SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKA VÝVOJ RŮZNÝCH POJETÍ OBORU doc. Michal Kaplánek, Th.D. MÍSTO SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKY V KONTEXTU VĚDY I PRAXE ¢Terminologický problém (teorie – praxe) —Používání stejného pojmu pro vědu i praxi, podobně jakou třeba u sociální práce a pedagogiky volného času —Varianty: sociální pedagogiky – (sociální) výchova – sociální edukace (???) ¢Problém zaměření a uplatnění —cílové skupiny soc.ped. praxe ¢Vymezení v rámci „věd o člověku“ —Předmět – cíle – metody DVĚ POJETÍ SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKY ¢Užší pojetí: předmětem zkoumání jsou sociální problémy vznikající v souvislosti s chudobou, nezaměstnaností, sociálními deviacemi atd. ¢Širší pojetí: navazuje na původní myšlenku německé sociální pedagogiky; jde o posilování pozitivních složek životního způsobu, a to především prostřednictvím výchovy a vzdělávání HISTORICKÝ POHLED NA SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKU ¢Předchůdci sociální pedagogiky: —Johann Heinrich Pestalozzi (1746-1827) —Johann Hinrich Wichern (1808-1881) ¢v roce 1844 použili v německé literatuře pojem „Sozialpädagogik“ (sociální pedagogika) nezávisle na sobě dva pedagogové Friedrich Adolph Diesterweg (1790-1866) a Karl Mager (1810-1858). ¢Pojem se naplno prosadil až ve 20. století ¢Zakladatel Paul Natorp JOHANN HEINRICH PESTALOZZI ¢1746-1827 ¢švýcarský pedagog ¢výchova „maminčiny kuchyně“ – rodinnost ¢prázdninové tábory (Freizeiten) v Iferten Johann_Heinrich_Pestalozzi-e1392141583962 JOHANN HINRICH WICHERN (1808-81) ¢Wichern založil r. 1833 výchovné zařízení „Rauhes Haus“. Při svých aktivitách se snažil nepomáhat pouze mladému člověku, ale především jeho rodině, jakožto přirozenému společenství, do nějž člověk vrůstá. ¢Jeho cílem bylo „udržet křesťansky motivovanou soukromou dobročinnost“. Johann_Hinrich_Wichern ZAKLADATEL NĚMECKÉ SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKY ¢O „sociální pedagogice“ se začalo psát v polovině 19. století, protože školní pedagogika nepřipravovala dostatečně na život ve společnosti ¢ ¢Zakladateli sociální pedagogiky (Paul Natorp, 1854-1924) šlo o vzájemný vztah mezi výchovou a společností Paul_Natorp SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKA JAKO PRAXE - CÍL ¢ Cílem sociálně výchovného působení je jedinec, který se dovede zapojit do života společnosti tím, že se naučí sociálně očekávanému chování, rolím, které v dané situaci mají přijatelnou formu a jsou žádoucí. Zároveň se jedinec má stávat postupně osobností. Očekávané jednání naplňuje vlastním, originálním způsobem. Rozvíjí své vlohy do podoby kompetencí. CÍLOVÉ SKUPINY SOCIÁLNĚ PEDAGOGICKÉ PRAXE ¢Původní intence německé sociální pedagogiky: cílovou skupinou jsou všichni – děti, mládež a dospělí; sociální (kolektivní) pedagogika měla doplnit to, co chybělo ve vzdělávacím systému k tomu, aby všichni mohli plně participovat na společenském životě, jednalo se o levicové sociálně reformní ideje ¢ ¢Zúžení cílové skupiny: koncepce sociální pedagogiky byla odpovědí na problém chudoby (Pestalozzi, Natorp); nadto se na přelomu 19. a 20. století začalo hledat (i ve střední Evropě) teoretické zakotvení pro Jugendhilfe a Jugendfürsorge CÍLOVÉ SKUPINY SOCIÁLNĚ PEDAGOGICKÉ PRAXE ¢Různá šíře pojetí: ¢děti, mládež a dospělí (všichni – „nejširší pojetí“) ¢děti, mládež a dospělí znevýhodnění ¢děti, mládež a dospělí se socializačními problémy ¢děti a mládež – znevýhodnění ¢děti a mládež se socializačními problémy (úžší p.) ¢děti a mládež (všichni – širší pojetí) ¢ ¢Problémy, které tyto koncepční rozdíly vytvářejí: nevyjasněný vztah se sociální prací a speciální pedagogikou POJETÍ SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKY VĚDA PRAXE Nauka o vztazích prostředí a výchovy Ovlivňování prostředí (vč. edukace informální a neformální) Věda o výchově člověka Výchova v rodině, ve školských a soc. institucích Věda o „pomoci člověku“ Pomoc všem věkovým kategoriím edukačními metodami Věda o deviacích sociálního chování Sociálně integrační pomoc a prevence SOC. PED. – NAUKA O VZTAZÍCH PROSTŘEDÍ A VÝCHOVY ¢Ústřední pojem: socializace (zavedl Durkheim) ¢Východiska: sociální psychologie, sociologie ¢Význam: vyžaduje analýzu prostředí, umožňuje pedagogické ovlivňování (skrze) prostředí ¢Riziko: sociální determinismus ¢ ¢Zástupci: Wroczynski, Baláž, Přadka, Kraus ¢Filosofická východiska: marxistická (sovětská) psychologie (Vygotskij), marxistický determinismus, příp. „sociologismus“ E. Durkheima SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKA ZAMĚŘENÁ NA PROSTŘEDÍ (V KONTEXTU POZITIVISTICKÉ VĚDY) ¢Předmět zkoumání (teorie) —Sociální aspekty vývoje a rozvoje osobnosti (Kraus), sociální integrace jedince, zvládání života, seberozvoj, sebepoznání (Poláčková) ¢Předmět reflexe (praxe) —Reflexe konkrétní sociálně výchovné činnosti s důrazem na prevenci a intervenci do socializačních procesů (Bakošová) ¢Předmět aplikace (rozvoj) —Pomoc při utváření optimálního životního způsobu (Kraus), hledání optimálních forem pomoci člověku, zejména tam, kde rodina a škola neplní svou funkci (Bakošová) SOC. PED. – NAUKA O VÝCHOVĚ (NA ZÁKLADĚ PEDAG. PSYCHOLOGIE) ¢Ústřední pojem: výchova jako educatio + formatio ¢Východiska: pedagogická psychologie ¢Význam: hledá konkrétní přístupy reedukace, resocializace, integrace ¢Riziko: rozvoj metod, které „svádí“ k manipulaci ¢Zástupci: J. Lukas, J. L. Mees, E. G. Skiba ¢Filosofické východisko: SOC. PED. – NAUKA O VÝCHOVĚ (NA ZÁKLADĚ FILOSOFIE VÝCHOVY) ¢Ústřední pojem: výchova jako educatio + formatio ¢Východiska: filosofie výchovy ¢Význam: důraz na „výchovu k lidství“ ¢Riziko: normativní etika, nedostatečný rozvoj konkrétních metodických postupů ¢Zástupci: Palouš, Svobodová, Strouhal, Pelikán, Mollenhauer ¢Filosofická východiska: inspirace z antiky a ze středověku, fenomenologie, personalismus, novokantovství ¢ SOC. PED. – VĚDA O POMOCI ČLOVĚKU ¢Ústřední pojem: sociální učení (dle Schillinga má svoji didaktiku) ¢Východiska: pedagogika ¢Význam: umožňuje metodicky uchopit např. otevřenou (nízkoprahovou) práci s mládeží ¢Riziko: konflikt s oborem sociální práce ¢Zástupci: Schilling, Bakošová, Hudecová ¢Filosofická východiska: SOC. PED. – NAUKA O DEVIACÍCH SOCIÁLNÍHO CHOVÁNÍ ¢Ústřední pojem: sociálně patologické jevy ¢Východiska: psychologie, sociologie ¢Význam: umožňuje realizovat „užší pojetí sociální pedagogiky“ ¢Riziko: konflikt se sociální prací, nevyjasněné vztahy s etopedií ¢Zástupci: Huppertz, Schnitzler, Gabura POTENCIÁL A MEZE DOSAVADNÍCH POJETÍ SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKY JAKO VĚDY ¢A) SP jako „věda o vztazích mezi prostředím a výchovou“ (Baláž, Přadka) ¢ + možnost výchovně ovlivňovat skrze prostředí ¢ – riziko sociálního determinismu ¢B) SP jako „věda se zaměřením na deviace sociálního chování“ ¢ + rozvoj pedagogických metod prim. a sek. prevence ¢ – přílišné zúžení sociální pedagogiky na „problémy“ ¢C) SP jako „nauka o výchově“, s důrazem na výchovu mimo vyučování ¢ + rozvoj pedagogických metod (cíle: socializace, rozvoj osobnosti) ¢ – ??? VÝZNAM SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKY ¢ V čem spočívá jedinečný přínos sociální pedagogiky? ¢Jedinečným přínosem sociální pedagogiky je edukační aspekt: sociálně výchovná činnost se nezaměřuje pouze na obnovu sociálního fungování, ale také na kultivaci osobnosti člověka a jeho vztahů ve všech dimenzích lidství (fyzické, psychické, sociální, spirituální). ¢Proto je přednostní oblastí sociálně výchovné práce pomoc škole, rodině a vůbec prostředí, v němž probíhá edukace (formální, informální, neformální). ¢Sociální pedagogika jako věda zkoumá podstatu prvků ovlivňujících výchovu (resp. celého systému) a vztahy mezi nimi; reflektuje edukační realitu sociálně výchovné práce a navrhuje praktické aplikace výchovných postupů. ¢ SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKA JAKO VĚDA O ČLOVĚKU ¢„Handlungswissenschaft“ (lidské jednání) ¢vědeckými metodami reflektuje praxi ¢vytváří a ověřuje teorie ¢ ¢ Předmětem je „lidské jednání“ související se socializací a osobnostním rozvojem jedince, jakož i všechny skutečnosti, jimiž je výchova podmíněna. ¢ (Kaplánek – vlastní shrnující definice) ZÁVĚR: PROČ „SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKA“? ¢Cílem je pomoc lidem: ¢v socializaci (jako v soc. práci) ¢v sociálním fungování (jako v soc. práci) — „sociální dimenze“ ¢Ale také ¢v prohloubení vlastní identity ¢v rozvoji osobnosti ¢ „pedagogická dimenze“ PŘESAHY SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKY ¢ Sociální pedagogika je transdisciplinární pedagogická disciplína. Využívá poznatků ze: ¢sociologie (struktura a dynamika sociálního prostředí, životní styl); ¢sociální psychologie (role, sociální status, malá sociální skupina, socializace se uskutečňuje mechanismy sociálního učení); ¢antropologie (pojetí člověka jako osoby); ¢filosofie a teologie (otázka smyslu života); ¢etiky (hodnoty, odůvodnění mravních norem) ¢pedagogiky (požadavek přijetí vychovávaného; otázka cíle výchovy; problematika vhodné motivace a kladení přiměřených požadavků; pedagogické zásady; metody a prostředky; analýza prostředí a vytváření výchovného prostředí. dějiny pedagogiky: prvky sociálně pedagogického myšlení; volnočasová pedagogika, zážitková pedagogika…)