Makroregiony sveta 120° 60° 0° 60° uB^^^^^l Ie^so v Ý 120° 180° Nová regionálni geografie Jiří Anděl Ivan Bičík Jan D. Bláha Univerzita Karlova Nakladatelství Karolinum 2019 Recenzovali: Andrzej Kowalczyk (Varšavská univerzita) Roman Mareš (ZŠ Husova, Jičín) Tadeusz Siwek (Ostravská univerzita) ÚK PdF ML! BRNO Lokace: 2 PODLAŽÍ Pf'č- W,25 Sign. v 90G A1^6- O Univerzita Karlova, 2019 Text O 2019: Jiří Anděl, Ivan Bičík.Jan D. Bláha, Bohumír Janský (kap. II Přírodní regionalizace Illustrations O Jan D. Bláha, 2019 Zemč) Obsah Poděkování autorů.................................................................................9 1/ Úvod...................................................................................... 11 1.1 Makroregiony Země: základ k pochopení současného světa............................................ 11 1.2 Vývoj funkce geografie a její paradigmata.......................................................... 12 1.3 Globalizace a makroregionalizace světa a její dopady na vzdělávání (nejen) v geografii....................... 12 1.4 Diskuze nad literaturou........................................................................ 14 1.5 Metodické poznámky k makroregionalizaci světa a vybrané koncepty.................................... 15 1.6 Manuál dat a databází.......................................................................... 20 1.7 Mapový manuál.............................................................................. 22 II/ Prírodní regionalizacc Země (Bohumír Janský).................................................. 26 11.1 Horizontální diferenciace Země.................................................................. 26 Horizontální diferenciace kontinentů a oceánů...................................................... 27 Makroregionální diferenciace klimatu - klimatické oblasti............................................. 29 Makro regionální diferenciace v rozdělení atmosférických srážek a odtoku vody na souši...................... 30 Globálně-makroregionální diferenciace krajinné sféry................................................. 30 11.2 Přírodní pásma Země.......................................................................... 32 Vlhké tropy.................................................................................. 32 Střídavé vlhké tropy........................................................................... 33 Pouště v tropech a subtropech................................................................... 34 Západní subtropy............................................................................. 35 Východní subtropy............................................................................ 36 Stepi a pouště mírného pásu..................................................................... 37 Pásmo listnatých a smíšených lesů................................................................ 38 Pásmo jehličnatých lesů (tajga)................................................................... 39 Subpolární a polární oblast..................................................................... 40 Hlavní zoogeografie ké oblastí Země............................................................... 41 11.3 Vertikální diferenciace Země..................................................................... 42 ■1 1/ Evropský makroregion.................................................................... 43 1.1 Hlavní znaky................................................................................. 43 1.2 Vymezení a přírodní poměry..................................................................... 43 1.3 Historické a politické souvislosti................................................................. 50 1.4 Obyvatelstvo a osídlení......................................................................... 53 1.5 Hospodářství................................................................................. 54 1.6 Evropská unie................................................................................ 57 1.7 Střední Evropa........................................•...................................... 59 1.7.1 Slovensko................................................................................ 61 1.7.2 Polsko.................................................................................. 65 1.7.3 Maďarsko............................................................................... 68 1.7.4 Rakousko............................................................................... 69 978-B0-246-4273-4 1.7.5 Švýcarsko............................................................................... 7^ 1.7.6 Německo................................................................................ 1.8 Severní Evropa............................................................................... 1.8.1 Švédsko................................................................................. 79 1.8.2 Dánsko, Norsko a Finsko................................................................... 80 Ol 1.8.3 Baltské státy............................................................................. 1.9 Západní Evropa............................................................................... 1.9.1 Británie................................................................................. 1.9.2 Irsko................................................................................... 87 87 1.9.3 Benelux................................................................................. °' 1.9.4 Francie................................................................................. 92 1.10 Jižní Evropa............................................................................... 1.10.1 Španělsko a Portugalsko...................................................................94 1.10.2 Itálie..................................................................................96 98 1.11 Jihovýchodní Evropa........................................................................... 1.11.1 Západní Balkán.......................................................................... 99 1.11.2 Východní Balkán........................................................................ 101 2/Angloamerický makroregion (Severní Amerika)............................................ 103 2.1 Hlavní znaky................................................................................ 1 104 2.2 Vymezení a přírodní poměry.................................................................... 2.3 Historické souvislosti......................................................................... 11)7 2.4 Obyvatelstvo a osídlení........................................................................ ne TJ A '" t ' ...................... 109 2.3 Hospodářství............................................................... 110 2.6 Regionální diferenciace........................................................................ 2.7 Spojené státy americké (USA).................................................................. 112 2.8 Kanada.................................................................................... 121 3/ Ruský makroregion (Severní Euroasie, Postsovětský prostor)................................ 125 3.1 Hlavní znaky................................................................................ '"^ 125 3.2 Vymezení a přírodní pomery.................................................................... 3.3 Historické souvislosti......................................................................... *29 131 3.4 Obyvatelstvo a osídlení........................................................................ 132 3.5 Hospodářství................................................................................ • 134 3.6 Regionální diferenciace........................................................................ 3.7 Rusko..................................................................................... 135 3.8 Ukrajina................................................................................... 14 3.9 Kazachstán................................................................................. l*D tm 4/Australsko-oceánský makroregion......................................................... I49 4.1 Hlavní znaky................................................................................ 