STRUKTURNÍ RELIÉF
STRUKTURNÍ TVARY RELIÉFU VE VZTAHU KE GEOLOGICKÉ STAVBĚ
RELIÉF NA UKLONĚNÝCH HORNINÁCH SCHÉMA
KUESTY
• strukturní svah
• čelo kuesty
AUTOR PREZENTACE, DATUM PREZENTACE, UNIVERZITNÍ ODDĚLENÍ, FAKULTA, ADRESA
KUESTA
• Ze španělského termínu pahorek, svah - Nesouměrné hřbety sklon vrstev:
kuesta 2 - 7o tvoří ji mírný svah kuesty, hrana kuesty, čelo kuesty, příkrý svah
kuesty, úpatí kuesty. (v Českém ráji se vyskytují podél Lužické poruchy, v
Broumovských stěnách, v okolí České Třebové).
monoklinální hřbet 7 - 40o
kozí hřbety > 40o
AUTOR PREZENTACE, DATUM PREZENTACE, UNIVERZITNÍ ODDĚLENÍ, FAKULTA, ADRESA
KUESTA
AUTOR PREZENTACE, DATUM PREZENTACE, UNIVERZITNÍ ODDĚLENÍ, FAKULTA, ADRESA
KUESTA
POHLED NA KUESTY BROUMOVSKÝCH STĚN. | STAŘÍK, STANISLAV | 2018
RELIÉF NA ZVRÁSNĚNÝCH HORNINÁCH
• spojitá deformace hornin
dochází k prohnutí nebo vyklenutí hornin
Základní tvary: pánve, klenby, vrásy a vrásová pohoří
• Morfostruktura:
Přímá – bezprostřední vazba mezi typem geologické struktury a tvarem
antiklinály = vyvýšeniny synklinály = sníženiny
Nepřímá – současný reliéf ovlivňuje sklon vrstev, horninové složení
AUTOR PREZENTACE, DATUM PREZENTACE, UNIVERZITNÍ ODDĚLENÍ, FAKULTA, ADRESA
PÁNVE
• zvrásněním tj. sníženiny charakterizované synklinálním uložením hornin
• Zpravidla: kruhovitý nebo oválný půdorys
• Na okrajích: kuesty
2 typy pánví: synsedimentární strukturní – postsedimentární prohyb
AUTOR PREZENTACE, DATUM PREZENTACE, UNIVERZITNÍ ODDĚLENÍ, FAKULTA, ADRESA
KLENBY
• velké strukturní jednotky vzniklé vyklenutím vrstev
• Typy:
1. s krystalickým jádrem (exfoliační klenba)
2. sedimentární
3. exfoliační
4. solné
AUTOR PREZENTACE, DATUM PREZENTACE, UNIVERZITNÍ ODDĚLENÍ, FAKULTA, ADRESA
EXFOLIAČNÍ KLENBA
EXFOLIAČNÍ KLENBA NA ROUSOŠE (FOTO: I. SMOLOVÁ)
exfoliační klenby – podkorový
diapír, odlehčení obnažených
hornin, odlupování, nízké exfoliační
a vysoké exfoliační klenby
KLENBY S KRYSTALICKÝM JÁDREM
• jádro - staré vyvřelé horniny radiální konsekventní vodní toky pomalý zdvih:
antecedentní průlomové údolí př. Váh v Malé Fatře (Vrútky - Strečno ) combe
(vrcholové sníženiny) typická klenba: Black Hills - vyklenutí fundamentu +
sedimentárního pokryvu L = 200 km, š = 100 km relativní výška: 1000 -1200
m max. absolutní: 207 m n. m. zdvih: třetihory
AUTOR PREZENTACE, DATUM PREZENTACE, UNIVERZITNÍ ODDĚLENÍ, FAKULTA, ADRESA
MALÁ FATRA, VÁH
AUTOR //ZILINA-GALLERY.SK/PICTURE.PHP?/11261/CATEGORY/1080
SEDIMENTÁRNÍ KLENBY
• větší rozměry plošší stupňovité ve středu: bezodtokové nížiny př.: Kaspická
nížina Kara-Bogaz-Gol - vrchol klenby
AUTOR PREZENTACE, DATUM PREZENTACE, UNIVERZITNÍ ODDĚLENÍ, FAKULTA, ADRESA
KARABOGAZ
AUTOR HTTPS://EASTROUTE.COM/WP-CONTENT/UPLOADS/2018/07/KARA-BOGAZ-GOL1.JPG
EXFOLIAČNÍ KLENBY
• po obnažení krystalického jádra deskvamace exfoliace - odlehčením →
odlučování slupek podél puklin rovnoběžných s povrchem mikro (mm - cm)
makro (metry až desítky metrů) podle relativní výšky klenby: RUWARY (nízké
do 30 m) → oblíky BORNHARDTY (vysoké)
AUTOR PREZENTACE, DATUM PREZENTACE, UNIVERZITNÍ ODDĚLENÍ, FAKULTA, ADRESA
BORNHARDT-
VYSOKÁ
EXFOLIAČNÍ
KLENBA
AUTOR HTTPS://LINK.SPRINGER.COM/REFERENCEWORKENTRY/10.1007%2F3-540-31060-6_39
EXFOLIAČNÍ KLENBY
• Borový vrch, Boží hora (Žulovská pahorkatina) Yosemitský NP (slupky 1,8 - 3
m) Jižní Amerika - Rio de Janeiro (tzv. homole cukru) specifické: arkózové
pískovce - Ayers Rocks - četné mikrotvary zvětrávání: tafone skalní mísy skalní
výklenky - pro vznik: vhodné střídavě vlhké teplé podnebí (úpatí provhlčené
→ chemické zvětrávání (kaolinizace, lateritizace) → intenzivní srážky →
odnos → zvyšování relativní výšky
AUTOR PREZENTACE, DATUM PREZENTACE, UNIVERZITNÍ ODDĚLENÍ, FAKULTA, ADRESA
BOROVÝ VRCH
AUTOR 1 OCHRANA PŘÍRODY, 2HTTPS://WWW.TURISTIKA.CZ/TRASY/ZE-ZULOVE-KOLEM-SKAL-A-RYBNIKU-NA-VIDNAVU/FOTO?ID=205276
SOLNÉ KLENBY
• solné jádro (solné horniny: halit, anhydrit) vznik: intruze solných pňů v
tektonicky oslabených vrstvách vztlakové síly - podmínění hustotou tvary:
vrcholy kleneb- rozšiřují se ⇒ hřibovitý tvar na povrchu: kamenný klobouk
(keprok) př. Kaspická nížina v místech, kde sůl vytéká → solné ledovce př.
oblast Perského zálivu (200 kleneb)
AUTOR PREZENTACE, DATUM PREZENTACE, UNIVERZITNÍ ODDĚLENÍ, FAKULTA, ADRESA
SOLNÉ KLENBY,
ZAGROS ÍRÁN
shttp://www.parstimes.com/spaceimages/salt_dome_zagros.html
Solný dóm,
solný ledovec Jashak,
Iran
https://www.hellotravel.com/stories/salt-domes-and-salt-glaciers-of-iran
STŘEDNÍ VÝCHOD (ÍRÁN)
• před více než půl miliardou let - rozsáhlá bezodtoková sníženina suché a
teplé klima → usazování mocných poloh solí (stovky metrů ) po další desítky
milionů let - na solné uloženiny se usazovala souvrství vápenců, pískovců, ale
také vulkanické horniny sůl v podloží se postupně dostala mnoho kilometrů
pod zemský povrch plasticita + nízká hustota → sůl začala zvolna vystupovat
k povrchu ve formě obřích podzemních solných sloupů – pňů – solné klenby
Kruhovitý půdorys (o průměru až 17 km) a výška i několika set metrů
AUTOR PREZENTACE, DATUM PREZENTACE, UNIVERZITNÍ ODDĚLENÍ, FAKULTA, ADRESA
SOLNÉ JESKYNĚ
• Nejdelší solné jeskyně:
• přes 10 km Mt. Sedom, Izrael – 3N je dlouhá 6580 m, Irán
AUTOR HTTPS://WWW.SEZNAMZPRAVY.CZ/CLANEK/PRUZKUMNICI-OBJEVILI-NEJVETSI-SOLNOU-JESKYNI-
NA-SVETE-JE-DLOUHA-PRES-DESET-KILOMETRU-69255
QESHM
VRÁSY A VRÁSOVÁ POHOŘÍ
• Vrásy - klasifikace podle sklonu osní roviny:
AUTOR PREZENTACE, DATUM PREZENTACE, UNIVERZITNÍ ODDĚLENÍ, FAKULTA, ADRESA
VRÁSY
SATELITNÍ SNÍMEK - 3D POHLED NA ČÁST POHOŘÍ SIERRA MADRE JE PŘÍKLADEM VRÁSOVÉ MORFSTRUKTURY
KONICKÝCH VRÁS - PÁNVÍ (TZV. BRACHYSYNKLINÁL). HTTP://EARTH.GOOGLE.COM
VRÁSOVÁ POHOŘÍ
• jednoduchá antiklinální hřbety, synklinální údolí mřížovitá říční síť zpětná
eroze inverze reliéfu složitá (vrásno-zlomová) příkrovy - předpolí jádrová
pohoří (masívy) + obalové série bradla
AUTOR PREZENTACE, DATUM PREZENTACE, UNIVERZITNÍ ODDĚLENÍ, FAKULTA, ADRESA
VRÁSOVÁ POHOŘÍ
ZÁKLADNÍ PRINCIP VZÁJEMNÉHO VZTAHU VRÁSOVÝCH STRUKTURY A GEORELIÉFU. PODLE PRESS - SIEVERA
1998
VRÁSOVÁ POHOŘÍ
• Osy synklinál – podélné konsekventní toky
údolí vázaná na synklinály
• údolí v osách antiklinály – combe
údolí v křídlech antiklinály
průlomová údolí napříč synklinálami a antiklinálami
• Přímá morfostruktura
→ antiklinální hřbety, synklinální údolí.
