Filozofické aspekty sociálních věd A)VÝVOJ PEDAGOGIKY V EVROPSKÝCH DĚJINÁCH PODLE RADIMA PALOUŠE B)POHLEDY NA VĚDU – OSVÍCENSTVÍ, MODERNA, POSTMODERNA 19.10.2023 Hlavní myšlenkové systémy, které měly vliv na vývoj pedagogiky uŘečtí filosofové – Sokrates, Platon, Aristoteles uBiblické myšlení – Starý a Nový zákon uKřesťanské pojetí – Augustin, Tomáš Akvinský, Jan Ámos Komenský uSekulární racionalismus – 19. století uModerní (vědecká) pedagogika > Přední schody a sloupy majestátní městské budovy Biblické myšlení: Starý zákon uV bibli je tím, kdo člověka vychovává (vyvádí z jeskyně), sám Bůh uČlověk je zodpovědný vůči Bohu uV dějinách Izraele vede Bůh svůj lid, aby je uvedl do svého království uTato výchova není vždy příjemná, ale Bůh vše vyléčí uCitáty: Job 5,17; Př 3,11-12; Ž 73,1-17 Closeup fotka z otevřené knihy Biblické myšlení: Nový zákon uTěžkosti, s nimiž se křesťané museli od začátku potýkat, jsou interpretovány jako „výchovné prostředky“ Boží; utrpení bude ale jednou nahrazeno odměnou – účastí na Božím životě. u u„Váš zármutek se promění v radost“ (Jan 16,20) u u„Nebeský otec nás vychovává k vyššímu cíli, k podílu své svatosti“ (Žid 12. kap.) u u„Já kárám a trestám ty, které miluji; vzpamatuj se tedy a čiň pokání“ (Zjev 3,19) Křesťanské pojetí výchovy Svatý Augustin uVýchova má člověka vyvádět „z pokleslé hříšnosti k pokornému nahlédnutí této upadlosti a k usilování plnit smlouvu, která je Bohem nabízena“ u u„Educare znamená přivádět na cestu následování Krista“ u uPřijetí křesťanství není jen rozumové uznání, ale bytostné přijetí a životní praxe Augustinus2 Křesťanské pojetí výchovy Svatý Tomáš Akvinský uTomáš Akvinský navazoval na Aristotela; jeho cílem bylo hledání pravdy, přitom postupoval přesně podle logických aristotelských principů uNešlo ale pouze o racionální poznání. Připisuje se mu autorství hesla: „Contemplata aliis tradere“ uKontemplace = nazírání (Božích) skutečností (sama o sobě je Božím darem) uVydat se cestou kontemplace předpokládá věnovat čas rozjímání saotomasdeaquino Tvar trojúhelníku – konkávní Křesťanské pojetí výchovy Jan Ámos Komenský uZákladní postoj: „pansofie“ u uCíl výchovy: „náprava věcí lidských“ u„Lidé totiž žijí velmi poklesle (viz zajatci jeskyně), ve zmatku, v neřádu. … Je třeba škol pro všechny lidské věky, aby mohli všichni včas … napravit svá prohřešení.“ (Palouš, 83) – Jde tedy o návrat do řádu Božího. u u„Zmatenost“ spočívá v tom, že lidé nedbají na to, co je podstatné, ale dávají přednost vedlejšímu (momentálnímu užitku a požitku). u uNejsilnější zaměření na „to podstatné“ je ve „škole stáří“, zatímco u výchovy mladých lidí už vidíme místy praktické zaměření Barevné trojúhelníky vytvoření bezproblémového návrhu Filozofické/filosofické pohledy na vědu 1)Tři století velkých změn: od osvícenství k postmoderně üOsvícenství üZnaky doby moderní üZnaky postmoderny 2)Pozitivismus ve vědě: přínosy a deficity ü Comte ü Durkheim ü Nagel, Hempel, Oppenheim ü Morgenthau 3)Důsledky pro pedagogiku (úvod k příštímu tématu) Osvícenství uOsvícenští myslitelé (Diderot, Voltaire, Kant ad.): upovažovali světonázorový monopol církví za přežilý usvětlem pro ně byl lidský rozum, věřili v jeho možnosti uusilovali nahradit různost náboženských vyznání univerzálním humanismem (svoboda – rovnost – bratrství) > Mat v šachové partii Molekulární model Důsledky osvícenství a sekularizace uPozitivní: uumožnění náboženské tolerance (snášenlivosti) uautonomie vědy a kultury udemokratizace společnosti urozvoj vědy urozvoj sociální péče státu uNegativní: uabsolutismus (v habsburské monarchii a v Prusku) unásilí francouzské revoluce, Napoleona a dalších národních revolucí unáboženství bylo nahrazeno ideologiemi, vznik novodobého ateismu uNaivní víra ve vědu, lidský rozum a jeho možnosti Charakteristické znaky moderní doby urozvoj empirických věd a průmyslu uvíra v pokrok (!) uvíra v sílu lidského rozumu u„Entzauberung“ a sekularizační teorie uztráta privilegovaného postavení církví uústavnost a demokracie v politice ukonzumní společnost (2. pol. 20. stol.) uprohloubení sociálních rozdílů uvznik sociálního státu u Postmoderna – začátky a příčiny oV 2. polovině 20. století (přelomový rok: 1968) se začaly objevovat skutečnosti, s nimiž „moderní myšlení“ nepočítalo: oRozvoj vědy a techniky jako ohrožení •Rozvoj vědy je rychlejší než rozvoj etiky •Atomové zbraně •Ničení přírody a globálního prostředí •Problémy bioetiky, robotizace oPopulační exploze a omezení zdrojů surovin oZačátek globalizace – skrze dopravu a média •Snadná výměna myšlenek i zboží, rostoucí spolupráce •Růst moci nadnárodních koncernů, krize národních vlád •Světonázorová pluralita (bez všeobecně přijímaných kritérií) Postomoderna – znaky (Helsper) Jeden v davu Další znaky postmoderny uBeck: Individualizace u= možnost jedince individuálně rozhodovat o zaměření vlastního života, přičemž tato možnost se v některých oblastech života postupně stává nutností. uInglehart: Postmaterialismus u= nový systém priorit, který upřednostňuje estetické hodnoty a hodnoty sociální komunikace před hodnotami tradičními, jako je materiální jistota, bezpečnost a společenské postavení uSchulze: Společnost zážitku uLidé žijící v blahobytu neusilují tolik o dosažení objektivního cíle (vždyť tak jako tak mají, co potřebují), ale spíše chtějí uspokojit subjektivní potřeby. Současné pojetí vědy uRozdělení: science – art u o přírodě – o člověku u přírodní – sociální – humanitní uPřírodní a sociální vědy se dnes většinou řídí podle (novo)pozitivistického paradigmatu: u Za vědecké tvrzení se považuje to, co je experimentálně ověřitelné anebo teorie založené na experimentálně ověřených premisách. uProblémy s filosofií, teologií, abstraktní matematikou, interpretací historie, pedagogikou, uměním a spiritualitou Pozitivistická věda – vývoj (1) uAuguste Comte (1798-1857) uvsadil na nikdy nekončící postupné zdokonalování a na postupnou kumulaci vědění; proto musel odmítnout metafyzické hledání „prvních a posledních příčin“. uV jeho vědě nešlo o absolutní pravdy, nýbrž o hledání vědeckých zákonitostí: u„Veškeré zkoumání povahy bytí a jejich prvních a posledních příčin musí vždy být absolutní; zatímco zákonitosti fenoménu musejí být relativní, neboť předpokládají kontinuální vývoj přemýšlení, podrobený postupnému vylepšování pozorování bez možnosti plného odhalení pravé reality… Relativní charakter vědeckých koncepcí je neoddělitelný od skutečné ideje přírodních zákonitostí.“ uVědecká teorie neodhaluje pravdu, „pouze“ na základě patřičné metody organizuje fakta (Giddens, 1978). Pozitivistická věda – vývoj (2) uÉmile Durkheim (1858-1917) uzbavil pozitivismus comtovské pompy (on sám sebe za pozitivistu nepovažoval) a přispěl k jeho obecnému přijetí za standard vědeckosti upovažoval sociologii za prostředek i cíl, formu i obsah vědy jako takové uusiloval o to, aby se sociologie stala precizní empirickou vědou o společnosti, která by stála „nade všemi ostatními morálními a náboženskými hodnotami“ uhodlal transformovat samotnou vědu, aby byla respektovaná jako něco účelného a správného uLogičtí pozitivisté Vídeňského kruhu (30. léta 20. stol.): u„neexistují logické ani metodologické rozdíly mezi přírodními a sociálními vědami“ u„jedině výroky, jejichž platnost je ověřena empirickým pozorováním, mohou být smysluplné“ u Kritika pozitivismu uProblematické teze: uPředvídatelnost uZastánci deduktivně-nomologického modelu (Oppenheim, Hempel) tvrdili, že vědec je schopen dedukovat existenci určitého jevu na základě jednoho nebo více univerzálních zákonů za současné existence předpokládaných podmínek. uPoznatelnost uPozitivistická věda počítala s poznatelností univerza (s vývojem vědy budeme stále více poznávat, a to jak jednotlivé jevy, tak i jejich zákonitosti). uObjektivita (neutralita) vědy uPozitivismus se stal filosofií vědy, která předstírá svou neutralitu – mlčí o tom, že rozhodnutí, „co se má zkoumat“ je rozhodnutím politickým a etickým. Kritici pozitivismu uKarl Popper (sám pozitivista) uUvědomoval si nebezpečí, jaká skýtá vědecká teorie, která se stane „módou“ či náhražkou za ideologii. Uvědomoval si, že se západní společnost, jíž chybí „otec“ (jistota, univerzální autorita), nevědomky chápe čehokoli, co má dostatečnou kapacitu tvářit se jako náboženství uFrançois Lyotard u(Post)moderní je pochybovat. Neustálé rozbíjení „modelů“, permanentní vědecká revoluce, dekonstrukce, tím vším se můžeme vyvarovat nástrah absolutní pravdy a/nebo předsudku. uHans Joachim Morgenthau uMoudrost vědoucího je odoláním pokušení považovat jakoukoli pravdu, metodu či názor za univerzální a zároveň odoláním pokušení na pozitivní hledání této pravdy rezignovat. Neboť jen v jejím hledání při vědomí, že existuje, a při současném vědomí, že ji nikdy nebude schopen odhalit, spočívá síla vědce (či státníka). Literární zdroje: uKOŘAN, Michal. Beztvará věda, pozitivismus a realismus v mezinárodních vztazích. In Mezinárodní vztahy – speciální číslo, 2006, 7-31. uKAPLÁNEK, Michal. Charakteristické znaky společnosti na konci 20. a na začátku 21. století. Studijní text dostupný v ISu; vychází z těchto autorů: Helsper, Inglehart, Schulze, Beck. Důsledky pro pedagogiku – otázky uJe pedagogika věda sociální nebo humanitní? uJaký je smysl sociální pedagogiky? uJsou pedagogické profese „pomáhající“? uMá sociální pedagog především zkoumat prostředí a ovlivňovat ho anebo mít před očima spíše rozvoj osobnosti? uJaké jsou cílové skupiny práce sociálního pedagoga a proč?