Václav Rylfř Heraldické tinktury kovy - barvy - kožišiny a jejich šrafovaní. 1941 Nákladem Vojtěcha ÍCočkv. HERALDICKÉ TINKTURY KOVY — BARVY — KOŽlSlNY a jejich Šrafovaní. Napsal a nakreslil Václav Rytíf s 2Q vyobrazeními a i prílohou. 19 4 1 Nákladem autora v Úvalech u Prahy. Heraldické tinktury je vžitý název pro kovy a barvy užitých při malbě znaku t. j. erbu. Dávná potřeba jak nahraditi tinktury na kresbě jiným způsobem, vedla k objevu t. zv. šrafovaní. Užitečnost a důležitost šrafovaní pak seznáme při kreslení a popisu či blasonování jak rodových tak sídelních (t. j. městských a obecních znaků), cechovních erbů, praporů a j. Při správném šrafovaní, poznáme správné tinktury — na prvý pohled a lehce vštípíme si jej do paměti. Znalost šrafovaní pak vzbudí náš zájem o heraldické obrazy na štítu, a jistě nás heraldika bude víc a více zajímati. Původ šrafovaní klademe do XVI. století, ale prakticky bylo jej použito až ve století XVII. Herolt Borghini roku 1585 označoval tinktury ještě začátečními písmenami a jeho následovník Hans Sibmacher [Siebmacher]1) vkreslil na místě zelené barvy lípový neb srdcovitě podobný list. Hans Baldung užíval také srdcovitého uštu, *) Hans Sibmacher zemřel r. 1611. Jeho spis Wappenbuch z počátku XVII. stol. dosáhl ještě další nová vydání. Hans Baldung zvaný Grien, malíř a dřevoryjec. * okolo r. 1476 ve Gmündu (Gmünd), žil ve Strassburku (Strassburg), kde zemřel v září 1545. Vyzdobil spis Ulricha Kerna: Visierbuch, krásným titulním listem a 6 dřevoryty. Na konci spisu, tištěného r. 1531 ve Strassburgu, je znak tiskaře Petra Schäfŕra. 5 jak jsem objevil na jeho heraldických kresbách, podle toho byla tato značka obecně již známa. Roku 1623 pokusil se o heraldické šrafovaní Jacob Francquart, avšak jeho systém nedošel zvláštní obliby. Nového šrafovaní použil teprve Silvestr Petr Sancta2) ve spise Tesserae Gentilitiae, vytištěném v Římě roku 1638. Tento systém označení heraldických kovů a barev platí dodnes. Velkou zálibu pro barvy měli již v dávnověku, kdy jejich krása byla vzácným divadlem. Ve středověku rytířské hry a turnaje pak daly barvám příležitost k uplatnění na nádherném rouše, na výzdobě tribuny a na malovaném štítu erbu. Za krásného dne také prapor na cimbuří již zdaleka vítal veselými barvami poutníka i trubadúra. S jistou žárlivostí přihlédáno k tomu, aby kov kryl barvu nebo barva kov. Jiné krytí, t. j. kov na kov3) nebo barva na barvu nebylo uznáváno. 2) Původcem vlastně prý byl Marcus Vulson de la Colombiére. 3) Výjimku z pravidla tvoří jerusalemský znak, zlatý kříž ve stříbrném poli. Vedlejší části obrazu na štítu erbu, jako jsou stříbrný meč se zlatou rukojetí čí třeném, koruna, drápy, zobáky u heraldických zvířat tak zv. jejich zbraně atd. Barvy na městských a obecních praporech jsou odvozeny z městských erbů. Prapor hlavního města Prahy: zlatý (žlutý) a červený. (Zlatý pruh zastává přední či horní místo a červený druhé neb spodní místo.) 6 7 PRÍSNE HERALDICKÉ TINKTURY. A) kovy: zlato a stříbro B) barvy: Červená, modrá, Černá, zelená Příklad správného krytí kovů a barev. 1- -2 stříbro a Černá, 2- -3 černá na stříbře, 3- -4 stříbro na modré, 4- -5 modrá a stříbro, 5- -6 stříbro na červené, 6- -7 červená a stříbro, 8- -9 černá a zlato, 9- -10 zlato a modrá, 11- -12 zlato a zelená, 12- -13 zelená na stříbře, 13- -14 stříbro a purpurová, 14- -15 purpurová na zlatě, 15- -16 zlato a černá, 17- -18 stříbro a červená, 19- -20 černá a stříbro. # Barvy odpovídaly významu planet jako čisté tóny, t. j. nestrojené barvy a nesmíšené s bělobou. 