150 4.2 Vymezení a přírodní pomery.................................................................... 4.3 Historické souvislosti......................................................................... 4.4 Obyvatelstvo a osídlení........................................................................ lj , 154 4.5 Hospodářství................................................................................ 155 4.6 Austrálie................................................................................... 4.7 Nový Zéland................................................................................ 4.8 Papua-Nová Guinea.............................................•............................ MM 5/Čínsko-japonský makroregion (Východní Asie)............................................. 165 5.1 Hlavní znaky................................................................................ 165 5.2 Vymezení a přírodní poměry.................................................................... * 5.3 Historické souvislosti......................................................................... 168 5.4 Obyvatelstvo a osídlení........................................................................ 169 5.5 Hospodářství................................................................................ 170 5.6 Regionální diferenciace........................................................................ 174 5.7 Japonsko................................................................................... 174 5.8 Čína....................................................................................... 178 6/ Indonéský makroregion (Jihovýchodní Asie)............................................... 189 6.1 Hlavní znaky................................................................................ 189 6.2 Vymezení a přírodní poměry.................................................................... 189 6.3 Historické souvislosti......................................................................... 192 6.4 Obyvatelstvo a osídlení........................................................................ 194 6.5 Hospodářství................................................................................ 195 6.6 Regionální diferenciace........................................................................ 197 6.7 Indonésie................................................................................... 198 6.8 Vietnam.................................................................................... 201 6.9 Filipíny.................................................................................... 203 7/ Indický makroregion (Jižní Asie).......................................................... 207 7.1 Hlavní znaky................................................................................ 207 7.2 Vymezení a přírodní poměry.................................................................... 207 7.3 Historické souvislosti......................................................................... 210 7.4 Obyvatelstvo a osídlení........................................................................ 211 7.5 Hospodářství................................................................................ 213 7.6 Regionální diferenciace........................................................................ 215 7.7 Indie...................................................................................... 216 7.8 Pákistán.................................................................................... 222 8/ Islámský makroregion................................................................... 225 8.1 Hlavní znaky................................................................................ 225 8.2 Vymezení a přírodní poměry.................................................................... 225 8.3 Historické souvislosti......................................................................... 227 8.4 Obyvatelstvo a osídlení........................................................................ 229 8.5 Hospodářství................................................................................ 230 8.6 Regionální diferenciace........................................................................ 232 8.7 Turecko.................................................................................... 233 8.8 Írán....................................................................................... 236 8.9 Izrael...................................................................................... 238 8.10 Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty......................................................... 240 8.11 Egypt...................................................................................... 242 9/Latinskoamerický makroregion (Latinská Amerika)........................................ 245 9.1 Hlavní znaky................................................................................ 245 9.2 Vymezení a přírodní poměry.................................................................... 245 9.3 Historické souvislosti......................................................................... 249 9.4 Obyvatelstvo a osídlení........................................................................ 249 9.5 Hospodářství................................................................................ 251 9.6 Regionální diferenciace........................................................................ 255 9.7 Brazílie.................................................................................... 256 9.8 Mexiko.................................................................................... 260 9.9 Kuba...................................................................................... 264 /9 10/Africký makroregion (Subsaharská Afrika)............................................... 267 10.1 Hlavní znaky................................................................................ 267 10.2 Vymezení a přírodní poměry.................................................................... 267 10.3 Historické souvislosti......................................................................... 271 10.4 Obyvatelstvo a osídlení........................................................................ 272 10.5 Hospodářství.................................................................................275 10.6 Regionální diferenciace........................................................................ 277 10.7 Etiopie..................................................................................... 278 10.8 Nigérie.................................................................................... 280 10.9 Republika Jižní Afrika (JAR)................................................................... 282 111/Závěr..................................................................................... 287 111.1 Zhodnocení makroregionální diferenciace podle vybraných indikátorů.................................. 287 111.2 Zhodnocení změn v úrovní makroregionů světa.................................................... 2^1 111.3 Divcrgenční a konvergenční trendy vývoje světových makroregionů.................................... 294 Výběrová literatura............................................................................... 296 Summary...................................................................................... 2^9 Zusammenfassung............................................................................... 302 Résumé........................................................................................ 305 Seznam tabulek................................................................................. 308 Seznam vizuálií................................................................................. 310 Seznam boxů................................................................................... 313 O autorech..................................................................................... 315 Rejstřík geografických jmen........................................................................ 317 Rejstřík pojmový................................................................................ 323 Poděkování autorů Publikace, jejímiž stránkami začínáte listovat, patří svým rozsahem a provedením k výpravným počinům v českém nakladatelském prostředí. Autoři jsou si vědomi toho, že by tomu tak nebylo bez vydatné pomoci celé řady lidí a institucí. Chtěli bychom v první řade poděkovat našim vysokoškolským pracovištím, která vydání teto publikace podpořila finančně, především zařazením do univerzitního edičního plánu, případně dalšími formami finanční pomoci, a to Univerzitě Karlově a vedení její přírodovědecké fakulty, jmenovitě proděkanovi pro geografickou sekci doc. RNDr. Martinu Ouředníčkovi, Ph.D., a Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem a vedení její přírodovědecké fakulty, jmenovitě bývalému děkanovi doc. RNDr. Jaroslavu Pavlíkovi, CSc, vedoucímu katedry geografie doc. Mgr. Pavlu Raškovi, Ph.D. a Ing. Michaele Bobkové. Dále děkujeme nakladatelství Karolinum, které se zhostilo nesnadného úkolu přípravy publikace s enormním množstvím dat a údajů, stejně jako různorodých vizuálií včetně map, které patří z hlediska grafického zpracování k tem nejnáročnějším. Snahou autorů je podat v knize informace pokud možno aktuální a odborně fundované. Jsme přesvědčeni o tom, že k tomu vydatně přispěli naši kolegové, kteří text v různých fázích vzniku poznámkovali a též kriticky nahlíželi. V této souvislosti bychom rádi poděkovali RNDr. Liboru Jeleno vi, Ph.D., RNDr. Tomáši Matějčkovi, Ph.D. a RNDr. PhDr. Aleši Nováčkovi, Ph.D. Nemůžeme opomenout roli odborných recenzentů, kteří viděli finální text včetně jeho propo jení s vizuálním doprovodem a pomohli odladit nepřesnos ti a omyly Poděkování prof. Andrzeji Kowalczykovi, Mgr. Romanu Marešovi a prof. RNDr. Tadcuszi Siwkovi, CSc. zdaleka nevnímáme jako povinnost, nýbrž také jako poctu že se tohoto úkolu zhostili právě oni. Publikace obsahuje velké množství obrazového materiálu, který vychází z řady statistických dat. V tomto kontextu nelze opomenout ani značný podíl map. Bez pomoci studentů, z nichž mnozí dnes už patří k absolventům magisterského oboru Geografie na Přírodovědecké fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, by takový rozsah nebyl možný. Autoři proto dekují jmenovitě za podíl na přípravě vizuálií Mgr. Daně Alansari, Bc. Martinu Bartůňkovi, Mgr. Lucii Broumove, Mgr. Veronice Hrnčířové, Bc. Matyáši Křivdovi, Bc. Monice Ledvinové, Mgr. Andree Slavíkové, Mgr. Zdeňce Smutné, Mgr. Veronice Stejskalové a Bc. Kristýně Ševčíkové. Za podíl na přípravě map pak autoři děkují Bc. Martinu Bartůňkovi, Bc. Janu Jarošovi, Mgr. Tomáši Kočímu, Mgr. Tomáši Němečkovi, Bc. Davidu Pflanzerovi, Mgr. Janu Píšovi, Mgr. Vojtěchu Samkovi, Mgr. Jiřímu Scj-korovi, Mgr. Karlu Tedovi, Mgr. Ondřeji Veselému a Mgr. Jiřímu Zikmundovi. Mapy bychom těžko mohli vytvořit bez prostorových dat. Autoři proto děkují za laskavé poskytnutí podkladových dat pro mapy fyzicko-gcografických regionů firmě Kartografie Praha, jmenovitě Mgr. Janu Ptáčkovi. Děkujeme také za svolení s použitím výsledků výzkumu mentálních map makroregionů Mgr. Filipu Polonskému, Ph.D, V neposlední řadě děkujeme překladatelům anglického, německého a francouzského shrnutí, které jisté pomůže zahraničním čtenářům osvětlit základní strukturu a obsah publikace. Připojujeme i poděkování Mgr. Vládánu Hruškovi, Ph.D. za spolupráci při korektuře německého textu. Víme, že se nám přes naši veškerou snahu nepodařilo vytvořit bezchybnou publikaci, proto předem dekujeme čtenářům za podnětné připomínky pro případné další vydání publikace. /n 1/ Úvod 1.1 MAKROREGIONY ZEMĚ: ZÁKLAD K POCHOPENÍ SOUČASNÉHO SVĚTA Problematice makroregionálni diferenciace světa je věnována poměrně značná pozornost. Narážíme na ni téměř každodenně i v mediích. Různé koncepty diferenciace světa nabízejí vedle geografů také ekonomové či politologové, případně jazykovědci nebo ctnologové. Problémem je, že převážná většina konceptů nabízí vlastní „originální" a „jedinečné" makroregiony. Bohužel tyto koncepty většinou postrádají vysvětlení, jakými metodami jednotliví autoři k tomuto vymezení makroregionů dospěli. Danou problematikou se v České literatuře již v polovině osmdesátých let 20. století zabýval Haufler (1985). Podle něho „socioekonomická geografie vůbec, a politická zvlášť, nám dluží delimitaci, resp. taxonomizaci světa na odůvodněné regiony, důležitou i pro poznávání globálních procesů. Členění světa na pět (nebo sedm) kontinentů či světadílů a čtyři oceány, s nimiž tzv. stará geografie vystačila, má dnes význam spíše historický." Nedávno se u nás objevily další práce odborného charakteru (např. Hampl 2009; Polonský 2012; Polonský a kol. 2010; Anděl a Bičík 2015), které se touto tematikou hlouběji zabývaly. Tyto práce ovšem jako podklad kc studiu globálního pohledu na svět v podobě geografie makroregionů přímo využitelné nejsou. Vzhledem k tomu, že stav regionálních znalostí je v současné době velmi špatný, a to i mezi studenty geografie, pokusili jsme sc připravit tuto publikaci, která by sloužila i jako učebnice podávající základní přehled o makroregio-nech světa pro vysokoškolské studium geografie. Je přitom logické, že na tuto základní učebnici navazují další specializované studijní texty připravené jinými autory, hlouběji zaměřené na jednotlivé státy, regiony či „klasické" světadíly. Dalším impulzem pro vytvoření podrobnější a náročnější pomůcky pro vysokoškolské studenty byla skutečnost, že na radě vysokých škol studenti z důvodu chybějících domácích zdrojů využívají středoškolskou učebnici (Anděl, Bičík, Havlíček a kol. 2010). Věříme, že předkládaná publikace bude využitelná nejen ve vysokoškolském studiu geografie, ale i v radě dalších oborů. Jisté sc najdou i zájemci, kteří potřebují pro svoji práci či cestování náhled do stavu a vývoje hospodářství, společnosti a vztahu k přírodnímu prostředí světových makroregionů a vybraných zemí. Důvody vedoucí k aplikaci makroregionálni diferenciace světa lze shrnout do následujících tezí: 1. Zkušenosti ze zahraničí (viz diskuze nad literaturou), odklánějící se od koncepce diferenciace světa podle světadílů (či kontinentů). 2. Svět jc na rozdíl od silněji heterogenních světadílů rozdělen do deseti relativně homogenních jednotek. 3. Důraz je kladen na hodnocení makroregionů a jejich vnitřní regionální diferenciaci. 4. Je použita analogická struktura charakteristik a hodnocení pro všechny makroregiony z důvodu jejich snadné komparace (obdobně i pro vybrané státy). 5. Státy jsou vybírány podle následujících kritérií - význam pro makroregion a jeho reprezentativnost. 6. Uplatňují sc zde principy tzv. prvního geografického zákona, tedy čím bližší objekt z pohledu sledovatele, tím větší jeho význam či váha. Proto je věnována větší pozornost Evropskému makroregionů, který je nám nejblíže. 7. Důležitá jc řádovostní úroveň - u Evropského makroregionů třístupňová (makroregion - mezoregion - vybrané státy). U ostatních makroregionů je pouze dvoustupňová (makroregion - vybraný stát); v rámci každého makroregionů je však zařazena subkapitola sledující jeho regionální diferenciaci (viz vybrané státy na obrázku 1.10). 8. Snaha po maximální aktualizaci dat (vztahovaných převážně k roku 2015, popř. s uvedením databází, kde si čtenář bude moci data sám aktualizovat a ověřovat). 9. Do kapitol jsou k jednotlivým makroregionům řazeny žebříčky světového pořadí, které umožňují sledovat specifika makroregionů v rámci aplikovaných indikátorů a jejich význam (např. produkce oceli je řazena do Čínsko--japonskeho makroregionů, produkce ropy do Islámského makroregionů atd. - blíže viz manuál dat a databází). 10. Pro publikaci je použit jednotný vizuální program (mapový a grafický), který umožňuje lepší komparaci sledovaných indikátorů (viz manuál vizuálií) a díky sjednocenému barevnému označení jednotlivých makroregionů (kapitoly, mapy, grafy atd.) významně zrychluje orientaci v textu. Tvorba textů o makro regionech nebyla snadná, regio-nálně-geografická literatura jc většinou věnována podrobně jednotlivým státům (a spíše podrobné charakteristice jednotlivých složek převážně s absencí syntézy sledovaných 12/ I ÚVOD /13 poznatků - tedy publikace spíše encyklopedické povahy). Zahraniční vysokoškolské učebnice, převážné amerických autorů, se zaměřují zejména na americký kontinent a USA; malá pozornost je věnována Evropě, popř. asijským mak-roregionům. 1.2 VÝVOJ FUNKCE GEOGRAFIE A JEJÍ PARADIGMATA Geografie představuje jednu z nejstarších věd spojenou s nutností člověka orientovat sc v prostředí (krajině), a to nejen pevninském, ale i mořském. Prvotním paradigmatem geografie byla prostorová orientace, s níž souviselo i vytváření pomůcek pro zobrazení krajiny a pozici člověka v ní. Proto představuje dodnes výraz „geografie" pro většinu lidí činnost spojenou s tvorbou a využitím map. Toto paradigma přetrvávalo a bylo postupne naplňováno téměř až do konce 19. století, výjimečně pak v územních detailech i vc 20. století. Prostorová orientace na Zemi jc širokou veřejností stále vnímána jako hlavní úkol oboru, mnohými pak jako úkol jediný. Bohužel takto prezentuje geografii v základním i středoškolském všeobecném vzdělání také většina učitelů, především pak těch, kteří nemají geografické vzdělání. V průběhu 19. a počátkem 20. století se objevilo nové paradigma, kdy se geografie dostala do služeb koloniálních velmocí, které si rozdělovaly svět. Tehdy zajišťovala potřebné informace (včetně map) pro koloniální výboje a uplatnění znalostí o podmínkách ve vzdálených oblastech světa, jejich přírodních charakteristikách, zdrojích surovin a uplatnění výrobků vyspělých koloniálních zemí v ovládaných oblastech. Toto paradigma ono původní zcela nevytlačilo, avšak uplatňovalo sc poměrně dlouho ve výuce geografie na vysokých školách ekonomického zaměření. Další etapou vc vývoji paradigmat v geografii bylo postupné osamostatňování jednotlivých fyzicko-geografic-kých disciplín, a to z důvodu rozvoje metod a technik používaných v jej ich různorodém výzkumu a z důvodu částečně přejímaných z jiných vědeckých oborů (fyziky, astronomie, biologie, geologie aj.). Tak byly zformulovány základní zákonitosti o rozložení klimatických pásem, půdních a rostlinných zón na Zemi apod. V této době, tedy zhruba v první čtvrtině 20. století, tak vrcholily podmínky pro hledání vlivu těchto přírodních zákonitostí na lidskou společnost a mohly být analyzovány změny ve způsobu života především tradiční venkovské společnosti. V tomto období lze ještě pokládat geografii za unitární vědu přírodovědecky zaměřenou. Byly definovány základní fyzicko-geografické zákonitosti jako zonalita klimatická, půdní a biotická na Zemi, kromě toho i zonalita vertikální. Rozvoj jednotlivých disciplín, zabývajících se přírodní sférou, vedl nejen k prohloubení znalostí o jednotlivých geosférách, ale i k oddělování vazeb mezi nimi a fyzicko-geografická syntéza byla oslabována. Hampl (2010) sc zmiňuje o třech stadiích ve vývoji interakce přírody a společnosti: determinace přírodního prostředí je první fází, která je charakterizována přizpůsobováním člověka/společnosti daným přírodním podmínkám jednotlivých oblastí světa. Přírodní prostředí vlastně limitovalo možný rozvoj společnosti až do poloviny 19. století, značný vliv si udržuje nejméně ještě další půlstoletí v méně rozvinutých společnostech mnoha oblastí světa. Rozvoj vědy a techniky v průběhu průmyslové revoluce vedl postupně k rozvoji mnoha vědeckých disciplín, jako jsou statistika, ekonomie, demografie či sociologie, a k přímým i nepřímým dopadům na rozvoj tehdejší relativně popisné a slabé antropogeografic na konci 19. století. Pozvolna sc formovaly jednotlivé disciplíny sociální (humánní) geografie, a to s poměrně významným využitím teorií a metod z výše zmíněných oborů. Tak byly zformovány disciplíny jako geografie obyvatelstva, geografie sídel, agrární geografie atd. Rozvoj sociální geografie v první polovině 20. století postupně vedl k dichotomii geografie a v podstatě k rozdělení na dvě jen málo propojené skupiny disciplín, v důsledku Čehož hovoříme o tzv. dualitě geografie, kdy byly prakticky odděleny fyzická a sociální geografie. V tomto období sc společnost stala jedním z klíčových faktorů přetváření krajiny - významem dopadu na přírodní sféru se vyrovnala většině přírodních sil. Hampl toto stadium interakce nazývá konkurence, kdy společnost dosáhla takové schopnosti přeměny přírodního prostředí, že vlastně konkuruje přírodním silám ve formování krajiny. Tyto prohlubující se interakce mezi přírodou a rostoucím vlivem společnosti a jejich dopadu na krajinu se zhruba v posledních třiceti až čtyřiceti letech staly příčinou zformování nového paradigmatu (nejen) geografie, ale řady dalších vědních oborů. Šlo o analýzu změn krajiny vlivem měnících se funkcí, které rozvoj společnosti přisuzoval jednotlivým částem krajiny, dále pak o analýzu hybných sil způsobující výše uvedené a o hledání cest k ovlivnění interakcí mezi přírodou a společností. Právě toto představuje podle našeho názoru velikou výzvu pro současnou vědu a vzhledem k prostorový™ souvislostem interakce příroda-spoleěnost zásadní výzvu i pro geografii. Některé nejvyspělejší společnosti byly schopny formovat nejen zásadní ochranu přírody, ale i její rekonstrukci alespoň na části území. Jde tedy o třetí fázi vzájemné interakce příroda-spoleěnost, Hamplem uváděnou jako kooperace. 1.3 GLOBALIZACE A MAKROREGIONALIZACE SVĚTA A JEJÍ DOPADY NA VZDĚLÁVÁNÍ (NEJEN) V GEOGRAFII V posledním čtvrtstoletí jsme svědky rychle postupující glo-balizace a v případě Česka také zdvojeného procesu trans- formace, kdy se uplatňují procesy vyžadované transformací společnosti a ekonomiky z centrálně řízeného plánovacího modelu na volný model tržní ekonomiky. První dopady transformace souvisí se zrušením tzv. železné opony a s volným pohybem osob a také s ncménč závažným procesem restrukturalizace hospodářství a společnosti. Tím druhým a stále významnějším procesem je pak dopad globalizačních procesů na transformaci hospodářství a společnosti Česka. Jak se vyrovnalo všeobecné vzdělávání s těmito dopady? A jak se s nimi vyrovnalo geografické vzdělávání? Oba procesy představují zásadní impulzy pro vývoj hospodářství, společenskou proměnu i pro změnu interakce mezi přírodou a společností vc více úrovních: jak v úrovní globální, tak v úrovni makroregionální, regionální či lokální. Jde tedy 0 témata, k nimž se v různé míře podrobnosti vyjadřuje moderní geografie jako věda, a měla by se promítnout i do vzdělávání geografií na středních i na vysokých školách, a to jak v rámci vzdělávání budoucích učitelů, tak geografů specialistů. Vedli jsme k těmto tématům nějakou diskuzi? Bohužel nikoliv, či jen minimálně. Pokračující razantní globalizace a transformace vedly ke změně sociálnč-ekonomického prostředí Česka, Evropy 1 světa a k nutnosti řešit těmito procesy vzniklé problémy stejně jako změny v interakci příroda-spoleěnost. Tyto změny přitom přímo volaly po diskuzi o některých otázkách: 1. Jak změny hospodářství a společnosti ovlivní jednu z hlavních funkcí geografie, kterou vidíme v poskytnutí základní orientace na Zemi v úrovni místní, regionální a globální? Co představuje tuto základní orientaci? 2. Je tato funkce natolik důležitá, aby geografie v základním a všeobecném vzdělání ponechala stranou další funkce (poznávací, aplikační), které by měla v této úrovni mít? 3. Interakce příroda-spoleěnost a její vývoj v čase na různých úrovních (od lokální po globální) by do značné míry měly představovat syntézu nejen geografických poznatků, ale také řady poznatků z dalších oborů (předmětů vzdělávání biologie, chemie, historie a dalších). Právě syntéza, tedy propojování dílčích znalostí a poznatků do smysluplných celků, je jedním z klíčových nedostatků v současnem vzdělávání. Proč geografie v rámci vzdělávání na tuto podstatnou funkci prakticky rezignovala? 4. Co může geografie nabídnout pro uplatnění v budoucím životě? Jc to znalost přítoků Amazonky zleva či zprava, nebo kolik obyvatel má Malgašská republika? Nebo jde vedle základní orientace na Zemi rovněž o souvislosti polohy, klimatu, způsobu života či stupně rozvoje dané lokality, regionu nebo státu z hlediska možností a limitů dalšího rozvoje? 5. Pokud si položíme otázku, co by měl znát z regionálně geografických pojmů žák vycházející zc základní Školy, maturant nebo maturující z geografie, známe na ni odpověď? Je zřejmé, že tyto znalosti budou odlišné na základě osobnosti a zaujetí žáka a částečně také na zá- kladě požadavků učitele geografie. Mají učitelé stejné či alespoň blízké představy o množství a výběru požadovaných regionálné-geografických pojmů a jejich vzájemných vazeb? Experimentálně jsme vyzkoušeli a zjistili, že rozdíly mezi představami jednotlivých učitelů v množství požadovaných regionálné-geografických pojmů se liší až šestinásobné, v obsahových požadavcích hůře srovnatelných dokonce ještě více. A jc vůbec takto položená otázka správná vzhledem k tomu, co bychom od geografie na základní či střední škole měli požadovat? Domníváme se, že jedním z klíčových témat, jak se na základní či střední škole vypořádat s řadou problémů a s potřebou zastat více funkcí, které by geografie (zeměpis) měla ve vzdělávání splňovat, by měl být důraz na makroregionální uchopení pojetí obsahu, konkrétně na výběr zemí či regionů, jež by představovaly různou regionální úroveň znalostí a byly zaostřeny na typické problémy dané země a makroregionu, v němž se nachází. Nemělo by se tedy jednat o popis regionálních pojmů v úrovni jednotlivých oblastí či zemí (s hlavním městem, nejvyšší horou, měnou a jménem krále či prezidenta atd.). Právě tímto směrem, tedy k pochopení a základní znalosti jednotlivých makroregionu a v nich vybraných zemí (v pojetí jádra rozvoje a periferie s typickými jevy, procesy a problémy v nich zastoupenými), bylo vedeno úsilí jednotlivých spoluautorů této učebnice při tvorbe dosavadních učebnic geografie pro střední Školy a víceletá gymnázia (Anděl, Bičík, Havlíček a kol. 2010; Anděl a Bičík 2015). Vedle uvedených teorii o globálním Členění světa do makroregionu je nutné se zmínit o specifických přístupech politicko-gcografických, které v posledním půlstoletí rozdělovaly svět do politických celků či bloků. Takovým členěním bylo do konce osmdesátých let minulého století dělení na dva antagonistické tábory - tržní svět vyspělých ekonomik nazývaný „kapitalistický tábor" (sdružující vedle USA nejvyspělejší státy světa) a proti němu „socialistický tábor" pod vedením Sovětského svazu. Tyto dva tábory v epoše tzv. studené války usilovaly o dominanci vc světě a podporovaly vybrané režimy v rozvojových zemích. Cílem bylo podporovat dvě protichůdné doktríny - demokratický světa a „svět socialismu" - a podporované země dostat na svoji stranu z důvodů vojenských, politických či ekonomických. Část hospodářsky méně vyspělých států byla součástí Hnutí nezúčastněných zemí pod vedením indické ministerské předsedkyně Indiry Gándhíové a jugoslávského prezidenta Tita. Spolu s nástupem perestrojky v Sovětském svazu (uvolněné generálním tajemníkem Komunistické strany SSSR M. S. Gorbačovem) došlo počátkem devadesátých let 20. století k pozvolnému rozpadu SSSR. Propadem hos podářství Ruska a dalších nástupnických států Sovětského svazu zanikla globální dichotomie dvou supervelmocí. Snaha vyspělých západních států pomoci zemím sovětského bloku vedla k přesunu jejich pozornosti od rozvojo- 14/ i úvod /15 vých zemí do teto části světa. Tím došlo k oslabení jejich omezených rozvojových možností a svět začal být rozdělován na bohatý „Sever" (termín zde používáme i přes jeho negeografickou dimenzi), tedy Severní Amerika, Evropa, Část bývalého SSSR, Japonsko, Jižní Korea, ale i Singapur, Austrálie a Nový Zéland, a chudý ,Jih". V této době se hovořilo o hegemonii politiky a role USA, kdy tento stát byl „pasován" do role udržovatele světového pořádku (svržení režimu Saddáma Husajna v Iráku, angažování v Afghánistánu, v Sýrii apod.). Nástup prezidenta Putina vedl k postupné obnově snahy Ruska dostat se znovu do role globálního partnera v řešení klíčových problémů. Součástí těchto snah je úsilí o zformování Euroasijského ekonomického svazu, v kterém by Rusko hrálo klíčovou roli a tím posílilo i svoji roh ve světové geopolitice. Úsilí o prosazení se v této roli jc viditelné např. v podpoře problémových režimů v Sýrii, Iránu a v obsazení Krymu či východní Ukrajiny a ve snaze o jejich začlenení do Ruska. V posledních letech se tedy několikaletá funkce USA jako globálního „Četníka" začala oslabovat s tím, jak pozvolna narůstá ekonomická a vojenská pozice Ruska, ale také Cíny, která představuje druhou nejvýkonnější ekonomiku světa, disponuje silnou armádou a hraje významnou roli v podpoře řady režimů především v Africe. Dnes je sice možné hovořit o klíčové hegemonii USA ve světě, ale zároveň je jedním dechem třeba zmínit také narůstající politický význam hospodářsky rychle rostoucích zemí BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína, Republika Jižní Afrika, někdy se přidává i Mexiko). 1.4 DISKUZE NAD LITERATUROU Na rozdíl od celospolečenského pohledu jc v odborné literatuře diferenciaci světa věnována překvapivé malá pozornost. Autoři většinou vztahují k diferenciaci světa na makro- regionální úrovni závěry svých výzkumů, úvah Či databází. Otázka formování jc pro nč druhotnou záležitostí, případné je vnímána jako objektivně existující skutečnost. Jedná se o publikace kulturně-geografické (např. dialekty španělštiny prezentovali Goncalves a Sanchez, 2014) a ekonomické povahy (Bramall 2008). Například v databázi Scopus nalezneme v současné době (září 2015) zhruba 50 záznamů o makroregionecb světa. Přibližně pouze 15 % z nich se však zabývá reálnými makroregiony světa (Elsevier 2015). Mezi nimi však nalezneme i publikace vymezující určitý sledovaný region, např. subsaharská Afrika či střední a východní Evropa (Smetkowski 2013), nebo znázorňující historické události prostřednictvím GIS (Thornton 2012). Různé koncepty členění světa nabízejí vedle geografů také ekonomové či politologové, jazykovědci nebo etnolo-gové. Metodám vytváření těchto konceptů je však věnována malá pozornost, některé jsou pouze jakýmsi obrazem mentálních představ jednotlivých autorů. V nedávné době se problematice globální diferenciace světa věnoval především Hampl či Novotný (Hampl 2009; Novotný 2003), jejichž studie jsou založeny na promyšleném metodickém přístupu umožňujícím srovnání významu určitých skupin států a zmčn vjejich postavení v čase. Speciálně na makroregiony je zaměřena studie Polonského (2012). Ten podle účelu rozlišuje čtyři alternativní druhy vymezování makroregionů: akademické studie, učebnice a školní atlasy, pragmatické re-gionalizacc (regionální působnost a správa tzv. globálních aktérů) a přehledové regionalizace (populární příručky, databáze atd.). Zahraniční literatura zabývající se členěním světa na makroregiony neposkytuje dostatek metodických poznámek, které by zdůvodnily jejich konstrukci. Příkladem mohou být některé učebnice (např. Jackson a Hudman 1990 či Hobbs a Dolan 2009), ale i diferenciace světa užívaná Organizací spojených národů (OSN), navržená pro statistic- MIKR0. Mikronésie POLY. Polynésie Obr. I.l Makroregiony světa podle OSN Zdroj: United Nations (2012) ké účely k provádění statistických analýz (United Nations 2012). Na základě systému kódování M49 je svět rozdělen na makro-geografickč oblasti a podoblasti. Makro-geogra-fické oblasti jsou uspořádány tak, aby v maximální možné míře kopírovaly hranice světadílů (kontinentů). Je jich celkem pět, přičemž Amerika se dále dělí na Severní a Latinskou Ameriku. Světadíly (kontinenty) jsou dále Členěny do čtyř, popř. pěti oblastí a rozlišovány jsou podle světových stran. Například Severní Evropu tvoří vedle tradičních zemí dále Pobaltí a Britské ostrovy. Česko je řazeno do Východní Evropy, kam ovšem patří nesmyslně i celé Rusko (obr. 1.1). Výčet autorů, zabývajících se diferenciací světa, včetně konstrukce makroregionů, je značně omezený. Většinou se jedná o konstrukci makroregionů světa z různých pohledů, politicko-ekonomického (Häuŕler 1985), socioekonomického (Morris 1972), sociokulturního (De Blij a Muller 1988; Huntington 1996; Fellmann a kol. 2008) či podle technic-ko-ekonomické vyspělosti (Cole 1996). 1.5 METODICKÉ POZNÁMKY K MAKROREGIONALIZACI SVĚTA A VYBRANÉ KONCEPTY Vymezování makroregionů světa je ovšem prací velice složitou, neboť vytváření komplexních celků na této úrovni se může přiblížit objektivní realitě pouze rámcově. Každý pokus v sobě nutně skrývá subjektivitu toho, kdo vymezování realizuje. Vymezování makroregionů je často realizováno z hlediska stupně ekonomického rozvoje, což může být poněkud ošidné kritérium, pokud se nevezmou v potaz další neméně důležité charakteristiky. Vedle ekonomických faktorů by širší pozornost mela proto být věnována i faktorům politickým (speciálně geopolitickým), historickým a sociokulturním a v poslední době a v nejbližší budoucnosti také faktorům environmentálním (Hampl 2009). Socioekonomické aspekty zdůrazňoval např. Morris (1972) Či již v úvodu zmiňovaný Háufler (1985), jehož pojetí ovšem má spíše politicko-eko-nomický charakter (kapitalistický, socialistický a třetí svět). Důraz na socíokulturní predispozice kladou např. de Blij a Muller (1988), Huntington (1996) či Fellmann a kol. (2008), kteří člení svět na civilizace (obr. 1.2—1.4). Zajímavý je přístup Coleho (1996), který rozčlenil svět do dvanácti celků podle jejich technicko-ekonomické vyspělosti, dále zhodnotil vybavenost přírodními zdroji, míru využití nej-modernějších technologií a objem disponibilního kapitálu pro domácí i zahraniční investice. Záměrně ponecháváme mimo naše úvahy využití neměřitelných veličin, jakými jsou štěstí, pohostinnost či míra účasti (příjmové či donátorské) mezinárodní pomoci, přičemž některé z těchto ukazatelů lze jen velmi obtížně měřit neboje nelze měřit vůbec. Rozhodujícím metodologickým problémem při formování makroregionů světa je nalezení agregátu, který by alespoň rámcově odrážel jak aspekty sociální či ekonomické, tak také základní pohledy politické nebo environmentálni. Patrně nejblíže tomuto pojetí jc diferenciace světa podle civilizací, které se vyznačují jistým stupněm integrace a představují nejširší kulturní entitu (Huntington 1996). Do mak-roregionalizace světa by se nepochybně měly promítnout práce zaměřené na analýzu světového systému (Wallerstein 1979 aj.) postavené na akceptování polarity jádra - (semi-periferic) - periferie. Jedním z konceptů akceptovaným v anglosaské literatuře jc koncept makroregionů světa podle de Blije a Mullera (1988 a dalších celkem 16 inovovaných vydání). Je zde velmi dobře uplatněna úroveň vymezování makroregionů. Kulturní svět (či kulturní říše, culture realm) vymezuje největší a nejvíce komplexní územní celky, které jsou vymezeny na základě podobnosti obecných kulturních tradic [cultuml Obr. 1.2 Makroregiony světa podle de Blije a Mullera (1988) Poznámka: Částečné upraveno. severní V východní C centrální/střední jižní Z západní (...) 16/ I ÚVOD /17 HIND, hinduistická BUDD. budrJhistickä | i jiné civilizace Obr. 1.3 Civilizace podle Huntingtona (1996) traditions). Takovým celkem je například čínský či latinskoamerický svět. V rámci těchto kulturních světů vyčleňují kulturní regiony (culture regions) - např. v rámci Latinské Ameriky je to Brazílie či Argentina. Obdobně kulturně odlišný je i region východoevropský a jihoevropský (medi-teránní). Kulturní regiony dále člení do kulturních subre-gionů. Kanada je anglo-americkým kulturním regionem a francouzský Quebec je subregionem kulturního regionu Kanady. Při regionalizaci světa chápou tito autoři regiony velmi široce, přihlížejí k ekonomii, urbanizaci, politické, fyzické i historické geografii a uplatňují geografickou syntézu založenou na metodách geografie obyvatelstva (human geography). De Blij a Müller člení svět podle těchto principů do deseti geografických říší (geographic realms) Či makroregio-nů, z čehož tři lze z hlediska stupně sociálnč-ckonomického rozvoje označit jako vyvinuté a sedm zbývajících tito autoři charakterizují jako nevyvinuté (rozvojové). V tabulce 1.1 je uveden přehled makroregionů svčta vyčleněných různými autory s odlišnými přístupy. Obr. 1.4 Kulturní oblasti podle Fellmanna a kol. (2008) Z přehledu regionalizace světa (tab. 1.1) jsou patrné rozdíly v koncepci makroregionů, odpovídající {převážně politicky) době jejich vzniku. Výchozím bodem regionalizace světa jsou i důvody konstrukce jednotlivých makroregionů a poslání - politické, ekonomické, sociální či kulturní. Diferencované jsou měřítkové úrovně výsledných makroregionů, od „nespojitých územních celků" (např. část Evropy, Severní Amerika a Austrálie) až po jeden stát (např. Japonsko). Vzhledem k těmto skutečnostem je aplikace daných konceptů v rámci regionální geografie velmi obtížná. V návaznosti na výzkumy zaměřené na studium regionální identity (Paasi 1986, v Česku Chromý 2003) se zejména v posledních několika desetiletích začaly používat mentální mapy jak k zachycování prostorových představ jedince o uspořádání a regionalizaci svčta (např. Saarinen 1987, v Česku Polonský a kol. 2010; Bláha a Nováček 2016; Anděl, Bičík a Zavadská 2017), tak k zachycování míry regionální identity jedince (v Česku výzkumy Siwka - např. Siwck a Bogdová 2007). Ačkoliv jsou úrovně (od mikro- po Tab. 1.1 Makroregiony světa v pojetí různých autorů Autor MORRIS HÁUFIER DE BLIJ -MULLER CLAWS0N HUNTINGTON civilizace C0LE FELLMANN kulturní oblast Rok 1972 1985 1997 2007 19% 1996 2008 Evropa západní a střední jižní východní kapitalistická socialistická Evropa Evropa x západní *** pravoslavná „západní" postsocialistická evropská Rusko SSSR SSSR Rusko "Rusko **"Rusko postsovet. prostor slovanská Asie "střední východní jižní jihovýchodní centrální a východní "JZAs + SAf východní jižní Čína, KLDR Japonsko "JZAs + SAf východní jižní Čína, KLDR Japonsko "Centrální Eurasie ""Střední východ Asie '"islámská indická buddhístická čínská japonská "JZAs-t-SAf jižní jihovýchodní vých. rozvojová vých. vyspělá •"islámská indická jihovýchodní sino-japonská Afrika "Střední východ subsaharská "JZAs + SAf subsaharská **JZAs + SAf subsaharská ""střední východ subsaharská "islámská africká "JZAs + SAf subsaharská "islámská subsaharská Severní Amerika Kanada USA - západ USA - východ Severní Severní USA Kanada x západní Severní severoamerická Latinská Amerika Střední Jižní Střední Jižní Střední Jižní Latinská Amerika Latinská Latinská latinskoamerická Austrálie Austrálie Austrálie Austrálie Pacifik Austrálie x západní Austrálie a Oceánie australská oceánská Celkem makroregionů 15 13 12 8 8 12 11 Zdroj; citovaná literatura Poznámky: V některých komplikovanějších případech se jedná o zjednodušené pojeti. Označení * Či ** prezentuje sounáležitost ke dvěma světadílům, JZAs r SAf prezentuje jihozápadní Asii i severní Afriku, makroúroveň) těchto výzkumů odlišné, výstupem těchto studií jsou často právě vymezené regiony a zachycená míra regionální identity. Agregované mentální mapy skupin oslovených jedinců tak poskytují cenné informace v souvislosti s koncepty regionalizace. Ukázkou může být i studie mentálních map českých studentů geografie (Polonský a kol. 2010), na základě níž autoři představují vymezení 10 makroregionů (obr. 1.5), a toto vymezení porovnávají s koncepty regionalizace v literatuře (obr. 1.6). Podobnost výsledků není Čistě náhodná, neboťjsou to zejména média a učebnice, které nejvíce ovlivňují prostorové představy lidí o regionalizaci světa. Na druhou stranu je zřejmé, že mentální mapy jedinců Obr. 1.5 Regionalizace světa na základě mentálních map českých studentů geografie Zdroj: autoři na základě Polonského a kol. 2010 četnost záznamu segmentu hranic respondenty 100 80 60 40 20% hranice závislého území (Grónsko) «Sri««-' MNOWU 18/ Četnost uvádění segmentu hranic autory učebnic a článků 100 50 60 40 20% Obr. 1.6 Převažující rozdělení světa na makroregiony na základě rešerše literatury Zdroj: autoři na základe Polonského a kol. 2010. Poznámka: Stanoveno na základě 20 relevantních geografických učebnic a článků. Původ respondentů: AT Rakousko Cl Česko DE Nemecko DEv východní Německo DEz západní Německo HU Maďarsko PL Polsko SK Slovensko SI Slovinsko CH Švýcarsko z různých regionů a kultur vykazují značné rozdíly, tudíž zde prezentovaný pohled je pohledem příslušníka západního civilizačního okruhu. Jak dokládají např. Bláha a Nováček (2016), kteří sc ve své práci věnovali vymezení regionu střední Evropy, sledovat lze i míru ztotožnění prostoru s názvem regionu, jehož hranice mívajíJuzzy charakter (obr. 1.7). Tato publikace je syntézou, kombinací zejména Čtyř relativně obsahově odlišných konceptů - pojetí de Blije a Mullera (1998), Coleho (1996), Huntingtona (1996) a Hampla (2009). Vycházíme z principu regionalizacc trojího typu: ■ sociokulturní/civilizační sounáležitost zhruba v pojetí Í členění Huntingtona (1996); Obr. 1.7 Vnímané hranice střední Evropy na základě mentálních map respondentů 500 km z osrtlj států Evropy Zdroj: Bláha a Nováček 2016 ■ ekonomická propojenost a současně podobnost v úrovni vyspělosti; ■ geografická návaznost, a to nejen ve smyslu územní kontinuity, ale zejména ve smyslu respektování integrity makroarcálů koncentrace obyvatelstva. Zvolený princip tak integruje prvky sociální, kulturní i ekonomické a zároveň se snaží konstruovat makroregiony jako relativně spojené územní celky obdobné měřítkové úrovně (obr. 1.8 a 1.9). Velkým problémem bylo i pojmenování jednotlivých makroregionů, neboť i u jednotlivých koncepcí sc objevují názvy určující postavení makroregionů na zemské souši, a to včetně velmi komplikovaného názvu jako např. jihozápadní Asie a severní Afrika Či v pojetí Hunting- /19 Obr. 1.8 Makroregiony světa dle Anděla, Bičíka, Havlíčka a kol. (2010) tona názvy civilizací. V této publikaci vycházíme z názvů, jak je použil Hampl (2009) pro sledování úrovně integrity subglobálních systémů, s dvěma výjimkami (Angloamerický a Indonéský makroregion). Oproti makroregionalizaci z roku 2010 (obr. 1.8) došlo k určitým modifikacím, z nichž nejpodstatnější jsou spojovány s Čínsko-japonským mak-roregionem (Východní Asie), který byl v předcházející variantě diferencován do dvou částí - méně vyspělý (Čína, Sev. Korea a Mongolsko) a vyspělý makroregion Východní Asie (Japonsko, Jižní Korea a Taiwan). Odlišné bylo i vyme- zení Islámského makroregionů (jihozápadní Asie a severní Afrika-obr. 1.9). Svět jc diferencován do deseti makroregionů územně spojitých tak, aby byly co nejvíce organické z hlediska společensko-ekonomické vyspělosti a kulturní integrity (obr. 1.9). Rozdělení zahrnuje i následující vybrané (hlavní) státy (obr. 1.10). Některé specifické státy, které nejsou základními, se objevují i v připojených doplňujích boxech: 1. Evropský makroregion nezahrnuje Bělorusko, Ukrajinu a Moldavsko, které jsou zařazeny do Ruského makrorc- íar 60* Obr. 1.9 Regionalizace světa na makroregiony využívaná v této publikaci 20/ i úvod /21 gionu. Jc dále diferencován na střední, severní (včetně Pobaltí), západní, jižní a jihozápadní část). 2. Angloamerický makroregion je tvořen Spojenými státy americkými (USA), Kanadou a Grónskem, kde USA a Kanada logicky představují vybrané státy. 3. Ruský makroregion (severní Luroasie) je identický s územním bývalého Sovětského svazu, s výjimkou Pobaltí; vy* branými státy jsou Rusko, Ukrajina a Kazachstán. 4. Australsko-oceánský makroregion má jako vybrané státy Austrálii, Nový Zéland a Papuu-Novou Guineu. 5. Čínsko-japonský makroregion (Východní Asie) zahrnuje Japonsko, korejské státy, Taiwan a Mongolsko s reprezentantem Čínou a Japonskem, které se vyznačuje odlišnými ekonomickými a kulturním specifiky. 6. Indonésky makroregion (Jihovýchodní Asie) představuje samostatný makroregionu vzhledem ke geografické odtrženosti Indonésie od soustavy islámských zemí a vzhledem k vysoké náboženské heterogenite celé oblasti ovlivňované jak Čínsko-japonským, tak Indickým makro regionem. 7. Indický makroregion je vymezen zhruba v rozsahu někdejší Britské Indie v zájmu zachování integrity největší populační koncentrace v dnešním svčtě. 8. Islámský makroregion je vymezen pásmem převážně mus- limských zemí od Maroka až po Írán. 9. Latinskoamerický makroregion se rozprostírá na americkém kontinentě až po hranici USA a Mexika. 10. Africký makroregion zahrnuje státy ležící jižné od Maroka, Alžírska, Libye a Egypta. S výjimkou Evropy, kde jc snahou autorů postihnout všechny státy, bylo nutné provést výběr států reprezentujících jednotlivé makroregiony. Jejich přehled je k dispozici na obrázku I-10. 1.6 MANUÁL DAT A DATABÁZI Publikaci doprovází geografické zhodnocení realizované a zdokumentované prostřednictvím velkého množství dat, pro jejichž výběr platí následující zásady: n aktuálnost (použita jsou poslední veřejně dostupná data, která si může čtenář ověřit v seznamu databází, popř. doplnit údaje nové); ■ spolehlivost dat je zjišťována a ověřována i z jiných zdrojů; ■ zaokrouhlování (zajímá nás orientační hodnota pro komparaci dat, popř. pro sledování vývojových trendů); ■ u dat, která jsou velmi variabilní (např. hrubý domácí produkt - HDP na obyvatele podle parity kupní síly, růst HDP či populační růst), sledujeme vždy dlouhodobé průměry, většinou pětileté; ■ reprezentativnost (sledují-li danou objektivní realitu větší soubory dat, je snahou vybrat indikátor, který danou realitu co nejvíce pokrývá, či indikátory tzv. syntetické povahy, např. index lidského rozvoje - ILR, Global Power City Index atd.). stát uvedený ve srovnávacích tabulkách IZ Izrael PK Pákistán UA Ukrajina VN Vietnam Obr. 1.10 Vybrané státy v mimoevropských makro region ech prezentované v této publikaci #1 Kategorie využití území: mm orná půda 200 louky a pastviny I"50 5 100 trvalé kultury 50 ■■ lesní plochy 0 ostatní plochy (vodní, zastavené a další plochy) měsíce Česko Obr. 1.11 Ukázka diagramu využití území Česka a kiimagramu Prahy s legendami IV V VI VII VIII IX X XI XII Praha Ukazatele: průměrné množství srážek v příslušném měsíci průměrná teplota ^ v příslušném mésici Za základ byly brány následující internetové databáze: World Bank, CIAWorld Factbook, United Nations, jako zdroj demografických dat byla využita databáze Demographia (Ja-nuary2015). Demographia World Urban Areas (PDF) a ekonomická data zejména z databáze De Agostini Geografia. Samostatným konceptem je vizuální reprezentace dat. Následující ukázka (obr. LU) obsahuje (a) klimagram Prahy s vysvětlením významu jednotlivých zobrazených proměnných. Snahou je nabídnout čtenáři vždy alespoň dva klimagramy - například na obr. 1.4 klimagramy mést relativně podobné zemepisné šířky, ale s diametrálně odlišnými parametry. Proč tomu tak je, by měl čtenář (popř. student) za použití atlasu vysvětlit. Dále ukázka obsahuje (b) kruhový diagram využití území Česka se společnou legendou s jednotlivými kategoriemi využití území.Každý makroregion obsahuje souhrnnou tabulku, zahrnující pro jednotlivé makroregiony identické indikátory a charakteristiky, jakými jsou rozloha, počet obyvatel, hustota zalidnění, HDP, HDP na jednoho obyvatele (uváděn podle parity kupní síly), míra gramotnosti a střední délka života. U každého makroregionu jc zařazena tabulka nej významnějších států, která obsahuje populační růst (v pětiletém intervalu), střední délku života, růst HDP (v pětiletém intervalu) a HDP na obyvatele podle parity kupní síly. V rámci textu o Evropském makroregionu jsou zařazena ještě data z mezoregionů v obdobné struktuře. Soubor nejvetŠích mést makroregionu je vzhledem k vzájemnému srovnání převzat z databází De-mographia World Urban Areas a sleduje města v administrativním a urbanizovaném vymezení (popř. v aglomeraci). Pro snadnou orientaci z hlediska významu makroregionu a jednotlivých států jsou pro důležité indikátory sestavovány tzv. světové zebřičky (převážně pořadí osmi nejvý-znamnčjších států). Ty jsou vkládány k makroregionům, které jsou podle daného indikátoru specifické (obr. 1.12) -např. těžba černého uhlí pro Čínsko-japonský makroregion, který se podílí 55 % na světové produkci, či výroba oceli pro tentýž region s 60% podílem (tři státy mezi prvními šesti nejvčtšími výrobci na světě). Pro Latinskoamerický makroregion je specifická produkce mědi (45 %), stříbra (35 %) a kávy (50 % světového objemu). Proto jsou uvedené žebříčky řazeny právě tam, atd. Důležitým prvkem pro objasnění úrovně produkce, popř. pro zachycení vývojových trendů jednotlivých indikátorů jsou vývojové rady. U významných prvků je snahou, pokud jsou data dostupná, podchytit interval 1936-2015, tj. od předválečného období po současnost (obr. 1.13). Jedná se napr. o počet obyvatel, střední délku života či produkci oceli, elektřiny atd. Každý makroregion obsahuje jednak souhrnná data, obdobná ve své struktuře jako u ostatních makroregionu, jednak data (řada z nich v grafické podobě) specifická pro daný makroregion. Kupříkladu Indický makroregion obsahuje následující soubor grafů: využití ploch Indie, Pákistánu, Afghánistánu a Nepálu, objem produkce vybraných 2. Čína Spojené státy americké Německo Kanada Nizozemsko Japonsko Francie tabulka pořadí 8. Británie prvnííh osmi států z celého světa ost. ostatní státy příst, makroregionu Obr. 1.12 Ukázka diagramu států s největším exportem na světe s příslušnou tabulkou pořadí zařazených do Evropského makroregionu 2000 2005 2010 2015 Obr. 1.13 Ukázka vývojového grafu na příkladu vývoje počtu a střední délky života obyvatel Brazílie v letech 1936-2015 22/ i Úvod /23 plodin vc státech makroregionu, náboženskou strukturu obyvatelstva Indie, vývoj počtu obyvatel v Indii a střední délky života, vývoj těžby černého uhlí a obilí v Indii, státy s největším počtem obyvatel na světě, největší producenty mléka a čaje na světě. Součástí publikace jsou boxy, obsahující doplňující informace o přírodních podmínkách, obyvatelstvu, produkci, osobnostech či specifických státech daného makroregionu. V případe Indického makroregionu je obsahem boxů např. Kašmír, programy rozvoje venkova, kastovní systém, outsourcing, osobnost Mahatmy Ghándího; u Angloamerického makroregionu jsou v boxech informace např. o Velkém kaňonu, ropných polích v Texasu, národních parcích v pohoří Sierra Nevada, „Divokém západu", Zlaté horečce na Aljašce, amerických indiánech a českých přistěhovalcích. box 1.1 GLOBAL POWER CITY INDEX The Global Power City Index (GPCI) hodnotí světová města podle jejich potenciální síly akumulovat na svém území rozhodující centrální funkce, které umožňují přilákat kreativní jednotlivce a podniky a mobilizovat síly pří zajišťování hospodářského, sociálního a environmentálního rozvoje. Index zjišťuje od roku 2008 Institut Mori Memoriál Foundation pro Urbánní strategii GPCI. Používá se jako jeden z nejvýznamnéjšich indexů pro politické a obchodní strategie. Je tvořen 37 indikátory sloučenými do šesti okruhů - ekonomie (např. HDP, sídlo 300 největšich korporací), véda a výzkum (nejvýznamnější univerzity, patenty), kultura (mezinárodní konference, počet divadel, muzeí, stadionů, hotelů atd.), životní podmínky (míra nezaměstnanosti, výše nájmu, střední délka života), environmentálni podmínky (obnovitelná energie, kvalita vody aj.) a dostupnost (letecká spojení atd.). Podle 6 okruhů se pořadí jednotlivých měst výrazně proměňuje. V rámci ekonomiky mají nejlepší skóre 1. Tokio, 2. Londýn a 3. New York (zejména díky „velikosti trhu" a „snadnosti podnikání"). Ve výzkumu a vývoji vyniká 1. New York, 2. Tokio, 3. Londýn a Los Angeles a v kulturní oblasti se prosazuje Paříž, či Singapur a Tokio. box I.2 URBANIZOVANÝ AREÁL Urbanizovaný areál představuje základnu pro porovnání velkých měst. Jsou k nahlédnutí v databázi DEMOGRAPHIA WORLD URBAN AREAS, která je každý rok inovována a obsahuje rozlohu zastavěné městské oblasti a počet obyvatel žijících v takto vymezeném území. Je zpracovávána pro města s více než 500 tis. obyvateli; jedná se o 1 022 zastavěných městských oblastí. Výhodou (oproti např. tzv. metropolitním areálům. Či aglomeracím) je možnost porovnávat všechna města objektivně navzájem, neboť jsou vymezena na základě stejných kritérií. Obr. 1.14 Globální města v urbanizovaných areálech v milionech obyvatel (2016) V dalším textu se pracuje s termíny Global Power City Index a „urbanizovaný areál"; jejichž význam přibližují boxyl.lal.2. Používané geografické názvy vycházejí z aktuálního vydání Školního atlasu světa (Kartografie, Praha 2017). U názvů, které mají český ekvivalent (české exonymum), sc kloníme k české variantě (např. Dimashq -» Damašek) a originální název neuvádíme, u Velké Británie k variantě Británie (vzhledem k použití této varianty v předcházejících učebnicích). Z praktických důvodů jsou některé názvy zkráceny (např. Spojené státy americké -> USA, Korejská lidově demokratická republika, resp. Severní Korea -* KLDR apod.). Názvy makroregionu a jejich částí, které jsou v textu autory přesně vymezeny (např. výčtem států), jsou uvedeny s velkým písmenem (např. Severní Evropa). Naopak fyzickogcograrkkč regiony jsou v textu uvedeny s malým písmenem (např. severní Kvropa). 1.7 MAPOVÝ M A N U A L Jelikož autoři vycházejí z předpokladu, že vše, co je geografické, tj. co je provázáno s geografickým prostorem, lze rovněž vyjádřit mapou, byl pro publikaci vytvořen jednotný systém map, který vedle grafů, diagramů a schémat vizuálně doprovází text. Cílem je nabídnout kromě poměrné běžných komplexních map rovněž mapy syntetické, kterých se v českých odborných textech a atlasech nachází stále relativně málo. Obdobně jako u tabulek a dalších vizuálií byly při výběru témat a dat pro autory důležité zásady zmíněné v oddíle 1.6. Autoři této publikace považují prezentované mapy zajeden z dalších významných zdrojů informací pro čtenáře, neboť mu umožňují především vidět prostorové rozložení a souvislosti zobrazených údajů a dat. Mapy tak spolu s ostatními vizuálicmi představují formu vizuální komunikace, která využívá specifický mapový jazyk. Každý makroregion obsahuje univerzální mapy společné pro všechny makroregiony, a to přehledovou mapu, mapu přírodního a mapu ekonomického potenciálu makroregi- Tab. 1.2 Vlastnosti univerzálních map makroregionu a map světa v publikaci Makroregion/svět Měřítka Kartografické zobrazeni Přehledová mapa Krajinný pokryv Ekonomický potenciál Evropský Albersovo ekv. kuž. ob. 1:20M l:3N 1:30M Angloamerický Albersovo ekv. kul ob. 1.S0M 1:50M 150M Ruský Albersovo ekv. kuž. ob. 1:50M 1:70M 1:50M Australsko-oceánský Lambertovo ekv. azim. ob. l:60M 1:50M 1:50M Čínsko-japonský Albersovo ekv. kuž. ob. 1:S0M 1:50M 1:40M Indonéský Ekv. vál. norm. 1:50M l:50M 1:50M ndický Lambertovo ekv. azim. ob. 1:35M 1:40M 1:40M Islámský Albersovo ekv. kuž. ob. l:SDM 1:6SM 1:50M Lati nskoamericky - jižní část Lambertovo ekv. azim. ob. 1:50M 1:S0M 1:50M Latinskoamerický - karibská část Albersovo ekv. kuž. ob. 1:50M 1:SN 1:50M Africký Lambertovo ekv. azim. přič. 1:50M 1:70M 1:70M Svět Robinsonovo komp. norm. 1:260M (menií mapy) a 1:180M (větíí mapy) Zdroj: autoři Poznámky: ekv. - ekvivalentní (plochojevné). komp. - kompenzační (vyrovnávací), azim. - azimutální, kuž. - kuželové, vál. - válcové, norm. -pňc. - v příčné poloze ' normální poloze, ob. - v obecné poloze, onu (obr. 1.15-1.17), které jsou v textu publikace zařazeny v uvedeném pořadí. Čtenář by se měl v první fázi seznámit s klíčovými geografickými objekty na území makroregionu, dále pak s přírodními a spolcčcnsko-ckonomickými charakteristikami území. Tyto mapy mají společnou legendu (obr. 1.15-1.17). Dále jsou u každého makroregionu připojeny specifické mapy, které dotváří mapový pohled (např. u Indického makroregionu to je mapa náboženství a dalších kulturních a politických fenoménů a mapa indexu lidského rozvoje). Kromě výše uvedených atributových dat (oddíl 1.6) jsou v mapách použita prostorová data z volně dostupné databáze vektorových a rastrových dat Natural Earth (2016) pro měřítka 1 : 10M, 1 : 50M a 1 : 110M. Podkladem pro řadu map jsou anglické originály v Česku dosud nepublikovaných map, upravené a především doplněné na základě invence autorů této publikace. Pro podklad map fyzickogeografic-kých regionů byla s laskavým svolením použita prostorová data a znakový klíč firmy Kartografie Praha, a. s., na něž je český čtenář zvyklý ze Školního atlasu světa (Kartografie Praha 2017). Radu prostorových dat bylo nutné zpracovat zcela nově, na Čemž mají významný podíl studenti katedry geografie UJEP v Ústí nad Labem. Zpracování dat a první fáze přípravy map proběhly v programu ArcGIS for Obr. 1.15 Ukázka přehledové mapy makroregionu a společná legenda 'faejúýpol. , ř^^* Sätest— , Tchaj-mn ■ulfl J™** 1 Kitakyúshú Společná legenda přehledových map jednotlivých makroregionu: Sídla podle významu mU sídlo globálního významu p Káhira I Wuhan sídlo makroíegionálmno významu da Iii významné sídlo Další významné objekty řeka významný vodnítok. plocha, průplav Tchaf-wan významný oíttov, poloostrov Libyjská poušť významný přírodní areál L, státy pat říci do makroregionu 24/ i úvod /25 Společná legenda map krajinného pokryvu jednotlivých makroregionů: Kategorie krajinného pokryvu ■ subtropické lesy a kroviny r J tropické deitne lesy tropické opadavě lesy plantáže fljjjfl stepi, prérie » listnaté lesy lesy mírného pásu intenzivní zemědělství louky a pastviny jehličnaté lesy(iajga) vysokohorská vegetace území mimo daný