Pavla Kremserová Co nás čeká? „Je-li škola břemenem, naučí se v ní ti slabší jen strachu a ti silnější revoltě.“ -Tomáš Garrigue Masaryk- Školní poradenské pracoviště • součástí ZŠ i SŠ • spolupráce s PPP a SVP • poskytuje psychologicko-poradenskou službu žákům a rodičům • povinná personální zabezpečení: metodik prevence a výchovný poradce • školní psycholog • speciální pedagog • sociální pedagog Služby ŠPP • vytvoření vhodných podmínek vzdělávání • všestranný rozvoj žáků • zajištění speciálních vzdělávacích potřeb žáků • prevence rizikového chování • kariérní poradenství pro žáky • metodická a další podpora pedagogických pracovníků Kdo je sociální pedagog? Postavení sociálního pedagoga? Profil pracovních činností intervence, krizová intervence „řešení výchovných problémů s žáky“ kultura školy vzdělávání pedagogů, žáků, rodičů „preventivní činnost“ efektivní učení práce se třídou práce s učiteli, ředitelem práce s rodiči „náprava specifických poruch učení“ specifické podle špp či činnosti konkrétního sociálního pedagoga spolupráce s institucemi Metody a postupy práce rozhovor práce se školním klima práce s rodinami psychohry administrativní činnost Oblasti působnosti sociálního pedagoga Sociální pedagog vedení rodiče žáci učitelé Školní psycholog Trocha historie • v USA na přelomu 19. a 20. století • testovaní a poradenství pro děti • ve VB v roce 1912 založeno středisko školních služeb • situace po 2. sv. válce: • spíše poradenský psycholog • působí mimo konkrétní školu – „městský“ psycholog Školní psycholog pro dnešní úspěšné ukotvení školní psychologie byly potřeba 3 vývojové linie: • vývoj psychologických nástrojů pro práci se školní populací • vznik organizačního zakotvení školní psychologické služby • profilace vědního oboru spolu s akreditovaným univerzitním programem Kdo je Školní psycholog? „Školní psycholog poskytuje školně psychologické služby a může užívat rozmanité tituly, včetně označení poradce, pedagogický psycholog, psychopedagog, psycholog, psycholog pro otázky výchovy, psycholog ve škole nebo školní psycholog.“ (Jimerson et al.,2009, s. 556) Vedení školy a školní psycholog řeší citlivé “tabuizované” situace (vidí jinou perspektivou) může být tlačen do příkazů (“podléhá hierarchii organizaci”) přijímaní zakázky a komunikování o ní Metody a postupy práce rozhovor práce se školním klima testová diagnostika projektivní techniky socioratingové metody terapeutické metody psychohry administrativní činnost Práce s učiteli aktivní ovlivňování práce učitelů (opatrné) vzdělávání pomoc se sociálně patologickými jevy Práce se třídou prevence negativních jevů krizová intervence ohledně šikany prevence Žáci a školní psycholog • krizová intervence • individuální konzultace rodiče a školní psycholog • individuální konzultace • mediátor • vzdělávání Sebeobraz českých školních psychologů mediátor - tkaní sítí pro úspěšnou komunikaci outsider - stojí mimo organickou součást školy (stojí proti všem, trpěn jako nutné zlo - u začínajících) kouzelník - “změna” na počkání hasič - zasahuje, kde je to nejnutnější zpovědník - kdykoli k dispozici, mají se komu svěřit Speciální pedagog Metody a postupy práce diagnostika SPU logopedická a poradenská činnost pravidelné konzultace s žáky zabezpečuje předmět speciální pedagogické péče administrativní činnost Metodik prevence Metody a postupy práce diagnostika třídy koordinuje preventivní program na škole konzultace s odborníky v oblasti prevence prevence sociálně patologických jevů administrativní činnost Výchovný poradce Metody a postupy práce péče o žáky nadané i neprospívající může mít na starosti kariérové poradenství konzultace s odborníky v oblasti prevence prevence sociálně patologických jevů péče o žáky s SVP konzultace s rodiči administrativní činnost Nejdůležitější nástroj každého pedagoga je sebereflexe a komunikace Ptejte se … Přestávka 15 minut Trocha vývojové psychologie Kluci x holky • Kluci • upoutávají pozornost pohybem • do 8 let dispozitivní agresivita - je to normální (od 4 roku asi) • od 6 let silné napojení na otce (x úzkostná matka: neřvi, neběhej) (otec říká: ztlum to trochu, nedloubej ho do oka) • otec ho má pořád za zadkem • když se u kluka hromadí potřeby a je peskovaný, má přetlak a začne si to vybíjet jinde (tříská, řve, mlátí) • Holky • mezi 6-8 lety vytváří hloučky: intrikují • stylizují se do učitelky” tohle je to a takhle se to dělá” • holka potřebuje kolem sebe bratry, otce, kluky,… tak není zvyklá na hodnocení od kluků - neví jak na to reagovat (“ty si kráva”, “ty si dobrá” • je důležité pro holku v 7. Třídě být v nějaké partě, pokud je tam silná holka všechny se ji drží, pokud je “silná” problematická, tak z ní nemůžeme dělat ještě problematičtější, ty ostatní holky tomu nevěří a pořád se ji drží, ochraňuje je Kluci x holky • kluci loví jako “opice”, je jedno jakou uloví • holka více komunikačně nadaná, kluk více pohybově • u kluků mezi 14 a 21 rokem se potkává řeč s myšlením, pokud ne tak pořád ”loví”, pokud to nepřijde ani ve 30 letech, tak je naštvaný a neví co říct Vývoj skupiny 1. – 2. třída nevnímají se jako skupina učitel/ka je “svatá” dítě nedokáže hodnotit, jak se chovají děti pouze opakuje doma rodičům, co říká učitel/ka sychronicita může být - brečení se přenáší (pozůstatek z batolecího věku) učitel/ka zpívá a všichni se přidají (funguje do 3. Třídy zhruba) • fungují jako skupina a dá se s nimi už i tak pracovat • kmenové myšlení, “MY”, pracujeme s kmenovým příběhem • neměli by soutěžit - rizikový faktor • naučí se pak jak nad někým vyhrát, sejmout ho: “mě to jde líp než tobě” 3. třída • zde už nemůžeme řídit třídu příběhem - už jim nestačí, že jsou zelení • potřebují něco skupině dávat a něco si brát 4. - 5. třída • vrchol skupinové puberty • Kluci a holky se ještě nepotkávají v myšlení a řeči, kluci už ale ví, že na ni nezapůsobí, když ji šťouchnou, proto se ji snaží zaujmout tím, že ji hodnotí; hodnotí užitečnost pro něj a to je většinou sexuálního charakteru (prsa, zadek,…) 6. - 7. třída Vývoj skupiny 8. – 9. třída kluci jsou obyvkle vtipnější než holky už se pomalu dorovnávají, ale ne všichni stejně: kluci všechno komentují, ale ještě mnohdy “trapně” efektivní spolupráce deváťáků s prvňáky a s předškolními dětmi - necítí ohrožení (páťák by se možná vymezoval) Duševní vývoj pubescenta Dívky Chlapci Přestávka 15 minut Jak se děti projevují Projevy dětí s traumatem Poruchy vývoje • týká se tělesného i psychického vývoje • většina se vývojem i intervencí zlepšuje, ale někdy přetrvávají do dospělosti • vývojové poruchy řeči • specifické poruchy učení – narušují osvojení školních dovedností • dyslexie, dysgrafie, dyskalkulie, dysortografie, dyspraxie • poruchy aktivity a pozornosti (ADHD, ADD) • poruchy autistického spektra Poruchy aktivity a pozornosti (ADHD, ADD) • attention deficit hyperaktivity disorder, attention deficit disorder • dědičný původ 75% • další příčiny: • předčasný porod • vystavení tabáku a alkoholu v těhotenství • konzumace přídatných chemických látek – brilantní barviva (tartrazin, chinolinová žluť, …) • poranění mozku při porodu • poruchou trpí 3x častěji chlapci než dívky Příznaky • Příznaky ADHD lze rozdělit do tří kategorií - příznaky nepozornosti, hyperaktivity a impulzivity. • O poruše ADHD či ADD lze pak hovořit v případě, pokud se u dítěte projevilo nejméně 6 z uvedených příznaků nepozornosti, nebo 6 z uvedených příznaků hyperaktivity/impulzivity. Porucha pozornosti • Porucha pozornosti se projevuje problémem se soustředěním, děti se snadno rozptýlí například pohledem z okna nebo nepořádkem na pracovním stole. • Pracují rychle, ale povrchně, nezkontrolují si svou práci, dělají mnoho chyb z nepozornosti, což sleduje učitel třeba v diktátech (vynechávání písmen, interpunkčních znamének) Porucha hyperaktivity • Hyperaktivita znamená nápadnou pohyblivost a neklid. • Děti nedokážou delší dobu klidně sedět, vrtí a houpou se na židli, opakovaně padají ze židle, vstávají, pobíhají od jedné věci ke druhé a u žádné z nich dlouho nevydrží. • I během školního vyučování vstávají a procházejí se po třídě 3 typy poruch • Typ převážně nepozorný • jestliže 6 nebo více příznaků nepozornosti (ale méně než 6 příznaků hyperaktivityimpulzivity) přetrvává nejméně 6 měsíců. Tento typ je rovněž znám jako ADD, resp. porucha pozornosti (attention deficit disorder). • Typ převážně hyperaktivní-impulzivní • jestliže 6 nebo více příznaků hyperaktivity-impulzivity (ale méně než 6 příznaků nepozornosti) přetrvává nejméně 6 měsíců. • Kombinovaný typ • jestliže 6 nebo více příznaků nepozornosti a 6 nebo více příznaků hyperaktivityimpulzivity přetrvává nejméně 6 měsíců. Tento typ ADHD je nejčastější u dětí a dospívajících. Léčba • Farmakoterapie (Ritalin) • Rybí tuk • Dodržování pravidel • Stanovení si jasného řádu Poruchy autistického spektra • popsáno Leo Kannerem v roce 1943 • v r. 1966 byla 4,5 případů na 10 000 dětí. • v roce 1992 počet případů autismu vzrostl na 19 dětí z 10 000 dětí. • v roce 2010 je prevalence výskytu autismu 0,9 %, což znamená, že každé 110. dítě trpí nějakou poruchou autistického spektra. • neví se, jak vzniká • větší pravděpodobnost výskytu je u starších matek starších 35 let Vývoj • míra narušení v oblasti sociální interakce, verbální i neverbální komunikace a představivosti – diagnostická triáda • známky jsou patrné před 36 měsícem věku • v minulosti byla příčina přisuzována matkám „chladničkám“, dnes je příčina genetického rázu • Autismus se často pojí s opožděním mentálního vývoje, epilepsií, úzkostnými poruchami, depresemi. • nenajdeme dvě děti s autismem se zcela shodnými projevy • léčba autismu není možná • farmakologicky se dá v rané fázi zlepšit jednotlivé symptomy Klasifikace • Dětský autismus • jádro poruch autistického spektra • problémy v sociálně komunikačním chování, pro stanovení této diagnózy je nezbytná přítomnost plně vyjádřených symptomů a obtíží ve všech klíčových oblastech (sociální interakce, komunikace a stereotypní chování) • v 50–70 % se pojí autismus s mentální retardací • Atypický autismus • nebývají zcela naplněna diagnostická kritéria závazná pro dětský autismus, ačkoliv abnormní vývoj je zaznamenán ve všech oblastech diagnostické triády • Sociální dovednosti u osob s atypickým autismem bývají méně narušeny, než tomu bývá u dětského autismu, u některých dětí nejsou přítomny stereotypní zájmy či pohybové stereotypie • Aspergerův syndrom • rok 1944, lékař Hans Asperger • stěžejní pro stanovení diagnózy jsou, stejně jako u autismu, potíže v komunikaci a sociálním chování • nedostatek intuice, neschopnost porozumět vlastním pocitům i emocím druhých lidí v sociálním kontextu, někteří lidé mívají vyhraněné, specifické zájmy • diskrepanci mezi nadprůměrnými znalostmi z určité oblasti a nezralým sociálním a emočním chováním • děti bývají často označovány za drzé, nevychované, rozmazlené, neadekvátní reakce jsou přičítány na vrub málo důsledné výchovy • U osob s Aspergerovým syndromem není narušen intelekt, rozumové schopnosti se pohybují v pásmu podprůměru až vysokého nadprůměru. • Vývoj řeči nebývá u osob s Aspergerovým syndromem narušen, verbální schopnosti bývají často nadprůměrné. Charakteristika • lidé jsou „neživé“ předměty • nerozlišuje mezi blízkými a cizími lidmi • nevstupuje do komunikace s lidmi • nemá oční kontakt • nedovede se podělit o zájem s druhým • spíše samotářská hra • postihuje častěji chlapce Ke shlédnutí • http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/1181113-dnesek-patri-detem-ktere- ziji-ve-svem-vlastnim-svete • http://www.detiuplnku.cz/ • seriál: Good doctor (Netflix) • https://www.respekt.cz/tydenik/2014/5/deti-uplnku • https://ct24.ceskatelevize.cz/kultura/2098070-deti-uplnku-a-zoufali-rodice- drsny-dokument-vypravi-o-tezke-forme-autismu • https://ct24.ceskatelevize.cz/veda/3575741-vedci-pozorovali-priznaky- autismu-u-pulrocnich-kojencu-muze-pomoci-s-diagnostikou Zdroje • Říčan, P. (2014). Cesta životem (Vyd. 3.). Praha: Portál. • Langmeier, J., & Krejčířová, D. (2006). Vývojová psychologie (2., aktualizované vydání). Praha: Grada. • Thorová, K. (2015). Vývojová psychologie: proměny lidské psychiky od početí po smrt. Praha: Portál. • Piaget, J., & Inhelder, B. (2014). Psychologie dítěte. Praha: Portál. • Erikson, E. H. (2002). Dětství a společnost. Praha: Argo. • Erikson, E. H. (2015). Životní cyklus rozšířený a dokončený: devět věků člověka. Praha: Portál. • Svoboda, M., Krejčířová, D., & Vágnerová, M. (2015). Psychodiagnostika dětí a dospívajících (Vydání třetí). Praha: Portál. Zdroje • Svoboda, M., Krejčířová, D., & Vágnerová, M. (2015). Psychodiagnostika dětí a dospívajících (Vydání třetí). Praha: Portál. • Fontana, D. (2014). Psychologie ve školní praxi: příručka pro učitele (Vyd. 4.). Praha: Portál. • Svoboda, M., Krejčířová, D., & Vágnerová, M. (2015). Psychodiagnostika dětí a dospívajících (Vydání třetí). Praha: Portál. • Říčan, P., Krejčířová, D. a kol. (1997). Dětská klinická psychologie. Praha: Grada. • www.adehade.cz • http://www.autismus.cz/ • www.cssz.cz • Kern, H. (1999). Přehled psychologie Děkuji za pozornost Nezraňující komunikace Co byste udělali, kdybyste viděli hada ve volné přírodě, přímo před vámi? 1. reakce mozku je vždy emoční 2. oblast, která se projeví je chování mozek dostane signál minimalizace ohrožení - vyhýbání se podnětu maximalizace bezpečí - reakce přístupu v komunikaci to funguje stejně pokud někdo na nás reaguje agresivně (nebo se vyhýbá), tak je to reakce na něco, co jsme mu řekli něčím jsme ho ohrozili agresi spouští momentální situace, ne akční film, které dítě vidělo den předtím “zážitkovou paměť” - máme uložené všechny zážitky i s emočním doprovodem díky výchově, vzděláním, zkušenostem vyhodnocujeme situace podle toho, jak je známe nebo neznáme buď se naučíme na ně různě reagovat nebo používáme stejné vzorce souvisí i s primárními potřebami, teroie Maslowa - doplněný 8 stupňový model předpokládá se, že primární potřeby jsou mozkem spínané i v komunikaci či sociálních situacích pocit bezpečí (nemáme rádi situace, kterým nerozumíme - školní řád, rozvrh hodin, cíl hodiny, zvonění) mít postavení (potřebujeme být členem nějaké skupiny, chceme mít pro ni význam) • Negativní přístup: zesměšňování dítěte ve třídě, srovnávání, hodnocení, používání “já” formy, já x ty • pozitivní přístup: používání “my” Samostatnost (mozek nesnáší situace, kdy nemůžeme rozhodnout sami, ale někdo za nás rozhoduje) •mozek vyhodnotí jako útok •čím větší nátlak, tím větší odpor •mozek musí mít možnost volby Propojenost (mozek nemá rád kontakt s limi, u kterých neví, co udělají; neví, co od nich může očekávat) • seznamování cizích žáků Spravedlnost (na nespravedlivou situaci mozek reaguje jako na ohrožení) • rovný metr pro všechny (učitelé-žáci, žáci-žáci) nemusíme uspokojit hned konkrétní potřebu např. spravedlnost u nedislektických dětí (nerovné podmínky) stačí saturovat jinou potřebu např. jistotu - musí rozumět tomu, proč to tak je • v zemích bývalého východního bloku jsou lidé více nastavení konfrontačně, než lidé ze západních zemí, kde nebyl totalitní režim • pořád s něčím bojujeme: s rodiči, s dětmi, s žáky, s dopravou, sami se sebou • hlavní cíl je porozumět si a vedlejší cíl je domluva • hodně lidí si myslí, že hlavní cíl, je někoho přesvědčit - dostat někoho tam, kam chceme Nežádoucí prvky komunikace = řízení lidí nevyžádaná zpětná rada věštění - interpretace agrese hodnocení (“kazíš to celé třídě”) generalizace (“jako vždycky”) ironie = agrese výčitky Nežádoucí prvky komunikace = řízení lidí mají dočasný efekt, protože změna je pouze ze strachu když jsme z dosahu, dochází k původní reakci jsou situace, které vyžadují řízení - krizová intervence Zpětná vazba - regulační funkce komunikace K Etalon Etalon = moje představa o tom, jak by se člověk měl chovat nebo reagovat v určité situaci K chová se tak = pozitivní zpětná vazba na naši komunikaci nechová se tak = negativní zpětná vazba na naši komunikaci Akční člen Vracíme se na začátek, pokud typ komunikace nesouhasí s etalonem Zpětná vazba musí obsahovat popis konkrétního chování, které chceme upevnit nebo změnit informace o tom, jaké emoce v nás vyvolává chování dotyčného při ZV vždy mluvíme pouze o sobě, pak dotyčný nemá důvod vymýšlet obranu (neútočí na nás, protože se necítí v ohrožení) • opisujeme věc, která by nás potěšila • “Měl bych radost, kdyby sis ty boty dával do skříně.” Regulace chování = vedení lidí A.Zpětná vazba - žádná změna B.Porozumění: (“Vysvětlíš mi to? Proč se to děje?” - musíme chápat, proč se člověk chová jak se chová) - žádná změna C.Dohoda: (“Co uděláme, aby si to změnil?” - změnu musí navrhnout ten druhý, aby neměl pocit, že mu něco podsouváme) - žádná změna D.Dohoda o dohodě: (“Jak vyřešíme to, kdyby jsi to nedodržel “C” ?” můžeme pohrozit sankcí) opakuje se pořád dokola, když se dohoda nedodrží, dělá se nová dohoda když se nám nedaří vedení lidí, tak začínáme řídit Nácvik zpětné vazby • rozdělte se do skupinek po 4 • popřemýšlejte o situaci z poslední doby, kdy pro vás byla komunikace s dotyčným neúspěšná, problematická, agresivní,…; potřebovali jste něco někomu sdělit, ale nedařilo se vám to • sdílejte si své příběhy a vyberte jeden nejzajímavější • 20 minut • rozeberte ho a napište si každý, jak byste situaci komunikovali vy + zpětné vazby + zpětné opačné vazby • zkuste si to přehrát s novými strategiemi a diskutujte o tom • 20 minut • přehrajte pro ostatní Přestávka 15 minut Krize • náhlá a výrazná změna stavu či průběhu • narušení až ztráta duševní rovnováhy jedince doprovázená změněným chováním, kterou jedinec jako narušenou prožívá – subjektivní dimenze • reakce na náročnou životní situaci, kterou člověk není schopen: • vyřešit sám nebo za pomoci svých blízkých • v přijatelném čase • navyklým způsobem Projevy krize EMOČNÍ LABILITA POKLES SEBEDŮVĚRY NARUŠENÍ PSYCHICKÉ ROVNOVÁHY SOCIÁLNÍ SELHÁVÁNÍ SOMATICKÉ POTÍŽE: ÚNAVA, VYČERPÁNÍ, NESPAVOST, SNÍŽENÁ ENERGIE Psychická první pomoc jednorázový zásah prostřednictvím rozhovoru podmínka: člověk neohrožuje sám sebe ani okolí a je schopen verbálního projevu cíl: psychická stabilizace zamezení dalšímu stupňování Co dělat v průběhu rozhovoru? klademe otevřené otázky nasloucháme a snažíme se porozumět zjišťujeme úmysly člověka normalizujeme reakce klienta přeformulováváme oceňujeme pomáháme znovu nastolit kontrolu a odpovědnost klienta za svá rozhodnutí Co nedělat v průběhu rozhovoru? neodvádíme pozornost od toho, o čem chce klient hovořit nerozveselujeme, nerozptylujeme negeneralizujeme nebagatelizujeme nepřikazujeme nevybízíme klienta, aby opakovaně popisoval přestálé trauma Techniky aktivního naslouchání oceňování – respekt, zplnomocnění zrcadlení pocitů – porozumění prožívání parafrázování – ověření, zda rozumíme shrnování – v průběhu a na konci, ústně i písemně (dohoda) Krizová intervence u plačtivého klienta • cíl KI: vytvořit bezpečný prostor pro pláč • pláč přijímáme, nezlehčujeme ho, nevysmíváme se • poskytneme pro pláč prostor a svolení • neverbálně (krabice s kapesníky na stole) • verbálně (můžete plakat, vyplačte se) • můžeme plakat s klientem, použít dotyk • nabídnout prostor pro úpravu zevnějšku Krizová intervence u úzkostného klienta • akutní úzkost – zúžení vědomí a pozornosti, úzkost, dezorientace, agitace, zlost, vegetat. příznaky • cíl KI: abreakce aktuálních emocí • zjistit – kdo, kde, jak, co se stalo? • eliminovat ohrožení života a zdraví klienta • zajistit, aby nás klient vnímal – pevný silný hlas,přistupovat zboku, • direktivní vedení – krátké hlasité povely, postupné instrukce • pracovat s dechem a tělem, abreakce aktuálních emocí (pláč, strach, agrese) Krizová intervence se suicidálním klientem • cíl KI: odvrácení rizika hrozící sebevraždy • zhodnotit situaci a přímé fyzické ohrožení • zachovat klid • navázat kontakt s klientem • redukovat nebezpečí • vyjádřit opravdový zájem a zjistit záchytný bod • nabídnout jinou alternativu – spektrum řešení problému • nabídnout možnosti pomoci • uzavřít smlouvu o přežití, rozvrh hodin, kartička s nouzovými telefonními čísly (3 klíčové osoby) Krizová intervence u agresivního klienta • odhad situace a psychického stavu klienta • redukce ohrožení - krizový scénář – použití předem připravených signálů a postupů pro stav nouze • klienta odvedeme do bezpečí • často oslovujeme jménem, mluvíme krátce, pevně, věcně • dáme prostor pro uvolnění emocí • převzetí iniciativy • přístup • dynamický • zklidňující Nácvik krizové intervence • Utvořte dvojice, jeden z vás si vybere situaci, ve které se setkal s agresí klienta, druhý ho interviewuje. Společně pak vypracujte krizový scénář. • Mám připravený krizový scénář? • Jak vyhlásím poplach? • Znám z tohoto místa únikovou cestu? • Kdo mi může poskytnout okamžitou podporu? • Informoval jsem kolegy o tom, kde budu, a o svém přibližném časovém rozvrhu? • Znám dostatečně tohoto klienta? Jaká je kvalita našeho vztahu? Co mohu očekávat? • Jak zareaguji na agresivní chování? diskuze, komentáře, dotazy