15
geografie a škola
Geografické rozhledy  4/13–14
Tvorba náčrtů a plánků ve výuce geografie
Zařazení do výuky
a mezipředmětové vztahy
Zařazení tvorby jednoduchých grafických
výstupů do výuky geografie se může v současnosti
jevit jako nepodstatné, neboť dnes
již žáci často disponují (chytrými) telefony
s  navigací GPS, integrovaným fotoaparátem
a dalšími aplikacemi, které jim mohou
usnadnit orientaci v terénu včetně připojení
k on-line mapám. Ukazuje se však stále
více, že právě moderní technologie vedou
ke snižování schopnosti člověka orientovat
se v  terénu vlastními silami. Ačkoliv jsou
dnes mapy snadno dostupné, vede právě
neschopnost člověka orientovat se v terénu
k neschopnosti používat adekvátně mapu.
Tvorba náčrtu pochodové osy, panoramatického
náčrtu i  plánku území v  sobě
navíc spojuje různé druhy znalostí a  dovedností,
jak ostatně prokázaly některé
studie tuzemských geografů (Hofmann,
Svobodová 2012). Při pořizování náčrtu
pochodové osy je nutné využít znalosti
a  dovednosti spíše geografické (práce
s mapou) a až na druhém místě dovednosti
výtvarné, příp. geometrické (rýsování).
Oproti tomu při tvorbě panoramatického
náčrtu jsou využívány především dovednosti
výtvarné. Přesto ale způsob percepce
místa a  výběr, tj. generalizace prvků
zanesených do náčrtu je záležitostí spíše
geografickou. Nehledě na to, že geograf
může v  panoramatickém náčrtu zdůraznit
objekty (např. důsledky sesuvu půdy) nebo
dokonce procesy (např. probíhající výstavbu
v rámci sídel), které by výtvarník mohl
opomenout, ale pro geografa jsou zásadní.
To se týká i tvorby plánků území, kterou
lze považovat za nejkomplexnější činnost
ze  tří výše uvedených, neboť zahrnuje
složku výtvarnou, geografickou i technickou,
tj. kartografickou.
Cíleným zařazováním tvorby náčrtů
a plánků do výuky v rámci předmětů zeměpis,
resp. geografie, výtvarná výchova nebo
matematika lze u žáků dosáhnout efektivního
zkvalitňování jak jejich specificky předmětových
dovedností, tak i dovedností psychomotorických,
v případě digitální tvorby
rovněž dovednosti práce s  informačními
technologiemi. Obraz také „představuje
klíčový nosič didaktických informací, který
žákovi napomáhá při aktivním uchopování
a poznávání a je tak pro něho oporou
na jeho cestě za poznáním podstaty jevů“
(Tollingerová in: Hofmann, Svobodová
2012, s. 88). Tato tvorba může navíc pozitivně
ovlivňovat vnímání přírody, pomoci
pochopit základy orientace apod. Nezbytným
předpokladem je ovšem umění pozorovat
terén a prostředí a i tomu by se měli
žáci učit.
Náčrt pochodové osy
Náčrt pochodové osy (náčrt trasy) je nejjednodušší
mapový náčrt vznikající zpravidla
před samotnou cestou na základě předchozího
studia topografické mapy. Měl by být
zhotoven tak, aby během cesty mohl nahradit
mapu. Je proto výhodné, když je orientován
na sever, jak je ve většině případů orientována
i původní topografická mapa. K jeho
tvorbě z  mapy lze použít průsvitku (např.
pauzovací papír). V náčrtu pochodové osy
jsou znázorněny lomové body cesty a u jejich
spojnice vedené pod patřičným úhlem
(zaznamenává se směr či azimut pochodu)
je vždy uvedena vzdálenost mezi nimi.
Jednoduchý náčrt pochodové osy (obr. 1a)
zobrazuje pouze lomové body, jejich spojnice
a případně výraznější převýšení terénu
(stoupání vs. klesání).
Proti tomu podrobnější náčrt pochodové
osy (obr. 1b) obsahuje i další objekty usnadňující
orientaci v terénu během cesty, např.
sakrální stavby, vysílače, vodní toky s mosty,
propustky, křižovatky s jinými komunikacemi,
jiné druhy komunikací (železnice,
dálnice…) nebo druh krajinného pokryvu
(louky, lesy, pole…). Vhodné je doplnit odhad
času pochodu na jednotlivých úsecích.
