Vymezení deseti pilířů učitelské způsobilosti Michaela Spurná, Eduard Hofmann, Petr Knecht a kol. 1. HODNOCENÍ STOJÍ NA ZAČÁTKU PLÁNOVÁNÍ VÝUKY Didaktický pilíř. „Hodnocením vše začíná“ znamená, že vyučující předem promýšlejí v návaznosti na cíle konkrétní způsoby, jak ověří výkon žáků a studentů. Stanovují si kritéria a indikátory pro uplatnění spravedlivého a objektivního hodnocení. Předem rozvažují, zdali to, co od žáků a studentů očekávají, je pozorovatelné, popřípadě měřitelné. Tím si ověřují i dosažitelnost stanovených výukových cílů. Vyučující seznamují žáky a studenty se způsoby a postupy hodnocení a souvisejícími požadavky na počátku výuky, v průběhu výuky s nimi pracují a nemění je. Hodnocení je logicky a věcně propojeno s výukovými cíli, učebními úlohami a výukovými metodami. Hodnoceno by mělo být především to, s čím byli studenti seznámeni v průběhu absolvované výuky, případně v průběhu samostatného studia povinné literatury obsažené v sylabu předmětu. Hodnocení by mělo, v případě, že to charakter předmětu umožňuje, zahrnovat kognitivní, afektivní i behaviorální složku učení. S tím souvisí aktivní práce se sumativním, formativním a vrstevnickým hodnocením výkonů žáků a studentů. Předmětová provázanost: všechny odborné předměty na úrovni sylabů a v propracovaném systému hodnocení. Základy a rozšíření v pedagogice a oborové didaktice. 2. PRÁCE S PROGRESIVNÍMI CÍLI Didaktický pilíř. Při přípravě výuky vyučující rozpracovávají očekáváné výstupy učení, a to jak kognitivní, tak afektivní a behaviorální. Cíleně a vědomě také rozvíjejí u studentů žáků klíčové kompetence. Cíle vyučující pojímají progresivně, tzn. tak, aby cíle gradovaly od jednoduchých k náročnějším (např. dle Bloomovy taxonomie), a to s ohledem na individuální úroveň žáků. Stanovování cílů učitelům pomáhá efektivně plánovat výuku ve vazbě na požadavky vyplývající z kurikulárních dokumentů a současně s přihlédnutím k aktuálnímu stavu poznání v mateřském oboru. Předmětová provázanost: všechny odborné předměty na úrovni sylabů a v propracovaném systému výukových cílů. Základy a rozšíření v pedagogice a oborové didaktice. 3. PROPOJENOST STUDOVANÉHO OBORU S KURIKULÁRNÍMI DOKUMENTY Kurikulární pilíř. Cílem studia učitelství geografie je, aby se studenti (a v přenesené podobě také žáci) současně stávali odborníky ve studovaném oboru v návaznosti na cíle a obsahy definované státním a školním kurikulem. Schopnost rozlišovat mezi tím, co je akademická znalost a dovednost v oboru, a co je možné požadovat od žáků základních a středních škol, je náročný úkol. Studenti se na něj musí připravit. Tento pilíř je rovněž základem k tomu, aby se učitelé během své dlouholeté praxe a účasti na dalším vzdělávání stali platnými spolutvůrci školního kurikula. Předmětová provázanost: návaznost obsahu jednotlivých kurzů, které studenti absolvují v průběhu učitelského studia, na obsahy školního kurikula. 4. TVAROVÁNÍ PROFESNÍ IDENTITY UČITELE ZEMĚPISU Sebereflektivní pilíř. Stát se kvalitním učitelem zeměpisu obnáší uvědomovat si vlastní profesní růst a ideál, ke kterému student učitelství i zkušenější vyučující směřuje. Profesní identita učitele zeměpisu bývá založena především na zvládnutí odborného obsahu geografie, znalosti závazného kurikula, pochopení oborové didaktiky a zkušenostech z praxe. Při studiu se studenti i žáci seznamují s oborem geografie, přičemž se současně setkávají se závaznými očekávanými výstupy v kurikulu, což geografický obsah zpřesňuje či vymezuje. Setkávání oboru, závazného kurikula, oborové didaktiky a praxe vytváří potenciálně konfliktní situace, které působí na studenty rozmanitě a každý ze studentů se s nimi vypořádá po svém. Při budování vlastní profesní identity by si učitel zeměpisu měl klást správné otázky, které jsou spojené s těmito situacemi a alespoň je mít částečně vyřešené před tím, než vstoupí do školní praxe. Student i žák by měl být veden k tomu, že se stále učí, rozvíjí, reflektuje, eventuálně ví, kam si jít pro informaci, když si s něčím neví rady. Předmětová provázanost: aplikace základních poznatků do obsahu jednotlivých předmětů zejména v rovině neustálé explicitní nebo implicitní orientace odborné přípravy na potřeby a realitu vykonávání profese učitele. 