KOMUNIKACE OSOB SE SLUCHOVÝM POSTIŽENÍM
Komunikační systémy, které mohou osoby se sluchovým postižením v České republice využívat, byly poprvé vymezeny v zákoně č. 155/1998 Sb., o znakové řeči, který byl v r. 2008 novelizován - zákonem č. 384/2008 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob.
Tento zákon vymezuje celkem 10 komunikačních systémů osob se sluchovým postižením a s hluchoslepotou.
Tyto komunikační systémy se dělí do 2 skupin:
- český znakový jazyk
- komunikační systémy vycházející z českého jazyka (znakovaná čeština, prstová abeceda, vizualizace mluvené češtiny, písemný záznam mluvené řeči a další...)
Jednoruční prstová abeceda - ukázka:
Obouruční (dvouruční) prstová abeceda:
SPECIFIKA MLUVNÍHO PROJEVU U ŽÁKŮ/STUDENTŮ SE SLUCHOVÝM POSTIŽENÍM
ČESKÝ JAZYK V KOMUNIKACI ŽÁKŮ/STUDENTŮ SE SLUCHOVÝM POSTIŽENÍM
U jedinců se sluchovým postižením probíhá osvojování českého jazyka vždy s určitými odchylkami či překážkami. Řeč bývá vždy nějakým způsobem narušena, je třeba logopedická péče. To se pochopitelně promítá také do psané podoby českého jazyka. Psaná forma je pro osoby se SP abstraktnější než mluvená řeč. Nelze se opírat o situaci, mimiku, posunky a gesta spolumluvícího.
Při čtení a psaní se osoby se sluchovým postižením nejčastěji setkávají s následujícími obtížemi:
K motivaci ke čtení a rozvoji českého jazyka slouží například ZÁŽITKOVÝ či POJMOVÝ DENÍK.
Lze využít také úpravu textů i pracovních listů s ohledem na čtenářské schopnosti osoby se sluchovým postižením.