1; Jr\c!cvootoc • "TVebjy/vva V, V/NI K S V El A \ lít) 11 i Uím .1 liu j, h it i* in li íi/'(iui •. $ig(Wt\ n I iitinv JMtH . /j»ř/.,'./.'. ryflttiiťnv fwilli lli'\itut>iľti iff\H l liiii-iiiiui | i) /uirntlii h'iliu \;t.!,iil ,'|/iítiľi'IIi )\t)li jiii! jihl lilii ; /Imilřltiritll i/unll Ihmly a Otfrisŕi o \ l> l .11114-ti vSťllťi života /. iii'k"iieéii(;hu Chaosu v/lliklo vše. relý s\él l 1 h'v 1111 I cl T! i bohové / CIlHfWtl | X l\S I .'1 Ll i boIlVllě Z.rllIČ liílilt. Rn/pi os i íria M' doširoka. molmi na. d.i vajiľi život všemi l. CO Nil ni žije a rosic Hluboko pod Zemi. lak daleko, jak je od nás vzdáleno nekonečné, jasné nebe. v nezměrné hlubině sč pak /rodil 'ľariaros strašná propast, naplněná věrnou tmou /. t :hai 'Mi. pi aimne ř.ivola, zrodila sr i mocná sila. vše oživujú i láska KiViv /.iě;11 si' vvtváírt svěl Nekonrčtn ('hans /rodil věrnou I nm I.ieba a temnou Not Nyx. Z Noři a lun v/niklo vinit \ éřné svěilo Ailliér a radostný s\'ěilý Hen Ibineiá Světlo se ro/lihi po světě a začaly se v/.á|emné střidai um a den M<>< mí. blahodarná Země /rodila nekonečné modié Nrlir Uiana. :i nad Zenu se rozestřelo Nebe K němu sr hub \ /<• pl.tl•■ \ \ i J •■ I loi \. /111/< ué Zemi, a šil < >re se 1i v/lili • ťrřllÉ šumu; Mníi / 111.11 k \ Zriné se /mdilľ Nebe, Hory a Moře. klné nrniaji ol< r 17 Úranos — Nebe ovládl svčt. Vzal si za manželku blahodárnou Zemi, Uranos a Cáia měli Šest synů a Srst dcer, mohutných, hrozných Titánů. Jejich syn, Titán Okeanos, který jako řeka bez břehů oblévá celý svet. přivedl s bohyni Télhydou na svčt všechny řeky, jejíchž vlny se valí k moři, B mořské bohvně Okeanovny. Titáni Hypcríón a Theia pak dali světu děti Slunce - Hélia, bohyni Mésíce Selené a ruměnou Zoru riižoprsion Eós. Z Astrata a Eóic vznikly všechny hvězdy, planoucí na temném nočním nebi, a všechny větry: bouřlivý severní vítr Borcás, východní Euros, vlahý jižní Notos a západní vliriný vítr Zelyros, přinášející deštěm lx)hnté mraky. Kromě Titánů zrodila mocná Země tři obry kyklópy -s jediným okem na čele a tři padesálihlavé obiv vysoké jako hory Storuké (Hekatoncheiry), nazývané tak proto, že každv z nich měl sto rukou. Proti jejich strašné síle se nemohl postavil nikdo, jejich živelná síla neměla mezi. Uranos zanevřel na své děti obry, svrhl je do nitra bohyně Země v hlubokou temnotu a nedovolil jim vycházet na světlo. Jejich matka — Země se trápila. Tížilo ji strašné břimě uvězněné v jejím nitru. Přivolala své děli Titány a přemlouvala je, aby povstali proti otci Uranovi: li se však báli pozdvihnout na svého otce ruku. Jen nejmladši z nich, proradný Kronos (Chronos; lsti svrhl svého otce a odňal mu moc. Bohyni Noc zrodila za trest Kronovi celý zástup strašných bohů: Thanata — smrt, Eridu - svár, Apaté — klam, Kéra zničení, Hypna - boha snů ^ rojem leirmých těžkých viděni, odpuštění neznající Nemesis pomstu za zločiny - a mnoho jiných. Strach, sváry, klam, boje a neštěstí přinesli tito bohové na svř(, kde na trůn svého otce zasedl Kronos. Z E t' S ZROZENÍ DIA Kronos tušil, že si- mu nepodaří navždy udržet vládu ve svých rukou. Bál sr také. Že proti němu povstanou jeho děli a připraví mu siejný osud, jaký on určil svému otri Uranovi. 1 prikázal své manželce Rheii. abv mu vždy přinesla každé své novorozené díle, které pak bez milosti pohltil. Rheia byla zdesená, když viděla osud svých děti. Kronos jich tak zahubil již pět: Hestii. Démélér. Héru. Háda a Poseidona. Rheia nechtěla ztratil i své poslední dítě. Na radu svých rodičů. Urana - Nebe i Gáii Země, vzdálila se na ostrov Krém a lam se jí v hluboké jeskyni narodil ncjmladsí syn Zeus. V léto jeskyni Rheia skryla syna před krutým otcem a Kronovi dala pohltit místo dítěte dlouhý kámen zabalený do plen. Kionus netušil, že hn manželka přelstila. Zeus zalím vyrůstal na Krétě. Malého Dia opatrovaly nynilS Adrásieia a Ida a krmily jej mlékem božské kozy Amallhcic. Yčelv přiiiášrlv malému Diovi med ze svahů vysoké lioiv 19 Dikté. U vchodu do jeskyni pak mladi Kúréti') tloukli meči do Slitu pokaždé, když malý Zeus zaplakal, aby jeho pláč neuslyšel Kronos a aby Dia nestihl osud jeho bratří a sester. ZEUS SVRHNE KRONA. ZÁPAS OLYMPSKÝCH ROHU S TITÁNY Zeus vyrosil v krásného silného boha. Pak povstal proli svému otci a přinutil jej, aby opět vrátil na svét všechny deti, které pohltil. Byly to krásne a skvčlé děti. Ty začaly bojovat s Kronem a Titány o vládu nad svitem, Boj byl strašný a tvrdý. Kronovy děti se opevnily na vysokém Olympu. Na jejich stranu se postavili i někteří Titánové, především Titán Ókeanos a jeho dcera Styx s dětmi: Silou, Mocí a Vítězstvím. Zápas byl pro olympské bohy nebezpečný. Jejich protivníci Titáni byli mocní a strašní. Diovi však přišli na pomoc kyklópové. Ukovali mu hromy a blesky, které pak vrhal na Titány. Zápas trval již deset let, ale vítězství se nc-klonilo ani na jednu, ani na druhou stranu. Konečně se Zeus rozhodl vysvobodit z nitra země storuké obry — Hekaton-cheiry — a přizval je na pomoc. Hrozní, obrovití jako hory, vyšli z nitra země a vrhli se do boje. Rvali z hor celé skály a vrhali je na Titány. Stovky balvanů létaly proti Titánům, když se přiblížili k Olympu. Zcrně sténala, vzduch se naplnil rachotem, vše kolem se chvělo, dokonce sc otřásal