Analýza textů na téma krize:

1.       Morálka a konzum

„Když už je konzum historicky možný, pak od něho lidi nic neodvrátí. A co by tak mělo? Tisíce a tisíce let po něm prahli. Ani představit si ho nedovedli! Lze se jim divit, že když poprvé v historii ho aspoň trochu mají, že na něj letěj? Copak je snad nějaká etická norma, která by tomu bránila? ...I když na to letěj za jakoukoli cenu? ... Jaké by to muselo být učení, co by to muselo být za ideu a ideály, které by je od konzumu mohly odvrátit nebo je v tom aspoň zabrzdit? Žádné z těch učení, která byla doposud vytvořena, ať náboženská nebo filosofická, neobstála před tou touhou konzumovat a jen konzumovat. Všecky ty ideje a ideály byly kupodivu ještě tak akceptovány a fungovaly v dobách, kdy byl nedostatek – stejně ještě jako dnes jsou akceptovány a fungují tam, kde je bída. Jak ta přestane a otevře se oceán konzumního ráje, neplatí ani islám, ani budhismus, ani křesťanství, ani marxizmus.“

BONDY, E. 2007. Bratři Ramazovi. Praha : Akropolis, 2007. 148 s. ISBN  978-80-86903-47-7. s.100.

2.       Krize v morálce?

Jakmile se jedinec vyvázal z mezí stanovených komunitou, musí jeho vytrvalé putování za štěstím nutně vést k problematizaci vlastní existence a k neuspokojení. Takový je prostě osud společensky nezávislého jedince, který bez jakékoli kolektivní a náboženské opory sám a bezbranný čelí životním zkouškám. (Lipovetsky, Paradoxní štěstí,  s. 370)

Lidé se prohlašují  za šťastné, neboť přiznat si opak „podkopává morálku“. V hyperkonzumní společnosti se již lidé nechrání před uhrančivým pohledem druhého, nýbrž před vlastními negativními úsudky, ze kterých by mohl vzejít trýznivý obrázek vlastní existence. V zásadě tu jde o snahu zabránit skleslosti a zachovat si sebedůvěru. s. 351

3.       Krize v morálce?  (Morální barbarství?)

Pravda je taková, že namísto znehodnocovaní všech hodnot dnes spíše přihlížíme renesanci mravního tázání v souvislosti s pádem politického projektu a velkých systémů smyslu. Zároveň s tím, jak sílí vliv techniky a trhu, se také dostává nového náboje  a důstojnosti i etické doméně, jak o tom svědčí diskuse kolem biotechnologií, potratů a eutanazie, sňatků u dvojic téhož pohlaví, homosexuálních adopcí, nošení islámského závoje a sexuálního obtěžování. Nejde tu o katastrofické zmizení hodnot, nýbrž o rozkvět obtížně slučitelných mravních náhledů, pluralizaci hodnotových soustav a rozmanitost chápání dobra. 393 –

Nejde o „smrt hodnot“, nýbrž o rozvrat heteronomních mravních zásad a souběžně s tím o individualizaci postoje etické sféře. …přináší rozkvět etické reflexivity…393

4.       Slabí spotřebitelé a moc

Jak upozornil ekonom Paul Nystrom (profesor marketingu na Kolumbijské univerzitě), musíte nejprve vytvořit spotřebitele a vytvořit potřeby, které člověka uvězní. Je to běžná metoda. Byl také používán otrokáři. Například v době zrušení otroctví využívala Velká Británie otroky na plantážích v Západní Indii. Vzhledem k tomu, že oficiální otroctví bylo minulostí, v parlamentu se hodně diskutovalo o tom, jak upevnit stávající režim. Co zabrání bývalým otrokům, aby se dostali do hor s velkým množstvím volné půdy a žili tam šťastně? Použili běžnou metodu: snažili se je chytit na spotřební zboží. Přišli s fintou - nabízeli jim dárky. A když lidé inspirovali touhu po spotřebním zboží a stali se zadluženi v obchodních domech, brzy vzniklo něco jako otroctví, alespoň z pohledu vlastníků plantáží.  (Noam Chomsky, Mocenské systémy, Nakladatelství Slovenského svazu spisovatelů 2013, Bratislava, str. 35)

