•„ZP lze vymezit jako ztrátu nebo poškození určitého orgánového systému, v jeho důsledku dojde k narušení dané funkce“ (Vágnerová, 2014)  ( a co PECH, PAS atd.?)

•handicap – znevýhodnění, ke kterému dochází v důsledku postižení

•příčiny vzniku ZP – můžou se podílet genetické dispozice, ale i vlivy vnějšího prostředí

•vrozené (geneticky podmíněné) – ovlivňují ve větší míře vývoj dítěte, není pro dítě tak traumatizující, nezažilo jiný stav, v období dospívání si začíná uvědomovat svoji odlišnost a její nevýhody

•získané (kongenitálně získané) – představuje větší psychické trauma, jedná se o obrovský zásah do života, uvědomuje si svoji ztrátu, má problém se s tím vyrovnat, má však také výhodu dřívějších zkušeností

•bývá hodnocen jako člověk, který není odpovědný za svou nemoc

•má ze strany společnosti úlevy a privilegia

•pro zlepšení jeho zdrav. Stavu má udělat vše, co je v jeho silách jako pacient pokud nebude spolupracovat, společnost mu tato privilegia odejme

•změna zevnějšku, postoj je ovlivněn řadou faktorů, o kterých nerozhoduje, ve společnosti panuje řada předsudků

•významnou oporou je vlastní rodina pacienta, emocionální podpora, vyžaduje změny v provozu rodiny – ukazatel toho, že člověk je křehký a toto riziko může postihnout kohokoliv z nás

•závažná choroba může sloužit k posílení nebo k rozpadu rodinné soudržnosti, péče a kontakt s nemocným je velmi náročný a vyčerpávající

•Psychické zátěže mohou být příčinou fyzických nemocí, vlivy působí změnu emočního prožívání, déle trvající psychické zátěže – mohou vyvolávat či zhoršovat fyzické onemocnění

•Bio – psycho – sociální model příčin

•Biologické příčiny – aktuální tělesné stav (genetické předpoklady), v průběhu života dochází k proměně- nemoci, úrazy, životní styl

•Psychologické příčiny – typ osobnosti, typ temperamentu, souvislost odolnosti vůči zátěži, spoje a hodnocení životních situací, často lidé, jejichž emoční chování není výrazné, alexitimie – tzv. emoční analfabetismus, snížená orientace u jedince, méně adekvátně reaguje. Nebezpečné jsou takové emoce, které nemůže člověk projevit a reagovat. Důležité je i přijímání zátěžových emocí. Příčina- vnitřní konflikt – konflikt mezi dvěma skupinami hodnot, dlouhotrvající, často jako únik z dané situace, únik z aktuální a vyostřené situace, s nástupem tělesných obtíží se mu psychicky uleví.

•Sociální příčiny – rozmanitá role a funkce (škola, rodina, partnerské vztahy a vztahy na pracovišti)

Vrozené a raně získané postižení

•rodiče, rodina změní pohled na dítě, mohou mít dojem, že není třeba dále rozvíjet x přehnaná stimulace a péče = nedokáže si vybrat potřebné

•narušený rozvoj kognitivních procesů, percepce se vyvíjí odlišně

•vyvíjí se odlišně celá osobnost – závisí na tom, jak rodiče dítě přijmou, na styku výchovy, stimulaci, možnostech kontaktu s prostředím.

•s narozením postiženého dítěte získává rodina novou sociální identitu, sebepojetí každého člena je změněno (rodiče ztrácí roli rodičů zdravého dítěte, mohou hledat vinu u sebe)

•postoje rodičů postiženého dítěte -  mají tendenci směřovat k extrému – přehnané protěžování x nevšímavost, odmítání

•Fáze vyrovnání se s postižením dítěte

•fáze šoku a popření – může jí předcházet fáze nejistoty, kdy tuší, že něco není v pořádku, ale není to pojmenováno

•fáze bezmocnosti – nevědí, co mají dělat, kde hledat pomoc. Objevují se také pocity viny (obviňování rodičů, lékařů…)

•fáze postupného vyrovnávání a adaptace – zajímají se o podstatu postižení, prognózu; objevuje se úzkost, deprese, strach, hněv

•fáze smlouvání – je přechodným obdobím, rodiče akceptují postižení, ale mají tendenci získat alespoň malé zlepšení, když už není možné, aby se zcela uzdravilo

•fáze realistického postoje – rodiče začnou dítě brát takové jaké je – ano?  Z hlediska časového trvá dlouho, než se do této fáze dostanou, často se tak ani nestane

•Narození postiženého dítěte je zátěžovou situací také pro zdravé sourozence

•Může dojít k tomu, že rodina se plně věnuje postiženému dítěti a odhlíží od potřeb zdravého sourozence. Mohou u něj vzniknout pocity osobní nejistoty až méněcennost (např. se cítí vinen, že je zdravý). Dítě vnímá, že rodiče postiženému dítěti mnohé odpustí, rodiče ho někdy také zapojují do péče o sourozence – může překračovat jeho osobní zralost, utváření si ambivalentní vztah k postiženému sourozenci.

•V centru pozornosti je zdravé dítě, odhlíží se od postiženého dítěte – tím může docházet zbytečně k většímu narušení vývoje. Zdravé dítě dostává roli zachránce rodiny, jsou na něj kladeny vysoké nároky, je neerotizováno.

•Kojenec- základní potřeby bezpečí, jistoty = dítě není dostatečně přijímáno, rodiče k němu mají jiný vztah, důležitý v tomto období je zejména tělesný kontakt, kterým se mohou rodiče vyhýbat, pokud se jedná o viditelné postižení

•Batole - první emancipace a osamostatňování – odpoutání od matky, mobilita = u postižených dětí k tomuto nedochází, je narušen také vývoj řeči., dítě v tomto věku začíná být nápadné = definitivní potvrzení postižení

•Nástup povinné školní docházky - slouží jako potvrzení normality = často proto vyžadují integraci do běžné školy

•Speciální škola – odborníci, dítě se setkává s podobnými vrstevníky

•Běžná škola – rizika, že dítě tuto situaci nezvládne po psychologické stránce; dochází ke konfrontaci s většinovou společností; učitel může dítě posuzovat méně přísně, což má vliv na vztahy se spolužáky; často dochází k tomu, že dítě je trpěno, je na okraji třídní skupiny

•Dospívání – uvědomování si omezení v různých oblastech života, zvýšená kritičnost i sebekritičnost; období druhé emancipace – větší význam mají vrstevnické skupiny, nachází si partnera; MP jsou často spokojení v rodině, kde se orientují, ostatní postižení mají situaci ztíženou = problém přijetí do skupiny; důležité je, aby se jedinec zařadil v rámci profesní orientace, předprofesní přípravy a nalezení zaměstnání = zvýšení sebedůvěry, sebevědomí