Podrobnější náčrt pochodové osy však není
mapou ani plánem, neboť nemusí mít dané
měřítko ani geometricky přesný základ, ačkoliv
vychází z mapy. Přesto si lze při jeho
tvorbě osvojit nebo zdokonalit dovednost
práce s mapou i základní principy práce při
tvorbě mapy (generalizace, tvorba znakového
klíče). Tvorba náčrtu pochodové osy
proto může být zařazena do výuky už na
prvním stupni základních škol.
Panoramatický náčrt
Panoramatický náčrt (obr. 2) je pro geografa
užitečnou orientační pomůckou, neboť
jednoduchou formou znázorňuje pouze významné
krajinné prvky, a navíc v perspektivě
pozorovatele. Kreslí se přímo v terénu.
Výhodou panoramatického náčrtu je tak
proti výše zmíněným digitálním fotoaparátům
právě jednoduchost a přehlednost, s níž
zachycuje jen podstatné objekty a jevy v terénu
a  ty nedůležité přehlíží (Tichý, Švec
1970).
Tvorba panoramatického náčrtu sestává
z  několika fází. Nejprve je nutné rozhodnout,
jak široký úsek krajiny bude v náčrtu
zakreslen. Pro lepší představu lze použít
obdélníkový rámeček vyříznutý z  papíru
nebo vytvořený z palců a ukazováčků. Pro
rychlejší orientaci je lepší zvolit za střed obdélníku
nějaký výrazný objekt. Poté se viditelné
objekty pomyslně rozdělí do tří pásem
podle vzdálenosti: na objekty blízké (do
800 m od pozorovatele), střední (800–1500 m)
a vzdálené (více než 1500 m), přičemž ve
výsledném náčrtu budou objekty blízké zaGeografie
bývá často označována za vědu stojící na pomezí přírodních a společenských věd. Toto pojetí ovšem poněkud opomíjí
skupinu činností člověka, pro něž se v rámci vzdělávání ujal termín výchovy. Patrně není třeba pochybovat o tom, zda mohou být při
terénní výuce geografie naplňovány výchovně-vzdělávací cíle tělesné výchovy, ale v případě výtvarné výchovy je situace již složitější.
Přitom právě výtvarná výchova může hrát ve výuce geografie daleko větší roli, než je tomu v současnosti. Vždyť už třeba jen na mapu,
běžnou pomůcku geografa, je možné pohlížet jako na výtvarné dílo. Cílem článku je poskytnout metodickou podporu pro tvorbu
jednoduchých grafických výstupů, a to náčrtu pochodové osy, panoramatického náčrtu a plánku území při terénní výuce geografie.
Obr. 1: Náčrt pochodové osy – a) jednoduchý, b) podrobný. Autor: J. Hátle
16
Geografické rozhledy  4/13–14
geografie a škola
kresleny nejostřeji a nejdetailněji a objekty
vzdálené bez ostrých obrysů a  méně sytě
– to se týká např. zalesněného horizontu.
Stejně jako do map a plánů se ani do náčrtů
území nezakreslují pohyblivé předměty
(zvířata, lidé, dopravní prostředky). Je třeba
rovněž zvážit, zda je pro konkrétní náčrt
důležitý stav objektů a jevů, neboť krajina
se v průběhu roku mění (Kučera, Riezner,
Kučerová 2014).
Pro tento relativně náročnější druh náčrtu
je vhodná, alespoň v začátcích, pomocná
čtvercová mřížka, kterou pozorovatel umístí
mezi sebe a kreslenou krajinu (obr. 3). Před
započetím samotného kreslení je vhodné si
do náčrtu tence zakreslit pomocnou kostru –
pravoúhlou síť. Ta může být buď čtvercová
(jeden čtverec z pomocné mřížky pak odpovídá
jednomu čtverci v náčrtu), nebo obdélníková
s obdélníky s delší svislou stranou.
Tím lze totiž zajistit, že bude náčrt převýšený,
a tudíž přehlednější.
Při kresbě je důležité zachovávat vzájemné
proporce objektů ve skutečnosti i na
náčrtu. K  tomu slouží tzv. vizování: má-li
věž kostela stejnou výšku jako tužka, kterou
autor drží v natažené ruce, musí strom
na okraji vsi, vysoký polovinu výšky tužky,
mít na náčrtu také poloviční výšku věže kostela.
Tužka v ruce může být též pomůckou
pro věrnější zachycení horizontálních úhlů.
Jako první se do náčrtu zanášejí významné,
dobře viditelné objekty, pokud možno rovnoměrně
rozmístěné po celé ploše náčrtu
(kolektiv autorů 2001).
V další fázi se kreslí hlavní linie – horizont,
bližší hřebeny kopců, komunikace,
vodoteče apod. Poté se do mapy dokreslí
všechny dostatečně významné podrobnosti.
Význam stanovuje autor na základě vlastního
úsudku, účelu náčrtu i grafické zaplněnosti
náčrtu. V  poslední fázi se provádějí
konečné grafické úpravy, tedy dokreslení
detailů a šrafování, například různou tloušťkou
čar, různým směrem, různým tlakem na
tužku (Tichý, Švec 1970). Pro lepší dojem
plastičnosti lze vzdálené objekty rozmazat
měkčím papírem (např. papírovým kapesníkem)
nebo hadříkem a tím změkčit jejich
kresbu. Nakonec se do náčrtu zanese popis
významných objektů, naznačí se severní
směr a uvedou se další údaje (jméno autora,
datum a místo pořízení náčrtu).
Plánek území
Pořizování plánků území (obr. 4) může
mít různý účel, např. zjednodušení obsahu
mapy, záznam daného území pro účely hry,
pohybu v území, cestopisu, zakreslení tematického
obsahu během terénního šetření
atd. Jak již bylo uvedeno, tvorba plánku
území je nejkomplexnější ze všech tří uvedených
grafických výstupů. V této tvorbě
totiž musí autor projevit vedle geografických
znalostí a  výtvarných schopností
(viz náčrt pochodové osy a panoramatický
náčrt) i smysl pro geometrickou přesnost,
neboť tato tvorba je principiálně podobná
tvorbě mapy. Autor pracuje s  měřítkem
(zmenšením plánku vůči skutečnosti), vytváří
znakový klíč včetně legendy a všech
kompozičních prvků, aby vzniklý plánek
splňoval patřičné kartografické náležitosti.
Obtížnou činností při tvorbě plánku je
zejména měření, resp. odhadování vzdáleností
a úhlů a orientace samotného plánku
v prostoru. Cílem tohoto článku není podrobný
popis těchto činností, ale jistě by si
i ony zasloužily v budoucnu několik metodických
poznámek.
Při tvorbě plánku území je důležité vědět,
zda je k  dispozici podkladová mapa,
plán či letecký snímek, které mají zpravidla
menší měřítko než vznikající plánek. Pokud
ano, lze přenést geometrickou kostru mapy
do plánku, a  to se zohledněním poměru
měřítek původní mapy a nově vznikajícího
plánku. Do plánku se zanášejí navíc další
objekty, které existují ve skutečnosti a neměly
by v plánku pro příslušný účel chybět,
avšak v původní generalizované mapě nejsou.
Není-li k dispozici žádná podkladová
mapa, nezbývá než se zorientovat podle
světových stran (např. podle slunce, s pomocí
buzoly nebo GPS navigace) a geometrickou
kostru plánku vytvořit pomocí vzdáleností
a  úhlů, a  to buď jejich odhadem,
nebo přímým měřením (zejména plánky
velkých měřítek).
