1
MASARYKOVA UNIVERZITA
Pedagogická fakulta
Katedra sociální pedagogiky
Praxe asistenta pedagoga ve školním prostředí
Deník z praxe
Vypracoval/a: Radka Večeřová, DiS.
UČO: 541907
Obor: Studium pro asistenty pedagoga
Podzimní semestr roku 2022
2
Úvod
Praxi budu vykonávat na církevní základní škole Filipka, kde přesný název je Škola
příběhem – církevní základní škola, se sídlem v Brně – Židenicích na ulici
Filipínského 300/1. Školu jsem si vybrala, protože je to taková alternativní škola,
odlišná od hlavního proudu a chtěla jsem se podívat, jak to funguje jinde než v běžné
základní škole, kterou znám od svých dětí nebo ze svého dětství a také jsem na ni
slyšela pozitivní ohlasy od rodičů žáků, kteří ji navštěvují.
Charakteristika školy
Zřizovatelem školy je Českobratrská církev evangelická, škola je tedy založena na
křesťanských principech, ale otevřená je všem dětem bez rozdílu vyznání. Jednou
týdně vypráví dětem pan kaplan biblické příběhy, slaví zde církevní svátky a čtyřikrát
ročně se účastní společných bohoslužeb. Je to menší škola s rodinnou atmosférou
a respektujícím přístupem a v současnosti ji navštěvuje kolem 130 dětí. Škola funguje
od školního roku 2019/2020 a nyní je zde zatím sedm ročníků, ale postupem času to
bude úplná devítiletá škola. Ve škole mohou žáci využívat ranní i odpolední družinu,
jsou zde zajištěny obědy a dále škola nabízí velké množství volnočasových aktivit,
zejména kroužků. Velký důraz je zde kladen na úzkou spolupráci s rodinou při
vzdělávání a výchově dětí, zejména pak formou tripartity – setkání dítě – rodič –
- učitel.
Na této škole se platí školné, které je však stanoveno v minimální výši nutné pro
provoz v pronajaté budově, poskytují se zde slevy pro sourozence žáků a pro potřebné
je možno využít pomoc při financování z Nadačního fondu Filipka. Škola získává
prostředky také z celé řady projektů jak z EU, z Magistrátu města Brna, tak od
místních organizací týkajících se podpory vzdělávání, rodiny, spolupráce s rodiči
žáků, s veřejností, osobnostně profesního rozvoje pedagogů, rozvoje ICT a dále pak
třeba podporu Nadace partnerství z grantu Zelené oázy na proměnu školního dvora
z parkoviště na zahradu.
Co se týče výuky, na prvním stupni se zde pracuje v programu Začít spolu, kde se
klade důraz na integrovanou tematickou výuku, vyučuje se v tematických měsíčních
blocích a téma je vždy společné pro celý první stupeň. Využívá se zde metody učení
příběhem a dále pak konstruktivistické pojetí výuky, kde dítě vychází z poznání
skutečnosti, nad svými poznatky přemýšlí, organizuje je, prohlubuje, obohacuje
a rozvíjí. Často se to děje ve skupině – učení tedy vyžaduje interakci, kooperaci
a diskuzi. Podporují zde kritické myšlení, čtenářskou gramotnost, rozvoj logického
myšlení a matematickou gramotnost – v nižších ročnících se využívá Hejného metoda
výuky matematiky. Jeden den v týdnu se děti učí mimo školu, tzv. mimoden, nejčastěji
v přírodě, ale také na exkurzích a kulturních akcích. Přibližně každý pátý týden je
3
organizován společný program pro celý první stupeň. Součástí vyučování na prvním
stupni je dramatická a etická výchova, školní pěvecký sbor, výtvarné projekty, práce
se dřevem a na zahradě, sport a hry.
Z hlediska režimu dne mě zaujalo, že zde nezvoní, nevyučuje se zde ani v klasických
45 minutových vyučovacích hodinách, ale v jednotlivých blocích. Ráno se začíná
ranním kruhem, pak následuje první vyučovací blok (řízená společná činnost), v deset
hodin je vždy velká přestávka, kdy v podstatě celá škola jde na školní dvůr, kde
společně svačí, povídají si, setkají se např. se svými sourozenci, kamarády z jiných
ročníků, mohou zde hrát ping pong, různé míčové hry, maxi šachy, jsou zde
i houpačky a pískoviště. Po přestávce je druhý vyučovací blok (samostatná nebo
skupinová práce v centrech aktivit), obědová přestávka a eventuelně třetí vyučovací
blok (výchovné předměty). Vyučování je denně zakončeno hodnotícím kruhem.
Hodnocení žáků je na Filipce slovní, využívá se také sebehodnocení a vzájemné
hodnocení žáků. Důraz je kladen na všestranné hodnocení žáka. Každý žák má své
portfolio a hodnotící slohu, jež jsou podkladem pro tripartity, které se konají 3x ročně.
Rodiče jsou dále informováni prostřednictvím systému EduPage, včetně elektronické
žákovské knížky.
