Konsonanty češtiny Místo tvoření (= cíl pohybu aktivního artikulačního orgánu) labiální alveolární palatální velární laryngální bilabiální labiodent. prealveol. postalveol. Způsobtvoření okluzivy orální p b t d ť ď k ɡ ʔ explozivy Akustické/auditivní hledisko nazální m μ n ň ŋ sonanty semiokluzivy c ʒ č ǯ afrikáty konstriktivy f v s z š ž x h frikativy vibranty frikativní ř̭ ř r sonanty aproximanty centrální j laterální l Znělost (+ znělé, – neznělé) – + – + – + – + – + – + – + dolní ret hrot hřbet hlasivky jazyk Aktivní artikulační orgán nebo jeho část Poznámky • K přepisu je použita česká podoba fonetické transkripce. Pro tabulku, která užívá mezinárodní fonetickou transkripci IPA, viz http://www.phil.muni.cz/jazyk/files/fonetika/klas-hlasek-cestina.pdf . • U alveolárních konsonantů (= tvořeny přiblížením nebo kontaktem jazyka a dásní) je v češtině nutné rozlišovat, zda je přiblížení/kontakt v přední částí dásní (= prealveolární) nebo v zadní části dásní (= postalveolární). Rozdíl je důležitý pro odlišení např. [s] od [š]. • Centrálnost/laterálnost odkazuje na činnost jazyka, a proto je relevantní jen pro hlásky jím tvořené. V češtině je rozdíl v centrálnosti a laterálnosti využíván jen u aproximant, ostatní konsonanty jsou centrální. • Semiokluzivy, konstriktivy (frikativy), axproximanty a vibranty jsou všechny orální, tj. nazálnost je v češtině využita pouze u okluzív. • Ráz (laryngální/glotální okluziva, [ʔ]) je v tabulce zařazen pod orální okluzívy, ale okluziva orální to není! Orální znamená artikulováno v dutině ústní, ale ráz tvořen v dutině hrdelní. V tabulce je zařazen mezi orální okluzívy jen pro zjednodušení celé tabulky. Ráz je dále z principu jen neznělý, protože je tvořen tak, že jsou hlasivky zcela sevřené. Znělé hlásky jsou takové, při nichž hlasivky vibrují, což tedy se sevřenými hlasivkami není možné. • Hláska [μ] (labiodentální nazála) se objevuje jako varianta hlásky [m] např. ve slově tramvaj. Hláska [ŋ] (velární nazála) se objevuje např. ve slově banka. Hláska [ʒ] je znělá varianta hlásky [c]; kromě cizích slov jako kamikadze a několika slov citoslovečného původu (dzinkat) se s ní v češtině setkáme pouze jako výsledek asimilace znělosti (např. [leʒɡdo] leckdo). Podobně je [ǯ] znělým protějškem hlásky [č] a najdeme ji v přejatých slovech (džungle) a dále jako výsledek asimilace znělosti ([le:ǯba] léčba). Symboly [ř] a [ř̭̌ ] označují znělé a neznělé ř. Neznělá podoba se objevuje např. na konci slov jako keř nebo jako výsledek asimilace znělosti (např. nekuřte). Symbol [x] označuje první hlásku ve slově chalupa (tj. „ch“). Vokály češtiny Horizontální posun jazyka přední (anteriorní) střední (centrální) zadní (posteriorní) Vertikální posunjazyka vysoké (zavřené) i iː u uː středové e eː o oː nízké (otevřené) a aː Délka krátké dlouhé krátké dlouhé krátké dlouhé Zaokrouhlení rtů nezaokrouhlené (nelabializované) zaokrouhlené (labializované) Diftongy (dvojhlásky): ou̯ , au̯ , ɛu̯ Poznámky Z akustického/auditivního hlediska jsou všechny české vokály sonanty. Vysoké vokály bývají někdy označované jako „zavřené“ a nízké jako „otevřené“. U středových vokálů je také možné rozlišovat mezi středově zavřenějšími a středově otevřenějšími. Jelikož má čeština jen jeden typ středových vokálů, toto dělení není pro ně relevantní. Příklad klasifikace hlásek, které jsou vyslovovány ve slově žabky: [ž] = konsonant, znělá orální (centrální) postalveolární frikativa [a] = vokál, nízký střední nezaokrouhlený krátký [p] = konsonant, neznělá orální bilabiální okluziva/exploziva [k] = konsonant, neznělá orální (centrální) velární okluziva/exploziva [i] = vokál, vysoký přední nezaokrouhlený krátký Další příklady: [l] = konsonant, znělá prealveolární laterální aproximanta znělá, sonora [j] = konsonant, znělá palatální centrální aproximanta znělá, sonoro [č] = konsonant, neznělá post-alveolární (centrální) afrikáta znělá Poznámky Fonetická transkripce vychází z výslovnosti, nikoliv z pravopisu! Proto slovo žabky neobsahuje hlásku [b], ačkoliv se v jeho pravopisném zápisu objevuje stejné písmeno jako ve slově bába.