i Tartaros. Zeus metal jeden plamenný blesk za druhým a za nimi následovaly ohlušující, burácející hromy. Oheň zachvátil celou zemi, moře sc vzdouvalo, dým a zápach zahalily vše hustou clonou. ': Mytičtí hor^u démoni. '2\ Konečně mohutní Titáni zakolísali. Jejich síla byla zlomena, byli poraženi. Olympští je spoutali a svrhli do temného Tartaru, do věčné trny. U nezničitelné měděné hrány Tartaru stanuli na stráži storucí Hekatonrheirové. Střeží mohutné Titány, aby z Tartaru nepronikli zpět na svobodu. Vláda Titánů na světě pominula. ZÁPAS DIA S TY F Ó F, F, M Tím vsak zápas neskončil. Gáia — Země se na Dia rozhnevala, protože tak krutě jedna) s jejími poraženými dětmi Titány. Pojala za manžela zachmuřeného Tartara a přivedla na svět strašnou stohlavou příšeru Tyfóea. Obrovsky Tyľóeus se stovkou dračích hlav zdvihl se z nitra země. Svým divokým vytím, z něhož zněl štěkot psů, lidské hlasy, řev rozzuřeného býka i řvaní Iva, rozvířil ovzduší. Kolem něj se vzdouvaly bouřlivé plameny a země se kolébala pod jeho těžkými kroky. Bohové se zachvěli hrůzou. Avšak hromovládný Zeus se na něho odvážně vrhl. Vzplanul boj. Znovu sc zatřpytily blesky v rukou Diových, zaduněly rány hromu. Země i nebeská klenba sc otřásaly od základů. Země opět vzplanula jasným plamenem jako v době zápasu s Titány. Moře se vzdouvalo. sotva se jen Tyfóeus přiblížil. Ohnivé šípy — blesky Dia hromovládného sc sypaly po stovkách. Zdálo se, že se od jejich ohně vznítilo i samo ovzduší a že hoří i temná hrozivá obloha. Zeus sežehl Tyfócovi všech sto hlav. Tyfóeus padl na zem: z jeho těla vycházel takový žár, že se vše kolem roztavilo. Zeus pak uchopil mrtvého Tyfóca a svrhl jej do temného Tartaru, kde se zrodil. Ale i z Tartaru Tyfóeus ještě hrozí bohům i všemu živému a vyvolává bouře a zemětřesení. S Echidnou, zpola ženou, zpola hadem, zplodil strašného trojhlavého strážce podsvětí psa (Cerbera, lernskou hydru a Chimairu. Tyfóeus často otřásá zemi. 22 Oly m pä ti bohovi zví (í žili nad svými nepřáteli. Jejich moci se již nedokázal nikdo protivit. Nyní mohli klidně vládnout nad světem. Nejmocnější z nich, hromovládný Zeus, si prisvojil nebe, Poseidon more a Hádes podzemní říSi zemřelých, Země pak zůstala pod jejich spnlcŕn'du vládnu. Kronovi synové se mezi sehnu ro/dělili o mne nad světem, nad všemi však panuje vládce nebe Zeus. Vládne lidem i bohům, řídi celý svět. O L Y M P OS Vysoko na jasném Olympu, obklopen zástupem bohu. vládne Zeus. Je tam i jeho manželka Héra. zlatovlasý Apollón se svnu sestrou Artemidnu. zlatovlasá Afrodite i mocná dcera Diova Athéna a mnoho jiných bohu. Tři překrásné Hóry stíczi vstup M I L E T A N E Príľa 1 nT. 1 Yŕtšina těch, kdo se pr\ ľ.í obírali filosofií, myslila, že počátky všech věci jsou jen v podobě hmoty. Xebof to, z čeho jsou všechny věci a z čeho na počátku vznikají i do čeho na konci zanikají, pri čemž trvá podstata a mění se jen v svých stavoch. t>> nazývají prvkem .t počátkem jsoucnu. Proto -• domnívají, že ani nic nevzniká, ani nic nehyne, jelikož stále trvá taková podstata . . . Počet a povahu takového počátku neuvádějí ovšem všichni stejně. Thales, zakladatel takovéto filosofie, říká, že je to voda; proto také hlásal, že zemí leží na vodě. [ZI. A 12 z Aristotela] 8 « o,r<.'.'j.t ■!* wřm Thales myslil, že je vše plné bohů. [Zl. A 22 z Aristotela] Thales říkal, že má magnetovec duši, jelikož hýbá že-lezem- [Zi. A 22 z Aristotela] A n a .\ i ni a nrtros. Prvtii vynalezl gnomoti (t. j, svislá tyč k měření slunečního stínn) a umístil jej na slunečních hodinách ve Spartě..., aby ukazoval slunovraty a rovnodennosti. . zhotovil též sfairu (t. j. model nebeské koule). [Zl. A 1 z Diogena] První nalezl výklad o velikosti a vzdálenosti oběžnic, jak vypráví Ľudemos. [ZI. A 19 ze Simplikla] Poznal prý šikntost zvířetníku. [Zl. A 5 z Plinia st.] První se odvážil vykrcsliti na desku zemi. [Zl. A 6 z Agathemera] Anaximandros prohlásil neomezené za počátek a základní prvek jsoucna; první zavedl toto jméno „počátek"1. Říká pak, že to není ani voda, ani žádný z t. r. živlů, nýbrž jiná jakási neomezená přirozenost, z níž vznikají všechny oblohy a světy v nich. ,,A 7. čeho věci vznikají, do toho též zanikají podle nutnosti, neboť si za své bezpráví navzájem platí pokutu a trest podle určení času"; takto to říká slovy poněkud básnickými . . . Nevykládá vznik včcí měněním živlů, nýbrž líni, že se vylučují protivy věčným pohybem. [Zl. A 9 a B 1 ze Simplikia] Neomezené ... je nesmrtelné a nehynoucí, jak praví Ana-ximandros. [ZI. A 15 a B 3 z Aristotela] Pravil, že neomezené je věčné a nestárnoucí a že obsahuje všechny svity. [ZI. A 11 a B 2 z Hippolyta] Z těch, kdo uznávali nesčíslné svéty, tvrdil Anaximandros, že jsou od sebe stejně vzdáleny. [Zl. A 17 z Aetia] Nesčíslné oblohy prohlásil Anaximandros za bohy. [Zl. A 17 z Aetia] Anaximandros praví, že země má tvar válce a Že její hloubka měří třetinu její šíře. [Zl. A 10 z Pseudoplutarchových Stromateis] pravil, že se země. volně vznáší nejsouc ničím poutána a Že se udržuje, poněvadž je odevšad stejné vzdálena. Její Anaximandros praví, že je moře zbytkem prvotního vlhka; oheň vvsnšil větší část vlhka, zbytek pak změnil vy pálením. [Zl A 27 * Aťtia První živočichové se zrodili V* vlhku a měli na sobř i ostnatou kúru, ale když dorůstali, vystupovali na souši, a kdy/ se kůra zlomila, žili ještě krátký čas. [Zl. A 30 z Aetia', Praví, že se na počátku zrodil člověk z živočichu jiného druhu, a to proto, že se ostatní živočichové brzy sami živí, zatím co jediný člověk potřebuje dlouhého kojení; kdyby byl býval takový již na počátku, nikdy by se nebyl udržel. Zl. A Id z Psendoplutan-hovýeh >wimai.