Orientace v prostoru Pravolevá orientace Ø Prostorové vztahy – dvě roviny: vnímáni prostoru, představa o prostore. Ø Senzomotorické vnímání jako předpoklad pro intelektuální představu. Je závislé na rozvoji jednotlivých senzorických oblastí: Zrakové vnímání (prostor vnímáme zrakem)– perspektivní vnímání umožňuje vnímání vzdálenosti, rozměry předmětů včetně jejích hloubky. Přispívá k tomu i rozlišování odstínů, intenzita osvětlení, stín vržený předmětem apod. Sluchové vnímání (vnímání prostoru ze všech směrů kolem nás). Taktilní vnímání (přijímány prostřednictvím receptorů kůže) – působí na kognitivní, emocionální a sociální rozvoj člověka. Propriocepce zpracovává informace, které jsou přijímány prostřednictvím receptorů ve svalech, šlachách a kloubech – podávají informace o postavení těla nebo jeho jednotlivých částí a jsou odpovědny za provedení pohybu. Vestibulární vnímání (přijímány orgánem rovnováhy ve vnitřním uchu) – jsou nejdůležitějším předpokladem pohybu a vzpřímené chůze. Ø Psychomotorický vývoj ve vztahu k prostorovému vnímání: schopnost uchopování; vývoj koordinace pohybů – náročnost pohybů, rychlost a jejich přesnost; rozvoj ovládání vlastního těla; schopnost udržení rovnováhy Souvislost mezi jednotlivými částmi těla si dítě uvědomuji při běžných sebeobslužných činnostech. Ø Poruchy vnímáni tělesného schématu (dyspraxie). Ø Orientace v prostoru usnadňuje každodenní život – uspořádáváme si věci ve svém okolí a orientujeme se ve vzdálenějším prostoru. Ø Vnímání prostoru souvisí s vnímáním tělesného schématu – vzájemně se ovlivňují a spolupodílí se na koordinaci pohybů. Ø Představu o prostoru získáváme na základě: dlouhodobých zkušeností, motoriky, hmatu, zraku, sluchu a řeči. Ø Vymezení prostoru třemi osami, pojmenování prostorových vztahů: nahoře-dole, vpředu-vzadu, vpravo-vlevo. Ø Představy o prostoru dále zahrnují: odhad a zapamatování si vzdálenosti, porovnávání velkosti objektů, vnímání částí a celku, vzájemný poměr velikosti jednotlivých částí a celků a jejích uspořádání – významná souvislost s časovým vnímáním. Vývojové škály prostorového vnímání dle Bednářové: Ø pojem nahoru-dolu, Ø předložkové vazby na, do, v, Ø pojem níže-výše, Ø pojem vpředu-vzadu, Ø předložkové vazby před, za, nad, pod, vedle, mezi, Ø pojem blízko a daleko, Ø pojem první a poslední, Ø pojem uprostřed, prostřední, předposlední, Ø orientace v okolí, Ø pojem hned před, hned za, Ø orientace na vlastním těle – vpravo, vlevo, Ø umístnění předmětu – vpravo, vlevo, Ø orientace na základě dvou kritérii – vpravo nahoře, Ø zrcadlové vnímání – vpravo, vlevo na druhé osobě (dítě předškolního věku nezvládne). Nevyzrálost vnímání prostoru se může u dítěte předškolního věku projevovat: Ø obtížnějším nabýváním pohybových dovedností, Ø ovlivňuje aktivity jako kreslení, hry se stavebnicemi, mozaikami, Ø obtížemi v procesu sebeobsluhy, Ø nejistotou v uspořádání okolí, Ø obtížnějším osvojováním pojmů označujících prostorové uspořádání Nevyzrálost/oslabení vnímání prostoru může mít u dítěte školního věku za následek: Ø obtížnou orientaci v prostoru, Ø neporozumění a nesprávné používání pojmů označujících prostorové uspořádání, Ø obtížnou orientaci v textu při čtení i psaní, Ø inverze pořadí písmen, číslic v textu, Ø potíže v matematice, Ø obtíže v orientaci na mapě, v notových zápisech, Ø obtíže ve sportu a aktivitách vyžadujících koordinaci pohybu při manipulaci s předměty. Vhodné aktivity zaměřené na rozvoj vnímání prostoru pro děti ve věku 4-5 let: Ø výlety, vycházky, cestování … podněcujeme k povídání, Ø aktivity se stavebnicemi, kostkami, mozaikami, Ø rukodělné činnosti, Ø rozvoj sebeobsluhy, oblékání s verbalizaci, Ø zapojení dítěte do každodenních činnosti v domácnosti, Ø bludiště, Ø pojmenování objektů na obrázcích, Ø hra na obchod, hra s kostkou … Vhodné aktivity zaměřené na rozvoj vnímání prostoru pro děti ve věku 5-6 let: Ø