Lexikologie českého jazyka (podzim 2022)

02 Lexikální systém. Lexikologické metody.

Lexikon vs. gramatika, anebo lexikon a gramatika?

 

Rozdělení jazyka na lexikon a gramatiku je jen pomocné, didaktické, pedagogické. Toto dělení odmítal už Ferdinand de Saussure a jeho nedostatky vidíme na srovnání jazyků vzdálených genealogicky[1] i typologicky, např. na češtině a čínštině (chcete-li se přesvědčit, naučte se čínsky (pekingskou mandarinštinu) např. přes aplikaci Duolingo). Systém jazyka je v knize Lexikon a sémantika chápán (v souladu s (de) Saussurem) jako kontinuum. Na jednom konci jsou „výraznější, ne však primární pravidla gramatická“ — na druhém konci „naopak převažují pravidla sémantická, projevující se hlavně ve specifické kolokabilitě lexémů (...).“ (Čermák 2010: 11)[2]

Přijměme pracovně distinkci lexikon :: gramatika a všimněme si rozdílů mezi oběma konci tohoto systémového spektra.




Metody a metodologie 

Jak získávat nové poznatky o lexikonu, ba jazyce vůbec?

 

Hlavní metodologické přístupy

1.     Empiricky (observací), 

2.     zobecněním (indukcí) z jazykových dat ověřovaných:

a.     introspekcí (subjektivně)

b.     formálními metodami (objektivně)

3.     deduktivně (Čermák 2010: 15).



[1] Srv. heslo genealogie češtiny v NESČ. Autorství stromového modelu se zde přisuzuje Čelakovskému, který patrně inspiroval obecně známého tvůrce Stammbaumtheorie Augusta Schleichera.

[2] Kolokabilita lexému nechť je možnost spojování jednotlivých lexémů s jinými. Viz heslo v NESČ. Zde se uvádí příklad číst + knihu. Dnes lze číst jednání/chování člověka = rozumět mu, interpretovat ho. Dle NESČ nelze číst kámen. Ovšem dle Jaroslava Duška lze poslouchat kámenslyšet a rozumět, co říká. (Tento způsob komunikace je ovšem už mimo dosah lingvistického zkoumání. Možná jen zatím. Ovšem opět: na ZŠ lze využít i toto. Kdybyste, milé žactvo, dokázali rozumět tomu, co říká kámen, co byste asi slyšeli? Představte si tu miliony, ba stamiliony let dlouhou paměť. Co všechno by vám kameny mohly říct? Doporučuji použít tento nápad v nižších ročnících, 1. stupeň, z 2. stupně spíše jen 6. ročník, příp. s rizikem, že to nevyjde, i 9. ročník.)