-:- Anaximandros učí, že se lidé nejprve zrodili a vyrostli uvnitř ryl) tak jako žraloci,1 a když se stali schopnými, aby si sami pomáhali, tehdy vvstoupili a zmocnili se země. Zl. A 30 z Plutarduť Anaximen es. Anaximenes. prohlásil vzduch za počátek jsoucna, neboť z něho vše vzniká a do něho se zase rozkládá. .Jako naše duše," praví. ,.jsouc vzduchem námi vládne, tak dech a vzdttch objímá celý svět." [Zl. B 2 z Aetia Anaximenes učil. že je vzduch bohem. [Zl A 10 z AetiaJ Anaximenes . . . pravil, že je počátkem neomezený vzduch, že z něho vzniká, co jest, co bylo, co bude, bozi i božské věci a že ostatní vzniká z potomstva vzduchu. A taková je podoba vzduchu: když je zcela stejný, je neviditelný, ale ukazuje se chladnem, teplem, vlhkem a pohybem. A stále se hýbá. neboť kdyby se nehýbal, neměnil by se tolik, kolik se mění. [Zl. A 7 z Hippolyta] Vzduch se liší ve své povaze řídkostí a hustotou: je-li zřeďován, stává se ohněm, a je li zhu.šťován, stává se větrem, pak oblakem a — ještě více — vodou, potom zemí, potom kameny a ostatní vzniká z toho. [Zl. A á ze Simpíikiaj Praví, že stlačovaná a zhušťovaná látka je chladnem, řídká a mdlá — tak nějak to pojmenoval — teplem. Proto se prý neříká nevhodné, že člověk vypouští z list teplo i chladno, neboí dech, je-li rty stlačen a zhuštěn, se ochlazuje, a vycházídi z otevřených úst, řídkostí se otepluje. [ZL B 1 z Plutarcha] Země je plochá, vznáší se na vzduchu a podobné též slunce, měsíc i všechna ostatní tělesa nebeská, jež jsou ohnivá, vznášejí se na vzduchu pro svou piochost. Vznikla pak nebeská tělesa ze země tím, že z ní vystupuje vlhkost, jejím zřeďováním vzniká oheň a z ohně stoupajícího do výše >e tvoří hvězdy. A jsou i zemská těla v oblasti nebeských těles a zároveň s nimi s u otáčejí. Praví pak, že se nebeská tělesa nepohybují pod zemí, jak se domnívají druzí, nýbrž kolem země, jako když se kolem naší hlavy točí plstěný klobouk. A slunce se ukrývá ne tím, že se dostane pod zemi, nýbrž tím, že je zakrýváno vyššími částmi země a že se zvětšuje jeho vzdáleni -a od nás. A hvězdy nehřejí pro velikou vzdálenost. Větry se rodí. když je vzduch zhuštěn a hnán tlakem. Shloučením i ješté větším zhuštěním rodí se mrakyr a mění se tak ve vodu. [Zl. A 7 z Hippolyta] Anaximenes říkal, že slunce je ploché jako list. [Zl A l,r> z Aetia] Anaximenes říkal, že jsou hvězdy připevněny na křišťálové obloze jako hřeby. Zl. A 14 z Aetia] PYTHAGORAS A STARŠÍ PYTHAGOROVCI Pythagoras. Kráčeje1 jednou mimo a slyše, jak psíka kdos týrá, lítost prý' nad tím měl a toto slovo mu děl: „Ustaň a nebij ho již!" Vždyť mého to přítele duše, kterou jsem rozeznal hned, sotva jsem uslyšel hlas, [Xenofanes, zl, B 7 z Diogena] Egypťané vyslovili první toto učení, že lidská duše je nesmrtelná a /.<• při zániku těla vstupuje .do jiného živočicha, které se znova a znova rodí. A když projde všemi suchozemskými, mořskými i okřídlenými zvířaty, přijde opět do lidského těla a toto její obcházení se déje po tři tisíce let. Tohoto učení užívali někteří Rekové — jedni drive, druzí později — uik, jako by jim náleželo. Znám sice jejich jména,1 ale nevypisuji je. [21 A 1 z Herodota] Pythagoras .... přišed do Egypta a stav se jejich žákem, zanesl po prvé jejich filosofii k Rekům ;i zvláště dbal, zřetelněji než ostatní, 0 oběti a o posvátné obřady. [Zl. A 1 z IsokrataJ Vyprávějí, že přišel Pythagoras k Zaratovi (t. j. Zara-tlmširovi) a ten mu vyložil, že jsou od počátku dvě příčiny jsoucna, otec a malka, a otec je světlem, matka tmou, části svČtla pak jsou teplo, sucho, lehkost a rychlost, části tmy chladno, vlhko, tíže a pomalost. Z nich se skládá celý vesmír, z ženského a mužského živlu. [Zl. A 11 z Hippolyta] Říkal, že ze všeho nejposvátněji! |e list slezu. Říkal též že ze všeho nejmoudrejší je číslo a potom ten, kdo dal věcem jména, a zemětřesení vysvětloval tak, že není nic jiného než schůzka mrtvých, o duze říkal, že je září slunce, a o zvuku vnikajícím často do uší (t. j, zněni v uších), že je hlasem mocnějších (t. j. démonů). [Zl. 58 C 2 z AilianaJ Aristoteles praví . . ., že Pythagoras nařizoval, abychom SC zdržovali bobů . . ., nezdvihali, co upadlo . . ., nedotýkali se bílého kohouta . . ., nedotýkali se ryb, poněvadž jsou posvátné, nelámali chléb . . ., podávali sůl . . . [Zl. 58 C 3 z Diogena] Byl pak i jiný druh výroků, jako nepřekračovati jařmo nerozdělávati ohen nožem..., neotrhávati věnec. . ., nejisti srdce..., nesedat i na mírku,.., nevraceti se při odchodu z domu..,, nechoditi po silnicích ..., netrpéti vlaštovky v domě. . ., pomáhati nosiči při nakládání břemene, ne však při sundávání. . ., nenositi v prstenecli obrazy bohů.. ., ulčvati bohům u ucha číše..., nejisti, co není dovoleno, t. j. zárodek, mládě, počátek, konec..,. [Zl. 58 C 6 z Porfyria] Zdá se, že si Pytliagoras nade všechno vážil nauky o číslech..., připodobňoval všechny věci k číslům. [Zl. 58 B 2 z Aristoxena u Stobaia] PjrthagnrajL4?r_vní nazval souhrn všeho světem {kosmos) ■ poclle pořádku vjnjmT [Zh Á 2Í z Äetia] | Filosofii („lásku k moudrosti''j pojmenoval první Pythagoras a sebe nazval filosofem..., neboť prý žádný člověk níMif-nVOlldr^, jenom bůh. [Diogenes, předml. 