Klíčovou otázkou tématu je výběr oblasti, na kterou potřebujeme zaměřit pozornost a o které potřebujeme více informací, než nabízí rutinní každodenní zkušenost. Těchto oblastí je v praxi učitele celá řada, jakkoli se tradičně pohled na "využití diagnostiky v praxi učitele" zužuje na žáky a jejich studijní výsledky (zkoušení, didaktické testy) a nověji na využívaní diagnostických informací o žácích se specifickými nároky. Praktickými důvody pro toto zúžení jsou typicky míra zatížení učitele řadou dalších povinností, transmisivní pohled na výuku ("učím všechny stejně dobře") a v neposlední řadě i kultura školy, ve které učitel pracuje. V aktuální zátěžové situaci může samotná diskuse o dalších kontextech velmi pochopitelně vzbuzovat negativní emoce. Cílem tohoto bloku je proto nabídnout vybrané další kontexty s tím, že jejich praktická relevance se u jednotlivých studujících může velmi lišit. Z hlediska diagnostiky se jedná o různé facilitační techniky (strukturující vlastní zkušenosti a prožitky), semiformální postupy (zpřehledňující dostupné informace a mapující informačně hluchá místa) až po formalizované diagnostické postupy (s vlastní teorií, návodem k použití v podobě manuálu, který umožňuje i správně interpretovat výsledky). Jak to může v dobré praxi vypadat? 

Tyto materiály ilustrují jak možné předmětné oblasti, tak i způsob jejich uchopení (od prostého informování o kontaktech na odborníky po diagnostické nástroje).

Ve výukové praxi je učitel metaforicky v roli obvodního či rodinného lékaře, který na základě dostupných informací buď problém řeší sám (protože je v jeho kompetenci a časových možnostech) a složitější problémy řeší ve spolupráci s dalšími odborníky, ať už ve škole (Školní poradenské pracoviště), nebo mimo ni (PPP a SPC, neziskový sektor - např. práce se třídou). Reálným problémem je ale vždy čas (časová náročnost) a regionální (i časová) dostupnost služeb specialistů.

Tradičně opomíjenou oblastí je autoevaluace školy či autodiagnostika a sebepéče u učitelů (která se tematicky silně objevuje i v předchozích odkazech).

Postarší příklad dobré praxe využitelný pro autoevaluaci školy