Patopsychologie 2

Norma versus odchylka, pojetí patopsychologie

VYMEZENÍ NORMY
•norma x odchylka - vymezení psychické normality velmi obtížné
•nelze přesně určit - změna v čase, v závislosti na sociokulturním kontextu - např. tolerantnější k nápadným projevům chování, ale méně tolerantní ke školní neúspěšnosti
•Pevná hranice neexistuje, normalita může být posuzována podle mnoha různých kriterií v závislosti na okolnostech, které toto hodnocení vyžadují

Různá pojetí normy 
•Statistické pojetí normy – normální je jev, který je v dané společnosti nejčetnější, toto vymezení je přesné většinou, ale nemusí být z etického náboje považován za normální

Sociokulturní pojetí normality
•co daná společnost očekává, co považuje za normální (představy o kvalitě chování) – významná míra tolerance společnosti vůči odchylkám společnosti, stereotypy vůči lidem s handicapem (abnormální a nepřijatelné – je tak hodnoceno proto, že se vymyká běžnému očekávání)
•Uplatňuje se informovanost o projevech dané poruchy – často nechápání společnosti – zkreslený obraz na tuto problematiku

Skupinová norma (dílčí) – hodnocení závisí na konkrétním sociálním kontextu, platí pro určitou skupinu lidí (menší skupina-podle věku, náboženství), může se vymykat normě majoritní společnosti př. klasifikace na speciální škole versus běžných školách

Mediální norma – významnou roli mají veřejné sdělovací prostředky, prezentují něco jako standart (reklama, sociální sítě– svět je krásný, bez chyb a postižení), v období dospívání může ovlivnit myšlení k nežádoucímu směru, očekávání x realita

Norma jako ideál – optimální stav – motivační a stimulační význam – jedinec se snaží připodobnit nějakému ideálu – napodobuje či přizpůsobuje se svému ideálu (osobě)

Funkční pojetí normy – klade se důraz na plnění požadavků a očekávání, bez ohledu na to jakým způsobem je toto dosaženo (riziko zkreslení názoru na osobnost)
•Individuální norma – jak byl člověk vychováván, zkušenosti v životě, které nás formují a ovlivňují životní postoje a hodnoty jedince

Norma/y v čase
•faktor času a historický vývoj – více úrovní
•vývojem společnosti se vyvíjí normy (např. sexualita, rodičovství a rodina)
•důležité jsou vývojové faktory - ve smyslu vývoje jedince- vývojová stádia– názory a projevy dětí a seniorů jsou tolerovány, protože jejich kognitivní dovednosti a schopnosti ještě /už nejsou plně vyvinuty a funkční


Mechanismus vývoje psychických poruch
•Psychický vývoj -  standardní i abnormální - proces postupné proměny jednotlivých psychických funkcí i celé osobnosti - průběh závisí na individuálně specifické interakci vrozených dispozic a komplexu působení různých vlivů prostředí – multifaktoriální
• vývojové etapy – bez posloupnosti nedochází k vývoji jedince – např. vývoj motoriky – hrubá a pak jemná
•důležitým faktorem je zrání jedince, ale také jeho učení – vývoj je kvalitativní i kvantitativní změna


 
Bio-psycho-sociálně-spirituálního model  zdraví (WHO, ICF ,2001)




Prenatální vlivy
•tzv. faktory teratogenní - míra účinku je závislá v jakém období těhotenství působí a v jaké míře a jak dlouho (nejhorší do 3 měsíce), důležité je jak se dispozičně matka dokáže s těmito negativně působícími vlivy vyrovnat
•přenáší se mateřským organismem na plod, kritické jsou první tři měsíce těhotenství (v tomto období se vytvářejí důležité orgány, v tomto období jsou vlivy často neslučitelné se životem, biologické vlivy- choroby matky, chronická onemocnění, chemické vlivy - drogy, chemikálie, fyzikální vlivy- úrazy nebo radiace)


Dědičnost
•normální psychické vlastnosti se dědí polygenním způsobem – podílí se větší počet genů, které nesou stejnou informaci, jednotlivě by byly izolovány

Příčiny dědičnosti poruch psychických vlastností (typy):

•Porucha počtu/struktury chromozomů (chromozomální aberace)
  o  příčina závažnějších poruch, mnohdy nejsou slučitelné se životem
  o  dochází často v raném těhotenství k samovolným potratům
  o  Např. trizomie 21 chromozomu – Downův sy

•Porucha funkce jednoho genového páru
  o mutace v určité oblasti genu, která pak mění i jeho funkci
  o např. mnohá zraková a sluchová postižení; dystrofie – degenerativní svalové onemocnění

•Polygenní porucha – je vázán na společný účinek většího, přesně neurčeného počtu genů
•důležitá závislost na biochemických změnách v mozku


