Významná stať K. H. Borovského, v níž definuje zásady literárni kritiky
(1846)
KAPITOLA O KRITICE
■
Vivos voco, mortuos plango, fulgura frango.
„Když se dva spjsovatelé. někde v Praze večír u piva pohádají, odejde^ některý z nich honem domů, sedne za stůl a napíše na druhého nofaou_kri_tÍku. Druhý den nato se kritika vytiskne a třetího dne podvečer vyklepají někteří přátelé zkritikovaného tomu, jenž kritiku byl napsal."
Tak asi představuje si snad mnohý čtenář pražskou kritiku, a v počtu slov, kterým málokdo jak náleží rozumí, ačkoli je každý zhusta vyslovuje, nachází se také kjritika. Tato ubohá má již po dlouhý čas u nás bídný osud, ba přišla úplně na mizinu tak dalece, že i poctivého jména zbavena jest. Největší část čtenářů a ovšem spisovatelů již vrozenou mají proti^ntícě"ňenavisl,~á_kdyby ještě starý středověký řád panoval, nepochybujú nikterak, že by kriti-kooé, zároveň s katy atd., mezi nepoctivé lidi a čtveráky náleželi a na znamení nepoctivosti své aspoň pravý rukáv červený míti museli.
To však ti ubozí nepřátelé fcriřifc^_jaepi>váží, že vyřknouce smrtelný soud nad kritikou, sami sebe zatracují. Neboť se osměluju celému sviefu ďo oči tvrditi,. žé_je_fca£dý_čZo&ěA: | kritíkus^„To je paradoxon!" Tak tedy uděláme ještě větší paradoxon a řekneme, že jsou obyčejní kritikové, totiž ti, kteří v časopisech knihy a herce a hudbu posuzují, nej-skromnější a nejhodnější ze všech. A proč? Protože tito, posuzujíce bdi a jejicíľdila, nikoli še neosmělují samého Pána Boha kriťikôväti," jako" to všichni jiní lidé činí. „Dnes je hezky, jen kdyby tak slunce nepálilo!" „To je ošklivé počasí, samý déšť a plískavice." Takto všichni lidé bez přestání Pána Boha kritiku jí, a pak se ještě opovažují hubovati na Hterárního kritika, kterému jakživo ani nenapadlo biblí do kritiky vzíti! — Tak je ten svět zmotaný; ale jen dále.
Již hned na první pohled každému napadlo, že zde budu kritiku a kritiky zastávat, a dá-li se, i vychvalovat; a proto jsem byl přinucen, aby se hned z počátku všechna srdce proti mně nezatvrdila, všechny za spoluvinníky klientů
21
svých prohlásiti. Dobře vím, že jest pro obžalovaného nej-lepší obrana, když může panu soudcovi říci: „Sám takový!" —
Necháme tedy prozatím všechny ty bohaprázdné kriti-káře, kteří všechno napořád kritikují, a obraťme se jen k těm hodnějším, kritiku jícím jenom výhradně knihy. Tito poctiví, prostomilí lidé vystupují také s míněním svým veřejně v tisku, a ne jen tak oustně a pokoutně.
Především nesmíme 6i ta jiti mrzutou pravdu, že je v Čechách (také na Moravě a na SÍovensku) z dopuštění božího každý spisovatel také zároveň vlastenec: a tato bytost vlaste-necká jéšFvněm s bytostí spisovatelskou nerozdílně spojena. To se zdá být sice na první pohled nepatrná věc, ale každý kritikus nejlépe ví, jaký to je zpropadený háček. — Některý spisovatel vydá knihu, některý kritikus napíše, žcTta kniha nestojí za nic Kdyby byl onen spisovatel^jenom spisovatel, neměl by proti tomu úsudku žádný nic; ba ostatní spisovatelé by se v tom mínění všichni z bratrské a kolegiálni lásky také shodli. Ale onen spisovatel je také vlastenec, a proto je v jeho osobě_ uražena..sama vlast„a_všichni vlastenci napořád; a následovně se onen kritikus od té doby nesmí opovážit v letě po deváté a v zimě po šesté hodině z domu vyjiti bez hole. —
To je ale všechno ještě málo: kromě toho je v Cechách (také na Moravě a na Slovensku) každý_ vlastenec také (ach bože!) spisovatelem. A vlastencem může být v Čechách každý tvor, rozumný nebo nerozumný,"jen když písně české zpívá, z korbelíčku si nalívá, přitom nezná větší slast nežli milovati vlast!! Pak sepíše nějaké spisy a kritika o nich nesmí říci, že jsou špatně, z příčiny svrchu uvedené! Takový je stav kritiky české!
