artefiletika dramatická výchova x vy O VYUŽITI EXPRESIVNÍCH TERAPII U ZAKU S PECH // / / 7 / ' F - ;.\.VA \ \l, , \ \ arteterapie Obecně se dá pojem arteterapie vysvětlit jako léčebný postup, který využívá výtvarné umění. V užším slova smyslu lze hovořit o užití výtvarných technik při individuální, či skupinové práci s klienty Výtvarnými technikami se rozumí především malování a kreslení, práce s koláží s keramickou hlínou a dalšími materiály (Šicková-Fabrici, 2002) _- / 7 artefiletika a jeji intervenční potenciál • specifické pojetí výchovy uměním s převažujícím zájmem o výtvarný projev, které klade zvláštní zkušenosti žáků v heuristicky pojatém vzdělávání a na spojení výrazového a uměleckého projevu s jeho reflexí • „...pedagogická disciplína, využívající podobné postupy jako arteterapie v oblasti výchovy rozvoj pozitivních rysů osobnosti a prevence psychických a sociálních patologií (Stiburek, 2000, s.36). _- artefiletika ii Podporuje spontánní expresivitu, zaměřuje se na zážitkovou stránku tvorby. Rozvíjí citlivost a vnímavost vůči estetickým kvalitám života, tvořivost, citlivost vůči světu a vztahům. Využívá kultivující potenciál osobní a skupinové reflexe" I —I _- artefiletika x arteterapie základním rozdílem je vazba arteterapie na léčbu a artefiletiky na pedagogiku —I _- reflektivní dialog děti si postupně všímají různých stránek a souvislostí své tvorby a mezi sebou o nich diskutují postřehy jsou východiskem pro další přemýšlení a pro poznávání kultury či rozmanitých lidských záležitostí, protože vytvářejí spojovací článek mezi osobní zkušeností žáka a tím, co jí může odpovídat vširších kulturních souvislostech (Slavík, 2001) _- / 7 fáze artefiletické výuky (dle slavíka,2001) 1. úvod - rozehřívací aktivita (tzv. ledolamka, warm up nebo ice-breakers) - uvolnění zúčastněných a naladění se na další průběh, přeladění z vnějšího světa na vnitřní svět jedince, někdy zpomalení tempa x jindy aktivizace, vedoucí skupiny se účastní jako její člen -pomáhá vytvořit pocit pospolitosti celé skupiny 2. samotná výrazová hra - soustředěné vnímání, účastníci ve fikčním světě, přesahem zaměřenost na následnou reflexi a dialog _- fáze artefiletické výuky (dle slavíka,2001) 3. vystoupení z fikčního světa, možnost expresívne vyjádřit zážitky, např. pomocí dramatizace, výtvarných činností (expresivní interpretace), reflektivní dialog, který probíhá za pomocí slov - vzájemná zpětná vazba, která by měla být obohacující, nikoli hodnotící („nonevaluative feedback••- nehodnotící zpětná vazba - komentář situace, ve které není obsažen zjevný hodnotící soud, ale pouze potvrzení o tom, že mluvčí bere na vědomí a nějak prožívá určitou situaci, pracovní postup ) 4. Uzavírání - účastníky pevně ukotvit v reálném světě a připravit je pro vstup do něj, urovnání si myšlenek, sám v sobě zhodnotit co jsem za poslední chvíle prožil, jak mě to obohatilo apod. —r YT~T _— naše lekce Warm up - chůze jako ... Imaginace Živly v mém těle Exprese - výtvarně Reflektivní dialog uzavíraní —r _- / \ \ DRAMATICKÁ VÝCHOVA A JEJÍ INTERVENČNÍ POTENCIÁL proces dramatické výchovy (MACKOVÁ. 1995^.18) • „je to tvořivý proces prověřování tématu, hledání a vytváření vlastních postojů k němu a objevování postojů druhých Děje se tak při jednania poznání, ke kterému dospíváme, je založeno na přímé zkušenosti a prožitku/' • Nejedná se tedy pouze o proces přípravy a realizace jedné lekce, ale o proces, který může být rozprostřen do několika hodin cile dramatické výchovy (way, 1996) •A - objevení vnitřních zdrojů • B - uvolnění a ovládnutí osobních zdrojů • C - citlivost k druhým a objevování životního prostředí • D - obohacování ostatními vlivy uvnitř i vně životního prostředí —r -1 v _- intervenční domény Situace SS f INTERVENČNÍ PROSTOR á SITUACE TEMA Simulace situace ze života, hledání řešení, korigování chyb, rozhodování, následky Pomáhá zbavit se strachu z následků. Téma Cíleně vybíraná - problémové, krizové, diagnostické situace; Posilování copingových strategií. Role (emoce) Alternace postav, přenosu odpovědnosti, prožitek ze druhé strany, (sebe)pozorování chování, vyhodnocování chování, třídění chování, čtení signálů, vysílání signálů, vyjádření citů. Komunikace nanečisto - zbavuje strachu z -r— . komunikace ; tema - symboly - role • Téma propojuje celý proces dramatické výchovy • formuluje se od širšího k užšímu tak, aby odpovídalo potřebám a zájmům dětí • princip DV - jednání jako - navození symbolických situací - prožitek v roli • představa určitého prostředí, do kterého mají děti vstoupit, postavy, do které se mají vžít a za ni jednat a vstoupit tak do děje příběhu \ zdroje