Tvarosloví Typy deklinací: 1. deklinace jmenná: substantiva, adjektiva a participia ve jmenném tvaru, adjektiva posesivní, základní číslovky (kromě 1, 2) 2. Deklinace zájmenná; také číslovky 1 a 2 3. Deklinace složená: složená adjektiva (pozitivní a komparativní), participia ve složeném tvaru, řadové číslovky + některá pronomina posesivní Gramatické kategorie: genus/rod, numerus/číslo, casus/pád, určitost, gradus/stupeň exponentem je flexe 1. Kategorie pádu: teoreticky 7 pádů ve třech číslech (prakticky je koncovek daleko méně – synkretismus: N=A, V=N, G=A, D=L, dříve genitivus-ablativus) nominativus, vocativus, genitivus (posesivní, odlukový, partitivní, numerický, záporový, supinový), dativus, accusativus, locativus, instrumentalis Redukce počtu pádů je výsledkem: a) vyrovnávání (synkretismu) b) zániku pádů – vokativ c) zániku schopnosti skloňovat (např. bulharština) Souhláskové alternace – ve slovanských jazycích se projevují 2 protichůdné tendence – palatalizace a zachování původního tvarotvorného základu 2. Kategorie rodu – masculinum, femininum, neutrum rod x sexus „přirozený rod“ subkategorie životnosti 3. Kategorie čísla – singularis, dualis, pluralis 4. Kategorie určitosti – složená deklinace adjektiv – např. G dobra-jego 5. Kategorie stupně – někdy považována za slovotvorbu Substantiva původně klasifikace podle kmenů (vokalické a konsonantické): vokalické o – kmeny jo – kmeny ijo – kmeny u – kmeny a – kmeny ja – kmeny ija – kmeny i – kmeny konsonantické n- kmeny Ъv/ú-kmeny s- kmeny r- kmeny nt- kmeny Kmeny samohláskové kmenotvorná přípona vzor M F N -o- rab-ъ (otikos) - lět-o -jo- mǫž-ь, kraj-ь - mor´-e -ьjo- (í) žreb-ьj-ь x; Georg-ьj-ь (Jiří) - znamen-ьj-e 2. -a- slug-a žen-a - -ja- junoš-a x duš-a - -ьja- balj-ьji (lékař) x lad-ьji (loď) x (paní) - 3. -u- synъ/synus x (o + u) - - 4. -i- pǫtь x (pontis) kostь - Kmeny souhláskové kmenotvorná přípona vzor maskulina feminina neutra -n- kamy/kamene - imę (jméno) -s- - - slovo/slovese -ū- - crьky (církev, kostel)/ crьkve -nt- - - otročę (chlapec, dítě)/otročęte -r- - mati/matere - Deklinace substantiv (o-kmeny maskulina) sg. Psl. Stč. Nč. (živ.) Nč. (neživ.) Jiný kmen Nom. rab-ъ pán-0 pán-0 hrad-0 Gen. rab-a pán-a pán-a les-a hrad-u Dat. rab-u pán-u pán-u hrad-u pán-ovi Akuz. rab-ъ pán-(a) pán-(a) hrad-0 Vok. rab-e pan-e pan-e hrad-e hoch-u Lok. rab-ě vlc-ě XXX hrad-ě pán-u/-ovi Instr. rab-omь XXX XXX XXX pán-em Deklinace substantiv (u-kmeny maskulina) Sg. Psl. Stč. Nč. Nom. syn-ъ, dom-ъ syn-0, dóm-0 syn-0, dům-0 Gen. syn-u, dom-u dom-u dom-u Dat. syn-ovi, dom-ovi syn-ovi, dom-ovi syn-ovi Akuz. syn-ъ, dom-ъ dóm-0 dům-0 Vok. syn-u syn-u syn-u Lok. syn-u, dom-u syn-u, dom-u syn-u/(-ovi), dom-u Instr. syn-ъmь, dom-ъmь syn-em, dom-em syn-em, dom-em Deklinace substantiv (nt - kmeny) Singulár Plurál 1. otročę otročęta 2. otročęte otročęt 3. otročęti otročęt(e)m 4. otročę otročęta 5. otročę otročęta 6. otročęte tročęt(e)ch 7. otročęt(e)m otročęty Adjektiva • jmenné tvary - jmenná složka, doplněk, shodný přívlastek něsmь dostojьnь = nejsem hoden - jmenné tvary byly vytlačovány a omezil se jejich výskyt • složené tvary - zdůrazňovaly zvláštní individuální vlastnost předmětu jmenné skloňování ● přídavná jména měla ve stsl. ještě skloňování jmenné, ale starý indoevropský systém jmenné deklinace adjektivní už nebyl úplný ● dobře byla zachována adjektiva o-/a-kmenová a jo-/ja-kmenová i adjektiva s kmenotvornou příponou -ьjo-/-ьjā-. ● z ostatních typů se zachovalo několik adjektiv i-kmenových, ale jen v ustrnulém nominativním tvaru ● adjektiva o-/a-kmenová se skloňovala stejně jako substantiva dobrъ jako rabъ, dobra jako žena, dobro jako lěto ● k tvrdým adjektivním o-/a-kmenům patřila také adjektiva s významem přivlastňovacím tvořená příponami -ovъ, ova, ovo a inъ, ina, ino, např. Isusovъ, Isusova, Isusovo, Mariinъ, Mariina, Mariino ● K jo- kmenovým adjektivům typu pěšь, pěša, pěše patřila též přivlastňovací adjektiva typu gospodiňъ/ь, gospodinja, gospodinje (pánův) ● adjektiva s příponou -ъjъ-, -ъje- se skloňovala jako substantiva ъjo-/ьja-kmenová složené skloňování • tvrdé a měkké • vznikla z původních jmenných tvarů a samostatného postponovaného tvaru ukazovacího zájmena jь, ja, je (praslovanský novotvar) • v tvarech dochází ke kontrakci (stahování) a haplologii (zánik jedné ze dvou sousedících slabik vyslovovaných stejně nebo podobně) nebo má jinou podobu - složená deklinace se vyskytuje hlavně u adjektiv - kromě jazyků slovanských mají složené skloňování také jazyky baltské, které patří rovněž k jazykům satemovým - významem a syntakticky se baltské a slovanské skloňování složené podobá řeckému adjektivu se členem, tj. se zájmenem ukazovacím v platnosti členu. - i v současném běžném mluveném jazyce je časté užívání ukazovacího zájmena “ten”: př: Ten černý! - Přejete si ten hnědý svetr? - Dejte mi raději ten modrý. pád maskulinum femininum neutrum 1. nov-ъ jь (V j V = V´) nov-a ja nov-o je 2. nova jego novy ję nova jego 3. novu jemu nově ji novu jemu 4. novъ jь novǫ jǫ novo je 5. novy jь nova ja novo je 6. nově jemь nově ji nově jemь 7. novy jimь novo jǫ novy jimь KONTRAKCE - tato změna spadá do úplného konce praslovanského období - kontrakce - má jádro na našem území, šířila se na sever do polštiny, luž. srb., slovenštiny, polabštiny, směrem na východ ubývá, na jihu neprobíhá podle týchž pravidel jako u nás - podstatou je V + j + V > V´, kde V je vokál a V´ je dlouhý vokál = tedy výsledkem kontrakce dvou vokálů proložených j je dlouhý vokál - dlouhá složená adjektiva - jmenné adjektivum + zájmeno, kontrakcí toto mizí a fúzí tak vzniká samostatné skloňování složených adjektiv, původní zájmeno už teď hraje roli koncovky - výsledkem je 2. vokál, ale 1. vokál říká, bude-li měkký nebo tvrdý př. dobr-aja>dobrá; tajati>táti; sv-ojimi>svými; vojevoda>vévoda; moja>má i moje; dobr-ъjь>dobryje>dobrý – jery v poloze napjaté nepodléhaly zániku, ale kontrakci - na V neproběhla kontrakce, dlouho se tam drží jery (12. st.) Skloňování zájmenné • bezrodá • rodová Přehled skloňování A) Skloňování zájmen