Interpretace uměleckého textu
v přípravě učitele a ve výuce

—
— INTERPRETACE  =
—
—Individuální realizace uměleckého díla
—Výklad (racionální výklad; „kroky“ každé recepce textu: prožitek → INTERPRETACE → hodnocení)
—Výklad jako součást každého procesu recepce (jeho fáze: percepce – apercepce – INTERPRETACE
(výklad) – konkretizace) – výklad základního smyslu textu, výklad víceméně „samovolný, samozřejmý,
neuvědomovaný“ (→ běžný čtenář čtoucí literární text)
—Výklad jako metoda přístupu k textu - výklad „vědomý“, záměrný, příp. zvnějšku řízený (→ literární
teoretik, kritik; učitel literatury ve své přípravě a poté realizované výuce)
—Interpretace KOMPLEXNÍ
—Interpretace DIDAKTICKÁ
—

—KOMPLEXNÍ interpretace
—
—Literárněvědná, ucelený výklad, „rozbor“ textu, relativně úplný interpretační popis díla
—Racionální vyložení, proč dílo na čtenáře působí a jakými prostředky toho dosahuje (J. Hrabák). →
TEDY: a) jakou dílo vyvolává u čtenáře reakci – jak vnímá jeho smysl, základní významy
(interpretační makroproces); b) jak je dílo „uděláno“, aby mělo danou sdělnost, jakých prostředků
použil autor při jeho tvorbě ke sdělení daných myšlenek, jaká je funkce těchto prostředků a vztahy
mezi nimi a k celku smyslu díla (interpretační mikroproces).
—
–„spirálový pohyb“ úvah u náročnějších textů:
•Makroproces (celkový význam) → mikroproces (dílčí postřeh) → posun ve vnímání celkového významu
... → mikroproces (další dílčí postřeh) ……
•
—

—
—Literárněvědná východiska interpretace v tomto pojetí:
—Strukturalistické uvažování + podněty receptivní estetiky
—Existence (nejen historicky) i dalších literárněvědných přístupů k výkladu textů → zjednodušené
rozlišení podle akcentace jedné ze tří složek literární komunikace:
—
—                          AUTOR     -    TEXT    -    ČTENÁŘ
—
—

—DIDAKTICKÁ interpretace
—
—Literárněvýchovná, výklad nejvýznamnějších sdělení textu (jeho nejvýraznějších komunikačních
výzev), dílčí postřehy.
—Samozřejmostí je odhalení základních myšlenek (makroproces), z uměleckých prostředků se zabýváme
pouze některými, zpravidla nejvýraznějšími (výběrovost mikroprocesů).
—Důležité: správně (adekvátně textu i žákům) formulovat interpretační otázky/úkoly
—Interpretační otázka je svou podstatou problémová, vyžaduje přemýšlení (vodítka, ne přímé
odpovědi, musí poskytovat text sám).
—

EPICKÝ text a jeho struktura
—Dominantní myšlenka/y, smysl + autorův přístup, autorský záměr
—Tematická výstavba (základní jednotka = motiv)
—Složky tematické výstavby (motivické komplexy):
—Děje, události
—Postavy                                                 příběh (CO)
—Prostředí a čas (časoprostor)
—Vypravěč
—Adresát
—Kompoziční výstavba
—Vnější
—Vnitřní                                                                  narace (JAK)
—Kompoziční postupy (např. chronologický,
— retrospektivní …)
—Kompoziční principy (např. kontrast, gradace,
—variace, symetrie …)
—
—

—
—Jazyková výstavba
—Rovina grafická, fonologická, lexikální, syntaktická
—/také např. řeč vypravěče, řeč postav, titul …/
—
—
—
—Genologická (žánrová) charakteristika
—Literárněhistorický kontext

LYRICKÝ text a jeho struktura
—Dominantní myšlenka/y …
—Tematická výstavba
—motivy a jejich seskupení
—lyrický subjekt
—/apostrofa/
—Kompoziční výstavba
—Vnější
—Vnitřní
—Kompoziční principy
—Jazyková výstavba
—Např. rým, rytmus, tropy, figury
—Jazyková výstavba je -  zejm. právě u lyriky – úzce spjata s tematickou a kompoziční
—Genologická charakteristika (lyrika autoreprezentační X předmětná … aj.)
—Literárněhistorický kontext
—
—