Animace Práce s mládeží – nedirektivní přístupy uObsah prezentace: uAnimace uInformal education uZásady sociálně pedagogické práce s mládeží Pojem „animace“ uSlovo převzaté z románských jazyků (fr., it.) uPůvodní význam slova odvozený z lat. anima (duše). uAnimovat = „oduševňovat“, tzn. „dávat duši“, „dávat život“ uPůvod – biblické pojetí (dle Gn 2,7): Bůh vdechuje člověku v chřípí „dech života“ (hebr. nišmat chajjím) a tak se stává člověk živou bytostí (nefeš ruáh) Duch nebo dech? uCo znamená slovo duch (spiritus, pneuma)? uNejen v češtině, ale i v řadě jiných jazyků, je toto slovo odvozeno od slova dech uspiritus – spiro = dýchám upneuma = dech, duch uruach = dech, duch uDuch je něco, co je vdechnuté a samo dýchá, je tedy nositelem života. Atmosféra ve skupině základní prvek animace u3 aspekty atmosféry ve skupině u(podle Limbose): uaspekt materiální („klima“) tvoří místo, prostor, jeho vybavení a vzhled, jídlo, pohodlí, teplo, světlo, větrání, akustika uaspekt sociálně-psychologický („nálada“) je podmíněn vzájemným přijetím, otevřeností, porozuměním, důvěrou, tolerancí, upřímností, vřelostí, přátelstvím, legrací, svobodou, jistotou a solidaritou. uaspekt pedagogický („duch“) vytvářejí cíle, hodnoty, myšlenky, ideály a společenský kontext. Animace – základní myšlenka uAnimace se vztahuje uk osobní dimenzi, která v sobě zahrnuje stránku aktivní i reflexivní, přičemž obojí je trvale zaměřené na hledání a vytváření osobní identity; uk mezilidským vztahům, kde se vytváří prostor pro vzájemnou otevřenost v rámci malé skupiny; uk vnějšímu světu, v němž se mohou členové skupiny uplatnit a který mohou současně aktivně ovlivňovat. Animátor uAnimátor pomáhá objevovat a rozvíjet kreativní a inovativní potenciál uAnimátor – vychovatel také usměrňuje, uAnimateur je člověk, který vnáší nadšení a motivaci uEnabler je člověk, který svou intervencí umožňuje realizaci podnětů členů skupiny Modely animace od 50. let 20. stol. uDivadelní animace uMotivace zábavy (turistická střediska) uVyužití animačních technik v komunikaci uSociální animace uSociálně-kulturní animace uKulturní animace u Rozdělení animace Animace v sociální práci a ve výchově Animace jako metoda sociální práce Animace jako výchovná metoda L´animation socio-culturel = umožňování sociální participace L´animazione culturale = výchovný přístup založený na vztazích Freizeitkulturelle Animation = specifická metoda pedagogiky volného času Sociálně kulturní animace uAnimace jako práce s komunitou „utlačovaných“ = objevení života, který v těchto lidech dříme, u = objevení kreativního potenciálu, který může být osvobozen a vydávat plody uAnimace jako výchovné doprovázení upočítá s tím, že tento potenciál nejen probudí, ale také pomůže rozvinout a usměrnit u (v kontextu kultury, do níž mladí lidé vrůstají). Pedagogika utlačovaných uPaulo Freire (1921-1997) ubrazilský pedagog uhlavní dílo: Pedagogika utlačovaných ukritizoval nedostatek participace žáků na rozhodování o obsahu a způsobu vzdělávání uproblém: nerovnost uJeho cíle: u„nastartovat“ kritické myšlení (conscientisation); politický rozměr unavázat partnerské vztahy mezi učitelem a žákem (soc. pracovníkem a klientem) urozvinout potlačený potenciál (animace) uneexistuje neutrální výchova: „Když zkusíme být neutrální, podporujeme dominantní ideologii“ uosvobození nikoliv „domestikace“ u O co Freire usiloval? u„nastartovat“ kritické myšlení (conscientisation); politický rozměr unavázat partnerské vztahy mezi učitelem a žákem (soc. pracovníkem a klientem) urozvinout potlačený potenciál (animace) uneexistuje neutrální výchova: „Když zkusíme být neutrální, podporujeme dominantní ideologii“ uosvobození nikoliv „domestikace“ Divadlo utlačovaných uAgusto Boal (1931 – 2009) ubrazilský režisér uDivadlo utlačovaných: aktéry jsou všichni přítomní, i diváci uworkshopy s lidmi na ulici: kdo první přijde na to, že je to divadlo? (neviditelné divadlo) uPrůběh workshopů A. Boala: u2 dny: rozhovor o politických a ekonomických otázkách u2 dny: příprava představení – cvičení a hry u1 den: neviditelné divadlo uposlední den: veřejná produkce u Sociálně kulturní animace uekvivalent ke „komunitní práci“ s důrazem na funkci animátora uposkytuje účastníkům prostor k prožití zkušeností, při nichž dosáhnou vyšší úrovně seberealizace a sebevyjádření a zažijí pocit skupinové sounáležitosti (Smith, 1999) upomoci lidem uvolnit jejich „skrytý potenciál“ a rozvíjet schopnost artikulovat své názory uPojmová různost: uUSA, GB: community work, social animation uFrancie: l´animation socioculturel uŠvýcarsko: soziokulturelle Animation Sociálně kulturní animace uSociálně-kulturní animace je formou „community development“ uPodle Zprávy Evropské kulturní fundace (1973) je animace „stimulace duševního, fyzického a citového života lidí v prostředí, které účastníkům umožňuje, aby se více realizovali a projevili ve skupině uVliv Freireho a Boala: animace jako forma sociální práce, která se zaměřuje na uvědomění si a rozvoj latentních