9 Zlato třpytivý žlutý kov znamená se body, jako rozprášená zrnka či zlatý prach. Stříbro, bílý kov jako prázdné pole (ager vacuum) — není oseté — nemá označení. Červená, rubínová, symbol ohně a krve, šrafuje se svisle, tak jak krev udatných rytířů k zemi kapala. Modrá — symbol oblohy a vody, teče vodorovně. Zelená, jako trávník, označí se pokosem či po-kosným čárkováním. Purpura pošikem či šikmo. Černá má mřížku neb celá její plocha je vyplněna. Daleko viditelným tinkturám na štítu pomáhal ještě klenot na helmě či na přilbě. Nebyla to jen pouhá okrasa přilby, více však jako poznávací znamení erbovní. Podle kterého znamení, v bitevní vřavě, kde se jen hemžily postavy, měl zbrojnoš poznati svého pána-rytíře? Během XI. a XII. století dostal štít určitější formu, pobit je železem, stříbrem, zlatými pláty a pomalován erbovním znamením. Tak asi povstaly erby. Stít byl chován u velké úctě a vážnosti. Nositi štít byla čest, kdo jej poskvrnil zlým činem — tomu štít zlomen, rozbit a spálen. 10 Znak řeznického cechu (štít naklonený). Šrafujeme pole, obraz na štítu, fafrnochy i klenot. Mimo železný helm vyznačíme i zlatou přilbu neb korunu zlatým prachem. Šrafovaní děje se tak, aby i nakloněný erb ukázal správně i červenou barvu. To jest velmi důležité pro správný popis či blasonování erbu, zejména u sídelního znaku. Takový je mnohdy jediná historická památka v obci. Vždyť některá obec ani správně vyobrazený znak nemá a jiná dokonce ani svého erbu už nezná. Vystavením erbu byla přece obec povýšena na městys neb na město pánem, neb na jeho přímluvu samotným králem a tím získala určité výsady. Erb s klenotem mají hlavní města. Jinde na sídelním znaku jsou vzácné a ukazují na starobylost erbu. Na příklad Plzeň, Mělník, Rabí a j. 11 Heraldicky zajímavým dokladem je znak města Slaného s klenotem a panošem — přímo klečícím na štítu — jako strážcem městského erbu. Křídlo je správně posypáno zlatými srdíčky. Panoš samotný však by zasloužil kritiky ze stránky historické. 12 Vývoj šrafovaní podle autorů: 1. Francquardt 1623. zlato stříbro červená modrá černá zelená 2. Butkens 1626. zlato stříbro modrá červená Černá zelená 13 3. Colombiére = P. Sancta 1638. zelená purpurová 4. Gelani 1645. zlato stříbro červená modrá černá zelená 14 97 Kovy, barvy a kožišiny dělíme na jednoduché a skládané či vyložené tinktury. L Jednoduché: kovy a barvy 1 2 3 4 5 6 7 1 zlato neb žlutá (Gold, or = gelb, jaune) 2 stříbro neb bílá (Silber, argent = weiss, blane) 3 červená či rubínová (Roth, gueules) 4 modrá či blankytná (Blau, azur) 5 černá (Schwarz, sable) 6 zelená (Grün, sinople) vedlejší, sedmá a poslední tinktura je 7 purpurová (Purpur, pourpre) 15 KOVY (Metalle = métaux): a) zlato (latinsky a u rum) ve znamení slunce, šrafuje se body, t. j. rozprášené b) stříbro (latinsky argentum) ve znamení planety měsíce, jako prázdné pole (vacuum agre) nemá zvláštního šrafovaní Zlaté a stříbrné kovy při malbě na papír neb na slonovou kost, jsou buď pravé zlato, t. zv. mušlové, zlatý neb stříbrný bronz rozetřený s arabskou gumou a přidáním glycerinu, podle potřeby též vody. Jinak místo zlata a stříbra užije se žlutá, t. j. citrónově žlutá, cadmium žluté (nikoliv oranžové), nebo bílá barva, olovněná běloba, t. j. kremžská (pozor jedovatá!). Běloba zinková (málo krycí) neb titanová běloba. BARVY (Farben = couleurs): c) červená (rubeum, miniatum) je ve znamení planety Smrtonoše či Marse. Jest to první základní barva. Šrafuje se svislým směrem V malbě: červená rumělka (Zinober) světlá neb tmavá, také červeň karmínová, suřík či minium, v případě potřeby. 