. slovanské i, ь, e, ę, a < ē) Před e, ę, a < ē, i, ь nastávaly regresivní změny: k > č psl. četyre lit. kenturi psl. peko˛ (peku) – 2. os. sg.: *pekešь > pečešь (pečeš) g > dž > ž psl. živъ lit. gývas mogo˛ (mohu) – 2. os. sg.: *mogešь > možešь (můžeš) ch > š psl. grěch (hřích) –*grěchьnъ (hříšný) > grěšьnъ psl. *mucha, *muchьka > mušьka ostrá sykavka ve skupinách souhlásek sk, zg asibilovala k následující tupé asibilátě a stala se rovněž sykavkou tupou: sk > šč (> šť) ie. piskēla > psl. piščala > čes. píšťala (srov. pískati) zg > žďž > žď * jьzgěrъ > jьždžar > čes. Žďár 2. PALATALIZACE Před i, ě diftongického původu (i < * ei, ě < *oị/ aị) nastávaly regresivní změny: k > c stsl. nom. ro˛ka – dat. *ro˛kě > ro˛cě (čes. ruka – ruce) x lit. rankai ie. *k^woịnā > psl. *kěna > stsl. cěna x lit. kaina g > (d)z stsl. nom. noga – dat. *nogě > nodzě ch > s´ stsl. nom. sg. duchъ - nom. pl. dus´i toto poloměkké ś se pak v různých slovanských jazycích vyvíjelo různě 3. PALATALIZACE po ę, i/ь, nastávaly progresivní změny, pokud nenásledoval zadní vokál y nebo ъ má stejný výsledek jako 2. palatalizace: k > c g > (d)z např. *otikos > otьcь (čes. otec) např. psl. grěšьnikъ (následuje ъ), ale grěšьnica (nenásleduje ъ) Měkčení souhlásek + : ̭i • změny souhlásek před jotací (j), která při těchto změnách sama zanikala: *kj > č plakati, plačo˛ < *plakjo˛ (čes. pláču) *gj > (d)ž lъgati, lъžo˛ < *lъgjo˛ (čes. lžu) *chj > š dychati, dyšo˛< *dychjo˛ *sj > š prositi, prošo˛ < *prosjo˛ *zj > ž voziti, vožo˛ < *vozjo˛ *rj > r´ *morjo > mor´e (r´- měkké r) *lj > l´ *poljo > pol´e *nj > n´ *vonja > von´a dj, tj – v různých jazycích různé střídnice tj > c´ dj > dz´ svěc´ (> svíce), medz´a (> mez) zjednodušení afrikát (g, dj >) dz´ > z´ (medz´a) > mez´a (> mez) x ve sloventštině: g > dz´> z´ kňaz, ale dj > dz´ medza Vývoj epentetického l: - ve spojení labiál s jotací se vyvíjelo jako přechodová souhláska měkké l´, zvané l epentetické (vsuvné). Jeho rozšíření je v různých slovanských jazycích různé. *bj > bl´ *vj > vl´ *mj > ml´ *pj > pl´ Dichotomie • dichotomie, tj. rozdělení na 2 skupiny – vývoj souhl. dl a tl, trvá pouze v jazycích západních, v jazycích východních a jižních se zjednodušila na pouhé l, např. čes. sedlo, rus. selo, sch. selo METATEZE (PŘESMYK) LIKVID tautosylab. spojení e, o s likvidami r, l podléhalo změnám – metatezi likvid, ale nikoli na celém slovanském jazykovém území stejně - příklad: psl. *bergъ > psl. *bregъ (slabika se otevírá) na počátku slova: OrT, OlT – záleží na intonaci cirkumflex – jenom přesmyk: RoT, LoT (např. čj. roz-, loket) akut – přesmyk a dloužení: RaT, LaT (např. čj. rádlo, laň) uvnitř slova: TorT, TolT, TerT, TelT prasl. * tort, tolt > trát, tlát (stoupající intonace) *vórna > vrána, sólma > sláma prasl. * tort, tolt > trot, tlot / trat, tlat (klesající intonace) *gordъ > gradъ (> hrad), zolto > zlato prasl. * tert, telt > trět, tlět *bergъ > brěgъ (> břeh), melko > mlěko (> mléko) Rozpad praslovanské jazykové jednoty 1. II. palatalizace ch; zsl. ch > š 2. II. palatalizace k a g skrze v; zsl. kv, gv (květъ), g(h)vězda 3. Jotace dentál d a t (kt) = dj, tj; zsl. dj > dz > z, tj > c, kt > c 4. Jotace skupin st a zd = stj, zdj (stejně jako sk, zg) 5. Zjednodušení skupin dl, tl; zsl. zůstaly zachovány 6. Zánik epentetického l; zsl. epentetické l chybí (buď se nevyvinulo/ zaniklo 7. Metateze likvid; zsl. TorT, Tolt, TerT, TelT > TroT, TloT, TreT, TleT (pouze přesmyk x čj. TraT, TlaT, TrěT, Tlět (přesmyk a dloužení) 8. Vývoj skupin ir, il, ur, ul – tvrdé a měkké slabikotvorné r, l; čj. slabikotvornost 9. Vývoj nosovek; čj. ę > a/ ě, í, ǫ > u/ ou 10. Vývoj jerů; zsl. Havlíkovo pravidlo, čj. > e