- Úvodní - na začátku rozhovoru výzkumník představuje svůj projekt a ujišťuje respondenta o anonymitě odpovědí, žádá o souhlas k účasti na výzkumu a případně i o svolení rozhovor nahrávat.
- Hlavní - tvoří páteř rozhovoru, neboť nabádají respondenta k odpovědím na otázky tvořící tematické jádro výzkumu (avšak pozor na sugestivní podobu hlavních otázek). Překládají témata z vědeckého jazyka do běžné řeči pro lepší srozumitelnost a možnost smysluplného vyjádření respondenta.
- Navazující - soustředí se na komentáře a promluvy respondenta, tazatel se doplňujícími dotazy snaží pochopit význam řečeného, zaměřuje se na specifická témata a myšlenky. Navazujícími otázkami nabýváme hloubky, detailu a jemných rozdílů výpovědí.
- Nepřímé - mají podobu projektivních otázek, které jsou hůře interpretovatelné, avšak skýtají projekci účastníka výzkumu do jiné role, což o ní a jiných lidech může vypovídat, a současně i o respondentovi mnohé odhalit.
- Dynamické - udržují během rozhovoru vzájemnou interakci mezi badatelem a respondentem. Jejich účelem je zachovat tok řeči a stimulovat účastníka k vyprávění.
- Ukončovací - uzavření interview by nemělo probíhat překotně, ani jej neodbýváme jednou větou. Můžeme při něm vysvětlit další směřování výzkumu a zdůraznit dodržení principu důvěrnosti (např. že respondenty uvedeme jen pod pseudonymem).
Tazatelské schéma
Pro kvalitu získaných dat je žádoucí se na rozhovor připravit. Dopředu bychom se měli seznámit s prostředím, kde se bude interview odehrávat. Dále je prozřetelné vytvořit si tazatelské schéma, jež obsahuje základní témata vycházející z hlavní výzkumné otázky, a k nim podotázky dotazující se na danou skutečnost. Témata můžeme volit na základě odborné literatury, analýzy dokumentů či pozorování. Pozorování a rozhovor jsou vzájemně provázané techniky kvalitativního výzkumu. Zkušený tazatel je zároveň pozorovatelem, který je citlivý k neverbálním projevům, k prostředí rozhovoru i ke svému vztahu s respondentem.
Ačkoliv je hloubkový rozhovor bezesporu výsledkem spolupráce výzkumníka s respondentem, jejich postavení při něm není mocensky souměrné. Tazatel přichází do nového prostředí za účelem provedení výzkumu, ježto respondent je poskytovatelem informací, tedy tím, kdo odpovídá. Asymetričnost role výzkumníka spočívá v tom, že rozhovor řídí, vybírá otázky a v optimálním případě konverzaci ukončuje. Do jisté míry strukturovanou konverzaci tazatel vede s pomocí hlavních, navazujících a pátracích otázek. Jejich výběr se liší podle typu designu, výzkumného záměru i průběhu rozhovoru.
Pro orientaci délka jednoho hloubkového rozhovoru bývá obvykle hodinu či hodinu a půl (ovšem délka rozhovoru s žáky základní školy by neměla přesáhnout 30 minut). Úvodní fáze konverzace s respondentem trvá zhruba 10-20 minut, hlavní fáze 30-40 minut a ukončovací by měla zabrat alespoň 5-10 minut.
Vytvořte vlastní tazatelské schéma s hlavní výzkumnou otázkou Jak třídu vede student učitelství?