12] Pythagoras pravil, že se život podobá shromáždění při hrách. Jako tam jedni přicházejí, aby závodili, druzí za obchodem, a Jíetij .nejlepší^ jaJccLdiy&í, "tak se v životě rodí jedni, lidé otročtí, jako lovci slávy i bohatství a druzí/filosofové , j ako lovcrpTávčlyr- "[Diogenes' VIII '81 HERAKLEITOS A HERAKLEITOVCI Herakleitos. Je zákon, poslouchati též vůle jediného. [Zl B 33 z Klementa] Slušelo by se Eíeským, aby se všichni dospěli oběsili a zanechali město nedospělým, neboť vyhnali svého nejzdat- nějšího muže Hermodora říkajíce: ,,Z nás nebudiž nikdo nej-zdatnéjší anebo budiž jinde a u jiných!" [ZL B 121 ze Strabona a Diogena] ' Hledal jsem sebe saméh8] Simplikios, komentář k Aristotelovu spisu Fyzika: Slova ,,jako starý výklad popírající náhodu" jsou patrně namířena proti Démokritovi, neboť on, ačkoli při výkladu tvoření světa užil, jak se zdá. náhody, ve výkladu jednotlivostí říká, že náhoda není příčinou ničeho, a převáilí vše na jiné příčiny. Tak za příčinu nalezeni pokladu má kopání nebo zasazení olivy a za příčinu toho, že byla rozbita lebka lysého člověka, má orla. jenž shodil na zem želvu, abv se rozbil její krunvř. Tak totiž vypráví Eudrmos. [A 68] Tamtéž: Někdo, maje žízeň, napil se studené vody a uzdravil sc. Tu podle Démokrita není asi příčinou uzdravení náhoda, nýbrž íízvň. [ — ] 75, Eusebios, Evangelická příprava: Démokritos Abdérský... vykládal... že úplné vše. minulé, přítomné i budoucí, je nutně určeno zcela od počátku. -id věčnosti... _[-] Diogenes Laertios: \ še Se děje podle nutnosti, protože příčinou vzniku všeho jc vír. který uazývá nutností, ľ A 11 H. LČENÍ O POZNÁM NESNADNOST POZNANÍ PRAVDY 84 Sextos Empeirikos. Proti matematikům: Déinu-kritos praví ve spise 0 podobách: ..Člověk má poznávat podle tohoto pravidla, že je vzdálen od řkuteěimMi.--a dále: .,1 tento důkaz zajisté ukazuje, že ve skutečnosti nic o ničem nevíme, ale nahodilé je minéni každého." a ještě: „Přece bude zřejmé, že je těžké poznávat, jaká je každá véc ve skutečnosti." [B 6—8] 85/ Diogenes Lttertios: Déruokritos popírá vlastností, když praví: ..Podle dohody chladné a podle di.hodv teplé, ve skutečnosti však atomy a prázdnv prostor," a dále: „Ve skutečnosti nic nevíme, neboť pravda je hluboko ukryta." [B 117] llirero. První hovory akademické: Obvinují přfrothi, která, jak říká Démokritos. pravdu ukryla zcela hluboko. ÍR 1171 93/ dcero, První hovory akademické: A Démokritos neříká to, co my, kteří nepopíráme, že je něco pravdivého, ale tvrdíme, že to nelze vnímat: on zcela popírá, že je pravda, a proto nazývá smysly ne nejasnými, nýbrž temnými; tak je totiž jmenuje. [B 165] 94, Cicero, Tuskulské hovory: On se dokonce domníval, že tělesný zrak otupuje bystrost duše, a zatímco jiní často neviděli, co měli před očima, on putoval celým nekonečnem, takže se nezastavil před žádnou hranicí. | A 22] JSOUCNOST VLASTNOSTI 1 Theofrastos. O $myslech: Démokritos uznává jak' '-i '-oucnost u tvrdého, měkkého, těžkého a lehkého . Vv-ak u teplého, chladného a u žádné z ostatních vlastností ji neuznává. [A 135] Theofrastos. 0 příčinách rostlin: I to pak je r ■ :h né u téeh, kdo uznávají tvary, že se rozdíl ve veli-■ odubných tvaru projevuje nestejnou silou... iy nezáleží na podobě, nýbrž na objemech, které tylo možno přičíst tlaku a prostě většímu nebo ii množství, ale není pochopitelné, že by nemélv u -ílu a působení, nebot -íly jsou v tvarech. Jsou-li ľ ho tvaru, byl by týž i jejich základ, jak je to-n 'atníeh vécech. [A 131] '1, Theofrastos. 0 smyslech: Těžké a lehké rozli-I 'émokritos velikostí. Neboť kdyby se rozdělila každá <"e na jednotky, měly by váhu podle své velikosti, i ,\ -•■ lišily tvarem. Vv-ak ve smíšeninách je lehcí to. o iuá víw prázdna, a těžší to. co ho má méně. Takto mim 1 i.i některých místech. Jinde však prostě říká. že jen.:i" e lehké. A podobné též mluví o tvrdém a měkkém. Neboť hu, ' vrdé. řídké je měkké a obdobné je tomu u růz- ný' a (tupna těchto vlastností. Liší se pak nějak polohou a zadržením prázdných prostoru a tvrdého a měkkého. těžkého a lehkého. Proto je železo tvrdší a olovo té/ši. neboť žeiezo je nepravidelné složeno, má prázdno na mnoha místech a ve velké min-, n.i některých místech je zhuštěno a vůbec má v sobě více prázdna. Naproti tomu ulovo má méně prázdna a je veskrze stejné pravidelné složeno; proto je těžší, avšak měkčí než železo. [A 135] 192/ Aristoteles, 0 obloze: L toho u všeho uznávat tu příčinu, kterou uznává Démokritos. není správné. Neboť on praví, že teplá tělíska, stoupající ve vodě do výše, udržují na povrchu z těžkých předmětů ploché, kdežto úzké předmět v propadají, neboť se jim málo tělísek -tav í na odpor. Mělo bv se to však dít ještě ve větší míře ve vzduchu, jak on sám též uznává. Ale uznav to. řeší tuto nesnáz po v řehně, neboť říká. že onen proud nesměřuje jedinvm -měrem. proudem fsús) pak nazývá pohýb těles stoupajících