O jemine, o jemine, zkormouceno jest břicho mé!
Mnozí lidé a kromě toho také Topolovský drží kritiku za zcela zbytečnou aneb za škodnou věc, a aspoň nejméně za maření času. Hanět a posuzovat, to prý že dovede každý, ale sám napsat, to prý je těžká věc! Proti tomu se dá velmi mnoho a rozmanitě namítati.
Předně, že nedovede každý hanět ani posuzovat, aby totiž,
22
nerozumí-li věci, tou hanou a posouzením sám sebe více nezhanobil. Neboť pouhá hana, pouhý úsudek nemůže v kritice žádného místa míti, a má-li opravdu nějaké platnosti, nemůže to jinak býti než podepsáním známého uznaného jména, kterému k vůli se ten úsudek důvěrně bez důvodů přijímá. Takový ale úsudek_pouhý bez důvodů, byť by si od nejslavnějšího spisovatele pocházel, ^ení^kritikjL...
Za druhé není kritika, jak již obyčejně lidi tomu slovu rozuměti chtějí, jenomjpouhá hana, nýbrž posouzení, a při posouzení může se chváliti i hanět.
Za třetí není zapotřebí, aby kritik to, co posuzuje, sám lépe napsati dovedl. Již Lessing, jistě kritik a spisovatel ž"nejžnaWéniťějšičBrjedenj takto soudil.; ba ještě i .kritikům radiL aby pronášejíce úsudky své o vadách spisů, nikdy neudávali způsoby, jak by se nedůstatky opraviti mohly, to prý žě již není ani povinnost ani potřeba. Zdálo by se, že tato věc tak patrna a pochopitelná jest, že by ani nikomu napadnouiti nemohlo žádati, aby vždy posuzovatel všechno, co dobře posouditi dovede, i také tak učiniti aneb dokonce napraviti v stavu byl: a přece velmi často v takovém smyslu mliuviti slyšíme, ba i čisti musíme. Cožpak mám, když řeknu, že déšť tomu neb onomu škodí, také i hned ten déšť zastaviti omet? Aneb když řeknu, že mokro obuvi škodí, již takovou obuv zhotoviti, které by mokro neškodilo? Aneb nesmím dříve říci, že jsou v některém domě malá okna, až se vyučím veškerému stavitelství a sám několik domů vystavím? — ? — Doufám, že tyto příklady dosti patrně na mou stranu mluví, a obracejíce je k věcem literárním uznati musíme, že ku př. člověk, který sám ani verš ukovati nedovede a také neukul, přece velmi dobře v stavu jest cítiti drsnatost, nemotornost v hotových verších. Byli zajisté mužové, kteří kromě kritik pranic jiného nesepsali, a přece v dějinách literatury velmi důležité a čestné místo zaujímají.
Za čtvrté ještě dodati musím, že jest napsati dobrou Jkri-tiku mnohem těžší a obtížnější práce než mnohý jiný literární článek, jako již kromě jiných důvodů sama Matice česká uznává, poněvadž kritiky v Časopise Českého museum
23
dvojnásobně honorovati bude. (To byla ovšem rána do srdce mnohých, nenávidících kritiku tak, jako netopýři světla se štítí.)
NazarfaralguJiž námitku, že se kritikou odstrašují mnozí, kteří by jinak spisky své na oltář vlasti položili atd., již mnohonáctekrát stejná odpověďdána jest. My zde jenom priostríme tolik, že o takové choulostivé vlastence, kteří se jen proto k literatuře české připojili, že snad lehčeji chvály dojiti mohou než jinde, že o takové, pravím, není co stati. Ostatně se člověk, kterému již spisovatelství v krvi leží a - kterému se trochu jasnosti v hlavě blyští, ničím na světě, ani zákazem, ani strachem o výživu, a následovně ani kritikou odstrašiti nedá.
Na jinou ale námitku chytráků, že totiž kritika proto zbytečná jest, poněvadž dobrá kniha i bez ní průchodu najde, a špatná i tak zapomenuta bude, činíme ale opět svůj návrh: totiž aby tito pánové tedy ani spisy své sami nevy-chvalovali, ani od svých přátel vychvalovati nenechávali, ba aby se i vychvalmých, mnoho přislibujících a márnivých titulů na knihách svých zdržovali. Pokavád ale to neučiní, musí se s druhé strany i pravda nemilá o spisech jejich pronésti, aby se nikdo — nenapálil.