5. UČEBNÍ ÚLOHY ROZVÍJEJÍCÍ GEOGRAFICKÉ MYŠLENÍ Didaktický pilíř. V souladu se stanovenými cíli a způsoby hodnocení učitelé využívají a tvoří učební úlohy. Učební úlohy slouží především k tomu, aby si žáci a studenti osvojovali nebo procvičovali geografické učivo a dovednosti, které vyučující považují za důležité, případně aby vyučující zjistili, zda k osvojení učiva (dosažení výukových cílů) u žáků nebo studentů došlo. Učební úlohy mohu mít ústní nebo písemnou podobu, případně podobu digitálních aplikací či komplexních projektů (např. v terénu). Učební úlohy mohou tvořit jednak uzavřené otázky zaměřené na faktografické znalosti a jednak otevřené geografické otázky rozvíjející kritické myšlení, řešení problémů či kreativní práci se zdroji. Učební úlohy vyučující volí dle stanovených cílů, tedy dle toho, zda rozvíjí u žáků kognitivní, behaviorální, emotivní složku učení nebo klíčovou kompetenci, případně více věcí současně. Pro učitele geografie je při tvorbě učebních úloh přirozené využívat pestré didaktické prostředky (terén, digitální aplikace, data...) i formy (terénní výuka, práce s atlasy nebo geoinformačními technologiemi apod.). Předmětová provázanost: všechny odborné předměty na úrovni sylabů a v propracovaném systému učebních úloh, se kterými jsou studenti v průběhu geografických kurzů konfrontováni. Základy a rozšíření v pedagogice a oborové didaktice. 6. KRAJINA JAKO LABORATOŘ Oborový pilíř. Vše, co souvisí s geografickým viděním a vnímáním světa, souvisí s krajinou. Krajina nebo konkrétní krajinná jednotka představuje materiální podstatu životního prostředí člověka a ostatních organismů. Cílem studia učitelství geografie je, aby vyučující využívali krajinu jako laboratoř k tomu, aby naučili studenty a žáky vidět, jak je krajina využívána, přetvářena, obohacována či ochuzována a ohrožována tím, jak člověk v prostředí vykonává tři základní činnosti, pracuje, bydlí a odpočívá. Popřípadě naopak, jak člověk je krajinou ohrožován. Studenti a žáci jsou vedeni k vnímání prostorového průmětu činností člověka (prostor), tedy k tomu, jak se činnosti odehrávají v území na určitém místě nebo místech, a k časovému průběhu činností člověka (časo-prostorovost), tedy k tomu, že činnosti se odehrávají v určitou dobu a trvají určitou dobu. Práce v krajině je nedílnou součástí výuky geografie, protože vede k pochopení současného světa na základě získání zkušeností tzv. z první ruky. Proto výuka o krajině probíhá především přímo v terénu nebo je prezentována skrze pečlivě vybrané fotografie a videa míst, která nejsou běžně dostupná. Předmětová provázanost: tabulky, v nichž studenti zaznamenávají vztahy a souvislosti mezi obsahy jednotlivých geografických kurzů, aplikace ve všech oborových předmětech. 7. VIZUALIZACE PROSTOROVÝCH DAT Oborový pilíř. Geografie pracuje s prostorovými daty. Specifikem geografického vzdělávání je rozvoj mapových a geoinformačních dovedností, při kterých se uplatňuje práce s prostorovými daty. Tato data mohou mít různou formu a podobu. Nejčastěji se jedná o mapy, grafy, tabulky, fotografie, ale také o polohové souřadnice či výstupy z DPZ. Studenti i žáci by se měli v průběhu studia setkávat s celým cyklickým procesem rozvoje mapových, popř. geoinformačních dovedností, tj. od výběru mapy, přes čtení, analýzu, interpretaci až po její tvorbu, vizualizaci a sdílení. Proto vyučující by měli být schopni vhodně formulovat učební úlohy tak, aby prostřednictvím vizualizací prostorových dat u studentů a žáků rozvíjeli tyto dovednosti, jejich prostorové myšlení a porozumění jevům a procesům v prostoru. Ve výuce geografie jsou mapy (papírové, avšak mnohem častěji digitální) nejen neodmyslitelným didaktickým prostředkem, ale i vzdělávacím obsahem. Předmětová provázanost: aplikace ve všech oborových předmětech prostřednictvím důrazu na tvorbu map i v disciplínách pedagogicko-psychologického základu prostřednictvím důrazu na vizualizaci vzdělávacích obsahů. Teoretický i praktický základ v metodologii výzkumu, kartografii a GIS. 8. FORMOVÁNÍ GEOGRAFICKÉHO POHLEDU NA SVĚT Oborový pilíř. Geografie neusiluje pouze o zachycení objektivní reality, ale může být také relativní nebo relační v závislosti na interakcích prvků prostředí nebo aktérů vůči sobě navzájem. Cílem výuky geografie je formovat pohled studentů a žáků na svět tak, že realita kolem nás není tvořena jen objektivními jevy a procesy, ale je tvořena také subjektivně vnímaným procesem. Vyučující využívají při výuce předchozí zkušenosti, přesvědčení, hodnoty, významy a víru studentů a žáků nebo konkrétních komunit k tomu, aby se naučili vnímat i hodnotit místa a vše, co se v nich odehrává z různých úhlů pohledů. K formování pohledu na svět nestačí pouze studovat texty a obrázky v učebnici, ale je také nezbytné, aby studenti a žáci využívali různorodých metod poznání (pozorování, rozhovory, analýza informačních zdrojů aj.). Předmětová provázanost: aplikace ve všech odborných disciplínách prostřednictvím kladení geografických otázek, základy v pedagogice a oborové didaktice. 9. UŽITEČNÁ GEOGRAFIE Oborový pilíř. Užitečná geografie, v odborné komunitě nazývaná aplikovaná geografie, dokládá, jak její výsledky pozitivně zasahují do různých odvětví lidské činnosti. Vyučující ve výuce vytváří prostor k tomu, aby studenti a žáci pochopili geografii jako soubor integrovaných poznatků a dovedností, které jsou využitelné v každodenním životě běžného člověka. Ve školním prostředí se jako nejlepší cestou k demonstraci její prospěšnosti jeví řešení případových studií. Studenti a žáci mají možnost si uvědomit, nejen co umožňuje případová studie a jak se provádí, ale především její podstatný přínos, a to využití geografických poznatků a dovedností při rozhodování v běžném i profesním životě, při plánování v různých sférách, ale i při vysvětlení problémů, se kterými se člověk denně setkává. Jsou vedeni k tomu, aby k řešení případových studií volili vhodná geografická témata, na kterých mohou demonstrovat prostorovost. Předmětová provázanost: aplikace ve všech odborných disciplínách prostřednictvím důrazu na propojování geografických obsahů s každodenním životem žáků a studentů, aplikace ve všech oborových předmětech. 10. KLÍČOVÉ GEOGRAFICKÉ KONCEPTY Oborový pilíř. Základními stavebními kameny geografie jsou klíčové koncepty, které tvoří základní strukturu a opěrné body geografie a určují, čím se geografie zabývá. Vyučující se ve výuce orientují na porozumění klíčovým geografickým konceptům a jejich vzájemným vztahům, což vyžaduje důraz na rozvoj geografického myšlení, vidění a vnímání. Za klíčové geografické koncepty považujeme pojmy: místo a prostor, region, poloha, změna a vývoj, interakce, řádovost, rozmístění. Vyučující mohou doplňovat další klíčové koncepty v návaznosti na stanovené cíle výuky. Předmětová provázanost: tabulka základních geografických konceptů, aplikace ve všech oborových předmětech, základy v oborové didaktice. Otázky k jednotlivým pilířům Co od žáků očekáváte? Jaké oblasti zájmu? Jak se to bude projevovat? Obsah obrázku text Popis byl vytvořen automaticky Co budete vyučovat dříve a co později? V jakém kontinuu? Obsah obrázku černá, interiér, mobilní telefon, obrázek Popis byl vytvořen automaticky Jaké OV budete naplňovat? K jakým klíčovým kompetencím? Jaká témata a otázky budou pro Vás obtížná? Čeho se nechcete vzdát? O jaké učební úlohy jde? Úloha ověřovací, učební, zkušební? Obsah obrázku text Popis byl vytvořen automaticky Kde téma můžeme vidět v krajině? Jaké interakce? Jaká data k tématu nalezneme, jaké nonverbální prvky? Jak je můžeme sami vizualizovat? Jak se to projeví ve vnímání prostoru? Jak se projevuje to, co se už o geografii dozvěděli? Jak lze poznatky z tématu využít, a kde v životě? Jaké klíčoví koncepty téma rozvíjí?