do výše. [A 62] 193 Simpitkios, komentár k Aristotelovu spisu 0 obloze: ..'ak \ vpraví Thcolrasto- ve [-\zirr. kdvž druzí filozofové neznale vysvětlovali příěinv tepla, chladna a podobných věcí. obrátil se Démokritos- k atomům podobně jako pýthationivci k plochám, neboť pokládal tvary a velikosti za příěinv tepla a ochlazení: rozluěování totiž a rozdělování působí pocit tepla, kdežto spojování a stlačováni pocit ochlazení. [A 120] 194 Theofrastos, O stnysltcli: Není tedy ani zvláštní pŕiro/.;io>t chladna a tepla, nýbrž měnící se tvar působí též zmenu v nás. [A 135] '■'i Tamtvi: Tvar teplého je kulovitý. [A 135] SOKRATES Caai 470-399) Filozofie jako starost o duši tľá vás, Athénané, ctím a miluji, 'budu však poslouchat -ríc boha než vás, a dokud "budu dýchat a dokud budu 3 to, nepřestanu filozofovat a vás napoaínat a každého z vás, kohokoli potkám, upozorňovat svým obvyklým způsobem ria toto: Drahý příteli, jsi Athénan, příslušník obce najmocnejší a nejproslulajší moudrostí a silou, a t7 se nestydíš starat se o to, abya měl 00 nejvíce peněz a slávy a cti, o rozum však, o pravdu a o duši, aty byla co r.ej lepší, ss nestaráš a nepečuješ? A bude-li někdo z vás odporovat a tvrdit, že se o to stará, nepropustím ho hned a neodejdu, nýbrž budu 3e ho vyptávat a budu ho zkoumat a budu se s ním přít, a jestliže shledán, že nemá ctností a že to jenom říká, vyčtu um, že si věcí nej vzácnějších nejméně cení a horších více, A to budu dělat každému, koho potkám, mladému i starému, cizinci i občanu, spíše však občanům, poněvadž jste mi rodem bližší. Hebcč dobře vězte, že mi tak káže bůh, a já myslím, že se vám ve veší obci ještě nikdy nedostalo většího dcbra, než je tato má služba bohu. Eebot nic jiného nedělám, chodě mezi vámi, než 2e přemlouvám mladé i staré, aby nepečovali dříve ani usilovněji o tělo ani o peníze než o to, aby duše byla co nejlepší, říkaje: Duševní dokonalost nepochází z bohatství, nýbrž z duševní dokonalosti bohatství a všechny lidské statky v životě 30ukrorném i veřejném. (Platón: Obrana Sokratova) I I j SOFISTÉ ) Protagoras. Na počátku „Vyvracejících" pravil: ,,Mírou všech věci je člpvěk, jsoucích, že jsou, a nejsoucích, že nejsou." [Zl. B 1 ze Sexta] Protagoras... praví, že hmota je plynoucí, a ježto plyne, neustále něco přichází na místo tolio, co odchází, a vjemy se přetvářejí a mení podle věku i ostatního stavu těl. Říká také, že důvody všech jevů jsou skryty ve hmotě, takže hmota, pukud na ni zaleží, může být vším, jak se každému jeví. Lidé pak chápou brzy to, brzy ono podle rozmanitých svých stavů. [Zl. A 11 ze Sexta] Ant vnímané čáry nejsou takové, o jakých mluví geometri, vždyť z vnímaných věcí není nic tak přímé ani okrouhlé, nebof kruh se nedotýká pravítka v jednom bodé, nýbrž je lomu tak, jak tvrdil Protagoras vyvraceje geometry. [Zl. B 7 z Aristotela] Protagoras první říkal, že jsou o každé věci dva výklady navzájem protivné. [Zl. B 6a z Diogena] Antiíon Ze spisu ,.0 svornosti". Pravil pak Antifon ve spise „Osvornosti" takto: „Člověk, jenž o sobě tvrdí, íe se sta! ze všech živočichů nej podobnějším bohu..." [Zl B 48 z Fotia] Celý život, brachu, je nadmíru hoden hany; nemá nic zvláštního, ani velikého, ani vznešeného, nýbrž vše malé. slabé, krátkodobé a smíšené s velikými zármutky. Zl B f)l ze Stobaiaj Žiti se podobá denní stráži a délka života takřka jednomu dni, v kterém, vzhlédnuvše k světlu, odevzdáváme heslo jiným, kdo přicházejí po nás. [ZL B 50 ze Stobaia] Není možno opravit život tak jako kámen ve hře. [Zl. B 52 ze Stobaia] Někteří nežijí přítomný život, nýbrž se připravují s velikou horlivostí, jako by méh žít nějaký jiný živnt, ne přítomný, a zatím uniká zbývající čas. [Zl. B 53a ze Stobaiaj .čas, nejcenněji]' výdaj, jak řekl Antifon. [Zl. B 77 z Plutarcha] Antifon... říkal, že čas je myšlenkou nebo mírou, ne skutečnou věcí. [Zl. B 9 z Aetia] PLAT Ó ÍI (427-347) Ideje a věci A nyní, pokračoval jsem, představ si rozdíl mezi duší vzdělanou a nevzdělanou tímto podobenstvím. Pomysli si lidi jako v podzemním obydlí, podobném jesky-ni, jeí má ke světlu otevřen pouhý vchod zšíři celé jeskyní; v tomto obydlí již od dětství žijí spoutáni na nohou 1 na šíjích, takže zůstávají stále na témž místě a vidí jedině kupředu, ale nemohou otáčet hlavy, protože jim brání pouta; vysoko a daleko vzadu za nimi hoří oheň a uproetřed mezi ohněm a spou-tan;'-mi vězni je nahoře příční cesta, podél níž si mysli vystavěnou zídku r.a způsob překážek, jaké mívají před sebou kej klíři a nad kterými ukazují své kousky ... Mysli si pak, že kolem této zídky chodí lidé a nosí všelijaké nářadí, přečnívající nad zídku, také podoby lidí a zvířat z kamene i ze dřeva i všelijak vyrobené, přičemž jedni z nosičů, jak se podobá, mluví, druzí pak mlčí. Divný je ten tvůj obraz a divní vězňové. Podobni nám, odpověděl jsem; nebot taioví lidé jistě by neviděli ze seba samých ani ze svých druhů něco více než stíny, vrhané ohněm na protější stěnu j eskyně. Jak by také uviděli, když jsou nuceni držet po celý život hlavu bez pohnutí? A co předměty nošené podél zídky? Neviděli by z nich právě tolik? Ovšemže. A kdyby mohli vespolek rozmlouvat, jistě by myslili, že těmi jmény, která 'lávají tomu, co před sebou vidí, označují skutečné předměty. Nutně, A což kdyby to vězení odráželo ód protějška i ozvěnu? Kdykoli by promluvil někdo z přecházejících nosičů, namyslíš, že by pokladali -za púvc I hla nu Jedině praví ten přecházející stín? Při Diovi, dozajista. U takových lidí, děl jsem, by veskrze za pravdu neplatilo nic jiného než stíny těch umělých věcí. Docela nutně. Nuže pozoruj, jak by to asi bylo s jejích vyproštěním a vyléčením z pout a nero zumnosti, kdyby se jim ho přirozeně dostalo a tc takto. Jeden z nich je vyproštěn z pout a přinucen náhle vstát a otočit; čiji a jít a hledět vzhůru ke světlu, Z toho všeho by cítil bole3t a pro mžitky v očích by nebyl schopen dívat se na ony předměty, jichž 3tíny tenkráte viděl: co by asi řekl, kdyby mu r.