1. Když je dobrá služba a nechá nás na pokoji, začne naše akademické odpoledne. Sejdeme se na záchodě nebo na umývárně, posadíme se na bedny a škopíky od marmelády a na všelijaké židličky, které jsme si vyrobily, posloucháme přednášky a hodlivě si píšeme poznámky. Růženka přednáší ze svého oboru, archeologii a estetiku. Nina nás učí různé cizí jazyky, Járinka přednáší historii, každý něčím přispěje. Zapomínáme na svět kolem sebe. Hltáme každé slovo, snažíme se pamatovat si, pochopit, jako ti nejpilnější studenti na univerzitách. Debatujeme o teologii, filozofii, umění, o politice, není oboru, který by nás nezaujal, o kterém bychom se nechtěly poučit. Záchod je naše řečnické kolbiště, naše univerzita, naše všechno, návrat k životu, vzdělání, k vědomí, že naše léta nejsou docela promarněná, ale že si přece - vzdor všem zákazům a trestům - něco z nich odneseme.

2. Boj po boku dřely v cihelně, na cele si opakovaly francouzská nebo anglická slovíčka, každou neděli se plížily otevřenou chodbou na vězeňskou univerzitu. /…/ A tak se o nedělích scházely v umývárně na konci chodby, sedávaly na zašlých studených kachličkách pod vyschlými sprchami a koryty umyvadle, natěsnané na sebe, že by se mezi nimi neprosmýkla ani rybenka, co jich po plesnivé podlaze umývárny rejdila celá hejna, kouřily balenyka, jediný luxus, který si v šutru mohla dopřát každá - a poslouchaly. Ona, /…/, taky. A i když doma vychodila sotva pár tříd obecné, tady se k ní chovaly, jako by měla rovnou Oxford, vzaly ji do party a taky na cestu kolem světa, i když z toho plesnivého baráku nevystrčila nos. Tak třeba profesorka Vacková, je brala co měsíc do Itálie, když přednášela antiku, anebo spisovatelka Svobodová klidně za oceán, když přednášela o románech z amerického Jihu, a na trase byly i výpravy za hranice tohoto světa, když k nim po generálním stěhunku šoupli ženské z Vatikánu.