FRANCIE - ROZLOHA, ROZLOŽENÍ, POLOHA ROZLOHA • 543 695 km^2 (bez vodních ploch, bez kolonií) • podle rozlohy 48. místo na světě (bez rozlohy kolonií) • rozlohou třetí největší stát Evropy FRANCIE JE MENŠÍ NEŽ: • Rusko asi 31 x • USA asi 18 x, po Aljašce a Texasu 3. největší stát USA J • Kazachstán asi 5 x • Ukrajina asi o 60 tis km^2 (o ¾ rozlohy ČR) FRANCIE JE VĚTŠÍ NEŽ: • Německo asi 1,5 x, tj. téměř o 190 000 km^2 (přibližně rozloha Sýrie) • Velká Británie více než 2x • Česká republika téměř 7 x • Švýcarsko asi 13 x ROZLOHA - ZÁVĚR • Francie patří mezi rozlohou větší státy světa, nepatří však do skupiny těch největších POLOHA • severní polokoule (severně od rovníku) • východní i západní polokoule (na východ i na západ od nultého poledníku HRANICE FRANCIE • celková délka státní hranice pevninské Francie činí asi 5 589 km • délka suchozemské a mořské hranice je přibližně stejná (2 889 x 2700 km) • tvar francouzského území připomíná šestiúhelník =˃ L ´Hexagone • Francie sousedí celkem s osmi státy • Španělsko - 623 km • Belgie – 620 km • Švýcarsko – 573 km • Itálie - 515 km • Německo – 451 km • Lucembursko – 73 km • Andorra – 57 km • Monako – 4 km • mořská hranice Francie je tvořena • Atlantským pobřežím (včetně Lamanšského průlivu, Calaiské úžiny a krátké části Severního moře) • Středomořským pobřežím HORIZONTÁLNÍ ČLENITOST • množství ostrovů, poloostrovů (zálivů) • Francie relativně málo členitá • nejvýznamnější ostrovy • Korsika – 8 681 km^2, o něco menší než Jihočeský kraj • Normanské ostrovy – větší část patří Velké Británii, Francii patří jen část ostrovů v zálivu St. Malo včetně ostrova (poloostrova) Le Mont- Saint-Michel • ostrovy podél Atlantského pobřeží – Belle-Ile, Noirmoutier, Yeu, Ré, Oléron atd. • nejvýznamnější poloostrovy • Bretaňský poloostrov – asi 27 tis. km^2 (asi jako Belgie) • Cotenin – oblast Normandie Tabulka 7: Krajní body pevninského evropského území Francie nejzápadnější ( 5°08´25´´ z.d.) ostrov Ouessant u Bretaně nejsevernější (51°05´23´´ s.š.) obec Bray-Dunes východně od přístavu Dunkerque u Belgie nejseverovýchodnější* ( 8°13´50´´ v.d.) obec Lauterbourg severovýchodně od alsaského Strasbourgu nejjihovýchodnější ( 7°30´10´´ v.d.) město Menton severovýchodně od Monaka nejjižnější** (42°20´00´´ s.š.) Lamanére (masiv Canigou) v nejvýchodnějším cípu Pyrenejí nejjihozápadnější ( 1°47´20´´ z.d.) obec Hendaye v nejzápadnějším cípu Pyrenejí Porovnejte nejsevernější bod Francie a nejsevernější bod ČR. · oba body mají téměř stejnou zeměpisnou šířku, téměř žádné francouzské území tak neleží severněji než nejsevernější bod ČR DALŠÍ ZAJÍMAVOSTI • drtivá většina Francie leží jižněji než Praha • Paříž má přibližně stejnou zeměpisnou šířku jako Znojmo POLOHA – ZÁVĚR • polohu Francie lze vyhodnotit jako velmi výhodnou (sousední státy, suroviny, klimatické poměry, doprava atd.) • Poloha a tato ucelená rozloha byly vždy považovány za natolik výjimečné, že je někteří geografové a politici už za feudalismu propagandisticky vydávali za projev Boží lásky právě k Francii, že jí dal do vínku takové přírodní podmínky a polohu… RNDr. Jozef Mečiar /skripta GEOLOGICKÝ VÝVOJ • je nezbytně nutné se orientovat v základních pojmech označující jednotlivá geologická období a vrásnění (viz níže) • Geomorfologie – nauka o tvarech zemského povrchu • formování platforem (prahory, starohory) ü povrch Francie zalit mořem (nevyvinuly se suroviny jako diamant a platina) • kaledonské vrásnění (prvohory – silur/ordovik) ü dnešní Francie stále zalita mořem • hercynské vrásnění (přelom prvohory/druhohory, devon - trias ) ü z moře se vynořuje velká část území dnešní Francie (JZ) ü vzniká dnešní bohatá surovinová základna – černé uhlí, rudy – železné, polymetalické, wolframové, uranové ü vznikají první pohoří – Ardeny, Vogézy • alpinské vrásnění (konec druhohor a třetihory, křída – neogén, případně trvá dodnes) ü formují se nová pohoří – Pyreneje, Jura, Alpy ü vzniká „nová vlna“ J surovinových ložisek – barevné kovy, bauxit, ropa, síra ü vytvořil se tzv. Rýnsko-rhônský prolom • současnost ü Alpy a Pyreneje se zvedají, pobřežní i vnitrozemské nížiny poklesávají ü dochází k rozšiřování zlomů (riftů), které se však zanáší usazeninami ü ustupují horské ledovce (především v Pyrenejích) ü krajina je přetvářená lidskou činností (vznik antropogenních