• Inverze reliéfu
→ antiklinály – údolí, synklinály – hřbety.
AUTOR PREZENTACE, DATUM PREZENTACE, UNIVERZITNÍ ODDĚLENÍ, FAKULTA, ADRESA
COMBE
AUTOR PREZENTACE, DATUM PREZENTACE, UNIVERZITNÍ ODDĚLENÍ, FAKULTA, ADRESA
FLYŠOVÉ PŘÍKROVY
• magurská skupina jednotka: račanská (spodní křída - spodní oligocén)
bystrická (paleocén - eocén) bělokarpatská (svrchní křída - eocén) vnější
skupina příkrovů jednotka: předmagurská (útržky před čelem magurského
příkrovu) slezská (jura-oligocén v MS Beskydech a Podbeskyd.pah.)
zdounecká (útržky v čele magurs. příkrovu v Chřibech) podslezská (křídaeocén
přesunutá přes karp.předhlubeň) ždánická (křída-sp.miocén + jura v
Pavlovských vrších) pouzdřanská (nejdále k SZ vysunutá struktura, před čelem
ždánického příkrovu)
AUTOR PREZENTACE, DATUM PREZENTACE, UNIVERZITNÍ ODDĚLENÍ, FAKULTA, ADRESA
FLYŠOVÉ NÁSUNY
AUTOR PREZENTACE, DATUM PREZENTACE, UNIVERZITNÍ ODDĚLENÍ, FAKULTA, ADRESA
FLYŠOVÉ PÁSMO
• pojmenované podle charakteristického střídání pískovců a jílovců tzv. flyše,
který má převážně křídový, paleogénní až miocénní věk. Ve flyšovém pásmu
se nachází i horniny terciérních neovulkanitů. Pásmo původně tvořilo soubor
více sedimentačních pánví, které byly v neustálém tektonickém pohybu. Jejich
podloží alespoň částečně tvořila severní větev penninika označovaná jako
Valaiský oceán. Vyvýšené partie, tzv. kordiliéry nebo elevace, tvořily snosové
oblasti, které zásobovaly hlubší části pánví klastickým materiálem,
přinášeným turbiditními proudy – mohutnými podmořskými sesuny.
AUTOR PREZENTACE, DATUM PREZENTACE, UNIVERZITNÍ ODDĚLENÍ, FAKULTA, ADRESA
FLYŠOVÉ
PÁSMO
AUTOR HTTPS://WWW.WIKIWAND.COM/CS/GEOLOGIE_Z%C3%A1PADN%C3%ADCH_KARPAT
VNĚJŠÍ FLYŠOVÉ PÁSMO
VÁPENCOVÉ BRADLO
• Tektonické rozlámání - poslední opakované tektonické pohyby - ještě v
pleistocénu - rozlámání bradla podél starých zlomů - ovlivnění vzniku a vývoje
krasových jevů a pohyb podzemních vod
AUTOR PREZENTACE, DATUM PREZENTACE, UNIVERZITNÍ ODDĚLENÍ, FAKULTA, ADRESA
VÁPENCOVÉ BRADLO, DĚVÍN, PAVLOVSKÉ VRCHY
AUTORJIRKA JIROUŠEK, HTTPS://WWW.NEBESKE.CZ/GALLERY/PALAVA-DEVIN-PANORAMA/
TYPY POHOŘÍ
• hřbetová
• hřebenová
• řetězová
• žebrová
• roštová
AUTOR PREZENTACE, DATUM PREZENTACE, UNIVERZITNÍ ODDĚLENÍ, FAKULTA, ADRESA
NA ROZLÁMANÝCH HORNINÁCH
• nespojité deformace - porušení celistvosti → pukliny a zlomy zlomy geomorfologický
význam - podél nich - posuny část í ZK - tzv. kry
• důsledky pro georeliéf: zdvihy a poklesy, přesmyky, posuny → kerný reliéf
drcené zóny - snadněji podléhají odnosu do vzájemného kontaktu se dostávají