Jak doporučují někteří autoři, je vhodné
při nácviku tvorby plánků začít s pokud
možno známým prostředím menšího územního
rozsahu (Hofmann, Korvas 2008). To
totiž umožňuje žákům snadnou zpětnou
kontrolu výsledků. Co se týče měření, resp.
odhadování vzdáleností, je vhodné tato měření
či odhady provádět ze dvou míst, jejichž
vzdálenost je známá. To ostatně odpovídá
jedné ze základních měřických metod geodetů,
tzv. protínání vpřed. Není-li to možné,
nezbývá než vzdálenosti odhadovat a měřit
alespoň co nejpřesněji směry jednotlivých
znázorněných prvků. Směry se měří pomocí
úhlů mezi stanoveným směrem (např. severním)
a jednotlivými směry, v nichž leží
znázorňované prvky, pomocí úhloměru, buzoly
či navigace GPS. V takovém případě
se doporučuje plánek vytvářet z nadhledu,
tedy z vyvýšeného místa (obdobně jako panoramatický
náčrt).
Postup při tvorbě plánku je podobný jako
při tvorbě panoramatického náčrtu. Nejprve
je nutné si stanovit, jak velké území bude
v plánku zachyceno, což může být i součástí
zadání úkolu. Poté se z odhadované vzdálenosti
mezi nejvzdálenějšími zachycenými
objekty ve skutečnosti a ve vznikajícím
plánku stanoví měřítko plánku. Nejčastěji se
vychází z velikosti listu papíru (např. formát
papíru A4 má rozměry 210 × 297 mm).
Po zorientování plánku se do něj jako
první zanášejí významné body, u nichž se
nejlépe odhaduje jejich vzdálenost od pozorovatele
i mezi nimi, poté významné linie
Obr. 3: Ukázka pomocné mřížky umístěné při
práci v terénu. Foto: J. D. Bláha
Obr. 2: Panoramatický náčrt. Poznámka: Z důvodu čitelnosti je náčrt proveden jako perokresba.
Autor: J. D. Bláha
17
geografie a škola
Geografické rozhledy  4/13–14
(vodní toky, břehové čáry širokých vodních
toků, komunikace apod.) a  nakonec se do
mapy zanášejí kategorie ploch (zastavěná
plocha, louky, rybníky atd.). Celkový počet
kategorií všech prvků ve skutečnosti
by neměl být na úkor čitelnosti výsledného
plánku a je dobré si ho předem stanovit,
což může být opět součástí zadání úkolu.
S ohledem na zvolené měřítko je dále nutné
zvážit, zda budou jednotlivé budovy v plánku
zaneseny odděleně, nebo souhrnně jako
zastavěná plocha, nebo zda bude například
potok znázorněn jako plocha, nebo už pouze
jako linie. Obdobně jako v  klasických
mapách a plánech nemusí šířka komunikací
v plánku z důvodu lepší čitelnosti přesně
odpovídat poměru danému měřítkem, ale
může být poněkud širší.
Při tvorbě plánku je třeba vhodně zvolit
znakový klíč pro jednotlivé prvky a do legendy,
která je povinnou součástí plánku,
znaky vhodně uspořádat, tj. bodové, liniové
a  plošné znaky vždy pohromadě, případný
tematický obsah rovněž pohromadě
(Bláha, Hudeček 2007). Nakonec se do
mapového pole umístí popis prvků, plánek
se doplní názvem území, grafickým měřítkem,
a je-li třeba, i směrovkou. Důležité je
nezapomenout uvést jméno autora, datum
a místo vyhotovení plánku. Tím jsou splněny
kartografické náležitosti každé mapy
či plánu.
Hodnocení plánků
a nejčastější chyby
Při hodnocení plánků a náčrtů je třeba vždy
vycházet především z účelu, k němuž daný
grafický výstup slouží. Z obecných znaků se
posuzuje obsahová správnost, vhodné vyvážení
názornosti a přesnosti zákresu, přítomnost
a provedení kompozičních prvků.
Nelze samozřejmě opomenout ani posouzení
výtvarného zpracování a použití adekvátních
vyjadřovacích prostředků.
Jak se autoři měli možnost přesvědčit během
ústředního kola Zeměpisné olympiády
2012/2013 (ZO) v Praze, pro žáky není vůbec
snadné plánek vytvořit tak, aby splňoval
všechny důležité náležitosti. Nejčastějšími
prohřešky bylo zcela chybějící nebo chybně
určené měřítko, dále nepřesný geometrický
základ (zjevně špatné proporce mezi vzdálenostmi
na plánku), nevhodné kartografické
znaky (zejména neasociativní znaky
pro bodové prvky), nevhodné parametry
kartografických znaků (tvar, barva), nedostatečné
kartografické zpracování (napojení
liniových znaků neodpovídá skutečnosti,
křížení liniových znaků – vodní toky vs. železnice,
silnice vs. železnice), absence kategorizace
znaků v legendě. Naopak správně
byla v naprosté většině vyhotovených plánků
orientace vůči světovým stranám.
Závěr
Tvorba náčrtků a plánků svým mezipředmětovým
pojetím přesahuje rámec výuky
zeměpisu. Nejkomplexnější a nejobtížnější
činností je bezesporu tvorba plánků území,
což dokazuje příklad z  loňského ročníku
ZO. V nedávné době se začala opět do výukových
plánů vracet branná výchova, jejíž
součástí bývala v minulosti také orientace
v  přírodě a  práce s  mapou. Autoři
jsou přesto přesvědčeni, že by tvorba náčrtů
a plánků měla být integrální součástí
geografického vzdělávání v  terénu. Snad
k tomu napomůže i zadání úkolu ze zmíněného
ústředního kola ZO, které je uvedeno
v aplikaci do výuky.
Jan D. Bláha, PřF UJEP v Ústí nad Labem
Jan Hátle, PřF UK v Praze
jd@jackdaniel.cz,
hatle@natur.cuni.cz
Literatura a zdroje dat:
Bláha, J. D., hUDEČEK, t. (2007): O legendě (nejen) tematických
map. Geografické rozhledy, 17, č. 2, s. 10–11.
Hofmann, E., Korvas, P. (2008): Orientace v přírodě pro výuku na
základní škole. Masarykova univerzita, Brno, 96 s.
Hofmann, E., Svobodová, H. (2012): Využití panoramatického náčrtu
ve výuce geografie. Geografické informácie, 16, č. 1, s. 86–95.
Kolektiv autorů (2001): Skautskou stezkou. Základní příručka pro
skauty a skautky. TDC, Praha, 405 s.
KUČERA, Z., RIEZNER, J., KUČEROVÁ, S. R. (2014): Stále stejná zeleň
na venkově? Geografické rozhledy, 23, č. 3, s. 12–14.
Tichý, O., Švec, R. (1970): Matematický zeměpis a kartografie: učebnice
pro pedagogické fakulty. SPN, Praha, 319 s.
Aplikace do výuky:
Pro vypracování následujících úkolů použij vyhlídková místa na Vyšehradě
směrem od severního směru přes západní po jižní.
Zadání pro kategorii C:
Na prázdný papír formátu A4 vytvoř plánek viditelné části koryta Vltavy
a jeho nejbližšího okolí z vyhlídkových míst na Vyšehradu. Pokus
se zachytit tok v délce cca 4 kilometrů (2 km po proudu a 2 km proti
proudu řeky) a jeho okolí do cca 50 metrů od břehu. Do plánku zakresli
všechny významné tvary geomorfologické i antropogenní (člověkem
vytvořené). Plánek nakresli v měřítku, vzdálenosti se pokus odhadnout.
Pomůcka: Vzdálenost z vyhlídky k rozhledně Petřín (azimut 330°) je
2,7 kilometru, vzdálenost k železničnímu mostu je 450 metrů. K plánku
vytvoř přehlednou a logickou legendu, přičemž použij maximálně
15 kategorií. Jednotlivé budovy na březích nezakresluj, vyznač je souhrnně
jako zástavbu.
Účastníci kategorie D měli víceméně stejné zadání úkolů, pouze
s tím rozdílem, že měli v legendě plánku použít maximálně 25 kategorií
a pokusit se vhodným způsobem odlišit i břehy koryta (např. použitý
stavební materiál, využití břehu apod.).
Autorské řešení a další materiály k úkolu naleznete na webu Geografických
rozhledů http://geography.cz/geografické-rozhledy/ ve složce
Materiály.
Creation of Sketches and Hand-drawn Maps in Geography Teaching. This article provides methodological support for the creation of simple
graphical assignments: route sketches, panoramic sketches and hand-drawn maps, during field geography instruction.The article includes examples
of the above-listed types of graphical assignments.
Obr. 4: Plánek území. Autor: J. D. Bláha