Creative experience

Kreativní zkušenost / tvůrčí prožívání


Každý umí hrát. Každý umí improvizovat. Kdokoliv chce, může hrát v divadle a naučit se být “hoden
pódia”.


Učíme se prostřednictvím prožívání a zkušeností. A nikdo nikoho nic neučí. To platí jak pro
nemluvně přecházející z kopání do lezení a do chůze, tak pro vědce s jejich rovnicemi.


Pokud to prostředí umožňuje, člověk se může naučit cokoliv, pokud se pro to rozhodne;  A je-li
člověk otevřený svému prostředí, pak jej naučí vše, co jej naučit může. “Talent” či  “nedostatek
talentu” s tím příliš nesouvisí.


Musíme přehodnotit, o čem hovoříme, když mluvíme o “talentu”. Je vysoce pravděpodobné, že to, co je
nazýváno talentovaným chováním, je prostě větší individuální kapacita k prožívání. Tento úhel
pohledu naznačuje, že zvyšováním osobní kapacity k prožívání je možné vyvolat neviděný osobnostní
potenciál člověka. Prožívání znamená pronikání do prostředí, bytostné účastenství na jeho dění. To
zahrnuje účastenství ve všech rovinách: intelektuální, fyzické a intuitivní.


Z těchto tří je nejvíce opomíjena rovina nejdůležitější pro učení - intuice. Intuice je často
považována za nadání či tajemnou sílu, již mohou používat pouze vyvolení, kteří jsou jí obdařeni. A
přesto jsme všichni zažili chvíle, kdy správná odpověď “prostě přišla” nebo jsme “bez přemýšlení
udělali přesně tu správnou věc”. V těchto chvílích, které jsou obvykle vyvolány krizí, nebezpečím
nebo šokem, i “průměrný” člověk překračuje hranice známého, odvážně vstupuje do oblasti neznáma a
dává průchod své vnitřní okamžité genialitě. Když se reakce na danou zkušenost odehrává v této
intuitivní rovině, když člověk překročí svázanou intelektuální rovinu, osvobodí se inteligence.


Intuitivno může reagovat pouze v přítomnosti - právě teď. Plodí v okamžiku spontaneity, v momentu,
kdy jsme svobodní se vztahovat a jednat, kdy se zapojíme do pohybujícího a měnícího se světa kolem
nás.


Skrze spontaneitu se znovu stáváme sami sebou. Spontánnost vytváří explozi, která nás v daný
okamžik osvobodí od převzatých referenčních rámců, paměti zahlcené starými fakty a informacemi a
nevstřebanými teoriemi a technikami druhých.


Spontánnost je okamžikem osobní svobody, kdy čelíme realitě a vidíme ji, objevujeme ji a podle toho
jednáme. V této realitě fungují naše jednotlivé části jako organický celek. Je to čas objevování,
prožívání, kreativního vyjádření.


Herectví se mohou naučit “ti průměrní” stejně tak jako “ti talentovaní”, pokud je učící proces
zaměřen na to, aby divadelní techniky byly tak intuitivní, že se stanou studentům vlastními. K
intuitivnímu vědění je potřeba dojít. Vyžaduje to prostředí, ve kterém se odehrává prožívání, osobu
otevřenou prožívání a aktivitu, která podněcuje spontaneitu.

Je potřeba nabrat směr, kterým se dostaneme k intuitivnímu vědění.




      Nejprve se u studentů zaměřujeme na podněcování svobody fyzického projevu, protože smyslový a
                                                                fyzický kontakt s uměleckou formou,

                                                                 otevírá dveře k důležitým vhledům.

                                                                              (Spolin, 1999, s. 16)


  ... je bezpodmínečně nutné zostřit celou smyslovou výbavu, osvobodit své self od všech předsudků,
 interpretací a předpokladů, aby bylo možné navázat přímý a svěží kontakt s vytvořeným prostředím a
                                                                             objekty a lidmi v něm.

                                                                              (Spolin, 1999, s. 15)


                                Někteří lidé raději říkají “ano” a někteří lidé raději říkají “ne”.

                     Ti, kteří říkají “ano”, mají za odměnu nejrůznější dobrodružství, jež prožijí,

                                      a těm, kteří říkají “ne”, je odměnou bezpečí, jehož dosáhnou.

                                                                          (Johnstone, 2014, s. 133)