AOP jsou teorie a praktické koncepty, které reagují na systémové (strukturální) znevýhodňování a útlak
(opresi) některých společenských skupin. Podporují reps. zmocňují znevýhodněné skupiny a klienty, aby
sami proti opresi aktivně vystupovali. Přístup propojuje akci klientů a jejich kritickou reflexi toho, jak oprese
ovlivňuje jejich život (porozumění vlastní životní situaci).
Jde o přístupy teoreticky inspirované kritickou (postmarxistickou) filosofií, feminismem, fenomenologií
každodennosti aj. Časté jsou v komunitní práci s marginalizovanými, v postmoderních přístupech, které si
všímají, jak dominantní diskurs umlčuje diskursy příslušníků minoritních skupin, v přístupech orientovaných
na porozumění životní situaci klientů (na rozdíl od objektivistického posuzování životní situace v soc. práci).
AOP pracovník má být schopen vnímat diskriminaci a opresi jako základní charakteristiku životní situace,
se kterou se klienti každodenně potýkají. Tato citlivost umožní, aby se klienti cítili jako důstojné lidské

osoby.

Pracovníci, kteří vycházejí z těchto přístupů, jsou označováni často jako „radikální“ (do opozice jsou
kladeni pracovníci tzv. profesionální). To naznačuje, že si vůči nim může řada teoretiků, kteří zastávají
profesionální paradigma v pomáhání, uchovávat distanci. Na druhou stranu, např. v Německu je
antiopresivní přístup chápán jako základní přístup sociální pedagogiky (např. H. Thiersch, K. Mollenhauer).
Např. K. Mollenhauer, německý sociální pedagog, upozornil již v 60. letech 20. století, že problémové
chování klientů nemusí být projevem jejich patologie, ale logickou reakcí na samotné rozpory industriální
společnosti. Dnes je mnohými autory sociální pedagogika chápána právě jako pedagogická pomoc
založená na kritice útlaku, solidaritě a na prosazování lidských práv klientů (Německo, Finsko, USA). U nás
Navrátil s Navrátilovou, představitelé soc. práce, definují soc. pedagogiku v podstatě jako kritickou teorii a
praxi.

Obecné rysy antiopresivních přístupů:

• Všechny AOP prosazují solidaritu s utlačenými a upozorňují na jejich lidská práva.
• Oproti uschopnění klientů prosazují zmocnění k akci a ke změně společenských podmínek, ve kterých
• utlačení žijí.
• Pracovníci nejsou experty, ale partnery v dialogu.
• Nejčastější metodou je komunitní práce a vzdělávání.