ěkáo tvrdil, že tenkráte viděl jen přeludy, nyní však že zří správněji, jsa mnohem blíže skutečnosti a obrácen k předmětům skutečnějším, a kdyby ho nutil, ukazuje mu na každý z přecházejících předmětů, odpovídat na otázku, co to je? Nemyslíš, že by byl v nesnázích a domníval se, že věci, které tehdy viděl, byly pravdivější než ty, které jsou au nyní ukazovány? Mnohem pravdivější. Nuže a kdyby ho docela nutil hledět do světla samého, že ty ho bolely oči a že by sě obracel a utíkal k tonu, nač ee dovede dívat, a měl zo to, že toto je vskutku zřetelnější, než co se mu ukazuje? ... Kdyby jej pak někdo odtamtud násilím vlekl tím.drsným a příkrým východem a dříve ho nepustil, až by ho vyvlekl na světlo sluneční, zdali pak ty při tom vlečení netrpěl bolestí a ne-vzpouzel ee, a když by přišel na světlo, zdali pak by jeho oči, zalité září, mohly vidět něco z toho, co by mu nyní bylo jmenováno skutečným světem? Jistě ne, aspoň ne hned. Ano, myslím, že by potřeboval si zvyknout, kdyby chtěl uvidět, co je nahoře. A nej prv by zíral nejsnáze na stíny a potom na obrazy lidí i oetatních předmětů, zrcadlící ee na vodních plochách, později pak na ty předměty samy; dále pak by snesl pohled na těles* nebeská a na samu oblohu snáze v noci, kdy by se díval na světlo hvězd a měsíce, než ve dne na slunce a sluneční světlo ... Konečně pak, myslím, by byl s to, aby popatřil na slunce, ne na jeho obrazy ve vodě nebo na nějaké jiné ploše, nýbrž na ně samo o sobě na jeho vlastním místě, a aby ee podíval, jaké je ... A potom ty si již o něm učinil úsudek, že ono je, co způsobuje roční počasí a oběh roků a všechno spravuje na viditelném světě a Že je nějakým původcem i všeho toho, co viděli tam dol«, řatrno, že by k tomu došel. A což když si vzpomene na své dřívější obydlí a na tamější vědění a tehdejší své spoluvězně, nemyslíš, že by sám sebe pokládal za štaetného pro tu změnu, oněch pak by litoval? 3e jistě. A jestliže měli mezi sebou zavedeny nějaké pocty a pochvaly a dary pro toho, kdo by nejbystřeji viděl přecházející stíny a nejlépe si pamatoval, které z nich obyčejně chodily napřed, které pozadu, které spolu, a podle toho byl nej-cchopnější předpovídat, co přijde, sctva by asi cítil po tom touhu a záviděl těm, kterým ee u oněch dostává poct a mocných postavení; naopak jistě by mu bylo, jak praví Koméros, že by tuze rád chtěl "Jako nádeník sloužit jinému, muži nemajetnému" a raději by cokoli zakusil, než aby měl ony nejasné představy a oním způsobem žil; či nemyslíš? Tak je, odpověděl, myslím, že by radíjí všechno zakusil, než aby žil oním způsobem. Uvaž i toto, děl jsem, kdyby takový člověk sestoupil nazpět a posadil se na totéž místo, zdali by se mu oči nenaplnily tmou, když by náhle přišel ze slunce? ... Tu pak kdyby zase musil posuzovat ony stíny o závod s těmi, kteří zůstali vězni, dokud má mžitky před očima a dříve než by se mu oči uklidnily -a toto zvykání by netrvalo zrovna krátce - zdali pak by nebyl k smíchu a zdali by se o něm neříkalo, že přišel z té cesty nahoru se snaženým zrakem a že to nestojí ani za pokus chodit tam n&horu? A kdyby ee někdo pokoušel Je vyprošťovat z pout a vťatt nahoru, zdali pak by ho nezabili, kdyby ho nějak mohli rukama uchopit a zabít? Dozajista. Tedy tento obraz, milý Glaukone, připcjne celý k tomu, co bylo řečeno nahořei Prostor, jevící se zraku, je jako ten žalářní příbytek a světlo ohně v něm hořícího je síla slunce; k tomu pokládej výstup nahoru a dívání se na věci nahoře na vzestoupení duše do pomyslné oblasti a nechybíš se mého mínění, když si je přeješ slyšet. Bůh sám ví, zdali je pravdivé. Nuže, Jak já to vidím, Je to tak: V oboru poznání spatřuje se na konci, a to jen stěží, idea dobra, když však je spatřena, J e o ní soudit, že ona Je všeho původe em t všeho pravého a krásného, nebot i ve světle viditelném zrodila světlo a jeho pána, slunce, i v oboru pomyslném, kde je sama paní, poskytla lidem pravdu a rozum; Ji musí spatřit ten, kdo chce rozumně jednat, at v soukromí, at v oboi. Souhlasné mínění mám i já, ovšem pokud tu mohu mluvit. ííuže tedy, děl jsem, utvoř si souhlasné mínění i v této věci a nediv se, že ti, kdo došli až tam, nechtí se starat o lidské věci, nýbrž jejich duše spějí vždy vzhůru a tem chtějí dlít ... A dále se stává, že člověk, ktarý přijde od dívání na věci božské do lidské bídy, neumí se zde chovat a j 6ví ae velmi směšnýsi, kdykoli je nucen, dokud ještě špatně vidí a dříve nežli si s dostatek zvykl přítomné tmě, na soudech nebo někde jinde zápasit o