Charakteristika žáků
Škola má první i druhý stupeň, přičemž na druhém stupni je zatím jen 6. a 7. třída,
vzhledem ke vzniku školy v nedávné době. Ze začátku zde byly smíšené třídy, ale jak
se kapacita školy naplnila, už je každý ročník zvlášť. V každém ročníku je pouze jedna
třída s menším počtem dětí, na jednoho pedagoga je zde maximálně 14 dětí.
V některých třídách jsou soustavně nebo v jiných třídách jen na některé bloky i dva
pedagogové, tzv. tandemová (párová) výuka a v každé třídě je minimálně jeden
asistent pedagoga. Škola zajišťuje v hojné míře také vzdělávání žáků se speciálními
vzdělávacími potřebami a snaží se o co nejvyšší individualizaci přístupu ke každému
žákovi ve výuce. V rámci podpůrných opatření škola poskytuje skupinovou či
individuální intervenci ve formě předmětu speciální pedagogické péče (PSPP) – rozvoj
pozornosti, koncentrace, sluchové a zrakové percepce, grafomotoriky, paměti, nápravu
logopedických obtíží nebo pedagogické intervence (PI) – procvičování učiva
a doučování žáků, kteří potřebují individuální přístup v dané problematice. Důležité je
zde využívání názorných a didaktických pomůcek, poskytování dostatku času na
řešení úloh, vstřícné a podporující prostředí. S příchodem uprchlíků z Ukrajiny, kteří
přišli v souvislosti s válečným konfliktem na Ukrajině, Filipka přijala několik dětí,
které se začleňují ve třídách, mají zde zajištěnou výuku českého jazyka v rámci školy
– např. ze standardního bloku českého jazyka odchází na výuku češtiny.
4
Náslechy (10 h)
Nejprve mě paní ředitelka seznámila se školou, s organizací výuky a se strukturou
žáků ve škole, zejména pak se žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. Dále jsem
náslechy strávila jeden den u druháčků a jeden den u sedmáků, kde jsem se
seznamovala s prostředím a sledovala práci asistentky pedagoga dané třídy a následně
už jsem se zapojila do pomoci dětem při plnění samostatných úkolů. U druháčků jsem
byla první den mého působení na škole a viděla jsem matematiku, češtinu
a dramatickou výchovu a potom jsem tam byla i další dny, takže třídu popíši
v odstavci Průběh praxe.
U sedmáků jsem byla sice až ke konci praxe, ale chtěla jsem se podívat také na práci
asistenta pedagoga na druhém stupni a toho času už na to byl prostor, protože původně
nemocní pedagogové a asistenti už byli v plném stavu. Jenom v rychlosti popíši
strukturu třídy. V této třídě byl jeden chlapec s parézou prstu pravé ruky, který je
přeučený na levou ruku, kde testy za něj píše paní asistentka a on jí to diktuje. V brzké
době má mít ale schválený počítač, tak bude využívat ten. Jinak ještě potřebuje dohled,
aby pracoval. Další hoch je s mateřským jazykem angličtinou a co mě zaujalo, ve třídě
má na pomoc polepené věci anglickými a českými popisy, během mé přítomnosti
chyběl. Dále je zde jedno děvče s poruchami pozornosti a pak naopak dva velmi
nadaní hoši. Asistentka pedagoga dostává od paní učitelky předem přípravu a pak
obchází a pomáhá všem žákům, spolu s paní učitelkou.
Průběh praxe (30 h)
Svou praxi jsem vykonávala ve více ročnících, neboť v té době byla na škole vysoká
nemocnost z řad učitelek i asistentek pedagoga a zastupovala jsem, kde bylo třeba. Ve
škole byli rádi, že jsem jim pomohla vykrýt chybějící personál a já jsem viděla, že ta
moje praxe má skutečný význam pro obě strany. Jako další pozitivum vidím to, že
jsem měla možnost poznat odlišnosti práce asistentky pedagoga v různých třídách.
1. den (5,5 h)
Paní ředitelka mě uvedla do 2. třídy, kde jsme ráno začali společným kruhem na
koberci – přivítání, aktuality, povídání o víkendu. Dále paní učitelka i děti přinesly
různé knihy o městech a krátce o nich popovídaly a nechaly kolovat v kruhu na
prohlédnutí. O městech proto, že měsíční téma na celém prvním stupni bylo „Město
a dopravní výchova“. V této třídě, kde je celkem 17 dětí (z toho 1 chlapec je na rok
v Kanadě) jsou 2 chlapci s ADHD, jedna holčička hůře slyšící a pak holčička Ela (9
let), která má dětskou mozkovou obrnu a s tím související významné poruchy
hybnosti, grafomotoriky a řeči. A právě Elu jsem měla na starosti já. Ela má na škole
další dva sourozence. Je velice milá, usměvavá a v kolektivu oblíbená, děti se o ni
5
starají, pomáhají jí. Nejprve jsme byly s Elou společně v kruhu na koberci s ostatními
dětmi – Ela může komunikovat prostřednictvím speciálního tabletu, který za ni mluví,
co si připraví – např. o víkendu si nachystá nějaké téma, povídání o víkendu a to pak
spolužákům odprezentuje. Paní učitelka mi dala materiály a pomůcky pro Elu
a seznámila mě s tím, co by měla dělat a jak s ní pracovat. My jsme si s Elou odsedly
úplně bokem od ostatních dětí, protože práce s ní je specifická, pracuje s naprosto
jinými učebnicemi a pomůckami než zbytek třídy. V této třídě se tedy paní asistentka
věnuje zejména Ele.
V prvním bloku jsme měly matematiku, kde jsem jí byla na kopírce zvětšit pracovní
listy z učebnice Matematika I pro ZŠ speciální, aby se jí lépe pracovalo vzhledem
k poruše grafomotoriky. Věnovaly jsme se jednoduchým cvičením v oboru do 5 –
- malování odpovídajícího počtu teček k číslu, doplňování číselných řad vzestupně
i sestupně. Při práci jsme používaly dřevěné didaktické počítadlo, kde jsou dřevěné
destičky s číslicemi, dřevěné destičky s tečkami a k tomu vždy ještě odpovídající počet
kroužků na kolíku u konkrétního čísla (viz kapitola Přílohy, obrázek č. 1). To jsme
používaly také ke komunikaci, kde mi na otázku, jaké číslo bude následovat v řadě,
Ela ukázala dřevěnou destičku s odpovídajícím číslem nebo to ukázala na prstech.
Měla jsem možnost nabídnout jí vždy několik cvičení na výběr, aby si mohla vybrat,
co ji zaujme, co se jí líbí a to jsme dělaly. Jako odměnu za splněné cvičení si mohla
dát do pracovního sešitu razítka, z čehož měla vždy velkou radost.
Po matematice následovala hodina angličtiny, kde jsou děti rozděleny na dvě skupiny,
takže polovina jich odešla do jiné učebny a zůstalo 8 dětí včetně Ely, která v angličtině
pracuje na koberci v kruhu společně s ostatními dětmi. Učily se nová slovíčka pouze
ústně a pomocí obrázků a práce s nimi – řazení, seskupování. Opakování pak bylo
přizpůsobeno tak, aby se mohla zapojit i Ela – paní učitelka řekla anglicky slovíčko
a děti plácaly plácačkami na mouchy na obrázek, který zobrazoval dané slovíčko. Dále
dostaly pracovní listy s obrázky a slovíčky na vystřihnutí a nalepení do sešitu, tak jsem
Ele pomáhala se stříháním a lepením.
Po prvním bloku je velká přestávka, kde chodí všichni žáci, učitelé a asistenti na
školní dvůr svačit. Pomáhala jsem Ele s oblékáním a obouváním na ven a nesla jsem jí
svačinu, aby se mohla lépe pohybovat.
V druhém bloku byl český jazyk, kde jsme s Elou zase pracovaly odděleně od
ostatních, dle instrukcí paní učitelky. Nejprve jsme prováděly grafomotorická cvičení
na uvolnění ruky a ramenního kloubu a opakovaly psaní písmene A. Dále jsme se
věnovaly nácviku čtení, kde jsme používaly učebnici Živá abeceda - Čteme a píšeme
s Agátou a dále čtení na kartičkách – kartičky se slabikami a obrázky. Skládaly jsme
k sobě a četly – jednalo se o slabiky se souhláskami S, M, L, kde Ela se tyto už známé
slabiky snažila vyslovovat a dařilo se jí to. Potom jsme pro zpestření s těmito
kartičkami hrály pexeso.
6
Přestávky jsem trávila s dětmi, kde většinou chtěly se mnou hrát nějaké hry - mají na
chodbě celou škálu her a hraček na půjčení (nejoblíbenější bylo Mikádo) nebo si
povídat.
Po hodině českého jazyka jsme šly s dětmi na oběd, kde jsem také pomáhala jak už
s naléváním polévky, přinesením jídla Ele, tak s dozorem a následným odvedením zpět
do třídy.
Po obědě jsem místo paní učitelky četla dětem z knihy s romskou tematikou „Lenoši
a rváči z Kloboukova“ (viz kapitola Přílohy, obrázek č. 2), kterou zrovna začali číst na
pokračování.
Ten první den, jsem vzhledem k nedostatku personálu ještě v mezičase mezi koncem
vyučování a tím, než začne družina, hlídala děti v první třídě, kde jsem musela rychle
proniknout do systému odchodů ze školy domů a zaznamenávání, protože některé děti
si už mezitím vyzvedávali rodiče.
2. den (6 h)
Druhý den jsem vzhledem k organizačním a personálním důvodům byla přidělena do
5. třídy, kde je 14 dětí. Je zde více nějakým způsobem znevýhodněných dětí: Ema (10
let) – poruchy pozornosti, Verunka (10 let) - poruchy pozornosti, dyslexie,
hyperaktivita, Tobík (10let) – poruchy pozornosti, dyslexie, dysgrafie, hyperaktivita,
Vavro (11 let) – poruchy pozornosti, hyperaktivita, deprese, Viki (10let) – dětská
mozková obrna – narušená hybnost - chůze + grafomotorika, Sofie (10 let) a Saša
(11let) – dvě ukrajinské děti, které mají ještě problémy s češtinou. Naopak jsou zde dle
testů, které na škole proběhly, dva extrémně nadaní žáci Jael (10let) a Vendelín (10
let).
Den jsme začali společným kruhem na koberci, kde jsme se přivítali, vyřešila se
aktuální témata, hodnocení práce dětí z předchozího dne a já jsem se dětem
představila.
První hodinu byla matematika – učí se matematiku dle Hejného, kde díky této metodě
zvládnou učivo 7. třídy – rovnice pomocí vah. Děti nejprve pracovaly společně
v kruhu na koberci a pak dostaly samostatnou práci. S paní učitelkou jsme je
obcházely a případně když nevěděly, tak jsme se je snažily jen navést („lehce
ťuknout“) na cestu řešení, protože se děti učí samostatnosti.
Druhou hodinu byla angličtina – začaly probírat nové téma přítomný čas prostý
a průběhový, nejprve poslech a vyvození pravidla. Dále se věnovaly popisu obrázku
s použitím nové gramatiky a cvičením v učebnici. Obcházela jsem děti a případně, že
si někdo nestihl něco zaznamenat nebo opravit ve cvičení, pomáhala jsem jim doplnit.
Následovala velká svačinová přestávka, kde paní učitelka potřebovala ještě něco
připravit do výuky, takže jsem šla s dětmi na dvůr já. Povídaly jsme si, děti mi ukázaly
7
svůj „koutek“ na dvoře, který si zvelebují. Dva hoši šli hrát ping-pong, tak jsem se šla
podívat, jak jim to jde.
Po přestávce byl předmět, který se jmenuje Centra aktivit, děti se rozdělí losováním do
tří skupin – centrum bádání, centrum český jazyk a centrum matematika, kde každý
má určitou funkci – manažer, tišitel, mluvčí, časoměřič. Děti dostanou krabici, kde
mají zadání a potřebné věci k plnění úkolů. Všechny tři aktivity mají společné téma –
- to bylo daný měsíc „Město a dopravní výchova“. Já jsem dostala na starost centrum
matematiky, kde dílčí téma byla výbava kola. Děti si nejprve přečetly zadání a musely
roztřídit kartičky na povinnou a nepovinnou výbavu kola, přičemž jsem jim pomáhala,
když nevěděly. Dále pak na chodbě byly rozmístěny jednotlivé úkoly – vždy ke každé
části výbavy byl úkol a nejprve měly plnit úkoly týkající se povinné výbavy a pak ti
rychlejší i nepovinné výbavy. Vždy bylo třeba něco vypočítat, seřadit města podle
počtu obyvatel, určit souřadnice míst na mapě, vyčíst z grafu nějaký údaj atd. Já jsem
dětem kontrolovala správnost a v případě, že to bylo správně, tak jsem jim
v pracovním listu na obrázku kola zakroužkovala symbol dané výbavy, u které splnily
úkol. V případě, že si nevěděly rady, tak jsem je zase jen tak zlehka „ťukla“ nebo když
nemohly na chodbě najít nějaký úkol, který jim ještě chyběl, pomohla jsem je
nasměrovat. Jakmile se určený čas na tuto aktivitu chýlil ke konci, šly děti zpracovat
do třídy protokol hodnocení aktivity a sebehodnocení a následovala také závěrečná
diskuze v kruhu na koberci.
Pak jsem děti doprovodila na oběd, kde jsem byla jen jako dozor a vrátily jsme se zpět
do třídy.
Následoval český jazyk, kde jsme nejprve hráli hru kontakt, z čehož vyplynulo slovo
„továrna“ (souvisí s hlavním tématem město). Na to jsme navázali prací s úryvkem
z knihy Karlík a továrna na čokoládu. Děti dostaly pracovní listy, kde měly podle
obrázku popsat jednu z hlavních postav Willyho Wonku a napsat jaké má vlastnosti.
Zde jsem pomáhala Sašovi (11 let) s češtinou a vyjádřením. Pak se věnovaly
samostatnému čtení textu a vyznačovaly v textu jeho vlastnosti a pasáže týkající se
jeho vzhledu. Zde jsem pomáhala s vysvětlením úkolu Emě (10 let) a Sofii (10 let)
a prosily mě pak také o kontrolu, jestli to mají dobře.
3. den (6 h)
Třetí den jsem se vrátila zase zpět do 2. třídy a pracovala s Elou (9 let) obdobně jako
1. den. První hodinu byla čeština, kde jsme nejprve v pracovních listech dělaly
grafomotorická cvičení na uvolnění ruky, ramenního kloubu a nácvik lehkého posunu
ruky po papíře. Dále jsme začaly s nácvikem psaní písmene L a slabik s písmenem L
v Živé abecedě, tomu jsme se věnovaly chvíli, abychom aktivity prostřídaly, protože
pro Elu je to fyzicky náročné. Takže jsme se věnovaly čtení slabik s písmenem L
a dále jsme pak vytleskávaly slova – vytleskávala jsem zároveň s Elou potom jsme
ukazovaly počty slabik na prstech a vyznačovaly pod slova nakreslením teček. Pro
8
zpestření jsme používaly ještě pracovní sešit Poznáváme abecedu, kde se vybarvením
znaků v duálních obrázcích objeví v jednom obrázku písmeno a v druhém věc
začínající na to dané písmeno. Potom ještě Ela vyhledávala a vyznačovala vybarvením
písmeno L v Živé abecedě v řadě různých písmen. U všech těchto činností vyžadovala
plné vedení z mé strany.
Potom začal výukový blok matematiky, kde jsme s Elou opět pracovaly samostatně
bokem od zbytku třídy. Na začátku hodiny jsme si zase rozcvičily ručičku
grafomotorickým cvičením, protože jsme se měly věnovat trénování psaní číslice 5.
Nejprve jsme obtáhly prstem natištěnou velkou pětku, nejprve já a potom Ela,
abychom si ukázaly jak se to píše. Potom ji Ela několikrát obtáhla tužkou a daly jsme
se do tréninku psaní číslice 5. Elince se někdy povedla úplně dokonalá pětka a někdy
zase naopak vůbec. Abychom si to nudné psaní pětky pořád dokola něčím zpestřily,
vymyslela jsem pro ni takovou hru, že se nebudu dívat a ona zkusí napsat tu nejhezčí
pětku, kterou dokáže. Fungovalo to perfektně, Elu to velmi zaujalo a už jsem se
nesměla při psaní dívat :-). Šlo jí to hezky a dělalo jí radost, že mě může překvapit, jak
se jí to povedlo. Z mé překvapené a nadšené reakce byla upřímně veselá a šťastná.
Následovala velká přestávka, kde jsem zase děti doprovázela na školní dvůr
a pomáhala Ele s oblékáním a obouváním, vzala jsem jí svačinu a pití a dohlížela na
její bezpečný pohyb mezi spoustou dětí, které šly také na dvůr a dávala jsem pozor
zejména na schodech.
Po přestávce byla ještě matematika a my jsme s Elou pokračovaly v číselných řadách
v oboru do 5, kde jsme doplňovaly chybějící čísla v řadě do obrázků (např. řada
kyblíků a na kyblíku bylo číslo nebo nebylo a měly jsme ho doplnit). Komunikovaly
jsme spolu zase prostřednictvím ukazování čísel na prstech ruky nebo pomocí kartiček
s obrázky, kde bylo pomocí prstů na ruce vyjádřeno číslo (viz kapitola Přílohy,
obrázek č. 3) a nebo pomocí dřevěných destiček s číslicemi.
Tento den měly děti ještě tělesnou výchovu, na kterou mají jinou paní učitelku než
třídní a chodí se do budovy místní sokolovny, vzdálené asi 500 metrů od školy.
Společnými silami jsme dohlédly na to, aby se děti oblékly, obuly, vzaly si tělocvik
a pití a já jsem pomáhala Ele s oblékáním a obouváním. Přestože je to docela blízko,
s Elou jsme ostatní moc nestíhaly a jistily jsme děti na konci zástupu. V šatně jsem
pomohla Ele převléknout a přezout a šly jsme do tělocvičny, která byla po dlouhých
schodech dolů, takže jsem Elinku jistila, aby nespadla, protože její chůze je opravdu
velmi nejistá a taková trhavá. V tělocviku proběhla krátká rozcvička, kde jsem cvičila
s dětmi. Pak hrály děti na honěnou, při které děti měly běhat jen po barevných čarách
v tělocvičně, Ela chtěla abych běhala s ní, tak jsem běhala a hlavně jsem přitom
dohlížela na její bezpečnost při pohybu, nebo aby se s někým nesrazila. Potom hrály
děti pohybovou hru Hlemýždí závody, kde jsem pomáhala družstvu, které mělo Elu
s koordinací celé hry. Družstvo mělo o jednoho člena navíc oproti ostatním a tím bylo
zohledněno Elinčino znevýhodnění. Hodina skončila, pomohla jsem Ele opět převléci
9
a obout, ještě jsem pomáhala jiným děvčatům nasadit hodinky atd. Na pomoc
s odvodem dětí zpět do školy mi přišla paní vychovatelka z družiny, protože paní
učitelka zůstávala na tělocvik s další třídou. Já jsem děti spočítala, utvořily jsme
dvojice a vyrazily do školy. Po cestě jsem ještě řešila tekoucí pití jednoho chlapce,
který od toho měl mokrý celý vak s tělocvikem i rifle.
Hned jak jsme dorazily do školy, děti se přezuly, svlékly bundy, uložily tělocviky – já
jsem opět pomáhala s přezouváním a převlékáním Ele. Děti si šly umýt ruce, já jsem
doprovodila na toaletu Elu a šly jsme na oběd. Nalévala jsem dětem polévku a Ele
jsem pak šla pro druhý chod.
Myslím si, že tento den, jelikož to byl navíc pátek, už toho bylo na Elinku až dost, a že
už musela být hodně unavená. Rovnou z oběda ji vyzvedávala maminka.
4. den (6 h)
Čtvrtý den jsem strávila ve 3. třídě, kde jejich paní asistentka šla suplovat chybějící
paní asistentku do vedlejší 4. třídy, neboť ta třída je hodně náročná (významně
znevýhodněné děti i s psychickými obtížemi) a byl by problém, kdybych tam přišla já,
jako nová tvář. Ve 3. třídě jsou standardně dva pedagogové – jedna hlavní paní
učitelka a jeden pedagog, který má na starosti chlapce Daniila (10 let) původem
z Ukrajiny a jedna asistentka pedagoga. Dětí je zde 15 a 10 z nich má nějaké
znevýhodnění. Tuto třídu navštěvuje i Anika (9let), dvojče Ely z 2. třídy, která je
dyslektička a dysortografička, stejně tak to má i Olda (8 let). Isabela (8 let) má tělesné
znevýhodnění a s tím související obtíže při zvládnutí učiva. Tereza (8 let) má
motorické obtíže a poruchy učení v psychomotorických oblastech. Denisa (8 let) má
poruchy chování a poruchy učení. Jinak 3 další děti obtížně respektují dospělé osoby
a každý den proto dostávají hodnocení svého chování. Naopak zase Jan (8 let) je velmi
nadaný žák a potřebuje zadávat nadstandardní úkoly.
V této třídě jsem pomáhala všem žákům, zejména samozřejmě těm znevýhodněným,
konkrétně Isabele, Anice, Denise a Tereze. Při samostatné práci jak v matematice tak
v bloku Centra aktivit jsme je s paní učitelkou obcházely a když si něčím nevěděly
rady, pomáhaly jsme je nejprve jen navést na správnou cestu, protože se děti učí
samostatnosti. Pokud to nestačilo, vysvětlovaly jsme podrobně konkrétní příklad nebo
úkol. Konkrétně třeba v Centrech aktivit skupina, která měla centrum bádání s úkoly
týkající se města Prahy dostaly v jednom úkolu zadané názvy městských částí a měly
určit slovo nadřazené, tedy městské části. Názvy většinou dětem nic neříkaly, tak jsem
se jim snažila pomoci tak, že jsem to přenesla na město Brno a řekla jsem jim několik
názvů brněnských městských částí a chtěla po nich slovo nadřazené.
Následoval oběd, kde jsem dětem nalévala polévku, pomáhala s dozorem a následně
čekala až dojí ti poslední a odvedla je do třídy.
10
Po obědě zbývala chvíle času než začala družina, kterou děti vyplňují samostatným
čtením. Jen Daniil chtěl hrát hry a pedagog, který s ním pracuje, šel zrovna na oběd,
tak jsem se mu věnovala já a šla jsem s ním na chodbu hrát hry, abychom nerušili
ostatní. Vybral si Mikádo, tak jsme hráli dvě kola a i když jsme trochu naráželi na
jazykovou bariéru, bylo to v pohodě a Daniil byl v klidu, spokojený a veselý. Píši to
proto, že práce s tímto žákem je velmi složitá, má neurologické obtíže, poruchy
chování, je agresívní, evidentně má prozatím neznámou psychiatrickou diagnózu,
která je toho času v šetření. Chlapec je nadaný, ale nemotivovaný, s nízkou
práceschopností a znevýhodněný i tím, že se jedná o ukrajinského žáka s částečnou
jazykovou bariérou.
5. den (6 h)
Pátý den jsem se vrátila do 5. třídy, kde stále chyběla paní asistentka pedagoga. Ráno
jsme začaly opět úvodním kruhem na koberci, kde paní učitelka přinesla v rámci
aktuálního tématu „Město a dopravní výchova“ různé publikace o Brně a bavily jsme
se s dětmi také o aktualitách v Brně. Narazily jsme na téma, že DPMB koupil novou
tramvaj pro trasu do Univerzitního kampusu Bohunice a děti se ptaly, proč má na obou
koncích kabiny pro řidiče, tak jsem jim to vysvětlovala a říkala jsem jim, na kterých
konečných stanicích se to využívá a uvedla jsem příklady, kde se naopak tramvaj otáčí
ve smyčce. Věnovaly jsme tomu čas, protože výuka na této škole je zaměřena na
praktické věci a přirozené poznání.
První hodinu byla čeština a hlavním tématem hodiny byla přídavná jména. Každý žák
dostal papír s podstatným jménem, na který měl zapsat přídavné jméno vhodné k tomu
danému podstatnému jménu a poslat dál sousedovi a ten zase připsal jiné podstatné
jméno, až se všichni vystřídali. Můj úkol při této činnosti byl předávat papíry
z jednoho konce řady na druhý (mají lavice uspořádané do tvaru písmene U)
a v případě, že někdo byl ztracený a nenapadalo ho žádné slovo (hlavně ke konci, když
už tam těch přídavných jmen bylo hodně a neměly se opakovat), tak jsem dětem
pomáhala nasměrovat na nějaké vhodné slovo. Po skončení této aktivity se s těmito
přídavnými jmény dále pracovalo.
Další hodinu byla matematika, kde nejprve pracovali všichni společně a zapisovali
příklady na tabuli. Potom děti pracovaly samostatně a my jsme je s paní učitelkou
obcházely.
Následovala velká svačinová přestávka na školním dvoře, kam jsem šla s dětmi a paní
učitelka mezitím připravovala úkoly na následující výukový blok Centra aktivit. Na
dvoře jsem řešila s Vavrem (11let) spadlou svačinu do písku, neboť došlo i na slzy.
Po přestávce se děti rozlosovaly na jednotlivá centra. V centru matematiky děti měly
vytvořit plán města – nejprve se měly zamyslet a naplánovat si, co by ve městě mělo
být a zejména co by určitě nemělo chybět. K dispozici dostaly čtvercovou síť na papíře
A0, na kterou lepily vystříhané objekty z papíru, přemýšlely i o velikosti objektů
11
a menší spory byly i o tom, co je důležitější. Já jsem se věnovala nejvíce tomuto centru
a děti – Tobík, Vavro, Sofie a Maty se se mnou radily, třeba jak některé objekty
vyrobit nebo jak vypadá logo McDonald's, co jak může nebo nemůže být, co je
důležitější ve městě. Na závěr zapsaly do protokolu, co udělaly a co je potřeba dodělat,
aby další skupiny v tom mohly následující dny pokračovat.
Další hodinu byla angličtina, kde jsme se nejprve věnovali kontrole úkolů. Pomáhala
jsem Sofii (10 let) doplnit chybějící nebo opravit chybné věty a trochu dovysvětlit
gramatiku. Dále děti procvičovaly přítomný čas prostý a průběhový v konverzaci a ve
cvičeních. Pomáhala jsem jim tvořit a opravovat rozhovory, které měly provádět
nejprve samostatně ve dvojicích. Viky (10let) odešel v tomto čase na hodinu se
speciální pedagožkou, kde se zaměřují zejména čtenářskou gramotnost, porozumění
textu. Co se týče psaní, Viky píše tiskacím písmem a učí se psát na PC.
Pak jsme šli společně na oběd.
Po obědě měli Veronika (10 let), Tobík (10let) a Vavro (11 let) hodinu se speciální
pedagožkou. Ostatní děti si před odchodem domů nebo do družiny ve třídě četly nebo
hrály kolektivní hry.
6. den (6 h)
Stejně jako předchozí den jsem byla v 5. třídě. První hodinu byla matematika, druhou
angličtina, kde jsem pracovala obdobně jako předchozí den. Po svačinové přestávce na
dvoře následovala Centra aktivit, která jsem procházela všechny. Centrum bádání se
věnovalo bankám, bankovkám a jejich ochranným prvkům, osobnostech na nich
a pojmům z bankovnictví, které se měly přiřazovat k popisu s vysvětlením. V případě,
že si děti nevěděly rady, pomáhala jsem je nasměrovat. V centru psaní měly děti za
úkol napsat si přípravu na povídáních o svých koníčcích pro prvňáčky. Tady jsem
hodně pomáhala Vikymu (10let), který nevěděl co má psát, tak jsem se ho snažila
navést, že když je jeho koníček plavání, tak ať to rozvede kam chodí plavat, jak často,
kolik let se koníčku věnuje, jestli potřebuje nějaké speciální vybavení apod. Hodně
podobně jsem pomáhala i Sašovi (11 let), který občas nevěděl, jak něco vyjádřit česky.
Pak šly děti na oběd a po obědě byl český jazyk a tento den byla ta hodina věnována
čteníčkům - čtenářské deníky. Děti čtou, co chtějí a musím říct, že čtou opravdu
hodně, že to bych v dnešní době ani nečekala. Nosí si svoje knihy (mnohdy k mému
údivu hodně tlusté) z domu, případně mají i ve třídách a na chodbě knihovničky
s knihami a časopisy a o přestávkách nebo v čase k tomu určeném si čtou. Čteníčky
děti prezentovaly v kruhu na koberci, každý přinesl konkrétní knihu, o které mluvil,
nechal ji kolovat, aby si ji ostatní mohli prohlédnout, kdyby je třeba zaujala. Mě
některé ty knihy také zaujaly a poznačila jsem si jejich názvy, abych je mohla ukázat
a doporučit svému synovi. Děti o knize vyprávěly a jako podklad měly svůj čteníček.
Zodpovídaly také dotazy ostatních spolužáků, případně když někdo tu knihu také četl,
tak přidal nějaký svůj postřeh.
12
Poslední hodinu byla dramatická výchova, tu vyučuje jiná paní učitelka než třídní. Než
se sešli všichni z oběda, paní učitelka, řekla, že půjdeme ven a jestli bych mohla
dohlédnout, aby se děti nachystaly a počkaly ve vestibulu. Děti jsem spočítala a jak
byly všichni pohromadě, paní učitelka nás seznámila s tím, že je dnes Den stromů
a proto půjdeme ven před školu, kde je na ulici stromořadí a tam si řekneme, co dál.
Když jsme byli na místě, dozvěděli jsme se, co budeme dělat. Všechny děti i já jsme
dostaly kousek vyrobené domácí přírodní modelovací hmoty a měly jsme si vybrat
strom, buď každý svůj nebo více dětí dohromady jeden strom. Já jsem se přidala do
skupinky k Vikymu a Tobíkovi. Z modelovací hmoty jsme měli vymodelovat obličej
pro strom, případně ho čímkoli přizdobit (kamínky, květiny, listy, tráva apod.) a ještě
na papírek napsat a přivázat na strom provázkem vzkaz s přáním pro strom, respektive
pro stromy obecně. Pak jsme všichni společně procházeli všechny stromy
a prezentovali, co jsme vytvořili a proč a jaké přání jsme stromům napsali. Docházelo
i na konfrontace. Tato aktivita proběhla napříč celou školou, takže v okolních ulicích
byly všude vyzdobené stromy. Velmi se mi to líbilo a odpoledne jsem o tom říkala
svým dětem, které to zaujalo a šly jsme se tam procházkou podívat. Pro představu
přikládám v Přílohách obrázek č. 4 půjčený z webu školy, protože mě tehdy nenapadlo
si vyfotit ta naše konkrétní díla.
Závěr
Vykonanou praxi asistentky pedagoga hodnotím pozitivně a myslím si, že je velmi
prospěšná. Není sice až tak dlouhá, ale myslím si, že už za tuto dobu člověk pozná,
jestli je to opravdu práce pro něj a zda jej tato profese bude bavit a naplňovat.
Z prvních dojmů na škole jsem byla sice rozpačitá, chvíli jsem čekala na paní ředitelku
a to ráno na chodbě mi přišlo trochu chaotické. Ale hned jak jsem se zapojila, pronikla
do systému a poznala jak to tam funguje, všechno mi začalo do sebe zapadávat a dávat
smysl a byla jsem nadšená. Musím říct, že mě na škole všichni perfektně přijali, a to
jak vedení, učitelé i ostatní pracovníci školy a samozřejmě také děti. Nevím, jestli to
bylo tím, že jsem tam byla nová tvář, ale hlavně děvčata se na mě hodně upínala
a vždycky mě navštěvovala o přestávkách, když jsem zrovna nebyla u nich ve třídě
a povídaly jsme si. Nebo když jsme se potkaly ráno na chodbě, tak se ke mně hned
hlásily a nadšeně se mě ptaly, jestli budu dneska u nich ve třídě.
Moc se mi líbí přátelská rodinná atmosféra, která na škole panuje. Učitelé tam mají
hojně umístěny také svoje děti a tím, že je škola menší, znají děti napříč ročníky, takže
když je nějaký problém na chodbě, na dvoře nebo v jídelně, kdokoli ví, zná to dítě
a pomůže. To si myslím, že dává dětem obrovský pocit jistoty a bezpečí, což je moc
důležité pro to, aby děti chodily do školy rády a hlavně v klidu. Zároveň to dává klid
i rodičům, že je dítě dobře zaopatřené.
13
Dále se mi hodně líbí zaměření školy na výuku praktických věcí pro život, např.
druháci měli stanoveny cíle jako znám svou adresu a umím ji najít na mapě, umím
nakreslit jednoduchý plánek bydliště a školy, zvládám bezpečně cestu do školy a vím,
kde jsou riziková místa, rozumím mluveným a písemným projevům a plním zadání,
přečtu digitální čas, vyznám se v rozvrhu. Také si společně nastavili pravidla třídy,
která se snaží dodržovat. Líbí se mi, že když se narazí na nějaké téma např.
v aktualitách, je prostor si to dovysvětlit a probrat i když to přímo nesouvisí s výukou
jako takovou, ale je to důležité pro všeobecný rozhled žáků.
Praxe mi dala i spoustu nových poznání, a to jak způsobu výuky, výukových metod
(např. Hejného metoda výuky matematiky), využití různých pomůcek a moderních
technologií (interaktivní tabule), tak spoustu nápadů a tipů, které využiji i pro moje
děti (např. servery k procvičování učiva, tipy na knihy pro děti ze čtenářské hodiny
nebo co četly děti o přestávkách apod.).
Závěrem tedy mohu říct, že moje praxe byla velmi pestrá, bavila mě, ráda na ni
vzpomínám a často z ní čerpám. Pokud by na této škole bylo v budoucnu volné místo
asistentky pedagoga, určitě bych se o něj ucházela.
14
Přílohy
Obrázek č. 1
Zdroj: https://www.skolnibrasnicka.cz/didakticke-pomucky-pro-zs/1008-13816-
didakticke-pocitadlo-1-10-velke.html
Obrázek č. 2
Zdroj: https://www.knihydobrovsky.cz/kniha/lenosi-a-rvaci-z-kloboukova-564301
15
Obrázek č. 3
Zdroj: https://www.ucimeseradi.cz/strukturovane-uceni/pocitani-do-6/
Obrázek č. 4
Zdroj: https://filipka.edupage.org/news/