Postnatální vlivy
•komplex biopsychosociálních faktorů
•působí přímo nebo nepřímo (somatická nemoc / postižení)
•sociální vlivy
•primární je rodina, měla by plnit určité funkce ve vztahu k dítěti, měla by být zdrojem jistoty, poznává sociální role, rodina dítě vychovává, stimuluje, vytváří hodnotové stupně, ze začátku nekriticky přijímá informace z rodiny /model chování/, postavení dítě v celém rodinném systému, rodina ovlivňuje i v dospělém prostředí (domácí násilí, rozpad rodiny atd.)
•vrstevníci – dítě se začíná zapojovat do vrstevnických skupin – nejvýraznější zapojení v dospívání, budování identity mimo rodinu, jsou důležité i v dospělosti (pracoviště, zájmové aktivity, přátelské vztahy – slouží jako opora v případě nouze a problémů)
•klíčovou roli má škola (dítě je hodnoceno z hlediska výkonu a vystupování)
•v pozdějším věku i pracovní prostředí
•společnost jako taková – významná je lokalita, kde člověk žije (sídliště, menší město, venkov), mediální prezentace určitých společenských jevů, důležité je dosažené vzdělání (sebeprosazení), člověk během života sbírá různé zkušenosti (zátěžové situace – stimulují i motivují, ale mohou mít i blokační charakter – mohou být spouštěčem nějakého projevu)

Deprivace
•stav, kdy dlouhodobě a nedostatečně a nepřiměřeně není uspokojována objektivní potřeba (psychická, biologická potřeba), důležité je časové období, kdy se člověk s deprivační situací setká
•deprivace biologické potřeby – nedostatek jídla (extremní), nedostatek spánku nedostatek tekutin (dlouhodobě- může být za následek smrt), sexu
•stimulační deprivace (podnětová) – nedostatek podnětů ze svého okolí, nejsou variabilní a v žádoucím množství – nedostatečný rozvoj osobnosti – dítě se nedostatečně se rozvíjí (jeví se jako dítě mladší či dítě s MP/MR)
•kognitivní deprivace – pokud jedinec má málo podnětů pro své učení a znalostí - rozvíjí se kognitivní deprivace
•citová deprivace – absence spolehlivého citového vztahu (nejčastěji matka), negativně a nenapravitelně ovlivněna citová oblast jedince (k sobě samému, ale i ke svému okolí) – dítě není citově přijato
•sociální deprivace – nedostatek přiměřených kontaktů s lidmi (pohybově znevýhodnění, chronicky nemocní, izolace jedince v rámci rodinného prostředí)

Krize
•pojímá se jako narušení psychické rovnováhy v důsledku vyhrocení situace, selhání dosavadních adaptačních mechanismů – ukážou se jako nefungující, podnět ke změně, negativní prožitky, narušen pocit bezpečí, beznaděj, zoufalství, mění se způsob uvažování, cítí se neschopen ji zvládnout, jeho projevy nemusí být přiměřené ke zvládnutí krize
•je doprovázen negativními citovými prožitky, mění se uvažování a hodnocení situace

Faktory zvládání zátěžových situací
•Faktory a mechanismy zvládání zátěžových situací
•Míra odolnosti
•frustrační tolerance – stupeň odolnosti (resilience), faktory pomáhající zvládat situace, které v životě prožívá – jakým způsobem ji interpretuje a hodnotí (jak moc JE ohrožující). Jak ji on sám emočně prožívá (převažuje úzkost, obava).
•Zda se mu podaří udržet kontrolu – sám nebo s využitím podpory (přátelé, psycholog).
•Zda je dostatečně flexibilní (dokáže se vzpamatovat, neuplývá). Dokáže využít pro sebe všechny pozitivní impulsy, které jsou mu nabízeny. Neizoluje se od sociálního prostředí.
•Vrozené předpoklady
•Individuální zkušenosti
•Aktuální stav jedince
•Vývojová úroveň

Související pojmy
•Resilience/Odolnost
•Rizikové a protektivní faktory

Prezentace

Zajímavé odkazy

Chvála,V., Skorunka, D. (2017).2Bio-psycho-sociální přístup nabízí větší porozumění. PSYCHIATRIE PRO PRAXI / Psychiatr. praxi 2017; 18(1): 42–46https://www.psychiatriepropraxi.cz/pdfs/psy/2017/01/09.pdf

OMBUDSMAN – Veřejný ochránce práv (2020). Jak mluvit a psát o lidech a s lidmi s postižením. https://www.ochrance.cz/uploads-import/CRPD/Doporuceni/6-2020_doporuceni_media.pdf


Nápady k sebereflexi

Moje rizikové a protektivní faktory

Když se podívám na svůj dosavadní život jaké rizikové a protektivní faktory vnímám? Jaké faktory vnímám přímo u sebe a ve své osobnosti? Jaké rizikové a protektivní faktory přináší moje rodinné zázemí? S čím jsem se potkal/a ve škole, od mateřské školy až doposud? A co moje komunita, vrstevníci a širší sociální okolí?



Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše