K^tTbLň o ťčiTiors
hlásiti. Dobře vím, že jest pro obžalovaného nejlepší obrana, když může panu soudcovi říci: „Sám takový!"
Necháme tedy prozatím všechny ty bohaprázdné krití-káře, kteří všechno napořád kritikují, a obraťme se jen k těm hodnějším, kritikujícím jenom výhradně knihy. Tito poctiví, prostomilí lidé vystupují také s míněním svým veřejně v tisku, a ne jen tak oustně a pokoutně.
Především nesmíme si tajiti mrzutou pravdu, že je v Čechách (také na Moravě a na Slovensku) z dopuštění božího každý spisovatel zároveň vlastenec; a tato bytost vlastenecká jest v něm s bytostí spisovatelskou nerozdílně spojena. To se zdá být sice na první pohled nepatrná věc, ale každý kritikus nejlépe ví, jaký to je zpropadený háček. — Některý spisovatel vydá knihu, některý kritikus napíše, že ta kniha nestojí za nic. Kdyby byl onen spisovatel jenom spisovatel, neměl by proti tomu úsudku žádný nic; ba ostatní spisovatelé by se v tom mínění všichni z bratrské a kolegiálni lásky také shodli. Ale onen spisovatel je také vlastenec, a proto je v jeho osobě uražena sama vlast a všichni vlastenci napořád; a následovně se onen kritikus od té doby nesmí opovážit v letě po deváté a v zimě po šesté hodině z domu vyjiti bez hole.
To je ale všechno ještě málo: kromě toho je v Čechách (také na Moravě a na Slovensku) každý vlastenec také (ach bože!) spisovatelem. A vlastencem může být v Čechách každý tvor, rozumný nebo nerozumný, jen když písně české zpívá, z korbelíčku si nalívá, přitom nezná větší slast nežli milovati vlast!! Pak sepíše nějaké spisy a kritika o nich nesmí říci, že jsou špatné, z příčiny svrchu uvedené! Takový je stav kritiky české!
O jemine, jemine, zkormouceno jest břicho mé!
Mnozí lidé a kromě toho také Topolovský drží kritiku za zcela zbytečnou aneb za škodnou věc, a aspoň nejméně za maření času. Hanět a posuzovat, to prý že dovede každý, ale sám napsat, to prý je těžká věc! Proti tomu se dá velmi mnoho a rozmanitě namítati.
Předně, že nedovede každý hanět ani posuzovat, aby totiž, nerozumí-li věci, tou hanou a posouzením sám sebe více nezhanobil. Neboť pouhá hana, pouhý úsudek nemůže v kritice žádného místa míti, a má-li opravdu nějaké platnosti, nemůže to jinak býti než podepsáním známého uznaného jména, kterému k vůli se ten úsudek důvěrně bez důvodů přijímá. Takový ale úsudek pouhý bez důvodů, byť by si od nejslavnějšího spisovatele pocházel, není kritika.
70
> Za druhé není kritika, jak již obyčejně lidi tomu slovu
i rozuměti chtějí, jenom pouhá hana, nýbrž posouzení, a při
posouzení může se chváliti i hanět.
Za třetí není zapotřebí, aby kritik to, co posuzuje, sám lépe napsati dovedl. Již Lessing, jistě kritik a spisovatel z ne j znamenitějších jeden, takto soudil; ba ještě i kritikům radil, aby pronášejíce úsudky své o vadách spisů, nikdy neudávali způsoby, jak by se nedůstatky opraviti mohly, to prý že již není ani povinnost ani potřeba. Zdálo by se, že tato věc tak patrna a pochopitelná jest, že by ani nikomu napad-nouti nemohlo žádati, aby vždy posuzovatel všechno, co dobře posouditi dovede, i také tak učiniti aneb dokonce na-praviti v stavu byl: a přece velmi často v takovém smyslu mluviti slyšíme, ba i čisti musíme. Cožpak mám, když řeknu, že déšť tomu neb onomu škodí, také ihned ten déšť i zastaviti umět? Aneb když řeknu, že mokro obuvi škodí, již
takovou obuv zhotovit!, které by mokro neškodilo? Aneb nesmím dříve říci, že jsou v některém domě malá okna, až I se vyučím veškerému stavitelství a sám několik domů vy-
! stavím?-?- Doufám, že tyto příklady dosti patrně na mou
I stranu mluví, a obracejíce je k věcem literárním uznati mu-
síme, že kupř. člověk, který sám ani verš ukovati nedovede a také neukul, přece velmi dobře v stavu jest cítiti drsnatost, i nemotornost v hotových verších. Byli zajisté mužové, kteří
kromě "■'kritik pranic jiného nesepsali, a přece v dějinách ; literatury velmi důležité a čestné místo zaujímají.
Za čtvrté ještě dodati musím, že jest napsati dobrou kritiku mnohem těžší a obtížnější práce než mnohý jiný literární článek, jako již kromě jiných důvodů sama Matice česká uznává, poněvadž kritiky v Časopise Českého muzea dvojnásobně honorovati bude. (To byla ovšem rána do srdce mnohých, j nenávidících kritiku tak, jako netopýři světla se štítí.)
j Na zastaralou již námitku, že se kritikou odstrašují mnozí,
kteří by jinak spisky své na oltář vlasti položili atd., již mnohonáctekrát stejná odpověď dána jest. My zde jenom priostríme tolik, že o takové choulostivé vlastence, kteří se jen proto k literatuře české připojili, že snad lehčeji chvály , dojiti mohou než jinde, že o takové, pravím, není co stati.
'. Ostatně se člověk, kterému již spisovatelství v krvi leží a
} kterému se trochu jasnosti v hlavě blyští, ničím na světě, ani
! zákazem, ani strachem o výživu, a následovně ani kritikou
[        . odstrašiti nedá.
: Na jinou ale námitku chytráků, že totiž kritika proto zby-
i 71