Pojedou na Mácháč, možná do Chorvatska, určitě to nebude Bali nebo Dubaj.
„Nemáme se zas tak špatně, len je třeba hodně přemýšlet, co člověk doopravdy potřebuje/7
lidí a toto číslo se neustále mění podle celkové kondice ekonomiky.
Existuje však ještě jiná - a nenápadná - statistika, která poskytuje zajímavý obrázek o tom, jak rychle se společnost mění a s ní i představy o tom, co je všeobecně vnímáno jako běžné. Reč je o statistice, ve které bychom možná důstojný život nehledali - udává totiž počet lidí postižených tzv. materiální deprivací. Pro stanovení její míry se používá celkem devět ukazatelů, mimo jiné schopnost pokrýt nečekaný výdaj ve výši deseti tisíc korun, možnost zaplatit
týdenní rodinnou dovolenou, možnost jíst každý druhý den maso, vlastnit barevnou televizi, pračku nebo auto. Když si někdo nemůže dovolit čtyři a více z devíti položek na seznamu, je považován za materiálně deprivovaného. Počet materiálně deprivovaných lidí v Česku dlouhodobě klesá a v roce 2018 dosáhl 2,8 procenta.
Právě tahle statistika dobře ilustruje, jak se z dříve poměrně vzácných komodit s postupným bohatnutím společnosti stávají naprosto běžné statky. Například jíst obden maso si ještě v roce 2005 nemohlo dopřát skoro 18 procent obyvatel, v roce 2018 už to však bylo jen pět procent lidí. Automobil si v roce 2005 nemohlo dovolit 15 procent lidí, v roce 2018 jejich počet klesl na šest procent. Nečekaný výdaj deset tisíc korun si ještě v roce 2005 nemohlo dovolit zaplatit 42 procent lidí, v roce 2018 už to bylo jen 23 procent. Týdenní dovolenou by v roce 2005 neutáhlo 40 procent domácností, v roce 2018 už jen 20 procent.
0 pouhých pár dekád dříve vysoce ceněné objekty, jako jsou barevný televizor nebo pračka, se najednou propadly na úroveň banálních předmětů, které si nemůže dovolit jen asi 0,1 procenta lidí.
„V Evropě se teď vede debata o tom, že položky určující materiální deprivaci je potřeba aktualizovat podle potřeb dnešního člověka," říká socioložka Martina Mysíková ze Sociologického ústavu Akademie věd CR, která chudobu zkoumá. Ze seznamu podle ní nejspíš zmizí televize a pračka, naopak by na něm měly přibýt položky, jako je připojení k internetu, možnost nakupovat nové oblečení, návštěva restaurace s rodinou či přáteli jednou za měsíc nebo provozování pravidelné volnočasové aktivity. Aktualizovaný koš potřeb najednou začíná připomínat některé požadavky platformy pro důstojnou mzdu.
Martina Mysíková se slovenským kolegou Tomášem Zelinským dlouhodobě zkoumá tzv. subjektivní chudobu, což je téma, které úzce souvisí i s důstojným životem. V rámci aktuálně probíhajícího výzkumu Mysíková a Zelinský vzorku respondentů napříč všemi sociálními
1 věkovými skupinami položili následující otázku: Jaký nejnižší možný čistý měsíční příjem by musela mít vaše
A jak jeto letos v Česku?
TOMÁŠ BROLÍK
I kdyby se centrálním bankéřům podařil podzimní zázrak a srazili od října inflaci na nulu, vzhledem k tomu, co se dělo v první polovině roku, obyvatelé Česka na Silvestra zjistí, že jim meziročně zdražil život o osm procent. Zázraky se ale dít nebudou. Počítejme s tím, že meziroční inflace za rok 2023 bude činit
11 procent, což je možná ještě podsazené číslo.
Autorky české minimální důstojné mzdy ji pro rok 2022 a pro lidi, kteří žijí mimo Prahu, vypočetly na 40 912 hrubého (v Praze je to o osmnáct stokorun víc). Jednoduchým výpočtem, který nebere v potaz fakt, že ne všechno zboží zdražovalo stejně, dojdeme k tomu, že minimální důstojná mzda mimo Prahu pro letošní rok činí 45 003 koruny hrubého. Autorky uvažují ke každému dospělému jednu další nezaopatřenou bytost, nej-
častěji dítě. S jedním nezaopatřeným dítětem pak činí důstojná čistá mzda 37123 korun.
Minimální mzdu pro letošní rok zákon stanoví na 17 300 korun hrubého, s jedním dítětem je to 16 638 čistého. Jinými slovy, kdo pobírá v Česku minimální mzdu, za svou práci nedostává ani polovinu toho, co autorky označují za výdělek pro důstojný život.
Průměrná mzda je pochopitelně mnohem vyšší, ale nedává přesný obraz o tuzemských výdělcích. Větší
48
Co si nemůžeme dovolit
{vprocentech obyvatel)
neočekávaný výdaj 10 000 Kč týdenní dovolena^
platit včas různé pravidelné platby a splátky
dostatečné vytápét byt barevný televizor
Za co utrácíme
pošta a telekomunikace
oblečení a boty
zdraví \
vzdělávání
stavění— a ubytování
rekreace, kultura, sport
alkohol a tabák
ZDROJ: EUROSTAT
vybavení domácnosti bydlení a energie
potraviny
doprava
domácnost, aby s ním vyšla? Respondenti přitom museli odpovídat s ohledem na své současné výdaje a příjmy. Jejich odpovědi tedy dávají šanci udělat si obrázek o tom, jaký příjem by sami obyvatelé Česka považovali za důstojný pro svoji domácnost.
Odpovědi se výrazně liší podle toho, kolik členů domácnost má a také jestli dotazovaní bydlí v Praze, kde je na české poměry extrémně drahé bydlení. V celostátním průměru vyšlo, že jednotlivec, který žije sám a splácí hypotéku, by potřeboval mít čistý příjem 27 tisíc, aby pohodlně vyšel s penězi. Čtyřčlenná domácnost se dvěma dětmi do 15 let a splácející hypotéku vyčíslila celkový ideální měsíční čistý příjem na 36 tisíc; stejně početná rodina žijící v Praze už ale požaduje čistý příjem 44 tisíc. Finanční představy vlastníků nemovitostí, kteří nemusí platit hypotéku ani nájem, byly o několik tisíc nižší.
Výsledky tak ukazují, že nároky lidí se podstatně liší hlavně podle velikosti domácností, místa bydliště a podle toho, zda lidé bydlí ve vlastním. Čísla z výzkumu Mysíkové a Zelinského zároveň dosvědčují, že odhad platformy, která potřeby jednotlivce platícího hypotéku či nájem vyčíslila na 30 tisíc hrubého, nebyla tak daleko od toho, co lidé pociťují jako optimální příjem potřebný k vyžití.
Když se Anny Mikulove zeptáte, kolik by její rodina potřebovala, aby lépe vyšla s penězi, přesnou odpověď nezná. „Pomohlo by nám třeba deset procent, ale i s dvaceti bychom si věděli rady," říká s úsměvem. Zcela jasno má ale v tom, co by si za extra peníze rodina pořídila. Jedlo by se víc ryb, dětem by se zaplatilo očkování a možná i stavební spoření. Dnes matka dělá aspoň to, že začala studovat vyšší odbornou školu - zisk diplomu by jí měl pomoci získat lepší práci a trochu si přilepšit.
Do té doby bude dál zažívat občasné chvíle stresu, když se náhle nedostává peněz. V té souvislosti zmiňuje jednu zásadní pomoc, bez níž by byl život rodiny ještě mnohem složitější - občasnou finanční výpomoc od „babiček", tedy od svojí a manželovy matky. A dojatě vzpomíná na loňské léto, kdy jí babička umožnila splnit si velký sen - pro celou rodinu zaplatila dovolenou v Chorvatsku, během které dcera poprvé spatřila moře. „Nemáme se zas tak špatně. Jen je třeba hodně přemýšlet, co člověk doopravdy potřebuje," filozofuje nad důstojným životem Anna Mikulova. •
smysl dává pracovat s mediánovou mzdou, tedy tou, kterou bere člověk přesně uprostřed. Polovina lidí bere méně a polovina více. V prvním čtvrtletí tohoto roku činil medián 34 741 korun hrubého. Přepočteno na čistou mzdu člověka s jedním dítětem je to 29 535 korun. Do důstojné mzdy chybí mediánovému českému pracovníkovi každý měsíc necelých osm tisíc korun. (A ještě trochu víc. V téhle statistice je započtená i Praha, která má mediánovou mzdu vyšší, a dosud pracujeme s čísly mimo Prahu.)
IAK IETO V ZAHRANIČÍ?
Obecně platí, že v západní Evropě si jsou důstojná mzda a minimální mzda mnohem blíž než v Evropě východní. V bohatších zemích mají lidé, kteří berou zákonné minimum, víc finančního komfortu a je běžné, že reálné výdělky ji převyšují.
Tabulky a grafy výše je potřeba brát s jistou rezervou. Západoevropská data pocházejí ze studie, kterou si v roce 2021 u badatelů z brněnské Masarykovy univerzity objednala levicová europarlamentní frakce. Její
metodologie se mírně liší od té, kterou používá tuzemská platforma pro minimální důstojnou mzdu — ale nijak zásadně. V tabulkách používáme data platformy. Západoevropská data jsou z roku 2021 a za tu dobu došla změn. Zároveň ale platí, že eurozónu nepostihla tak velká inflace jako střední Evropu, změny nebudou tak dramatické, jak to vidíme v případě Česka. Jako běžnou mzdu v Česku uvádíme mediánovou, v brněnské studii jde o „reálnou mzdu středně kvalifikovaného pracovníka". •
49
Důstojnost může být subjektivní, nezávislá na mzdě.
i z ekologického hlediska. Já myslím, že jestli se někdo cítí důstojně, nebo ne, je hodně subjektivní kategorie."
Podle expertky na sociální otázky z ODS Lenky Kohoutové je snaha definovat důstojný život na základě mzdy pokusem o sociální inženýrství. „Každý máme jiné potřeby a jiné náklady," sděluje Kohoutová. „Stejně tak nemůžete nikomu říct, za co má utrácet. Například spořit řada rodin nebude nikdy, i kdyby na to měly, protože poslední korunu prokouří, propijí, proházejí do automatu. Nebo mám spoustu kolegů, kteří stravování v restauracích neberou za dost zdravé a nosí si vždy krabičky s jídlem."
Podle poslance za hnutí ANO Aleše Juchelky, který je ve sněmovně členem sociálního výboru, je platforma pro důstojnou mzdu jen jedním z mnoha levicových sociálních konstruktů. „Zní to hezky, ale mám pocit, že takhle to v životě nefunguje. Připomíná mi to německé mladé sociální demokraty, kteří doporučují znárodnit automobilku BMW a zabavovat byty, což je v rozporu s mým demokratickým smýšlením," říká Juchelka. „Dnešní mladí lidé mají stále více nároků. Nechci, aby byl standard mít mobil, který stojí od pěti tisíc nahoru. Důstojnost není v materiálních věcech, ale v hodnotách, které vyznáváme."
KOMU DNES CHYBÍ TV?
Důstojná mzda v sobě evidentně skrývá výbušný potenciál. Pevně dané standardy, na které má nárok úplně každý, však existují už dnes. Jde především o minimální mě-
síční mzdu ve výši 13 350 korun, na kterou má ze zákona právo každý tuzemský zaměstnanec. Její příjemce se ale po odečtení všech odvodů ocitne pod hranicí příjmové chudoby, těžko tedy o ní lze mluvit jako o výdělku poskytujícím „plnohodnotný" život. Pod zmíněnou hranicí v roce 2018 podle statistik žilo celkem 9,6 procenta
euro
3500     mm minimální důstojná mzda
minimální mzda 3000     mm průměrná mzda
47