Samo sebou se již rozumí, že_pod £ravouhxitík.u ani kritik jméno své podepsati nemusí, protože na tom nic nezáleží, od koho úsudek pochází, když důstatečně odůvodněn jest. Tenkrát ručí onen úsudek sám za sebe a nepotřebuje garancii známého velikého jména. Namíiá-li_se něco protijkri-tice, má to být vždy fen proti tomu,, .co v ní psány,, stojí, o osobě sepsavšího ji nikde zmínky činiti potřeba není: ze samé kritiky dá se již poznati jeho zkušenost a schopnost v tě věci. Zkušenost však a vyzrálost úsudku není násled-i kem pouhého stáří, sice by byl dubový špalek nejlepším kritikem a spisovatelem.
Tolik námitek zdálo se nám zapotřebí podotknouti, než se k jádru věci samé dostaneme. Ovšem že se tyto námitky jenom proti hanlivé kritice činívají, poněvadž chválu i nezaslouženou každý rád do kapsy vstrčí, ale hana i nejzaslou-ženější jest vždy pro pohaněného neberný peníz.
Nyní ale buď i nám dovoleno něco podstatného proti tomu, co se u nás obyčejně o vyšlých knihách píše (kritikami to raději nenazveme), namítnouti. Při těchto „kritikách" je hlavní potřeba míti dobrou zásobu rozmanitých planých pochval pohotově a nasypati jich něco podle okolností na vyšlou knihu. Čtenáři našich časopisů mi snad dobře rozu-měti mohouc co tím míním,"á nepochybně již také ty otřelé fráze dobře v paměti nosí. — Takové počínání nejenomže spisovatelství, zanětí tak vážné a důležité, každému a leckomus snadné a přístupné činí, a tudy literaturu zjalovovati Pjpmáhá: ahri^ostatně se proti rozumu a vzdělání ducha přehrabe prohřešuje, poněvadž v tak planých panegyrikách, ha nic než na osobnosti ohled neberouc, o krásovědě, stylu, poesii atd. nejnesmyslnější náhledy (z nepovážení) rozšiřuje. .
Zvláště u nás, kteří jen chudou literaturujmáme a jmenovitě ve věcech krásovědeckých téměř (aspoň původně ne) nic jsme nevyvedli, kterým v mnohých velmi potřebných haluzech věd a umění ani jedna kniha k ruce není, u nás by zapotřebí bylo, aby se aspoň příležitostně o všem tom rozumně, nepředpojaté, užitečné náhledy rozšířily a v obecenstve průchodu našly. A nejlepší příležitost je k tomu v kritikách, v těch se poznenáhla vyvinouti může celá kráso-věda, o které až posud smýšlení panuje, jež jinak než šo-šáckým a vandalským nazvati nemůžeme.
Jak by to ku příkladu, kdyby o krásovědě zdravé a pravdivé zásady panovaly, možná bylo, aby jedna strana hudebníka s jeho skladbami až do nebe stavěla a druhá až do kaluže snižovala, jako toho právě nyní v Praze při Berlio-zovi příklad máme? —
Již to jediné v kritikách a vůbec při mluvení o uměleckých výtvorech přesměšné jest, jak se slov „génie" a „talent" užívá. Máme na světě množství slov takových, za které se nerozum, nesoudnost a žvatlá vosi rady ukrývají, kterými slovy se něco řekne, a přec nic nepoví, jsou to jakési pohovky, na kterých se úsudek jaksi lenivě roztahuje místo pracného badání a pořádání myšlének. V životě jsme již tak přivykli na titulatury a hodnosti, že se bez nich obejiti nemůžeme
nikde, a následovne i v umění a v poesii míti chceme kaprály, seržanty, oficíry a jenerály, abychom před nimi dle stupne salutovati mohli. To platí hlavně o slovech talent a génie, které i v nejlepším smyslu pronesené nic nevyzna-menávají a kromě toho to truchlivé neštěstí mají, že se skoro nikdy v rozumném smyslu nevyslovují. Jak dobře by bylo, kdyby se na ta slova ve jménu Mus nějaký interdikt položití aneb aspoň zdržování se jich a půst talentgeniový uložiti mohl! Beztoho jich opravdoví výtečníci neřádi užívali, a ti, kteří o nich mluví, činívají to obyčejně dle zásady, že o tom, co nemáme, rádi mluvíváme.