stíny práva nebo o obrazy, vrhající ty stíny, a potýkat se o ne s ntsory lidí, kteří spravedlnosti samé nikdy nespatřili; myslíš, že to jeho chování je něco divného? Ani dost málo to není divné. Saopak, děl Jsem. rozumný člověk by pamatoval, že Jsou dva druhy poruch zraku, vznikající ze dvojí příčiny, když totiž přecházíme ze světla do tmy. Tu pak uznav, že totéž se děje i s dusí, nesmál by se nerozvážně, kdykoli by uviděl, 'is některá je zmatena a nedovede se na něco dívat, nýbrž přihlížel by k temu, zdali přichází ze světlejšího života, a proto je od nezvyklostí omráčena tmou, či Jde ze stavu velké nevědomosti do světlejšího prostředí a je naplněna třpytám většího jasu; tu pak by jistě nazval štastnou pro její stav a život, druhé pak by politovali a kdyby se jí chtěl smát, byl by Jeho smích méně směšný a pochopitelnější nežli smích, který by si činil z duše, přicházející ze světla. (ťfstava. kn. 711.) 5 ľ J K d R O 5 (341-270) • O základních pravidlech krkaní li o života Ani jsi-11 mlád, nevŕhej ne oddfíve.ti filozofii, nni JSi—11 stér, neumtll ŕ víj v Jejím pSotoviíní* Nebol no zdraví dune nemá nikdo r>j>i příliš brzy, ani příllž por.ď"4. Rektf-li n'"kdo, že pro rK>ho JeStíi riep f.l "■*>! Sáfi k fi ] ozof ovhií nebo že uií minul r je to jako by říkal, že pro riňho ,1 eřít<> nonJ ěaa na blaäenost nebo ?.e ho u?, ner.í. Necht tedy putuje filozofii mladý j :-Ľ\rý, tento nby itústévoi, tvebn íiťirrif., mými mrnvrnmi statky ml-'td vo vdělných vzpomínkách na minulost, nnen, nby i e rovnal, oř ml.-íd, starej v tom, ?«• netraf ntrochu pí'"! budoucností, iiisíme zajisti? horlivě uvaSovnt o tom, c o působí blnčenořst, reuoí mámo-li tuto, i.iúme vôe, a nes/iámc-li ji, usilujeme vaemožne, abychom jí dosáhli. Co J sem tobě ustavične vštěpoval, to čln a na to pamatuj, uvedomuje íii, že jsou to räkladní pravidla krásného života. Za prvé tedy voř ve shodě a obmenou pred-atavou o bohu, která ae v lidské myslí vytvořila, že je bůh bytost nesmrtelná a blažená, a nepřičítej mu tedy nic, by ao i.earovuávolo t ieho neosnrtelnont í nt'to co by nabyla přimOřené Jeho blaženosti. Přisuzuj mu naopat vesměs Jen to, co může býti uvedeno š jeho nesmrtelností a blažeností v soulad. Něhot bobová exlutujíi vždyt na:e poznání Jejich existence ae vyznačuje samozřejmou Jistotou. IJeJeou vauk takoví, jak si Je predstavuje obecné množství. To jo totiž i-eJuslednó ve avých představách o nich. 1 není bezbožný ten, kdo bohy obecného ranoiatvi popírá, nýbrž ten, kdo spojuje a bohy damnřnky obecného množství ... Lidé totiž, jsouce veskrze zvyklí na své vlastní ctnosti, Jsou ochotni uznával, bohy zu sobě podobné, pokládajíce váechno, co není takové, za neslučitelné se svou představou, Přivykni ai dále včřiti, že smrt se nás netýká. Noboi váechno dobro a zlo se zakládá na taayslových vjemech, smrt vsak znavené konec smyslové činnosti, A tak správné poznání, že se nás amrt netýká, umožňuje nám plně užiti smrtelného života, nepřidávajíc k němu věčného pokračování, naopak zbavujíc nás touhy po nesmrtelnosti, ÍJebot nic není v žití hrozného pro toho, kdo pochopil, že není nic hrozného v nežití, bláhově tedy mluví ten, kdo říká, že se nebojí smrti proto, že mu způsobí bolest, až přijde, nýbrž proto, že mu působí bolest nutnost jejího příchodu, Vždyt jestliže uáa tietrudí přítomnost nějaitó věci, není důvodu, dtoó by nám působilo bolest její očekávání. Nuže r;ej obávaně J:5 í eIo, ar.rt, se nás netýká, protože pokud j sine tu my, není tu smrt, s když přijde smrt, pak tu ntjome my. Tedy ani živých se smrt netýká, ani mrtvých, ježto na ony oe smrt nevztahuje a tito sami už nejeou ... Musíme dále uvázlti, Bfl žádosti Jsou Jednak přirozené, Jednak liché a z přirozených že jsou Jeany nezbytné, druhé jenom přirozené. Z nezbytných jsou pak jedny nezbytné pro štěstí, jiné pro uspokojení těla a Jiné pro život sám. Správný názor na tyto věci umožňuje zajisté činit každou volbu a každé odmítnutí sa zřetelem ke zdraví těla a ke klidu duže, nebot to je svrchovaný cíl blaženého života. Vždyí k torau aměřujeme při všem svém Jednání, abychom nepocifove.li bo-lesti a neklidu. Jakmile se nám toho jednou dostane, pomine všechna nepohoda íu:j- , nebot živá nytoat už nepotrebuje Jít dále za něčím, co by Ji jeútě chybělo, ani liledat něco jiného, čím by ae dovrnllo blaho duše a těla. Slasti po-hreňujeir,e totiž Jen tehdy, když civíme bolest pro nepřítímmoat slasti. Jakmile nás váak nic nebolí, tu Již slasti nepohřeSujeme. A proto pravíme, že je slast počátkem i svrchovaným cílem blasoného života. V ní totiž spatřujeme prvotní a vro2eni5 dobro, od ní vycházíme pri každé volbě a každém odmítnutí a k ní se obracíme, posuzujíce každá dobro podlo ttiĚj ítka tohoto citu. urávl proto, ne je alpst prvotním a vrozeným dobrem, nevolíme každou plast,, íiybrá r.i;hdy ae zreknem-í mnci;:a íjIloíí, kdyby uťím z nich mčlo vzejít jeětě více . •■-)■. , e.i.r.owtj., . iľíi.Jiiti I esti ;ý támt j.ro-tiio.'it p i ed ait-.stT.;i, kdy z :;án; V.yv.o po dlouhé době vytrpěných bolůatí jerítě větSí slaet ... Teprve když uvážíme Zenon pokladal omyl, nerozvážnosť, nevedomosť, 53 domnienku a. tušenie, slovom všetko, čo sa prieči pevnému a nemeniteľnému súhlasu, za nezlučiteľné s cnosťou a múdrosťou. Cicero, Acaáemica