tvarů) GEOMORFOLOGIE • povrch Francie stoupá od západu k východu, případně severozápadu k jihovýchodu • území do 250 m/m (nížiny???) zaujímají asi 60% francouzského území, vysočiny tedy asi jen 40% • jde o systematické hierarchické rozdělení zemského povrchu (podobně jako např. zoologický systém) • geomorfologické jednotky (od nejvyšší – výběr) • systém • provincie • subprovincie • oblast • celek • okrsek • Česká republika i Francie patří shodně k Alpsko – himalájskému systému FRANCOUZSKÁ POHOŘÍ A NÍŽINY Staré vysočiny • Massif des Maures ü okolí Toulonu (Provence )na JV Francie ü nejvyšší vrchol Signal de la Sauvette (782 m/m) – asi o 300 m vyšší něž Říp • Massif des l´Estérel ü sousední masiv ü nejvyšší vrchol Le Mont Vinaigre (618 m/m) ü načervenalá barva obou pohoří je dána porfyrem (vyvřeliny) obnaženým intenzivními dešti • Korsický masiv ü tvoří 2/3 ostrova ü průměrná nadmořská výška 568 m/m ü nejvyšší bod Monte Cinto – 2710 m/m (asi jako Gerlachovský štít) • Francouzské středohoří (Massif Central, Středofrancouzský masiv) ü plošně největší vysočina Francie (asi 85 tis. km^2 – větší než Rakousko) ü pestré horninové složení (žula, vápenec, čedič atd.) ü leží v jižní (střední) Francii na západ od Rhôny ü jde o soustavu vyvýšených plošin rozdělených (rozlámaných) horskými pásmy a sníženinami ü nejvyšší vrcholy tvoří stratovulkány (kuželovité sopky) ü nejvyšší vrchol Puy de Sancy (1886 m/m) • Armorický masiv (Massif Armoricain, Bretaňský masiv) ü geologicky nejstarší území Francie ü jde o několik pahorkatinných vyvýšenin v oblasti Bretaně a Normandie vystupujících z centrální sníženiny ü převažují žuly ü nejvyšší vrchol Mont des Avaloirs (416 m/m – o něco menší než Říp) • Vogézy (Vosges) ü východní Francie (Alsasko), západně od údolí Rýna ü původně tvořily jedno pohoří s německým Schwarzwaldem, po propadu klenby je odděluje Alsaská nížina s Rýnem ü převažují žuly ü nejvyšší vrchol Grand Ballon (1424 m/m – o něco menší než Praděd) • Ardeny (Ardenne) ü leží především na území Belgie a Lucemburska, do Francie zasahují jen malou zarovnanou nejnižší částí na severu země (region Champagne-Ardenne) ü nejvyšší francouzskou horou Arden je La Croix-Scaille - 505 m/m (o něco menší než Babí lom u Kuřimi), celých Arden pak Signal de Botrange (692 m/m) ü místo konání významných bitev 1. i 2. světové války (především v dnešní Belgii) Atlantské pánve • Flanderská nížina (Plaine de Flandre, Plain du Nord) ü nachází se severně od Arden, většinou na území Belgie, do Francie zasahuje jen úzkým pásem táhnoucím se až ke Calaiské úžině ü na jejím pobřeží se nacházejí poldery – úrodné plochy vzniklé vysušením a odvodněním původně mořského dna ü nachází se zde ložiska černého uhlí, které mělo v minulosti významný strategický význam pro rozvoj (nejen) Francie ü díky těmto ložiskům se v tomto regionu rozvinul průmysl (hutní, strojírenský) a region byl hustě osídlen • Pařížská pánev (Bassin parisien) ü rozsáhlé území zabírající více než ¼ rozlohy Francie (o něco větší než Řecko) ü jde o sníženinu ohraničenou Lamanšským průlivem, Flandry, Ardenami, Vogézami, Burgundskem a Bretaní s Normandií ü v jejím centru leží Île-de-France – region hlavního města Paříže ü územím protéká řada řek – např. Seina, Loira ü významně hospodářsky využívaná – průmyslově i zemědělsky (malý lesní pokryv) • Akvitánská pánev (Akvitánská nížina, Bassin aquitain) ü jižní Francie, navazuje na Pařížskou pánev na jejím jihozápadním okraji („bránou“ mezi Francouzským středohořím a Armorickým masivem), její jižní okraj vymezují Pyreneje ü rozloha podobná rozloze ČR (asi 80 000 km^2) ü územím protéká řeka Garonna (Garonne) ü západ pokrývá Forêt des Landes – nejzalesněnější území ve Francii ü ostatní části zemědělsky využívané (pšenice, kukuřice ü největšími městy Bordeaux a Toulouse Mladší vrásná pohoří • Alpy ü táhnou se v oblouku asi 1200 km přes území Francie, Itálie, Německa, Rakouska, Švýcarska, Lichtenštejnska a Slovinska ü nejvyšším vrcholem je Mt. Blanc – 4808 m/m (hranice Francie a Itálie) • Alpy ü dělení Alp • Východní Alpy – mimo Francii • Příčná deprese („propad“) – mimo francii • Západní Alpy – 2/3 jich souvisí s francouzským pomezím • Severní Alpy • Vnitřní Alpy • Alpská brázda • Vnější Alpy • Jižní Alpy • Vnitřní Alpy • Vnější Alpy • Alpy ü dělení Alp • Západní Alpy – odděleny asi 300 km dlouhou severojižní Alpskou brázdou (Sillon Alpin) na Vnitřní a Vnější • Severní Alpy (Alpes du Nord) • nejvyšší část celých Alp • strmé svahy s velkými výškovými rozdíly • v Savojských Alpách zde leží i masiv Mont Blanc • 4 808 m/m, nejvyšší hora Evropy (Elbrus???) • na jeho svazích leží známý ledovec Mer de Glace (55 km^2 – asi ¼ Brna, popř. jako Blansko) • krom savojských Alp sem patří například i Grajské Alpy, L'Alpe d'Huez nebo Duphineské Alpy ü dělení Alp • Západní Alpy – odděleny asi 300 km dlouhou severojižní Alpskou brázdou (Sillon Alpin) na Vnitřní a Vnější • Jižní Alpy (Alpes du Sud) – alpská brázda již není tak patrná • nižší, ale méně prostupné než Severní Alpy • již zde nejsou ledovce • patří sem: Kottické Alpy (Alpes cottiennes), Přímořské Alpy (Alpes Maritimes) nebo Provensálské Alpy (Alpes de Provence) – vrchol Mont Ventoux (1912 m/m) • Jura (Massif du Jura, popř. Švýcarský Jura) ü vápencové pohoří v předpolí Alp na pomezí Francie a Švýcarska ü nejvyšším vrchole je Crêt de la Neige – 1720 m/m • Pyreneje (Pyrénées) ü pohoří na hranicích Francie a Španělska, leží v nich i horský stát Andorra ü jejich celková délka činí 435 km (asi ¾ francouzsko – španělské hranice) ü do Francie pak Pyreneje spadají mnohem strměji než do Španělska (podobně jako Krušné hory do ČR) ü nejvyšší horou pohoří je Pico Aneto – 3 404 m/m (Španělsko), ve Francii pak Vignemal - 3298 m/m (hranice se Španělskem) ü dělí se na západní, střední a východní Tektonické propadliny východní a jižní Francie • Alsaská nížina (Plaine d'Alsace) ü odděluje od sebe pohoří Vogézy a Schwarzwald (viz učivo o Vogézách) ü protéká jí řeka Rýn (hranice s Německem) ü jsou v ní velmi úrodné půdy =˃ zemědělské využití ü nejvýznamnějším městem Štrasburk • Saônská nížina (Plaine de la Saône) ü údolí řeky Saône (pravostranný přítok Rhôny v Lyonu) • Hornorhônské nížiny (Plaine d'Alsace) ü oblasti horního toku Rhôny • Švýcarská plošina – zarovnané vyvýšené území mezi Ženevským (Lac Léman, Lac de Genéve) a Neuchatelským jezerem (Lac de Neuchâtel, Neuenburgersee) • na francouzském území jde pak o oblast mezi Francouzským středohořím a Alpami • Dolnorhônská nížina (Plaine du Bas-Rhône) ü původně záliv vyplněný usazeninami řeky Rhôny ü sahá až k pobřeží Středozemního moře k oblasti Lvího zálivu (Golfe du Lion), kde Rhôna v deltě ústí do moře ü v této deltě se nachází i nejnižší bod francouzského území v jezírku Étang de Lavalduc (-10m/m) ü mezi rameny řeky se nachází mělká jezera a bažiny – Camargue ü jde o významnou oblast pěstování vinné révy ü na jihovýchodním okraji při pobřeží se pak nachází město Marseille • Roussillonská nížina (Severní Katalánie, Francouzská Katalánie ) ü nížina v okolí města Perpignan ü žije zde mnoho obyvatel hlásících se ke katalánskému etniku FRANCIE - PODNEBÍ ZÁKLADNÍ POJMY • počasí ü okamžitý stav atmosféry • podnebí ü dlouhodobý stav atmosféry • podnebné (klimatické) pásy ü oblasti s přibližně stejným podnebím • podnebí je ovlivněno především ü vzdáleností od rovníku (zeměpisná šířka, klimatické pásy) ü vzdáleností od oceánu (přímořské, přechodné, kontinentální) ü nadmořskou výškou (horské klima, vertikální stupňovitost reliéfu) ü tvary reliéfu – hory, nížiny, pánve atd. ü činností člověka – míra je sporná KLIMATICKÉ PÁSY FRANCIE • do Francie tak zasahují dva klimatické pásy ü mírný – pokrývá asi 90% území Francie ü subtropický – asi 10% území Francie • z hlediska „vlhkosti“ pak můžeme podnebí Francie rozdělit ü přímořské – západní a jižní část území (světle zelená a žlutá barva) ü přechodné – východní část (tmavě zelená barva) ü horské – podnebí je dáno především vertikální stupňovitostí reliéfu (světle modrá barva) • mírný klimatický pás ü převládá západní proudění (tj. od západu) ü dochází k velkým výkyvům počasí během střídání čtyř ročních období (záleží na lokalitě) ü oceánské podnebí • Oblast Bretaně a Normandie • léto je chladné a zima je mírná =˃ menší rozdíly teploty mezi zimou a létem (např. Brest 7°C x 17°C) • časté, ale málo vydatné srážky vcelku rovnoměrně rozdělené (800 – 1 500 mm ročně) • Sever Pařížské pánve a Flanderská nížina • na rozdíl od Bretaně jsou tu tužší zimy (severnější poloha) • Akvitánská pánev • oproti Bretani o něco teplejší léta (jižnější poloha) a méně srážek (okolo 600 mm ročně) ü přechod mezi oceánským a přechodným klimatem • střed a jih Pařížské pánve (včetně Paříže) • zmenšuje se roční průměr srážek ü přechodné klima • nejvýchodnější vnitrozemí Francie (např. Burgundsko, Alsasko, Lotrinsko) • klima podobné jako v ČR, významné teplotní rozdíly mezi létem a zimou (průměrně až 20°C) • celoroční úhrn srážek 500 – 800 mm (maximum v létě) • subtropický klimatický pás ü pobřeží Francie v oblasti Středozemního moře (Provence, Languedoc) ü horká a suchá léta, málo mrazových dní ü roční srážkové úhrny se lokálně velmi liší (vliv větrného proudění) ü v zimních měsících vane od Alp k pobřeží padavý vítr – mistrál (až 320 km/h na Mont Ventoux) ü ideální místa pro letní rekreaci – Francouzská riviéra/ Côte d'Azur (Saint Tropez, Nice, Cannes), velká délka slunečního svitu KLIMA HORSKÝCH OBLASTÍ • Francouzské středohoří, Alpy, Pyreneje, Vogézy • léta kratší a chladnější, četné bouřky • zimy jsou delší a drsnější (Francouzské středohoří – 96 mrazových dnů) • četné srážky, velký podíl sněhových • dlouhá doba sněhové pokrývky (v polohách nad 3000 m/m celoroční) ZÁVĚR • klimatické poměry Francie lze vyhodnotit jako velmi příznivé pro život obyvatel – je velmi pestré a v porovnání s jinými regiony světa (např. tropy) v něm většinou nedochází k extrémním klimatickým katastrofám FRANCIE - VODSTVO ZÁKLADNÍ POJMY • voda v oceánech a mořích ü moře – okrajová část oceánu, musí být přírodní cestou spojeno se světovým oceánem • voda na pevnině ü vody tekoucí – vodní toky (říční síť) ü vody se zpomaleným oběhem – „stojaté vody“ o přírodní – jezera o umělé – vodní nádrže ü voda v kryosféře (sníh, led) ü podpovrchová voda MOŘSKÉ VODY • úmoří – území, ze kterého veškerá voda teče do jednoho moře • území Francie patří do dvou úmoří ü Atlantský oceán - včetně Biskajského zálivu, Lamanšského průlivu, Calaiské úžiny a krátké části Severního moře, omývá severní a západní část státu ü Středozemní moře – „Středomořské pobřeží“, omývá jižní část státu ATLANTSKÉ POBŘEŽÍ • délka 2 075 km, 70% francouzského pobřeží • pobřeží je velmi mělké, hluboká nálevkovitá ústí řek pak umožňují plavbu námořních lodí po řekách až k přístavům (Rouen, Nantes, Bordeaux) • vanou zde prudké západní větry =˃ častá vlnobití, mlhy • díky rybolovu se zde z původně rybářských přístavů postupně vyvinula velká obchodní města • na pobřeží najdeme i mnoho lázeňských měst (např. termální lázně Dax na JZ) • pobřeží lze rozdělit na tři části • pobřeží Severního moře, Calaiské úžiny a Lamanšského průlivu • na severu rovinaté a písečné, na západě skalnaté • pobřeží Bretaně • skalnaté a velmi členité • pobřeží od ústí Loiry až ke španělské hranici • písečné duny, jezírka, skály až u Pyrenejí POBŘEŽÍ STŘEDOZEMNÍHO MOŘE • 925 km (bez Korsiky), 30% francouzského pobřeží • na západě (Lví záliv) mělké, na východě spadá dno pobřeží rychle do hloubky • díky usazeninám zde řeka Rhôna ústí do moře rozsáhlou deltou • teplota vody je vyšší než u pobřeží Atlantiku (uzavřené moře) =˃ lepší využití pro cestovní ruch (francouzská Riviéra) • strategicky jde o velmi důležitou oblast – např. středomořský obchod, mořské spojení s jihem Evropy, severem Afriky i Blízkým východem • pobřeží lze rozdělit na čtyři části • východní část pobřeží od Mentonu po Marseille • úzká úžina na úpatí přímořských Alp, strmé a zalesněné pobřeží • pobřeží Rhônské delty • zabahněné ploché pobřeží • západní část pobřeží po Perpignan • písečné pláže, laguny, jezírka, močály • pobřeží Korsiky • západ členitý a skalnatý, východ plochý VODA NA PEVNINĚ – VODNÍ TOKY • povodí – území, ze kterého odvádí vodní tok veškerou tekoucí vodu • Francie má velmi bohatou říční síť s odstředivou soustavou toků • zdrojnice toků ü sněhové srážky – nejvyšší pohoří (Alpy, Pyreneje, Massif Central, Vogézy) ü dešťové srážky – celé území ü ledovce – Alpy, Pyreneje (?) ü podzemní vody VODA NA PEVNINĚ – ŘÍČNÍ SÍŤ • území Francie patří do dvou úmoří ü Atlantský oceán o Severní moře – Máza (Meuse), Šelda (Escaut), Mosela, Rýn (hranice s Německem) o Lamanšský průliv – Seina, Somma o „vlastní“ Atlantský oceán – Loira, Garonna ü Středozemní moře – především řeka Rhôna Úmoří Atlantského oceánu Úmoří Severního moře • jde o vodní toky nebo přítoky vodních toků, které se vlévají do Severního moře mimo území Francie ü Máza (Meuse) – pramení ve Francii v regionu Champagne-Ardenne , ve Francii má jen horní tok, protéká přes Belgii a do Severního moře se vlévá v Nizozemí ü Mosela (Moselle) – pramení ve Vogézách, teče po Lucembursko-německé hranici, v Německu se následně zleva vlévá do Rýna; „vinná řeka“J - lemovaná vinicemi ü Šelda (Escaut) – pramení poblíž belgické hranice, do Severního moře se vlévá do Nizozemí ü Rýn – tvoří v Alsasku hranici s Německem Lamanšský průliv • Seina ü pramení poblíž Dijonu v Burgundsku (planina Langres), délka toku 776 km ü stav vody vyrovnaný po celý rok ü nejvýznamnější přítoky • Yonne • Marna (Marne) • Oise ü protéká Pařížskou pánví (přímo Paříží, případně Rouenem) a nedaleko přístavu Le Havre nálevkovitě vlévá do moře ü nejvýznamnější říční dopravní tepna Francie • Somma (Somme) ü ústí do Lamanšského průlivu severně od Seiny, délka toku asi 245 km ü známá díky bitvě z 1. sv. války (1916) „Vlastní“ Atlantský oceán • Loira (Loire) ü nejdelší řeka ve Francii – 1013 km (Vltava 430 km) ü pramení na jihovýchodě Francouzského středohoří (Cévennes) ü protéká jihem Pařížské pánve a v Armorickém masivu do oceánu se nálevkovitě vlévá poblíž Nantes ü vzhledem k velkému množství na plavenin je pro plavbu vhodná především na svém dolním toku (od města Tours) ü krajina v okolí řeky je atraktivní především díky okolo ležícím pozdně gotickým a renesančním zámkům • Garonna (Garonne) ü pramení v Pyrenejích na španělském území, délka toku je 647 km ü protéká Akvitánskou pánví od východu na západ, např. přes Toulouse nebo Bordeaux ü Za Bordeaux se ve společném ústí zvaném Gironde spolu s řekou Dordogne do oceánu Úmoří Středozemního moře ü Rhôna ü pramení na ledovci ve švýcarských Alpách, na francouzské území se dostává poté, co vyteče ze Ženevského jezera ü po území Francie teče severojižním směrem 548 km (celková délka toku 812 km) ü protéká mj. historickým městem Avignon s proslulým mostem ü do moře se vlévá zabahněným územím Rhônské delty s dvěma výraznými rameny Francouzské průplavy ü říční síť i povrch umožňují budování umělých vodních cest propojujících řeky různých úmoří ü nejvýznamnější z nich ü Rýnsko-rhônský průplav – Severní a Středozemní moře ü průplav Seina – Saôna – Lamanšský průplav a Středozemní moře ü Jižní průplav – spojuje Středozemní moře s Atlantským oceánem ü průplav mezi Rýnem a Loirou – Severní moře a Atlantský oceán VODA NA PEVNINĚ – PŘÍRODNÍ VODNÍ PLOCHY Jezera • ledovcového původu ü Ženevské jezero (Lac Léman) o větší částí leží ve Švýcarsku, přesto jde o největší přírodní vodní plochu ve Francii (234 km^2, tj. 40% rozlohy) ü Lac d´Annecy, Lac du Bourget • vulkanického původu – Francouzské středohoří (Pavin) • říční původ (oddělení ramene) • jezírka v deltě Rhôny – některá z tzv. étangs (viz dále) • mořský původ • uzavřené laguny při pobřeží (Gaskoňský záliv, Lví záliv) VODA NA PEVNINĚ – UMĚLÉ VODNÍ NÁDRŽE Přehrady • velmi často budovány v horském terénu, především v Alpách (hydroenergetika) • Jde většinou o plochou malé vodní nádrže s vysokou hrází ü Barrage de Tignes ü Barrage de Grand´Maison ü Lac de Serre-Ponçon VODA NA PEVNINĚ – PODZEMNÍ VODY • Francie má velmi významné zásoby podzemních vod, např. v Pařížská pánev (artézská voda) • zásoby krasové vody najdeme především ve vápencových Provensálských Alpách • minerální vody pak najdeme v Pyrenejích a v regionu Auvergne na severu Francouzského středohoří (termální prameny) VODA NA PEVNINĚ – LEDOVCE • Pyreneje – ledovce téměř vymizeli, zůstává jen velmi malé množství ve Středních Pyrenejích • Alpy – především severní část francouzských Alp, Mer de Glace (masiv Mont Blanc) FRANCIE - PŮDY ZÁKLADNÍ POJMY • pedosféra – půdní obal Země, jedna z pěti přírodních složek krajinné sféry • půda – vznik rozkladem hornin (působení vody, slunce atd.) • půdní druhy – rozlišují se podle velikosti zrn (písčité, hlinité, jílovité) • půdní typy – rozlišují se podle půdního profilu, jak půda vypadá, z čeho se skládá atd. HLAVNÍ PŮDNÍ TYPY FRANCIE • horizontální rozložení (podle zeměpisné šířky) ü subtropický pás o žlutozemě, červenozemě, terra rossa – pouze méně či středně úrodné ü mírný pás o lesní hnědozemě a lesní karbonátové půdy – poměrně úrodné půdy, nejrozšířenější ve Francii ü azonální typy (bez ohledu na klimatický pás) o půdy na křídových náplavách (východ od Paříže) – málo úrodné o půdy na vátých píscích (Gaskoňské Landes) – málo úrodné o rašelinové půdy – chladnější oblasti s dostatkem srážek (Bretaň), málo úrodné o bažinaté půdy – delta Rhôny, málo úrodné • vertikální rozložení (podle nadmořské výšky) ü podzolové půdy – vyšší nadmořské výšky, jehličnatý porost hor, neúrodné půdy ü s rostoucí nadmořskou výškou pak úrodnost zcela mizí FRANCIE - BIOTA ZÁKLADNÍ POJMY • biota = rostlinstvo a živočišstvo ü fauna – živočišstvo ü flora - rostlinstvo • vegetační pásy (biomy) – oblasti s přibližně stejnou biotou, zhruba odpovídají určitým klimatickým (podnebným) pásům • vegetační stupně – oblasti s přibližně stejnou biotou závislé na nadmořské výšce (= výškové vegetační stupně) VEGETAČNÍ PÁSY • lesy – tvoří dnes již jen asi 20% rozlohy Francie, velká část z nich byla přeměněna v kulturní step • step – bezlesá původně travnatá krajina, dnes z velké většiny kulturně (antropogenně) využívaná - sídla, zemědělství atd.) • tyto dominující pásy lze pak podrobněji rozdělit VEGETAČNÍ PÁSY V MÍRNÉM KLIMATU • většina oblasti původně pokryta lesy, převážně listnatými (70% - dub, buk, kaštan), zbylou část tvořily jehličnany (střední a vyšší polohy - smrk) • Bretaň a Normandie ü oceánské klima, po odlesnění vznikly rozsáhlé pastviny, v menší míře pole • Pařížská pánev ü odlesněno, většinou vznikla pole (úrodná půda) • Akvitánská pánev ü více zalesněno (Landes, Perigord, Cevennes), hodně jehličnanů (borovice) VEGETAČNÍ PÁSY V SUBTROPICKÉM KLIMATU • většina oblasti opět původně pokryta listnatými lesy, avšak se stromy typickými pro subtropy (korkový dub, olivovník, jedlý kaštan, pomerančovník atd.), které se vyskytují už jen ojediněle • po odlesnění a rozsáhlé erozi rostou na těchto místech travino-křovinaté porosty ü garrigue – porosty na vápencovém podkladu, aromatické traviny (mateřídouška, rozmarýn, levandule), polokeře a keře ü maquis (makchie) – křemičité podloží, větší květenová i keřová rozmanitost, husté a těžko prostupné (odtud označení zde bojujících partyzánů jako „maquisté“) VEGETAČNÍ STUPŇOVITOST (VÝŠKOVÁ STUPŇOVITOST) • obvykle nazývané podle původně převažující flóry • dubový stupeň – dnes člověkem přeměněná kulturní step (pole, zástavba) • dubové horské lesní patro – nižší oblasti hor (do cca. 1 500 m) • bukovo – jedlový stupeň – převažují jedle, poté smrk 1 500 – 1 800 m (Alpy, Pyreneje, Jura, Vogézy) • horská step – subalpínské pásmo, traviny a křoviny, lze je využít jako horské pastviny, do cca. 2 500 m • alpínské patro – traviny, lišejníky, štěrková step, holé kamení (Alpy, Pyreneje) • nivální pásmo – věční sníh a led, cca. od 3 000 m, bez vegetace (Alpy, Pyreneje) ŽIVOČIŠSTVO • díky podobnému klimatu je fauna podobná jako v ČR (s výjimkou mořských vod) • alpská oblast (odlišnosti od ČR) ü savci a ptáci - medvěd, kamzík, kozorožec, vlk, tetřev • pyrenejská oblast ü podobné alpskému s místními „variantami“ druhů • Korsika ü stáda muflonů • Camarque ü volavky, plameňáci, stěhovavé ptactvo FRANCIE – OCHRANA PŘÍRODY ZÁKLADNÍ POJMY • enviromentalistika – věda o životním prostředí • ekologie – věda o vztazích mezi živými organismy (mj. člověkem) a jejich okolním (životním prostředí) ZÁKLADNÍ POJMY • dobrá úroveň ü tradiční opora v zákonodárství ü zájem a ekologické chování obyvatel • ve Francii je celkem 10 Národních parků (7 na pevninském území), 49 Regionálních přírodních parků a stovky místních rezervací Pozn. Seznam NP ve Francii lze najít v mnoha zdrojích, k zápočtu je nutno znát alespoň 7 příkladů včetně jejich lokalizace na mapě FRANCIE – OBYVATELSTVO Základní pojmosloví • hustota zalidnění – počet obyvatel žijící na určité ploše, nejčastěji na 1 km^2 • přirozený přírůstek – dán rozdílem mezi počtem narozených a zemřelých na určitém území za určitý čas (obvykle udáván v promile) • rasa – skupina lidí se shodnými tělesnými znaky (např. barva pleti), je daná, nelze jí změnit, jsou základní 4 rasy: • europoidní (bílá) • mongoloidní (žlutá) • negroidní (černá) • australoidní (černá) • národnost – příslušnost k určitému národu (skupině lidí obvykle se stejnou kulturou, jazykem, územím atd.), je zcela dobrovolná (kdykoli ji lze měnit) • jazyková rodina – sdružuje příbuzné jazyky (např. indoevropská) • náboženství – víra (např. křesťanství, islám, budhismus atd.) • urbanizace – „poměštění“, udává, kolik obyvatel žije ve městech POČET OBYVATEL • populace k 1. 1. 2015 - 66 917 994 • 20. největší země světa (na světě je asi 200 států), po Německu druhá nejlidnatější země Evropy (s výjimkou Ruska – evropské Rusko asi 114 mil. obyv. a Turecka, které má Evropě asi jen 3% svého území, kde žije přibližně 10,5 mil. obyvatel) • toto číslo představuje asi 9% celkového počtu obyvatel Evropy (asi 750 mil.) =˃ každý jedenáctý Evropan je obyvatel Francie • podíl na obyvatelstvu Evropské unie je asi 13%, spolu s Německem pak asi 28% (tedy něco mezi 1/4 a 1/3), počet europoslanců je u obou zemí poměrově lehce nižší • počet obyvatel je asi 6 x větší než u ČR (hustota zalidnění je ovšem o něco menší – viz dále) • do budoucna lze očekávat postupné zvyšování počtu obyvatel • zvyšování počtu přistěhovalců • ze zemí třetího světa (především z bývalých kolonií) • z vyspělých států (cesty za vyšším výdělkem a založení rodiny ve Francii) • zvyšování počtu obyvatel přirozeným přírůstkem (???) • lehké zvýšení díky vyšší porodnosti přistěhovalců HUSTOTA ZALIDNĚNÍ • hustota zalidnění - asi 111 obyvatel/km^2 • v rámci Evropy i světa průměrně zalidněná – 95. místo na světě • Francie je méně zalidněná než ü Nizozemsko (404 obyvatel/km^2 ) ü Velká Británie (255 obyvatel/km^2 ) ü Německo (227 obyvatel/km^2 ) ü Česká republika (131 obyvatel/km^2 ) • Francie je zalidněná asi jako ü Slovensko (110 obyvatel/km^2 ) • Francie je více zalidněná než ü Španělsko (94 obyvatel/km^2 ) ü Ukrajina (75 obyvatel/km^2 ) ü Bulharsko (66 obyvatel/km^2 ) ü Švédsko (23 obyvatel/km^2 ) • největší hustota zalidnění je ve velkých městech (Paříž) a v nížinách, nejmenší pak v horských oblastech (Alpy, Pyreneje, Francouzské středohoří) • hodně zalidněné regiony ü Středomořské pobřeží (Côte d'Azur) ü Flandry (u hranic s Belgií, konurbace) ü Alsasko – Lotrinsko (u hranic s Německem) PŘIROZENÝ PŘÍRŮSTEK • v roce 2015 činil přirozený přírůstek Francie 3,2 ‰ ü v rámci západní Evropy jde o lehce nadprůměrné číslo, u celé řady západoevropských zemí (např. Německo, Rakousko) je PP záporný nebo nulový ü v nejbližších letech se očekávalo snižování PP, je otázkou, jak do vývoje zasáhne uprchlická krize ü stejně jako v ostatních evropských státech populace Francie poměrně rychle stárne RASOVÉ SLOŽENÍ • vzhledem k absenci statistik není možné opřít se o konkrétní čísla, vzhledem ke celosvětovému koloniálnímu panství Francie a následnému přistěhovalectví je však Francie jednoznačně rasově velmi pestrá, poměrně početně jsou v ní zastoupeny všechny lidské rasy NÁRODNOSTNÍ SLOŽENÍ • udávaná čísla se rozcházejí (problém v přesném chápání pojmu národnost v různých státech) • zejména u mladší populace často tento pojem ztrácí na významu i na jasnosti • Francouzi 93,5%, Portugalci 1,3%, Alžířané 1,1%, Španělé 0,4%, Italové 0,4%, ostatní 2,2% (mj. Baskové nebo Katalánci) JAZYKOVÉ ZAŘAZENÍ • Francouzština jakožto mateřský jazyk většiny obyvatel patří mezi indoevropské jazyky do románské jazykové rodiny… NÁBOŽENSKÉ SLOŽENÍ • odráží historický vývoj Francie včetně imigračního vývoje ü křesťané – 58% (drtivá většina z toho katolíci, protestanti asi jen 2- 4 % z tohoto počtu) ü ateisté – 32% ü muslimové – 7% ü židé – 1% ü ostatní (včetně nevyjádřivších se) – 2% • počet muslimů trvale stoupá a stoupat bude (2050 – nad 10%), stoupá i počet ateistů =˃ počet křesťanů klesá NEJVĚTŠÍ FRANCOUZSKÁ MĚSTA • Francie patří k hodně urbanizovaným státům světa, míra urbanizace činí asi 77% (37. místo na světě, ČR asi 73 %) Pozn. K zápočtu je třeba znát alespoň deset největších francouzských měst, z toho 6 největších ve správném pořadí včetně jejich lokalizace na mapě ADMINISTRATIVNÍ ČLENĚNÍ • Francie se skládá z 18 regionů ü ty se dále dělí na 102 departementů o v nich je 342 tzv. arrondisementů § 2 054 kantonů • celkem je ve Francii 36 658 obcí (v ČR asi 6 300 obcí =˃ na plochu území relativně srovnatelné, v rámci Evropy docela velký počet ) • Francie se skládá z 18 regionů (22 v pevninské Francii včetně Korsiky) ü ty se dále dělí na 102 departementů o v nich je 342 tzv. arrondisementů § 2 054 kantonů • celkem je ve Francii 36 658 obcí (v ČR asi 6 300 obcí =˃ na plochu území relativně srovnatelné, v rámci Evropy docela velký počet ) FRANCIE – HOSPODÁŘSTVÍ • hospodářství (ekonomika) – zahrnuje všechny činnosti lidské společnosti, které vedou k vytváření hodnot, jež se dají vyčíslit penězi • má tři hlavní složky ü zemědělství – pěstování plodin a chov zvířat ü průmysl – těží suroviny a vyrábí z nich výrobky ü služby – např. doprava, cestovní ruch, obchody, opravy, pomoc atd. • Francie patří mezi nejvyspělejší státy světa • její HDP v loňském roce činilo 37 728 USD na obyvatele (podle MMF, 20. místo na světě) • struktura HDP a zaměstnanosti ü zemědělství – 3,3%; 3,8% ü průmysl – 26,1 %; 24,3% ü služby – 70,6 %; 71,9% FRANCIE – ZEMĚDĚLSTVÍ • Francie je nejvýznamnějším evropským producentem i vývozcem, jeden z nejvýznamnějších producentů na světě • na celkové zemědělské produkci EU se podílí 18,1 % (ČR asi 1%) • díky nastaveným pravidlům EU v zemědělství bohatě využívá dotační politiky a rozděluje svým zemědělcům peníze • tradiční je hospodaření v družstvech (např. vinařská družstva) Rostlinná výroba • Francie disponuje největší rozlohou zemědělské i orné půdy v Evropě • dominantní plodinou je pšenice ü Pařížská pánev, Akvitánská pánev ü největší evropský producent (bez Ruska), ve světě 5. místo ü největší evropský exportér, ve světě 4. místo • další významné plodiny: kukuřice, ječmen, cukrová řepa, brambory • významná produkce ovoce a zeleniny: jablka (Normandie, Bretaň), švestky (Akvitánie), broskve a meruňky (údolí Rhôny) • produkce vinné révy ü po Itálii druhý největší producent na světě ü oblast Languedoc, Burgundsko, Champagne Živočišná výroba • svým objemem převažuje nad rostlinnou • chov hovězího dobytka =˃ produkce masa a mléka, sýrů atd. (dotace) • chov prasat • chov ovcí (méně úrodné vysočiny střední a jižní Francie) • rybolov (včetně všech produktů moře) ü především oblast Atlantického oceánu ü tradiční je i lov ústřic ü nejvýznamnější rybářské přístavy – La Rochelle, Concarneau, Boulogne, Lorient FRANCIE – PRŮMYSL • základní dělení průmyslu ü těžební ü energetický ü zpracovatelský (všechna ostatní odvětví průmyslu) • ve Francii je tradičně poměrně vysoký podíl státního sektoru v průmyslových podnicích Těžební průmysl • Francie má velmi širokou základnu nerostných surovin (černé uhlí, železná ruda, barevné kovy, soli, v menší míře i ropa) • přesto je těžební průmysl na velmi razantním ústupu, tradiční suroviny se již netěžení ü vyčerpání surovinového podloží ü ekonomická nerentabilita ü import za výhodné ceny (často z bývalých kolonií) ü snaha neničit životní prostředí a předcházet konfliktům a agresivně vystupujícím hnutím Greenpeace Energetický průmysl • téměř polovinu své spotřeby musí dovážet • jaderné elektrárny ü vyrobí se v nich velká většina elektrické energie ve Francii (asi 80%, jeden z nejvyšších podílů na světě, ČR necelých 50%) ü 22 jaderných elektráren, 59 bloků ü v posledních letech se začíná diskutovat o omezení výroby elektrické energie v JE ü rozmístění: pobřeží Atlantského oceánu (průliv La Manche), údolí Loiry, údolí Rhôny • tepelné elektrárny ü uhelné ü situovány v okolí Paříže a především v černouhelných pánvích na severu země (průmyslová inercie) • vodní elektrárny ü využívají spádu Francouzských řek na horních tocích v horském terénu (Rhôna – Alpy) Zpracovatelský průmysl • v souvislosti s upadající těžbou se do recese dostaly navazující odvětví zpracovatelského průmyslu (hutní průmysl, těžké strojírenství) • vzhledem k vývoji situace ve světě se do recese dostal i textilní průmysl (konkurence z Asie) • rozvoj naopak zaznamenalo moderní strojírenství (elektronika, elektrotechnika), výroba automobilů (PSA Peugeot Citroën) a letadel a chemický průmysl (např. petrochemie – poblíž přístavů, kam se ropa dováží, např. Le Havre) • Velmi významná je i výroba kosmetických přípravků (Vichy) FRANCIE SLUŽBY Doprava • velmi rozsáhlá a hustá síť silnic a železnic (TGV), vysoký stupeň automobilizace • rozvinutá letecká doprava, množství mezinárodních letišť • velmi hustá síť vodních cest (řeky i průplavové cesty, viz učivo o hydrosféře) • množství přístavů ü Marseille, Le Havre, Brest, Rouen, Bordeaux, Dunkerque atd. • Paříž je největším dopravním uzlem Evropy Cestovní ruch • jedna z nejvýznamnějších zemí světa z hlediska atraktivity pro cestovní ruch =˃ významný zdroj příjmů pro státní pokladnu • Francie je nejnavštěvovanějším státem světa, Paříž je třetím nejnavštěvovanějším městem světa a druhým v Evropě