Inkluzivní speciální pedagogika

Podpora žáků s poruchou chování a v riziku poruch chování

Klíčové pojmy
Etopedie, životní perspektivy, školní neúspěšnost, nálepkování, charakteristiky podle Bowera, poruchy chování a emocí, intervence

Poruchy chování 

Jedná se o termín velmi podobný výrazu „porucha chování a emocí“ (z anglického názvu „Emotional Behavior Disorder“), který zohledňuje emoční pozadí a neoddělitelnost prožívání od projevů chování, ať už na straně jedince s tímto postižením, ale také u osob vnímající nebo přímo posuzující takové chování (jedná se především o pedagogické autority, ale také to můžou být vrstevníci).

Projevy poruchy chování a jejich charakteristiky (v etopedické literatuře definováno jako charakteristiky „podle Bowera“)
  • neschopnost se učit, pokud ji nemůžeme vysvětlit intelektovými, smyslovými nebo zdravotními problémy,
  • neschopnost navazovat uspokojivé sociální vztahy s vrstevníky a s učiteli,
  • nepřiměřené chování a emotivní reakce v běžných podmínkách,
  • celkový výrazný pocit neštěstí nebo deprese,
  • tendence vyvolávat somatické symptomy jako bolest, strach, a to ve spojení se školními problémy.
Jako poruchu chování lze považovat takové projevy, které jsou popsatelné alespoň podle jedné charakteristiky po určitou dobu.

Stupně vývoje poruchy chování a jejich charakteristiky „podle Bowera“ 
  • reakce na problémy každodenního života,
  • reakce na krizové životní situace,
  • chování vymykající se očekávání,
  • zafixované a opakované nevhodné chování s možností jeho ovlivnění a úpravy,
  • zafixované a opakované nevhodné chování, které nelze ovlivnit v běžném prostředí školy a vyžaduje segregované školské prostředí.
Podle uvedené charakteristiky a vývoje poruchy chování je vhodné také rozlišit základní cílové skupiny etopedie
  • děti bez výraznějších problémů v chování,
  • děti v riziku
  • děti s problémy chování a s poruchami emocí a chování
  • děti s poruchami emocí a chování.
Žák s poruchou chování zpravidla nepociťuje vinu ve vztahu k důsledkům vlastního jednání, s požadovanými normami není v konfliktu – nepřijímá je, popř. je ignoruje. Normy jsou porušovány dlouhodobě, vývojová specifika morálního vývoje způsoby nežádoucího chování prohlubují. Náprava vyžaduje speciální péči.


Klasifikace poruchy chování

Pro účely práce s heterogenními skupinami lze použít především takové klasifikace, které se týkají přímo školního prostřední nebo školských zařízení zaměřených na poruchu chování.

Školská klasifikace poruch chování podle charakteru, kterým se porucha projevuje:
  • poruchy chování vyplývající z konfliktu: záškoláctví, lhaJednní, krádeže,
  • poruchy chování spojené s násilím: agrese, šikana, loupeže,
  • poruchy chovní související se závislostí: toxikomanie, závislost na automatech apod.
Klasifikace dle Myschkera
  • poruchy chování s externími vlivy: patří sem agrese, hyperaktivita, porucha pozornosti, impulzivita,
  • poruchy chování s interními vlivy: strach, komplex méněcennosti, úzkostnost, ztráta zájmu o dění, poruchy spánku,
  • nezralé sociální vztahy: snížení schopnosti koncentrace, infantilního chování, snadná unavitelnost, snížená výkonnost,
  • socializovaná delikvence: násilnické chování, vznětlivost, nezodpovědnost, poruchy vztahů.

Legislativa

pro etopedického působení mimo rámec běžného vzdělávání, které upravují zákonem definované omezení pro děti a mládež nebo jené specifika výchovy:
  • zákon č. 99/1963 Sb. Občanský soudní řád
    • § 76 definující „pomalé“ předběžné opatření
  • zákon č. 292/2013 Sb. Zákon o zvláštních řízeních soudních
    • oddíl 5 Péče soudu o nezletilé
  • zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník
  • zákon č. 109/2002 Sb. Zákon o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů
  • zákon č. 561/2004 Sb. Zákon o předškolním, základním, středním, vyšším odborném jiném vzdělávání (školský zákon) ve znění dalších předpisů