bezrodých 1. os. sg. - azъ (jazъ) 1. os. pl. my 2. os. sg. - ty 2. os. pl. vy - zájmeno azъ je supletivní, v ostatních pádech má tvary od jiného základu: men-/mъn- - zájmeno 2. osoby singuláru ty a osobní zvratné zájmeno se mají stejné pádové koncovky jako zájmeno 1. osoby. - zájmeno zvratné nemá tvar pro nominativ - zájmena 1. a 2. osoby plurálu my, vy mají rovněž vždy koncovky společné Singulár Plurál azъ (já) ty - my vy mene tebe sebe nasъ vasъ mьně tebě sebě namъ vamъ mi ti si mę tę sę ny vy mьně tebě sebě nasъ vasъ mъno tobo- sobo- nami vami B) skloňování zájmen rodových tvrdé skloňování – tj. jako zájmenné o-kmeny a a-kmeny měkké skloňování – tj. jako zájmenné io-kmeny a ia-kmeny - ojediněle mají skloňování zvláštní, zčásti zkombinované i s tvary i-kmenovými, případně s tvary složené deklinace adjektivní Vzor měkkého (jo-/ja - kmenového) skloňování zájmen zájmeno *jь, *ja, *je maskulinum feminimum neutrum 1.p *jь *ja *je 2.p jego jeję jego 3.p jemu jeji jemu 4.p jь jǫ jь ь.p jemь jeji jemь ъ.p jimь jejǫ jimь Slovesa - na základě kmenotvorné přípony rozdělujeme i slovesa do tříd - konjugace - vzniklo nové: futurum, kondicionál, imperativ, imperfektum, perfektum (složitý systém časů, hlavně minulých) vznik participií společně s větví baltskou, částečně pomocí prefixů a některých sufixů vznik vidovosti - formálně bylo tvoření slovesných tvarů založeno na rozlišování kmene prézentního a infinitivního - jmenné tvary slovesné - patří sem infinitiv, supinum, participia Tvoření slovesných tvarů ● tvořily se od kmene prézentního i infinitivního ● pro staroslověnštinu je výhodné dělení podle kmene prézentního na dvě skupiny: 1. bez kmenotvorné přípony - slovesa atematická (5 sloves) jesmь, věmь, damь, jamь, imamь 2. s kmenotvornou příponou - slovesa tematická (všechna ostatní) Slovesné tvary: - určité – rozeznávají všechny slovesné kategorie; plní funkci přísudku - neurčité – jména tvořená od slovesných kořenů; nevyjadřují všechny ml. kategorie; plní funkci, kterou ve větě zastávají jména (Po, Př, PřU) * Kategorie osoby: 1., 2., 3. * Kategorie čísla: singulár, duál, plurál * Kategorie času: prézent; futur, futur exacta; aorist, imperfectum (jednoduché tvary); perfectum, plusquamperfectum (složené) * Kategorie rodu: aktiv, pasiv * Kategorie způsobu: indikativ, imperativ, kondicionál * Kategorie vidu: dokonavý, nedokonavý Slovesné třídy staroslověnština 1. os. sg. / Infin. stará čeština 1. os. sg. / Infin. nová čeština 3. os. sg. / Infin. I.Aa vedǫ vesti pekǫ pešti mьrǫ mrěti pьnǫ pęti vedu vésti peku péci mru mřieti pnu pieti mažu mazati nese nésti bere bráti umře umříti peče péci maže mazati b plovǫ pluti berǫ bьrati zovǫ zъvati plovu plúti beru bráti zovu zváti II.A dvignǫ dvignǫti tisknu tisknúti tiskne tisknouti B minǫ minǫti minu minúti mine minouti začne začíti III.Aa kryjǫ kryti kryju krýti kryje krýti Ba kupujǫ kupovati kupuju kupovati kupuje kupovati IV.A prošǫ prositi prošu prositi prosí prositi JMENNÉ TVARY SLOVESNÉ - infinitiv, supinum, participia 3) participia: