Výstup vznikl za podpory hnu4 Otevřeno a nadace Abakus.
HAND OUT 1 NK (2) podzim 2023
NENÁSILNÁ KOMUNIKACE
Robert Krzisnik: h@ps://www.youtube.com/watch?v=wXI511DBJnY
(upravil AV)
Nejsem nadšený z pojmenování „nenásilná komunikace“. Jen dvě slova jsou zde nepřesná: (1) „nenásilná“
a (2) „komunikace“.
ad 1: nenásilná/empa\cká/mediační/důstojná?
ad 2: komunikace? / způsob života/by`? / přístup k životu?
3 pilíře NK:
1. Sebevyjádření (self-expression). Plně se vyjádřit (nebýt zdvořilý, nebýt milý). Ale vyjádřit se způsobem, který
je pro ostatní přijatelný, aby ho dokázali slyšet. Jinak nenaplním svůj cíl být ve spojení / ve vztahu
s ostatními.
2. Empa;e (empathy). Jak můžu slyšet, co se děje v tobě, i když jsi zrovna naštvaná/ý, i když se nevyjadřuješ
dokonale, „nenásilně“? NK je způsob, jak být ve spojení / ve vztahu s druhými, jak spolu můžeme „koexistovat“.
Postupně tak můžu s ostatními navázat vztah, který je k užitku všem, kteří se na daném vztahu
podílejí.
3. Sebenapojení (self-connec4on) — vztah sama se sebou. Sám se sebou hovořím způsobem, který překračuje
obvyklý způsob vnitřního monologu, překračuje sociokulturní vzorce, které jsem si osvojil/a v průběhu
života (Idiote, tos podělal! Tohle bych neměla dělat, za tohle si teď nedám cukr do kávy… trestání se), jako
bych `m v sobě dusil život. NK je cesta, jak v sobě vytvořit jazyk/komunikaci, díky které dokážu přijmout
sebe jako celek (bez rozlišování dobrého a špatné/ho Adama (doplňte si: ______________), bez popírání
některé mé čás\).
NK tedy přináší možnost vytváření spojení/vztahu: se sebou, s druhými.
To pak přináší způsob by`/ži`, který bere v potaz život jako celek. Nikoliv život v rozdělení, ale život ve
spojení.
To přináší vnitřní naplnění a klid do života a do vztahů s ostatními lidmi.
K tomu životnímu klidu jistě vede cesta přes peripe\e, ten životní klid může obsahovat i bolest, stesk,
smutnění či lkaní. A zároveň NK je možnost, která rozšiřuje mé možnos\ komunikace s ostatními, zároveň já
jsem ten, kdo si vybírá, jestli NK v dané situaci použiju, nebo ne, je to také moje zodpovědnost, jestli ji
použiju nebo ne. Situace, kdy jsem ji nepoužil, pro mě mohou být objektem reflexe. Jak chci v podobné
situaci jednat v budoucnu?
OSOBNOST
„Pojem osobnos4 je v psychologii zaveden až na začátku [20.] stole` s překonáním abstrak\vismu, který chápal
duševní život člověka jen jako soubor funkcí nebo »mohutnos`«. Předchůdcem pojmu osobnost byl pojem duše,
který vyjadřoval metafyzické poje` celku duševního života člověka. Na rozdíl od pojmu osoba, který vyjadřuje
konkrétní lidské by`, člověka jako konkrétního člověka, vyjadřuje pojem osobnost psychologickou podstatu člověka,
tj. něco rela\vně trvalého.“ (Sociologická encyklopedie — online)
„V pojmu osobnost se psychologicky vyjadřuje: 1) celek duševního života člověka a jeho vztah k tělu, tj. jednota
tělesného a duševního; 2) celek duševního života člověka z hlediska jednoty všech dílčích psychických funkcí;
3) jednota duševního života a společenského prostředí.“ (ibidem)
Sociologická encyklopedie: h@ps://encyklopedie.soc.cas.cz/w/Osobnost_(MSgS), 04.10.2023
PROXEMICKÉ ZÓNY
in;mní zóna — vzdálenost komunikujících je do 60 cm
osobní zóna — vzdálenost komunikujících je od 60 cm do 1,2 m
společenská zóna — vzdálenost komunikujících je od 1,2 m do 2 m (až 3,6 m)
veřejná zóna — vzdálenost komunikujících je od 3,6 m do 7,6 m (i více)
HOMEOSTÁZA
Z řec. homoios — ὁμοιος = stejný a stásis — στάσις = trvání, stabilita, zastavení. Pojem označuje proces, kdy se určitá
veličina automa\cky udržuje na přibližně stejné úrovni. U živých organismů jde o schopnost zachovat stálé vnitřní
prostředí, což je klíčové pro jejich funkci a přeži`, i když se podmínky okolního prostředí mění.
Výstup vznikl za podpory hnu4 Otevřeno a nadace Abakus.
DAMASIO, A. (2018): The Strange Order of Things: Life, Feeling, and the Making of Cultures.
New York: Pantheon Books. (London : Robinson, 2021 — k dispozici na Právnické fakultě)
Michal Černý RECENZIE FILOZOFIA Roč. 73, 2018, č. 6
„Antonio Damasio si jako výchozí bod svého zkoumání bere již známý a rela\vně dobře
popsaný jev homeostáze (respek\ve dynamického homeosta\cké rovnováhy) a na základě
něj se snaží objasnit velkou část biologie a hlavně psychologie „vyšších“ organismů. Tak jako
Schrödinger vychází z úvah o roli aperiodického krystalu, tak se Damasio věnuje v průběhu
celé knihy homeosta\cké rovnováze. Z hlediska pojmoslovného je třeba ocenit, že ji jasně
diferencuje od jiných druhů rovnováhy a snaží se ukázat, proč právě tento přírodní fenomén
má zásadní smysl pro pochopení člověka, jeho vědomí, cítění, mysli či vznik jazyka a kultury.
Zde už je také zřejmé, proč Damasio přechází do filosofie.
Pro českého čtenáře skrývá takový přístup jednu netriviální zajímavost — Co je život? je
kniha, která si neklade žádné filosofické ambice, je čistě fyzikální přírodovědeckou publikací.
S jistou prorockou vizí ji ale Mar\n Černohorský pro české vydání spojil s dalšími dvěma
kratšími spisky Schrödingera, z nichž jeden nese název Duch a hmota a je ho předmětem je
právě otázka vědomí a poznávání, tedy témata, která cestou vědeckého redukcionismu
reflektuje Damasio (jen na okraj uveďme, že tře4m textem je K mému životu). Rakouský fyzik
ale obě témata odděluje, v podstatě neprovazuje a uvažuje o nich odděleně.
Základní myšlenková linka knihy The Strange Order of Things je poměrně přímá — bakterie
se vyvinuly tak, aby mohly přežít v koloniích. Toto přeži4 je možné jen díky dynamickému
systému asimilace a akomodace, který je možné označit za homeostázi. Toto dynamické
přizpůsobování je předobrazem vnímání, komunikace, spolupráce a dalších fenoménů, které
jsme si navykli přisuzovat jen bytostem vysoce rozvinutou nervovou soustavnou. Jde ale
o fenomén milióny let starý, spojený s existencí prvních bakterií a jejich kolonií. Jde vlastně
o Piagetův mo\v, který není vztažený k vyšším kogni\vním mohutnostem,1
ale ke koloniím
bakterií. Pro ty je zajištění rovnováhy, nikoli sta\cké, nýbrž dynamické, základním způsobem
vnímání, cítění, poznávání. A jak Damasio dále pokračuje, můžeme homeostázi vnímat jako
strategii přeži4. Všechny formy komunikace a sociální interakce vychází právě z tohoto
principu – z adaptační strategie bakterií vyvozuje kons\tuci základních antropogenních
mentálních znaků.“
Literatura
DAMASIO, A. (2000): Descartesův omyl: emoce, rozum a lidský mozek. Praha: Mladá fronta.
DAMASIO, A. (2004): Hledání Spinozy: radost, strast a citový mozek. Praha: Dybbuk.
DAMASIO, A. (2018): The Strange Order of Things: Life, Feeling, and the Making of Cultures. New York:
Pantheon Books.
PRIGOGINE, I., STENGERS, I. (2001): Řád z chaosu: nový dialog člověka s přírodou. Praha: Mladá fronta.
SCHRÖDINGER, E. (2004): Co je život?: Duch a hmota; K mému životu. Brno: VUTIUM.
______________
Michal Černý Kabinet informačních studií a knihovnictví Filozofická fakulta Masarykovy univerzity Arna Nováka1 602 00 Brno Česká
republika e-mail: mcerny@phil.muni.cz
hmp://www.klemens.sav.sk/fiusav/doc/filozofia/2018/6/481-484.pdf, 02.10.2024
1 Cogni&ve equilibrium, a state of balance between individuals’ mental schemata, or frameworks, and their environment. Such balance
occurs when their expectaPons, based on prior knowledge, fit with new knowledge. The Swiss psychologist Jean Piaget used the concept of
equilibrium to describe one of four criPcal factors in cogniPve development, the others being maturaPon, physical environment, and social
interacPon. Piaget conceived equilibraPon as an ongoing process that refines and transforms mental structures, consPtuPng the basis of
cogniPve development. More equilibraPon tends to occur as an individual is transiPoning from one major developmental stage to the next.
hVps://www.britannica.com/science/cogniPve-equilibrium, 02.10.2024