výlety, vycházky, cestování … popisujeme polohu objektů, Ø orientace na vlastním těle, Ø manipulace s předměty dle instrukcí, Ø povídání nad obrázky, Ø nakreslený domeček s devíti okny – vyhledávání obrázků dle instrukce, Ø hledání ukrytého předmětu, Ø vyšívání, provlékání šňůrek otvory na desce, Ø kresebný diktát … Pravolevá orientace (PLO) Zvládnutí pojmů vpravo-vlevo prochází dle Zelinkové několika stadii: Ø PLO na sobě a v prostoru. Ø PLO na osobě proti sobě. Ø PLO při pohybu v prostoru. PLO na sobě a v prostoru: Před nástupem do školy by měly být osvojeny tyto úkoly: • Ukaž pravou ruku. • Sáhni si na pravé ucho. • Ukaž na obrázku vpravo nahoře. • Polož knihu na stůl vpravo nahoru. • Postav se vlevo od stolu. U mnoha dětí dochází k posunu vývoje této oblasti a uvedené úkoly zvládají později. • Sedni si nalevo ode mne. • Polož pero nalevo od knihy • Dítě se zavřenými očima provádí úkol typu: Zavři oči a představ si, že jdeš 3 koky k oknu, potom se otočíš vpravo a uděláš další dva kroky. Kde asi budeš? Nejintenzivnější vývoj PLO probíhá mezi 6-7 rokem života dítěte. PLO na osobě obrácené proti sobě: (věk dítěte 7-9 let) Úkoly: • Ukaž svou pravou rukou na mou levou ruku. • Ukaž svou levou rukou na mé pravé ucho. PLO při pohybu v prostoru: • rozlišování P a L strany při představě vlastního pohybu v prostoru se současnou projekcí do plošiny rovné (např. orientace na mapě a následné převádění do prostoru, v němž se jedinec pohybuje). • věk: 11-15 let Paměť Paměť úzce souvisí s procesem vnímáním a je nesporné, že dítě už od svého narození projevuje schopnost znovupoznávat podněty. V průběhu raného vývoje dítěte se schopnost rozpoznávání podnětů zlepšuje. Na rozvoj paměťových schopností se významně podílí i rozvoj řeči. Výrazný posun v oblasti paměťových schopností je pozorován mezi 6 a 10 rokem života dítěte. V následujících létech se „síla paměti“ rozvíjí pozvolna, ale zvyšuje se schopnost vědomé pozornosti, rychlost zpracovávání informací, používání strategií, rozšiřuje se schopnost myšlení, vzájemná provázanost informací a metapaměť. Dle zaměření na percepční oblastí: Zraková a sluchová paměť, intermodální kódování Dělení v závislosti na čase: ultrakrátka paměť (zachycení podnětu senzorickým orgánem), krátkodobá paměť (trvá asi 30 sekund – dítě vypadá jako by naslouchalo, ale informace nezachytí… Jak to bylo?), pracovní paměť (neschopnost podržet více informací v paměti a aplikovat poznatky z více oblasti), dlouhodobá paměť (podnět již nepůsobí na receptory a předpokládá se, že proběhl proces konsolidace, kdy dochází ke změnám na úrovní centrálních funkcí). Formy paměti v souvislosti s obsahem zapamatovaného materiálu – základní dělení se odehrává mezi: vědomou paměti, která se člení na sémantickou a epizodickou a nevědomé procesy paměti. Oslabení paměťových schopností může mít u dítěte školního věku za následek: Ø Obtíže při zapamatování si nacvičovaných obrazů slabik a slov i přes vícečetní opakování – obtíže při jejich znovupoznávání a reprodukci. Schenkova-Danzingerová uvádí 3 možné obtíže, které provázejí děti se sníženou vštípivosti obrazu slova při psaní: 1. vynechávání písmen ve slovech, 2. perzistence obvyklých chyb v písemném projevu, 3. chyby při opisování. Ø Při snížené krátkodobé paměti se mohou vyskytnout obtíže i v matematice – při počítání příkladů zpaměti, dále selhávají při desetiminutovkách, kde se zapisuji pouze výsledky. Ø Oslabená dlouhodobá paměť může vést k pocitům bezmocnosti rodičů, učitelů i dítěte. Naučené poznatky, které nejsou opakovány, si dítě nevybavuje a je potřebné se je učit znovu. Seznam literatury Bednářová, J. & Šmardová, V. (2011). Diagnostika dítěte předškolního věku. Computer Press. Bednářová, J. & Šmardová, V. (2011). Školní zralost. Computer Press. Pokorná, V. (2001). Teorie a náprava vývojových poruch učení a chování. Portál. Zelinková, O. (2003). Poruchy učení. Portál.