různě odolné horniny → selektivní odnos
AUTOR PREZENTACE, DATUM PREZENTACE, UNIVERZITNÍ ODDĚLENÍ, FAKULTA, ADRESA
• základní plocha: zlomový svah obvykle vyhlazená plocha (tzv. tektonické
zrcadlo) facety ! svah na zlomové čáře složený zlomový svah (část zlomový
svah, část svah na zlomové čáře)
AUTOR PREZENTACE, DATUM PREZENTACE, UNIVERZITNÍ ODDĚLENÍ, FAKULTA, ADRESA
ZLOMOVÝ SVAH,
SCHÉMA
ZÁKLADNÍ KLASIFIKACE ZLOMŮ VE VZTAHU K ORIENTACI HLAVNÍCH TEKTONICKÝCH NAPĚTÍ. UPRAVENO
PODLE HTTP://EARTH.LEEDS.AC.UK
OKRAJOVÝ ZLOM
KRUŠNÝCH HOR
HTTPS://WWW.ZAMEK-JEZERI.CZ/CS/FOTOGALERIE/5677-EXTERIERY
SVAH NA ZLOMOVÉ ČÁŘE
MODEL POSTUPNÉHO VÝVOJE SVAHŮ A FACET NA ZLOMOVÉ LINII (POSTUPNÁ STÁDIA A - E)
MODELOVANÝCH EROZÍ. PODLE DEMKA 1987
POHYBY PODÉL ZLOMŮ
• V zemské kůře lze rozlišit základní typy pohybů podél zlomů, a to vertikální
pohyby podél radiálních (strmě ukloněných) zlomů, dále poklesy, přesmyky a
směrné (horizontální) posuny. V závislosti na těchto pohybech můžeme rozlišit
tektonicky vyzdvižené (vysoké) kry, pokleslé (nízké) kry, kry ukloněné jedním
směrem a klínové kry, u nichž je povrch ukloněn dvěma směry. Zvláštní případ
představují vodorovně (horizontálně) posunuté kry. Kry se při těchto pohybech
chovají jako víceméně tuhé bloku zemské kůry.
AUTOR PREZENTACE, DATUM PREZENTACE, UNIVERZITNÍ ODDĚLENÍ, FAKULTA, ADRESA
ZÁKLADNÍ TVARY VZNIKLÉ PODÉL ZLOMŮ
• hrásť - automorfní - vzniká přesmyky (dislokační plochy pod střední krou) xenomorfní
- vznikla poklesy okolních ker prolom příkopová propadlina
podél hlubinných zlomů: rifty (délka více než 100 km) rift Mrtvého moře (š =
5 - 20 km) rift Rudého moře (š = 200 - 400 km) Bajkalský, Východoafrický
AUTOR PREZENTACE, DATUM PREZENTACE, UNIVERZITNÍ ODDĚLENÍ, FAKULTA, ADRESA
LAKE
THINGVALLAVATN
https://www.nationalgeographic.org/encyclopedia/rift-valley/
RYCHLOST POHYBŮ NA ZLOMOVÝCH
STRUKTURÁCH
• horizontálních (v riftech) Island … 10 - 20 mm/rok Východoafrický rift (v
Etiopii)….12 mm/rok vertikálních - např. podle výšky datovaných teras nad
mořskou hladinou nebo podle výšky zdvižení korálových útesů Barbados 0,4
mm/rok Nová Guinea….. 3 mm/rok Karpaty …….do 1,5 mm/rok poklesy:
moravské úvaly….. do 5,3 mm/rok
AUTOR PREZENTACE, DATUM PREZENTACE, UNIVERZITNÍ ODDĚLENÍ, FAKULTA, ADRESA
BAJKALSKÝ RIFT
VÝCHODOAFRICKÝ RIFT
COPYRIGHT 2018 SCRIPPS MEDIA, INC. ALL RIGHTS RESERVED. THIS MATERIAL MAY NOT BE PUBLISHED,
BROADCAST, REWRITTEN, OR REDISTRIBUTED. PHOTO BY: SHUTTERSTOCK THE RIFT VALLEY IN EAST AFRICA.
DĚKUJI ZA POZORNOST
https://link.springer.com/article/10.1007/s10653-008-
9168-7