Slovo „talent" již dokonce nic neznamená a přihodil bych ho zrovna k starému železu vybrakovaných frází školastické filosofie středověké. Vysvětluje zrovna tolik, jako když se mluví, že se bez schopnosti k vidění viděti nemůže a slyšeti že se nemůže než skrze schopnost k slyšení atd. A kdo by řekl, že má lev talent k trhání?--Proto je lev, aby trhaL
A titul „génie" již úplně jest směšný v tom způsobu, v kterém se dává. Jakého práva má kaprál povýšovati jiné na hodnost jenerálskou? A kdo obyčejně jmenuje básníky a umělce geniami, něž takoví, kteří ani básníci ani umělci ani jiného způsobu „génie-" nejsou.
Ze však ta slova s mnohými jinými v husté užívání vešla, má dobrou, aspoň chytrou příčinu. Jsou na světě věci, kterým málokdo rozumí, jako ku př. krásověda, hudba a jiná umění atd., o kterých ale jest móda mnoho a obšírně mlu-viti: jakých nesmyslů a mučení by se rozumný člověk o takových věcech dočisti a doslyšeti musel, kdyby se nebyla utvořila jakási asekurace. Taková asekurace jsou některá slova a fráze, které sice nic neznamenají, v kterých se ale tuze snadně a naoko i moudře, a co hlavní věc, neškodně o všem mluviti dá. Což to u př. poesii neb hudbě škodí, řekne-li se o někom, že jest génie neb talent, neb že má génie, ale ne talent, anebo že má jen talent a žádné génie? Kdyby ale každý bez rozumu o poesii, hudbě, malbě atd. v jiných významných slovech mluviti počal: ó ubohé Musy, vy byste se tak při tom měly jako rozumná dívka při tlachání obyčejného jikavčitého neb fračitého lva!
A právě můžeme pozorovat, že se o poesii a hudbě (dvě věci, kterým estetika až posud nejméně rozumí) nejvíce v takových frázech mluvívá a píše.
Chceme-li opravdu- prakticky o kritice (v obyčejném smyslu toho slova) něco podotknouti, musíme ji především
, rozvrhnout na dvě zcela rozdílné a nestejné polovice: totiž kritiku díl_ naukových a vědeckých a kritiku uměleckých výtvorů. Zdálo by se, že nemůže vlastně "ve věci samé ve-
I liký rozdíl býti, avšak ten vězí v přirozenosti samých posuzovaných předmětů.
Věda každá (filosofii vyjímajíc, která ale opravdu mezi vědy nenáleží, což zde dokazovati obšírno by bylo; a k věci samé nyní nepotřebno jest) sama v sobě jistými pevnými, dobře určenými hranicemi obmezena, a proto jasná a patrná jest, a proto posuzovatel vědeckého spisu, nechce-li sebe v potupu a v posměch uvrci, nevyhnutelně aspoň tolik vědě té, do které spis náleží, rozuměti musí jako spisovatel, ne-li více; tu jest ku kritice zapotřebí známostí věcnatých, které se nedají nějak jen naoko hciti. Kritik udati musí, jak dalece spisovatel spisem svým rozšířil okres známostí ve vědě své, co nového přidal ke starému již známému, jaké bludy odkryl v dosavadních soustavách atd., což se všechno bez známosti v též vědě nikterak stati nemůže.
Aby však nám někdo zle nerozuměl, musíme zde dodati, že zde vědu béřeme v poněkud jiném, a sice širším 6myslu než obyčejně, nevylučujíce ze vědy i tak zvané prostonárodní spisy o podobných předmětech, což již také lehko z toho uzavřití možná, že stavíme vědu (Wissenschaft) naproti umění (Kunst). K tomuf každý soudný milerád přisvědčí, že jest k dobrému prostonárodnímu spisu, ku př. o fysice, vlastně více a~ důkladnějších známostí fysikálních zapotřebí než ke spisu o tom samém předměte v tak zvané vědecké suché formě, poněvadž jest tíž vyložiti neučenému než učenému; nepočítajíc k tomu ani jiných psychologických atd. vědomostí a zkušeností, které si nevyhnutelně dobrý prostonárodní vykladač napřed získati musí. A proto
také neschvalujeme to takové shůry se dívání a nosem po-krčování suchých formulkovitých vědařů na prostonárodní vykladače, které oni ve své školácké nadutosti daleko pod sebe staví, protože jejich spisům každý rozuměti může. Za našich časů také opravdu tito prostonárodní vykladatelé nauk v mnohem větší jsou vážnosti jakožto lidé v každém ohledu 6větu prospěšnější; věda, odloživši paruku svou, nestydí se vstupovati mezi veškeren lid, udělujíc štědře a užile všeliké své těžké a pracně dobyté resultáty každému, byf by do cechu nepřipsanému.