5.      Ekologická krize a veganství  

Veganství je pravděpodobně nevyhnutelnou hudbou budoucnosti. Ivan Dubnička připomíná sporné informace, které je obtížné dostat z okruhu ochránců přírody: pokračování lidskosti v prosazení masa je neudržitelné: "... jeden hektar půdy je využíván pouze jednou osobou, která konzumuje masité potraviny, ale může nakrmit až 50 lidí konzumující rostlinné potraviny." (Ivan Dubnička: Mravy, šelmy a vegetariáni.  UKF v Nitře, Nitra 2007) Chce-li lidstvo přežít, bude muset omezit svou spotřebu, která spočívá v plýtvání potravinovými zdroji v euroamerické kultuře, zatímco jiní nejen hladoví, ale umírají na podvýživu. Padesátinásobného zvýšení produkce potravin dosáhneme pouze díky přechodu na bylinnou stravu – veganství

 6.      Humanitární krize

Dnešní národní, nadnárodní a globální politický a ekonomický systém globální spravedlnosti nepomáhá, právě naopak. Na základě údajů OSN Marek Hrubec uvádí, že v důsledku tohoto systému umírá každý rok více lidí - než každý rok během druhé světové války. ( 18 milionů lidí ročně, což je téměř 50 000 lidí denně. (Hrubec, Od zneuznání ke spravedlnosti: Kritická teorie globální společnosti a politiky, 2011, str. 248)

Na druhé straně - v obci  vzdělanců je věštění katastrof tou nejrozšířenější činností.  (Lipovetsky, G. Paradoxní štěstí, s. 394)

 7.       Multikulturalismus a soužití:

To, co Západ považuje za univerzální, považují jiní za západní. Odmítá to, co oslavuje, stejně příznivou globální integraci jako zločinný imperialismus. Vzhledem k tomu, že Západ vidí svět jako sjednocený, ostatní ho vidí jako hrozbu. (Samuel Huntington, St. Louis. Praha, Rybka Publishers, 2001)

 Američtí politici se shodují, že muslimští účastníci kvazi-války jsou jen menšinou, jejíž násilí většina muslimů odmítá. To může být pravda, ale na podporu tohoto tvrzení chybí důkazy. V muslimských zemích se neprotestuje proti násilí vůči Západu. (Huntington, St. Louis. Praha, Rybka Publishers, 2001)

 Boj "svobodného světa" proti komunismu vystřídal střet "civilizace Západu" se zbytkem světa. Za nejdynamičtějšího odpůrce Západu je pokládán islám. S. Huntington přímo odmítá tvrzení některých západních autorů, ale i někdejšího amerického prezidenta Billa Clintona, že Západ se nepotýká s problémem islámu jako takovým, nýbrž pouze s islámskými násilnickými extrémisty. "Čtrnáct století dějin nám... říká něco jiného," konstatuje.  Proč je tu ale onen konflikt s islámem a není zde konflikt s hinduismem? (Oskar Krejči, Hrozivé proroctví. Polemika s Hungtintonem, s. 13)

8.      Krize a sexualita:

a)       Carol Quieeová: „Masturbace může být radikálním činem, a kultura, která masturbaci potlačuje, bude mít tendenci potlačovat rovněž mnohé jiné osobní svobody. ...erotická svoboda je nezbytná pro skutečnou duševní pohodu, a to kdekoli....Sexuální rozkoš je přirozeným právem každého člověka.“ - slová na obhajobu Masturbatonu v Londýne. Komentář Slavoja Žižeka: masturbace je jako monáda bez oken, podobně osamělý je i surfař na internetu – solipsismus kyberprostoru.