dv pro motivaci a) existuje výchozí motiv - z vlastního života, zkušenosti, pozorování, vyslechnutí - z tisku, televize, rozhlasu - z umění, z pamětí na základě volného převyprávění B) neexistuje výchozí motiv - problém v obecné podobě - souhrn poznatků, zkušeností, názorů žáků a vedoucího C) podle umělecké literatury - malé formy: básničky, říkadla, bajky... - postava, situace vybraná z literatury, část textu - celý příběh - postava nebo situace z kresby, fotografie, malby D) podle odborné a populárně naučné literatury - náměty z učebnic, osnov, učební látky náměty 'z populárně naučné a další odborné lReľaiut'y _- \ \ od prípravy k reflexi / / _- ZÁSADY PRO PRACÍ PRI VEDENI LEKCE 1. Atmosféra: partnerství a bezpečí 6. Instrukce: jednoduché, rozvíjet smyslového vnímání 8. Neúspěch: nenechat se odradit žáků 9. Zpětná vazba: sebereflexe - 4. Témata: aktuálnost, přiměřenost všech aktérů a zájem skupiny 5. Motivace: úvodní i průběžná 2. Pravidla: komunikace, stop signály, reflexe konkrétní a srozumitelné 3. Představivost: systematicky 7. Činnosti: pestré, odpovídající potřebám a zájmům dětí NA KTERÉ OTÁZKY BY SI MEL UČITEL PRI PLÁNOVANÍ LEKCE ODPOVĚDĚT? Co bude lekce řešit? Jaká bude její struktura? Jaké techniky a metody zvolíme? Jaký způsob expozice (začátek, rozehřátí] bude nejvhodnější? Co bude udržovat jejich zájem? Jakou techniku vedení zvolíme? Jaký prostor budeme potřebovat? Jaké pomůcky média, rekvizity nebo audiovizuální techniku budeme potřebovat? Jaký způsob reflexe vedle volné diskuse zvolíme (otázky učitele, literární zpracování, výtvarné sdělení apod.}? Jaký časový rozsah bude lekce včetně reflexe potřebovat? Co by mohlo lekci ohrozit? Jaký dramatický prvek (konflikt, rozpor] bude obsahovat? Čím vznikne dramatické napětí Jaké role dětem nabídneme? —i _- sebereflexe lektora Musel jsem nějakým způsobem zasáhnout do navržené struktury a proč? Co v lekci fungovalo a co ne? Zaujal jsem všechny žáky? Byla lekce přínosem pro všechny nebo jen pro někoho? Můžu s nimi pokračovat v takovýchto činnostech? —I _- \ \ REFLEXE ÚČASTNÍKU - MOŽNOST VYJÁDŘIT SE K TOMU, CO PROBĚHLO • emoce • empatie • postoje návrhy - nová řešení • otevřenost - naslouchání • nehodnotící zpětná vazba POSTUP PRI REALIZACI KONKRÉTNÍHO PROJEKTU INTERVENCE Cíl INTERVENCE výstup projektu - jaká bude závěrečná podoba projektu, jeho závěrečný produkt časové rozvržení projektu - v jaké době se projekt uskuteční, jak dlouho, zda bude probíhat nepřetržitě či postupně s časovými prodlevami při jeho realizování prostředí projektu - kde se projekt uskuteční účastníky projektu - kdo všechno se projektu účastní, ať již aktivně či pasivně organizaci projektu - jakým způsobem bude projekt realizován, jaký bude jeho průběh podmínky pro projekt - zajištění vhodných pomůcek, materiálu a všeho, co souvisí s úspěšnou realizací projektu hodnocení - jakým způsobem bude provedeno hodnocení v rámci projektu a kdo se na něm bude podílet 7 -r -1 v _- POUŽITÉ A DOPORUČENÉ ZDROJE BĚHOUNKOVÁ, L. Artefiletická facilitace a intervence rizikových žáků na 2. stupni základní školy, Rigorózni práce, Brno 2007, Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. BĚHOUNKOVÁ,L :Vojtová, V. Artefiletika jako strategie rozvoje sociálních kompetencí rizikové mládeže. Diplomová práce. Masarykova univerzita v Brně - Pedagogická fakulta, Brno, 2004,114s. SLAVÍK, J.: Umění zážitku, zážitek umění (teorie a praxe artefiletiky). I. Díl, Praha: Universita Karlova -Pedagogická fakulta, 2001, s. 282, ISBN 80-7290-066- 8. 28.SLAVÍK, J. WAWROSZ, P. Umění zážitku, zážitek umění.(Teorie a praxe artefiletiky 2.díl) 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova v Praze - Pedagogická fakulta, 2004. 303s. ISBN 80-7290-130-3. STIBUREK, M. Arteterapie, artefiletika - podoby, obsah, hranice, role, cíle. In Současná arteterapie v České republice a v zahraničí. Univerzita Karlova v Praze - Pedagogická fakulta ve spolupráci sČeskou artefiletickou asociací, Praha. 2000.S.33-47. ŠICKOVÁ-FABRICI, J. Základy arteterapie. Portál. Praha. 2002. s 167. ISBN 80-7178-616-0. MACKOVÁ, S. Dramatická výchova. Brno: JAMU, 2004. 214 s. ISBN 8085429934. MACHKOVÁ, E. Úvod do studia dramatické výchovy. Praha: IPOS, 1998.199 s. ISBN 8070681039. PAVLOVSKÁ, M. Cesta současné školy ke škole tvořivé. Brno: MSD, 2002. 210 s. ISBN 8086633020. VALENTA, J. Metody a techniky dramatické výchovy. Praha: Grada, 2008. 352 s. ISBN 9788024718651. —I _- výcviky a kurzy http://www.arteterapie.cz/asociace/garance-kurzu-a-seminaru http://www.adcr.cz • https://archive.huptych.cz • Tanečně pohybová terapie (TPT) • http://www.tanter.cz/vycviky/