Na kritikování knih takových naukových a vědeckých nepustí se tak snadně nikdo bez potřebných známostí^jponě-vadž by, jak již praveno, nevědomost svou jistě objevil. Tu každá špatná kritika, nematouc nic všeobecné mínění, padá na hlavu samého kritikáře.
Zcela jinak stojí v tom ohledu kritika díl uměleckých. • Každé umění nese na sobě jakýsi znak nepochopitelnósti, jakési arkanum: ne snad že by opravdu umělci mezi sebou nějakých cechovních tajností ukrývali před obecným lidem, nýbrž jen proto, že umění všeliké vyznačeno jest jistou neobmezeností, nespoutaností, svobodou. Tato svoboda umění velice již byla zle užívána od lidí neschopných, kteří zvyklí jsou si svobodu představovati co stav nějaký bez všelikých pravidel, beze všech úvazků; kdežto přec vlastně zcela naopak svoboda v umění právě nic jiného není než vehké, neskončené množství rozličných pravidel, z kterých si právě proto, že jich velmi mnoho jest, vybírati může umělec. A tak se tedy umění jen zdá býti bez pravidel, právě proto, že jich tuze mnoho jest, která se tedy nedají do některé instrukce neb návodu vtěsnati.
Toto stanovisko jest předůležité při posuzování uměleckých výtvorů. Všeobecná stížnost umělců bývá na pedantství, ouzkoprsost, jednostrannost, školáctví aťd. svých kritiků, a musíme přiznat!, že věru spravedlivá jest. Vysvětluje se dobře z výše. Takový kritik, znaje sám jen několik pravi-délek, pokládá tuto svou zásobku za úplný kodex, a nemaje tušení o neskončenosti umění, hotov jest všude kacéřovati, kde se umělec dle jeho (kritikových) pravidel neřídil. Pro-
28
vedeme toto zdání své prakticky, při čem se však pouze na poesii jakožto nejvšeobecněji známé umění obmezíme, dokládajíce jen tolik, že jest stav kritiky ostatních umění, jako hudby, malby, divadelního - herectví atd., mnohem bídnější ještě a temnější než poetické kritiky, ačkoli i ta ubohá jest z většího dílu.
Obyčejně se říká, že jest umění samo v sobě ukončené, že má za účel jen tvoření, že nemusí mít žádnou tendencí atd. To však jsou, jak se zdá, jen plané řeči, asi tak, jako když státy jeden od druhého neodvislé jsou a samostatné, I avšak jen tak dlouho, pokud jeden druhý nepřemůže. Totéž | platí i o tendencí poesie. Snad mohou být poetické krásy, * třeba by ani lidí na světě nebylo: po takových ale krásách .také lidem nic není a býti nemůže.'Mnohem praktičnější 'zdá se býti ta 6ada: že jest poesie proto na světě, aby se lidem líbila. A to jest zrovna také nejlepší odpověď na všechno, co se kdy o tendenční poesii řeklo a říci může. Něco v Hdské přirozenosti věčně se opakuje a vždy stejné zůstává, něco se mění: něco se tedy vždy líbí, a něco jen časem. Na každý způsob jest ale tendenční poesie lepší než netendenč-ní, proto, že jest víc: jest totiž předně poesie, a pak ještě o něco víc. Rozumí se však, že musí být především opravdu poesie, nebof špatná poesie s nejlepší tendencí přece nebude nikdy tendenční poesie. Že však jest smýšlení jakěsj^mgr, zkrátka smysl v. poesii T&ěoo jiného" n§ž~tendence, rozumí 6e samo sebou. Poesie, jakož každý jiný čin rozumného člověka, zajisté musí míti nějaký smysl, nějaký směr; to však ještě není tendencí.
. Neníf všechno, co se o kterém básnickém díle napíše, také kritika: ba ani každé posouzení nemůže se ještě kritikou na-zvati. Kritikou jen tenkráte se posouzení nazvati má, když důkladně: probere^dflojs uměleoM^tránky. Jsouf však skoro při každém básnickém díle i jiné, a snad časem důležitější stránky, které se posouditi mohou.
