Jako pozorování je ve výzkumné praxi označována činnost, kdy dochází ke sledování sociálních činností (lidí) a záznamu této činnosti (a následné analýze a vyhodnocení). Od běžného pozorování ho odlišuje také to, že běžné pozorování je pouze náhodné a selektivní (ve smyslu nezaměřenosti na jistou otázku). Obvykle je jako pozorování označováno tzv. zúčastněné pozorování. Zúčastněné pozorování je dlouhodobé systematické sledování aktivit přímo v terénu. Ve většině případů se pozorovatel nezapojuje do dění, pouze ho sleduje.

Mezi výhody pozorování patří: 

• chápání celkového kontextu, ve kterém se situace odehrává (na rozdíl od rozhovoru, kde nás uvádí dotazovaný);
• výzkumník může být otevřený a nemusí spoléhat na koncepty (větší flexibilita);
• možnost zachytit jevy, které nikdo nezmíní;
• nalezení nových jevů, které nebyly dány do vztahu;
• umožňuje zachytit situace, o kterých respondenti nechtějí/nemohou hovořit.

Pozorování můžeme rozlišovat podle různých kritérií:

přímé x nepřímé (zprostředkované)

• přímé pozorování - výzkumník sleduje osobně dané činnosti do archu nebo programu;
• nepřímé pozorování - výzkumník využívá svoje, nebo cizí (video)záznamy;

strukturované x polostrukturované x nestrukturované

• strukturované pozorování - častěji se objevuje v kvantitativním přístupu, soustředíme se na přesně stanovené a určené jevy a situace;
• nestrukturované pozorování -  jedná se o zhuštěný popis jednání, které není dopředu přesně určené, témata a otázky jsou vágně formulovány, aby byly otevřeny nenadálým situacím; analýza poznámek je součástí pozorování a formuje tak nová témata, která jsou dalšími vodítky;  

zúčastněné x nezúčastněné

• zúčastněné pozorování - pozorování, při kterém se výzkumník vyskytuje přímo ve zkoumané situaci, dochází tak k interakci mezi výzkumníkem a pozorovanými účastníky. Výzkumník už svou přítomností může situaci strukturovat a ovlivňovat, existují výzkumy, ve kterých se výzkumník zamaskuje (nevystupuje jako výzkumník). Při takovém způsobu může být výhodou lepší kontakt s respondenty (ve velmi vtipné podobě ve filmu Vrať se do hrobu!);
• nezúčastněné pozorování - pozorování, při kterém sledujeme situaci bez toho, aniž by pozorovaní věděli, jestli je pozorujeme, může se jednat i o způsob informování o určitých událostech (např. zpravodajství) .

 Možné chyby v pozorování: 

• haló efekt - tendence posuzovat dle prvního dojmu;
• chyby nesprávného zakotvení - jejich podstata spočívá v používání různě nastavených měřidel - chyba přísnosti, mírnosti nebo centrální tendence (snažíme se posuzovat všechny na střed);
• implicitní teorie osobnosti - pozorovatel si vytváří souvislosti na základě osobní zkušenosti, tyto souvislosti tam však nemusí být;
• logická chyba - všechny vlastnosti se neposuzují podobně - jenom ty, které pozorovatel označuje, že spolu logicky souvisí (což nemusí být pravda);
• efekt figury a pozadí - člověka vnímáme dle jeho sociálního nebo materiálního prostředí.