(bez komentované prezentace) 

Dialog (X monolog)

dialogická komunikace - taková komunikace, jejíž účastníci se alespoň jednou vystřídají v rolích mluvčího a posluchače

 "Dialogické situace jsou založeny na mluvní aktivitě většího počtu mluvčích, proto vyžadují kooperaci mluvčích při výměně jednotlivých replik - rozsahová přiměřenost, jednoznačná signalizace konce replik atd. Důležitá je též role kontaktových prostředků a prostředků signalizujících obsahovou a tematickou návaznost replik různých mluvčích." (Prošek SMM, s. 146)

text k četbě: stať ML Dialogická komunikace v próze

Cvičení č. 1:  V následující ukázce identifikujte jazykové prostředky obecné češtiny; rozlište je na prostředky z roviny:

 a) lexikální; 
b) morfologické; 
c) hláskoslovné; 
d) syntaktické a 
e) fonetické.

 „Tak nechceš teda kuře?“
„Fakt nechci,“ řekl jsem.
„Ale tak dej si, musíš jíst...“
„Já jsem jed.“
„A cos jed?“
„To máš fuk.“
„Ale tak říct mi to můžeš, nebo nemůžeš?“
„Karbanátek jsem si udělal, no.“
„Jeden karbanátek.“
„Čtyři.“
„A jak ho děláš?“
„Mletý hovězí, housku namočím v mlíce, hrubě strouhanou cibuli, česnek bejt může, ale nemusí, potom vajíčko, pepř, sůl, trochu rozemletýho tymiánu, někdy taky kopr...“
„Kopr?“
„Zní to divně, ale neni to špatný." No a pak už to jenom vobalim v mouce a smažim.“
„A tak to muže bejt dobrý, a strouhanku nedáváš?“
„Ne.“
„Nojo, proč ne, akorát to defakto není pravej karbanátek, když tam dáš, jenom hovězí...“
„Hm.“.... 

(E. Hakl, O rodičích a dětech, s. 54)

Cvičení č. 2: Prostudujte si heslo Dialog s NESČ. Zvláště se zaměřte na možné klasifikace (typologii) dialogů; na toto téma zpracujte výpisek (výtah, konspekt) - bude Vám užitečný při řešení cvičení č. 3.

Cvičení č. 3: Přečtěte si následující ukázky dialogů (v příloze) a pokuste se je charakterizovat - specifikujte mluvčí, jejich poměr, typ situace atd. Své odpovědi můžete strukturovat dle handoutu "klasifikace dialogu"

Cvičení č. 4: Srovnej dialog z dramatu Josefa Topola Kočka na kolejích (1964) a výsledek zadání v ChatGPT (případně v jiném nástroji "umělé inteligence").

 A)

Véna si nedbale přikryje oči dlaněmi.

ÉVI: CO vidíš?
VÉNA: Nic.
ÉVI: Musíš si úplně zamknout oči
VÉNA: Takovou narůžovělou tmu.
ÉVI: Za chvíli se ti začnou dělat obrázky.
VÉNA: Už se mi dělají mžitky.
ÉVI: Tak vidíš!
VÉNA: Všelijaký rybičky a mřínky.
ÉVI: Mně kvítečky.
VÉNA: Načichnu rybinou.
ÉVI: To je krásný! A čím to můžeme vidět, když máme zavřený oči? Asi duší.
VÉNA (jí položí hlavu do klína): Tohle končinou vládnu. Tady se uvelebím.
ÉVI (má stále zavřené oči, rukou se mu probírá ve vlasech): Když ses narodil, měls už takový vlasy?
VÉNA: Měl jsem – holou lebku a žloutenku.
ÉVI: Fuj.
VÉNA: Takhle jsem vypadal! (Udělá ksicht.)
ÉVI (má stále zavřené oči): To je něco pro moje prsty, ty vlasy. Pořád bych se do nich bořila. Aspoň by mi tak nekřehly.
VÉNA: Povídej mi o mně.
ÉVI: Když tě nevidím.
VÉNA: Tak prstama. Povídej mi prstama. Jako kdyby mě celýho napsal někdo slepeckým písmem.
ÉVI: Tak jo. – Čelo máš zaklubaný.
VÉNA: Zablbaný?
ÉVI: Zaklubaný. Někdo má čelo jako průhledný, div mu nevyskakujou myšlenky. Někdo zarostlý masem, až se mu krabatí, a kůži jak na boty. Ty nejsi takovej ani makovej.
VÉNA: Tvarohovej. Tak dál
ÉVI: Oči máš skvrnitý jako tygr. V každým oku máš ještě několik malejch očí. To velký je pro mě a ty malinký máš pro jiný holky.
VÉNA: Dál, dál.

(Pět her, s. 130-131)

B) 

Cvičení č. 5: Seznamte se s komunikačními maximami podle P. Grice a G. Leeche (stručný přehled v příloze). Zamyslete si do jaké míry v reálné komunikaci skutečně fungují, resp. kdy (v jakých situacích) a proč bývají porušovány.