Zmíníme se zde také příležitostně o jedné ne sice důležité, avšak u nás v Cechách hojné stránce uměleckých díl. Každé umělecké dílo má tu nevyhnutelnou vlastnost, že od někoho sepsáno jest. Tento zas obyčejně má několik přátel, z nichž-
29
I
to jednoho požádá, aby někam do časopisu napsal něco o jeho knize; neboť každá kniha musí si, jak na svět přijde, některý časopis vzíti za kmotra, chce-li šťastně životem kráčet. Takový tedy o posouzení požádaný přítel již před čtením věda, jak asi o knize psáti má, nevyhnutelně se pak namáhati musí, aby něco napsal: což obyčejně nemívá veliké ceny, zvlášť v kritickém ohledu. Takové „kritiky" mohly by se v krámích hotové prodávati na vybrání, a čtenář po takovém posudku méně ví o knize, než před ním věděl.
Též takový následek mají jiného způsobu „kritiky", které bychom nejraději šviháckymi nazvali. Jsouť to kritiky, kde kritik vlastně v úmyslu nemá představiti nám onen spis kri-tikovaný, jak jest objektivně, kde na zřeteli nemá spisovatele knihy oné, nýbrž sebe samého. On koketuje v kritice sám, chce psát zanímavě, snaží se nejlepší nápady a vtipy 6vé vyvěsiti do ní, a tak se stane, že napíše často spis dosti zábavný, ano i dobrý, leč ne kritiku.
Objektivnost jest vůbec na kritice ouhlavní ctnost: z pravé kritiky chceme poznat dílo samé a spisovatele jeho, chceme odtamtud nabyti odůvodněného soudu o schopnostech spisovatele a o ceně jeho plodu. A proto opět jest zvlášť za našich časů druhá ouhlavní ctnost kritikova veliká bibliografická známost, aby mu aspoň v jeho odvětví všechny poněkud výtečnější plo4y yšech_literatur známy,byly, a tak původní dílo a opsané rozeznatí mohl. Ačkoli sice dílu samému výtečnost zůstane vždy svá, přece jest z ohledu na spisovatelovy zásluhy znamenitý rozdíl, je-li dílo jeho neb jiného.
Za našich časů, při tak neskončeném počtu díl uměleckých básnických ve všech literaturách, jest zajisté věc nesnadná stopovati literárního pytláka, když opatrný a přitom poněkud schopný jest. Zde by arci především záslužno bylo určití hranice mezi původností a nápodobněním, kdyby ta věc tak lehká a tak krátká byla, že by se vtěsnati mohla do tak nevelkého pojednání. „Nic není nového pod sluncem," slyšíme s jedné Strany, a s druhé praví se nám: „Ne-níť jediná věc na světě, jenž by jiné rovna byla ve všem."
Mezi těmito dvěma sadami leží naše pravda. Co umíme, naučili jsme se od někoho, a udati hranici mezi napodobňovaním a původním tvořením zůstane věčně nemožno. Nejzna-menitější umělci často užili patrně cizích myšlének, aniž jim to na ujmu vzato býti může. V praktickém životě velmi dobře se rozeznává pravá zásluha literární od pouhé kopie, a zdá se velmi jisté měřítko býti na literární původnost samo společenské živobytí. Člověk se nedokáže vždy pře-tvářiti, aspoň se nemůže v společenském životě stavětí moudřejším, než jest, a skoro vždycky se může vážnost, jakou kdo ve společnosti požívá, pokládati za nejvěrnější měřítko jeho literárních opravdivých zásluh.
Česká včela 27. í, 13. a 17. 2., 22* a 29. 12. 1846, str. 32, 52, 56, 407—408, 413—414
* Když Havlíček začal 22. prosince po desítiměsíční přestávce uveřejňovat druhou část stati (v našem vydání oddělena hvězdičkou), připojil k podtitulu Pokračování tuto poznámku:
Mnozí snad z laskavých čtenářů, zvláště kteří jsou drobet slabší paměti, na tuto naposledy dne 17. února v čísle 14 České včely posledně podanou kapitolu dokonce zapomněli, a kteří nezapomněli, přece se již za ten tak dlouhý uplynulý čas s koncem kdy setkati ani nenadáli. Ačkoli sice ona „kapitola" co aforisticky článek i bez ukončení smysl by měla, přece nicméně i dle formální povinnosti své ji nyní po roce ukončíme. Kdo si vše na dobrou stránku vykládá, ráčiž si pomysliti, že spisovatel po celý ten rok o této věci dále přemýšlel. Avšak nikdo nebuď k ničemu nucen.