možností jednotlivců, skupin a komunit. u Role animátora v sociální práci uConcepteur – pracovník vytvářející koncepci práce se skupinou / s komunitou, a to na základě analýzy její situace; u uMediateur – pracovník podporující informovanost, kreativitu, komunikaci a porozumění na všech úrovních: mezi jednotlivci, ve skupině, i mezi sociálními partnery, kteří jsou účastníky animačního procesu. u uOrganisateur – pracovník, který provádí strategické i operační plánování (střednědobé i krátkodobé) a hledá finanční prostředky (včetně PR); vytváří tým specializovaných i dobrovolných spolupracovníků a koordinuje jejich práci Pedagogická animace Animace jako výchovná metoda l´animazione culturale Freizeitkulturelle Animation výchovný přístup vycházející z filozofické antropologie aplikace animace v pedagogice volného času Animace volnočasové kultury • Metoda zaměřená na povzbuzení, motivaci a empowerment: - Objevení individuálních schopností - Rozvoj sociálně kulturní iniciativy - Motivace skupinové komunikace a pomoci - Povzbuzení k „relativně autonomnímu“ jednání Animace volnočasové kultury uFunkce -informace, -rada, -motivace u uCíle uObjevení individuálních schopností uRozvoj sociálně kulturní iniciativy uMotivace skupinové komunikace a pomoci uPovzbuzení k „relativně autonomnímu“ jednání u Postup animačního procesu podle Opaschowského uVyjít vstříc uOslovit – být ochotný ke kontaktu uOdbourat komunikační překážky uPovzbudit, motivovat uDávat impulsy, přicházet s nápady uPodněcovat, být na začátku akce Informal Education uÚstřední role pedagoga: „Informální pedagog“ vytváří atmosféru dialogu a je vnímavý k situaci mladých lidí, tzn. 1)vytváří a podporuje „forked road situations“ 2)řídí se třemi principy: be with – be open – go with the flow 3)předává znalosti, schopnosti a ctnosti, které jsou předpokladem politické participace 4)realizuje procesní kurikulum 5)jeho metodou je „learning by doing“ 6)provádí pravidelně sebereflexi a sebehodnocení 7)má jasné pořadí hodnot 8) Zásady sociálně-pedagogické práce s neorganizovanou mládeží 1.Doprovázet v autonomním vytváření vlastního života 2.Vycházet z aktuální osobní situace mladého člověka 3.Rozvíjet kritické myšlení 4.Vytvářet podmínky k budování silné vnitřní identity 5.Pracovat na základě profesionálního pomáhajícího vztahu 6.Pracovat se skupinou a její dynamikou 7.Poskytnout mládeži prostor k interakci se společností 8.Umožnit získat volnočasovou kompetenci Doprovázet v autonomním vytváření vlastního života uIndividualizace = každý je režisérem vlastního života uDoprovázení = Hilfe zur Selbsthilfe uAutonomie = rostoucí nezávislost na rodičích, ale také na vlivu referenční skupiny, reklamy a dobových trendů uAutonomie je vždy relativní. Svoboda neznamená život bez závazků. Vycházet z aktuální osobní situace mladého člověka uVýchodisko: detailní životní analýza situace mladého člověka, z níž pak vycházejí požadavky, cíle a úkoly uPředpoklad (viz inf. education): be with uOtázka pedagoga: Čím můžeme přispět k osobnostnímu růstu a rozvoji tohoto mladého člověka? uPomoc k vytvoření „životního projektu“ Rozvoj kritického myšlení uRozvoj kritického myšlení = učit se rozlišovat (pravé od falešného) uRozvoj morálního úsudku (Kohlberg) uSoustředit se na existenciální otázky: uKdo jsem? uJaké vztahy chci mít s ostatními lidmi? uV jaké společnosti chci žít? uPředpoklady pedagoga: uKritické myšlení a autentický vztah Budování silné vnitřní identity uMladý člověk je již od mládí stavěn před úkol zvládat více identit. Chová se jinak v různých rolích. u„Identita přestupní stanice“, kdy chování je úzce spojené s právě hranou rolí, vyvolává otázky a nároky: uOtázky: Kdo opravdu jsem? Jaké je moje pravé já? uNároky: zvládnout tzv. multiidentitu na základě stabilního obrazu intrapersonální identity, která je tvořena vědomím totožnosti sebe sama: „Já jsem zde, a takový/á tady budu i zítra.“ uKerry Young: Self-image – Self esteem uKonfrontace s náboženskými a kulturními kořeny Profesionální pomáhající vztah uVytváření identity je celoživotní úkol, v němž hrají významnou roli tzv. „significant others“ uKdo jsou „significant others“ v mém životě? (Podnět k rozhovoru ve skupině) uMůže být sociální pedagog „significant other“? uMá být sociální pedagog „significant other“? Práce se skupinou a její dynamikou uRole sociálního pedagoga je zde v práci „sociálního architekta“, který přiměřeně ovlivňuje skupinové procesy a buduje atmosféru prostředí (Robertson) uPředpoklady: uznalost rolí a vztahů ve skupině (sociogram) uznalost pravidel vývoje skupiny uovládání metod zaměřených na změnu obrazu skupiny, jako např. metoda systemické konstelace Interakce skupiny mládeže se společností uUmožnit „přivlastnění sociálního prostoru“, ale přitom zůstat v komunikaci s vnějším prostředím (obcí, komunitou) uKompenzace formální výchovy výchovou neformální a informální, aby nebyla škola jediným místem participace uParticipace na životě obce, kraje, státu („strukturovaný dialog s mládeží“)