16 d) modrá (caeruleum) je ve znamení planety Králomoce či Jupitera, jest druhá základní barva. Šrafuje se ve vodorovném směru V malbě: ultramarin světlý neb tmavý, také kobalt, méně již Cölinova modř. e) černá (nigrům) ve znamení planety Saturna, šrafuje se mřížkou neb mřížkované, neb pole pokryje se plně. V malbě: čerň lampová-korková neb kostní a v kresbě tuš čínská. f) zelená (viride) ve znamení planety Venuše či Krasopaní. Pod-dvojná barva sestrojená ze žluté a modré. Šrafuje se pokos ným i čarami Šikmo od shora směrem od levé ruky do pravého dolního rohu. V malbě: zeleň smaragdová, rumělková světlá neb zeleň andělská. g) purpurová či nachová (purpureum) ve znamení planety Dobropána Či Merkura. Podvojná barva sestrojená z červené a modré. Šrafuje se po-šikem či šikmo, t. j. směrem od horního rohu k levé ruce dolů. 17 V malbě: fialová, šarlachová. (Případně užijeme též barvu karmínovou.) Vychází vzácně na erbech a na emblémech stavu duchovního a vedlejších částech (biskupský klobouk a podobně). Gel a ni jako herolt roku 1645 purpury ještě nezná. Přirozené neb přírodní barvy (Naturfarbe) také užívané: hnědá a oranžová. Jejich šrafovaní není ustálené. Altdorfský heraldik R in c k navrhl pro oranžovou šrafovaní zubovité v prvé polovici XIX. století. Jinak přichází v úvahu v malbě t. zv. honosných štítů a v malbě dekorativní barva: krve (Blutfarbe), dračí (Drachenblut f ranč: Sang de Dragon), ohnivá (Feuerfarbe), pleťová (Fleischfarbe), popelavá (Aschfarbe), vody (Wasserfarbe), země (Erdfarbe) a železná (Eissenfarbe) neb ocelová (Stahlblau). 18 Na starých vzorech, kdy heraldika byla v rozkvětu, takových barev neužívali. Růži vidíme tam sytě červenou, nikoliv přirozené její barvy. Bájná zvířata: drak a potvory, gryf či pták Noh, saň a figury lidské, diví mužové, i nebeské, andělé a j. pomalovány jsou na štítě bíle t. j. stříbrně neb zlatým kovem položené. Drak je zelený, gryf černý a pod. Orlice má zbraně t. j. jazyk rozžhavený (červený) a takové i drápy. Fůrstenberská červená, má zbraň modrou. Kolowratská, vpravo stříbrná a vlevo červená má jazyk červený a drápy zlaté. M o chov ská4) ve stříbrném poli, pokosem ve štítu položená je modrá, s červeným jazykem a drápy. Podobné rozdíly je si třeba zapamatovati a jejich studiemi přijdeme k zajímavým poznatkům, co je dobré a správné neb falešné. II. Skládané či vyložené. Kožišiny (Pelzwerke. fourrures, pelis). a) hermelín (Hermelín, her mine) b) popelka či šedivka (Grauwerk, Gris, lat.: mus ponticus) c) rozličné kožišiny (Verschiedene, divers) jako sobol (Zobel, zibeline) a kuna. Jsou to samostatné znaky neb vedlejší znamení na štítu erbu. a), b) jako erby se podrobně nepopisují 4) Městy s M o ch o v (v kraji Podlipanském) má tento erb vysazený již v XV. století. 19 či neblasonují, toliko jejich obměny jako: opačný hermelín, neb popelka, neb její převržený vzor. a) Hermelín či hranostajova kožišina značí se kresbou jejího černého konečku, špičatého, opakovaného (multiples) na bílém (stříbrném) poli. Ukázky různých vzorů od počátku XV. století, užívaných na kresbě. 4 I A I t Ai) Opačný hermelín (Gegenhermelin, contre-hermine) má černé pole s bílými (stříbrnými) konečky (Schwarze Hermelin mit weissen Schwänzen, de sable á mouchetures d'hermine d'argent). Červený hermelín se zlatými konečky (Roter mit gold schwänzen), (gueles á mouchetures ďhermine ď or). Tento poslední někteří heraldikové neuznávají. 20 Kožišiny se užívaly v nej starších dobách přímo k potažení štítu a nikdy se nemalovaly na skutečný štít erbu. Všechny kožišiny mohou se kombinovati s barvami i s kovy mezi sebou, žádná nemá zvláštní přednosti před druhou. B) Popelková kožišina krátce zv. kožišina (Kurschwerk). Samostatný znak s kloboučkovým vzorem (Eisenhútlein). Takto šrafovaný vzor, stříbrný a modrý je obyčejná popelka, již není zapotřebí při popisu či blasonování hlásiti. Kloboučky neb zvonky (fr. beffroi) jsou obyčejné obrazy, jichž používáno k označení popelkové kožišiny ve vyobrazených vzorech. Také je kombinovaná s jiným polem štítu neb obrazem a dokonce v neobvyklé barvě. 21 Bi) Opačný vzor (Gegenfeh, franc: contre-vair). B2) Převrácená či převržená popelka (Gestürztes, f r.: v a i r r e n v e r s é). - Vzor zvonkový. Tento je často zaměňován s t. zv. obláčky (heraldická oblaka), zejména u vzoru moruše (Mure). Bi a B2 jsou jinak samostatné znaky popelky. 22 Zvonkovitý vzor převržené popelky stříbrně a modře šrafovaný). Dalším vzorem k vytvoření figur erbovních a to výkrojem z různých kožišin jest zde ukázkou vzor morušový. Nepochybně nej starší vzor vůbec. Morušový vzor z XV. století. 23 C) Rozličné jako černá kožišina či kuna (Marder, lat.: martus, m art r e) a sobol (Zobel, sabellinus, z i b e line). Cerná kožišina šrafuje se jako jest její barva a sobol červenou. Erb vyložený černou opakovanou kožišinou a sobolem. (Štít 2 X na tři díly rozpoltěný.) Vpravo a vlevo vyložený sobolem a na místě kůlu (uprostřed) opakovaným ve 4 řadách zvonkovým vzorem černé kožišiny. 24 Erb s hermelínem z XV. století. 25 Poznámky. H e Im či prilba nesmí se volně nad štítem vzná-šeti, nýbrž má býti vždy na štít položená. Fafrnochy Či přikrývadia na prilbe mají účel estetický, dekorativní. Chránily přilbu proti slunečnímu žáru, kdy železo samotné se horkem rozpalovalo a zároveň zakrývaly pohled na holou přilbu ze zadu. Nejstarší štíty kreslily se bez fafrnochů, pak kratší a později se víc a více prodlužovaly. Klenot je důležitým znamením, ač nemusí vždy obsahovati ze štítu část obrazu, přece tento se nejčastěji na klenotu opakuje. Pštrosí péra, jichž lze řidce viděti zejména u rodových znaků, najdeme dnes už jako stálou ozdobu u znaku fantastického. Neheraldický kreslené a nesprávné jsou ponejvíce znaky sídelní, jichž je většina teprve z druhé poloviny XIX. století. Není směrodatné poukazovati kreslíři-heral-dikovi na to, že kresba je převzata ze slovníku — tam dostala se překreslením často z jiného pramene — z reprodukce více méně nesprávné jako originál. Na objednávky heraldické nemá míti vliv mnoho činitelů a lokální zájmy (zadati kresby jen 27 místnímu kreslíři-kováříčkovi). Vždyť jak objednavatel, tak kreslíř a zejména »umělecký« místní poradce, rozumí heraldice každý podle svého rozumu. To k vytvoření správného a pořádného znaku není k prospěchu. Heraldik a přítel heraldiky pak pláče nebo se musí smáti nad provedenou karikaturou takového erbu! Nesmí se proto studium vyobrazení i vedlejších atributů, tinktur, šrafovaní a j. nijak podceňovati. 28 Vlastní ex libris Mikoláše Alše z r. 1878 ukazuje nesprávně umístěnou přilbu t. j. volně se vznášející nad erbem. 29 Damaskování také damašek (Damascirung) je zvláštní způsob sloužící k ozdobnému vyplnění jednoho neb více polí na štítu erbu. Užívá se jej k zmírnění jednotvárné prázdné t. j. barevné plochy a zejména u t. zv. štítu čekatel-ského (Wartenschild, écu plaine). Damašek mám v rukopisu jako samostatnou kapitolu a podle potřeby jej vydám tiskem. 31 V. Rytíř: Sídelní erb města Police. Ukázka jak kresliti znak pro účely reprodukční (pro tisk novinářský a j.). Pro jiné účely jako jsou pečetě, razítka obecní a j. se pro příliš malou plochu k tomu účelu vyhrazenou šrafovaní se nedoporučuje. Volba štítu se děje ve slohu té doby, v níž byl erb vystaven. Tedy gotický, později renesanční, barokní neb z doby copu — kdy vlastně byla už heraldika úpadková. Kresliti neb malovati boky štítu příliš vykrojené, není heraldické — nejlépe vyhovuje štít gotický, neb renesanční dole zakulacený. Tvořme raději podle osvědčených starých vzorů, které nám moderna dodati nemůže. 32 Literatura o šrafovaní, včetně novinářských článku. Rozebrané aneb vzácné spisy jsou označeny R. Barvy zemské a národní všech známých států na zemi. Nakladatel Alois Hynek v Praze. Stránek 50 a 6 barevných tabulek. Cena spisu byla 30 krejcarů. R 1900 Heraldika. Souhrn pravidel a předpisův znakových. 800 obrazů v textu a na 42 tabulek. Autor: Vojtěch rytíř Král z Dobré Vody. Nakladatel Rudolf Storch v Praze-Karlíně. R 193? České Slovo ze dne 10. září. Článek o vlajce. Napsal Josef Kalibera. Kreslil Václav Čuban. 1938 Lidové noviny, Brno, ze dne 24. července. O. Sekora: Heraldik čte barvy (vyobrazení). 1939 Venkov (roč. XXXIV., č. 128) ze dne 3. června Václav Rytíř: Heraldické nahrazování barev. Totéž jako zvláštní otisk vydaný nákladem autora ve 110 výtiscích. Rozebráno. 1940 Úvod do heraldiky. Napsal a nakreslil Břetislav Štorm. - Nakladatelství »Vyšehrad« v Praze. -Rozebráno. — Národní Politika (roč. LVIIL, č. 278) ze dne 6. října. Heraldika čili umění i věda o znacích. Napsal Bohumír Lifka. 1941 Národní Politika (roč. LIX., č. 12) ze dne 12. ledna. Z dějin slávy českého znaku. (Ostrev v heraldice.) Napsal a nakreslil Václav Rytíř. — Venkov (roč. XXXVI., č. 22) ze dne 26. ledna Štít v heraldice. Napsal a nakreslil Václav Rytíř. — Venkov (roč. XXXVI., č. 34) ze dne 9. února. Helm v heraldice. Napsal a nakreslil V. Rytíř. 33 Autor otiskuje v »Národní politice« ukázky kreseb sídelních znaků Prastarý znak Casta-lovic (dne 22. dubna), Znak města Pacova (dne 23. dubna t. r. Tamtéž jinak budou otištěny články »Jak kresliti sídelní-městské znaky-erby«, znaky Český Brod, Budyně, Libochovice, Hořice v Podkrkonoší, Hořice na Šumavě, Nová Paka, Ovaly a j. V rukopisu jest ukončený spis »Nebeská znamení v heraldice« a j. V tisku jsou spisy »Bájná zvířata a obludys »Heraldická ostrev« a »Heraldická růže«. Autor kreslí, hledá a sbírá heraldiku (literaturu), výstřižky s obrázky znaků a děkuje předem za jich zaslání! Nákladem Václava Rytíře v Úvalech u Prahy vytiskl Vojtěch Kočka ve Slaném v měsíci květnu roku 1941. 88 Nákladem autora vyšel již ve 4. doplněném vydání pro přátele výtvarného umění a pro archivy, knihovny, musea, sběratele, obchodníky s originály a j. zajímavý a důkladný spis MALÍŘSKÉ SIGNATURY. Díl I., II. a III. obsahuje na 1.600 obr. značek (vyobrazené signatury všech předních umělců-malířů, ilustrátorů, kreslířů a rytců i známých malířů-amatérů). Cena těchto 3 dílů jest K 42.— franko. Objednávky za hotové vyřídí se obratem. VÁCLAV RYTlft, ÚVALY 708.