posteriora, I 11, 42 Múdry sa o ničom nedomnieva, nič neľutuje, v ničom 54 sa nedá oklamať a nikdy nemení mienku. Cicero, Pro Murena, 61 r— Ak sa niečo pochopilo tak, že to rozumom nemožno 68 ; vyvrátiť, Zenon to nazýval vedením, ak nie, nevede- ^ ním. Cicero, Academica posteriora, I 11, 41 Vedenie je neotrasiteľné pochopenie, ktoré nemožno vyvrátiť rozumom. Sextus, Aduersus mathematicos, Vil 151 95 Zenon a jeho žiaci vraveli, že vnútri sveta niet prázdneho priestoru, mimo sveta je však prázdny priestor nekonečný. Je rozdiel medzi prázdnym priestorom, miestom a priestorom.64 Prázdny priestor je čosi bez telesa, miesto je to, čo zaberá teleso, a priestor je to, čo je čiastočne zabraté, ako vo vínovom sude. Aetius, I 18, 5 a 20, 1 Vnútri sveta niet prázdneho priestoru, no mimo neho je ho veľa a je nekonečný. 1. Cieľ dobfa Zenon vo svojom spise O ľudskej prirodzenosti prvý trs vyhlásil, že cieľom človeka je žiť v zhode s prírodou, čo značí žiť cnostné; k tomu nás totiž vedie príroda. Diogenes Laertius, VII 87 Stoik Zenon pokladá za cieľ žiť cnostné. 180 Clemens Alexandrinus, Stromata, I! 21 Zenon, zakladateľ školy a jej vodca, stanovil, že tífí cieľom dobra je žiť cnostné, čo zasa znamená žít v zhode s prírodou. Cicero, Academica priora, I! 42, 131 Podstatný princíp učenia filozofov je celkom struč- 132 ný. Ak ho chceš poznať, prečítaj si Zenonove diela 2. Dobro a zlo Z jestvujúcich vecí jedny sú dobrom, druhé zlom a iné i9fl sú indiferentné. Dobrom je múdrosť, umiernenosf, spravodlivosť, statočnosť a všetko, čo je cnosťou alebo má na nej účasť. Zlom je nerozumnosť, nedisciplinovanosť, nespravodlivosť, zbabelosť a všetko, čo je neresťou alebo má na nej účasť. Medzi indiferentné veci patrí život, smrť, sláva, nedostatok slávy, strasť, rozkoš, bohatstvo, chudoba, choroba, zdravie a podobné. Stobaeus, Eclogae, U p. 57, 18 W O tom, že každý cnostný človek je slobodný, hodno 218 uviesť Zenonov výrok, že skôr by si ponoril do vody mech plný vzduchu, ako by si prinútil hocikoho cnostného konať proti vlastnej vôli a nedobrovoľne. Jeho duša je totiž pevná, nepoddajná a správny rozum ju posilňuje pevnými zásadami. Philo, Perí tu panta spúdaion eleutheron einni, Vol. U p. 45 Mang. -i. čo je skepsa s Skepsa ,e schopnost postavit proti sebe (zmyslové | ' aw j myslené veci1-' každým možným spôsobom, od--;uťto ::re rovnocennost , :sosihene:a:>roukiadnvc:i veci a argumentov dospejeme k zdržanlivosti v úsudku cpochéj a iootcm k duševnému pokoju ataraxia:. •> Skepsu ■ic-nazvvame ..schopnosťou' v nejakom jemnei- Ainesidemove tropy si všímajú predovšetkým vzájomne vzťahy a stav vecí. Existuje však ešte iných päl skeptických trópov, ktorých autorom ;e Agnppa a v ktorých sa epoche vyvodzuje zo skutočných .liebo zdanlivých nedostatkov pripadne slabostí logických operácií (logicko-relativistický skepticizmus]. Ainesidemove tropy možno stručne vyjadriť takto: 1. Rozličné druhy živočíchov (zvieratá alebo ľudia j vnímajú veci rozdielne, pretože nemajú rovnaké zmyslové orgány. Nemožno rozhodnúť, čie vnímanie je adekvátne vnímanej veci. 2. Rozliční ľudia vnímajú veci rozlične a niet nijakého dôvodu, aby sme jednému dávali prednosť pred druhým. 3. Každý zmyslový orgán registruje veci špecifickým spôsobom. Človek vníma veci v závisiosti od roho. akým zmyslovým orgánom ich vníma. Niet dôvodu, aby sme údaje jedného zmyslu pokladali za hodnovernejšie než druhého. 4. Vnímanie vecí závisí od subjektívnych podmienok, respektíve stavu vnímajúceho. Jeden a ten istý zmysel registruje tú istú vec odlišne. Chorému sa napríklad zdá. že med je horký, zdravému sa zdá, že je sladký, a podobne. 5. To, ako vec vnímame, závisí od jej vzdialenosti, polohy, to značí od priestorových vzťahov. 6. Veci nemožno vnímať bez spolupôsobenia ďalších faktorov v prostredí, ktoré je medzi nimi a subjektom vnímania. 7. Veci vyvolávajú rozličné vnemy v závislosti od toho, v akom sú množstve a zložení. 3. Všetky vnemy sú relatívne a závisia od povahy vnímajúceho a podmienok, v akých sa vnímaná vec nachádza. š. Vnímanie veci závisí )d toho. r.i už jcía alebo ľie^o.a vnímaná predtým, 10. Človek usudzuje ) veciach v závislosti od výchovy, obyčajov, morálky, náboženskej viery, filozoficky en názorov a podobne. 30. Čím sa líši skeptická tilozoľra od Demokritovej rilozofie ľvrdí sa tiež, že aj Demokritova filozofia je príbuzná 213 •kepse, kedže sa zdá, že používa tú .stu latku ako my. Vychádzajúc z toho, ze sa med jeuným javí sladký. ruhym však trpký, Deraokritos vyvodzuje, ..e nie :e ani sladký, ani :rpKv,b a preto vyslovuje formulu .,nie ■•lac", ktorá je skeptická. Ale skepríc; a Demokniovi .:iac: používajú formulu ..nie viac" odlišne; Demoknto-vl žiaci ju používajú v tom zmysle, že nejestvuje ani edr.u, ani druhé, my však hovoríme, ze nemažeme ve-•liet, ľ: jestvuje jeden i druhý, aiebo nejestvuje ani eden. ani druhý z javov. A tak sa už v tamto líšime, No najjasnejšie vidief rozdiel, ked Demokritos hovorí: ,V skutočnosti sú ien atomy a prázdny priestor,"" „v skutočnosti" totiž hovorí namiesia „podľa pravdy"*. Tým, že vraj pod la pravdy jestvujú len atomy a prázdny priestor, odlíšil sa od nás, čo je podľa mňa aj zbvtočné připomínat, noci vychádza z různofvíirnostl javov.