b)       b) Romány Michela Houlebecqa - ukazují nemožnost lásky v současných západních společnostech: sex zničil lásku (kvůli komercionalizaci sexuality). Slavoj Žižek: Násilí. Praha, Rybka Publishers 2011, s. 33-38

c)       G. Lipovetsky: Nóvum: i uspokojení ženy! (místo výkonnostního sexu, sex citový, konec domény výkonnosti – mužského sexu) …triumf neprožívá monadická sexualita, nýbrž model založený na intersubjektivní dimenzi, do něhož je začleněna i toužebná jinakost druhého. …ideálem je vzájemná směna slasti, naslouchání touze druhého, vnímavost k jeho rytmům a preferencím. …Spíše než o povel k výkonnosti se v hypermoderní kultuře erotické sféry jedná o ideál hédonistické vzájemnosti, jenž se prostupuje s ideálem mezilidské komunikace. 328

9.      Ztráta smyslu života – prázdno a politika

 a)  „Bůh je mrtev, velké cíle se ztrácejí, ale všem je to fuk...“ (anebo i: Bůh je mrtev, Nietzsche a Marx jsou mrtví a mně taky není dobře...) W. Allen

b) Člověku stačí dbát na své zdraví, uchránit své materiální zabezpečení, zbavit se svých komplexů, čekat na dovolenou... Jakmile význam celku slábne a prioritou se stávají zájmy a přání individuálních lidí, sociální kodex, který člověka nutil k solidárnosti se skupinou, nemůže dál platit. G. Lipovetsky, Éra prázdnoty.

 c) „Konzumní revoluce rozbila poslední tradiční zvyklosti a řády a zanechala lidí sobě samým napospas; nyní se musí vyrovnat s obtížemi existence bez pomoci kolektivních pravidel a vztahů. 222…civilizace blahobytu, která jedince vede k tomu, aby vlastní prožitky poměřovali obrazy stále nového a pronikavého euforického štěstí, hromadně podněcuje k frustracím a existenciální trýzni. Individualistický  a konzumní řád společenského styku  coby instrument negativně laděné reflexivity vyvolává v člověku pocit, že se neustále míjí s tím, co je na životě podstatného.“ Lipovetsky, G. Paradoxní štěstí,  222-223

10.    Problémy poznávání  a schopnosti mravně jednat

 Problém druhé formy poznání, tzv. běžného (odlišného od teoretického vědeckého úroveň abstrakce, které vždy obsahuje aktuální generační poznání té-které oblasti kultury, je paradoxně současná informační technika. 

(Josef Šmajs )

 Informační technika (televize, rozhlas, internet), která nám zpřístupňuje informace téměř jakéhokoli druhu, nám život nejen zjednodušuje, ale i problematizuje: v médiích si umíme najít více informací na základě kterých se můžeme rozhodnout. To je pozitivní – můžeme sa rozhodnout lépe, ale i negativní: zvažujeme déle. Média nás zahlcují nepotřebnými zprávami, důležité informace jsou střídány bulvárem a méně hodnotnými informacemi, k informacím jsou nabízeny i hodnocení či doporučení, atd. Důsledkem zahlcenosti informacemi je pak jakási informační "odolnost" (ignorování zpráv), důsledkem protichůdných informací rezignace, důsledkem mixování informací různé váhy - manipulace, hodnocení - zvyk stahování názorů a dogmatičnost, na příliš mnoho negativních informací - stres, atd. Negativním důsledkem pro běžné poznání je i zastavení tradičního ústního uchovávání informací z generace na generaci, menší snaha o shromážďování a fixování znalostí (vše se dá uchovat na informačním nosiči). Nahromážděnost informací v médiích  vede také k tomu, že si člověk své okolí (prostředí) méně všímá - předpokládá totiž, že pokud o (nějakém) problému vědí média, tak se o něm ví -  tento systém vede tedy k pasivitě.