Doporučená struktura studijní přípravy na výuku


1/ Základní informace

Jméno studentky/studenta:

Téma vyučovací hodiny:

Jméno cvičícího učitele na praxi:

Ročník:

Předmět:

Délka vyučovací jednotky:


2/ Pedagogická část

Výukové cíle (vycházet z domén učiva U+K, RVP ZV):

Výtvarný problém:

Klíčové kompetence:

Mezipředmětové vztahy:


3/ Před výukou

Inspirace / výtvarné dílo /výtvarný sloh (zpracovat výchozí informace):

Pojmy: (vycházet z učiva, nikoli z námětu)

Technika:

Pomůcky:


4/ Výuka

Podrobný popis průběhu výuky:

a.      Motivace, úvod

b.      Hlavní část:


5/ Zhodnocení realizované aktivity:

Použité zdroje:

Fotodokumentace:


Uvažování výtvarného pedagoga nad výukou


V dnešní době učitelé projektují svou výuku do větších celků, jakými jsou výtvarné řady a projekty.

Tématem rozumíme silnou, jednotící myšlenku s mnoha významovými polohami. Je to vícevrstevný podnět
s různými úrovněmi, které učitel a žáci odkrývají během edukačního procesu.

Téma zastřešuje tento celek, spojuje veškeré výtvarné činnosti po určité období, kdy trvá práce na
řadě, projektu. Téma žáci pod pedagogickým vedením rozvíjejí v jednotlivých krocích. Ty jsou neseny
dílčími „tématy“, kterým říkáme náměty.

Náměty řeší jednotící téma z rozličných úhlů. Vedou dané téma jedním z mnoha možných konkrétních
směrů podle zaměření učitele, jeho zájmů a znalostí. Je vhodné do rozpracování tématu na jednotlivé
náměty zapojit žáky. Ti mohou učitele přivést k promýšlení dalších jednotlivých námětů nebo mohou
putování tématem zavést úplně jiným směrem, který pedagog sám neobjevil. Zapojení žáků do
projektování celku znamená jejich větší motivaci k činnostem. Na učitele však klade nároky, protože
reaguje na podněty žáků přípravou další vyučovací jednotky, kterou musí promyslet ve všech dále
zmíněných bodech.

Motivem rozumíme pohled, jaký žák zvolí po zadání námětu výtvarné úlohy. Je to způsob, jakým se
subjektivně s námětem vyrovnává. Každý námět by měl s sebou nést různé možnosti zpracování. Plochý,
nesprávně zvolený námět (nebo striktní zadání jinak vhodného námětu) žákům předepisuje přesně, co
mají dělat. Neumožňuje jim dostatečné ztotožnění s námětem a tvůrčí, s hledáním spojenou práci na
něm. Více než autentická práce dětí je pak výsledek takové aktivity výpovědí o učiteli a jeho
nápadu.

Ztvárnění každého dílčího motivu nese jiné sdělení o námětu a srovnání jednotlivých výpovědí je
dalším tvůrčím prvkem v průběhu výtvarného vyučování. Dochází ke komunikaci mezi jednotlivými
výpověďmi a k obohacení našeho pohledu na svět. Žák porovnává vlastní interpretaci námětu s
ostatními ve skupině, zdůvodňuje vlastní podání a uvědomuje si existenci odlišných interpretací.

Výtvarný problém

Výtvarný problém představuje učební látku výtvarného charakteru, kterou si žák přirozeně osvojuje
prostřednictvím motivačního námětu. Učitel sám se musí dobře orientovat v učivu, které je povinen
podle vzdělávacího programu žákům předávat. Pak nebude pociťovat jako problém formulaci učební
látky jednotlivých vyučovacích jednotek a spojení učiva s náměty. V zadání výtvarné úlohy nemusí
být nutně výtvarné učivo formulováno (zvláště ne ve výuce mladších dětí). Není vhodné tlumočit ho
žákům jazykem příslušných učebních dokumentů. Učitel by však měl být schopen učivo v příslušných
pojmech formulovat, mimo jiné také proto, aby byl schopen obhájit svůj způsob projektování výuky.

Témata a náměty nejsou učivem, jsou tedy zaměnitelné. Učivo je však závazně stanoveno příslušným
kurikulárním dokumentem (RVP ZV). Řídíme se tedy obsahem vzdělávací oblasti Umění a kultura.


 Zdroj:

 Šobáňová, P. (2006). Kapitoly z didaktiky výtvarné výchovy. Olomouc: UP.