KRAJINA KOLEM NÁS
RVP PV
VZDĚLÁVACÍ CÍLE:
seznamování se světem lidí, kultury a umění, osvojení si základních poznatků o prostředí, v němž dítě žije
seznamování s místem a prostředím, ve kterém dítě žije, a vytváření pozitivního vztahu k němu
vytváření elementárního povědomí o širším přírodním, kulturním i technickém prostředí, o jejich
rozmanitosti, vývoji a neustálých proměnách
OČEKÁVANÉ VÝSTUPY
osvojovat si elementární poznatky o okolním prostředí, které jsou dítěti blízké, pro ně smysluplné a
přínosné, zajímavé a jemu pochopitelné a využitelné pro další učení a životní praxi
mít povědomí o širším společenském, věcném, přírodním, kulturním i technickém prostředí i jeho dění v
rozsahu praktických zkušeností a dostupných praktických ukázek v okolí dítěte
SLOVNÍČEK POJMŮ:
KRAJINA - definujeme jako část zemského povrchu s určitým reliéfem, kde se stýkají a vzájemně na sebe působí
horniny, reliéf, ovzduší, voda, půda, rostliny a živočichové a také člověk se svými výtvory a aktivitami. Každá
krajina má určitou polohu na povrchu Země, svérázný vzhled a vyznačuje se osobitým vývojem. Krajina vznikla
nejprve přírodními pochody, které vytvořily pohoří, nížiny, roviny nebo údolí. Tato původní přírodní krajina
byla postupně přeměněna činností člověka v kulturní krajinu. Vzhled krajiny tedy určují:
A) PŘÍRODNÍ SLOŽKY KRAJINY (vytvořila příroda): horniny, půda, vodstvo, ovzduší a organismy v krajině –
konkrétně se tedy jedná o skály, bažiny, řeky, rostliny, živočichy, kyslík.
B) KULTURNÍ (UMĚLÉ) SLOŽKY KRAJINY: všechny výtvory, vytvořené člověkem – konkrétně: sídla,
infrastruktura, těžba, průmysl, zemědělství, služby, atd..
Podle síly lidského vlivu rozdělujeme kulturní krajinu:
a) Přírodní krajina – místa, kde se zásah a vliv člověka projevuje minimálně, prakticky není znatelný.
b) Obhospodařovaná krajina – krajina lesů a pastvin, mírně využívaná člověkem
c) Obdělávaná krajina – pole, louky, rybníky – krajina ovlivněná a ovlivňovaná činností člověka.
d) Příměstská krajina – přechod mezi městy a volnou krajinou.
e) Městská krajina – typická hustou sídelní zástavbou, přírodním prvkem této krajiny bývají většinou pouze
městské parky.
f) Devastovaná (zničená) krajina – oblasti, zcela přeměněné činností člověka, jedná se například o bývalé doly
a plochy poškozené těžbou, které se však již k těžbě nevyužívají.
g) Rekultivovaná krajina – oblasti zcela přeměněné člověkem, místa, které byla zničená, a člověk je znovu
obnovil.
DEFINICE PRO DĚTI: krajina je všechno to, co vidíme kolem sebe, to, co vidíme z rozhledny.
MÍSTNÍ KRAJINA - prostředí bezprostředně kolem nás
KRAJINNÁ SFÉRA – planeta Země se skládá ve vertikálním směru z posloupnosti koncentricky uspořádaných
vrstev, tzv. geosfér. (viz obr.1). Krajinná sféra Země je systém vzájemného pronikání a spolupůsobení
atmosféry, hydrosféry, pedosféry, biosféry a zemské kůry (viz obr.2).
Obr. 1: Schéma geosfér planety Země, zdroj: https://slideplayer.cz/slide/3646608/
Obr.2: Schéma prvků krajinné sféry, zdroj:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Krajinn%C3%A1_sf%C3%A9ra#/media/Soubor:Landscape-sphere.jpg
Ve vertikálním směru pak lze krajinu členit dle nadmořských výšek:
a) Relativní nadmořská výšková členitost (tj. výška mezi nejnižším a nejvyšším bodem dané oblasti)
roviny, pahorkatiny, vrchoviny, hornatiny, velehornatiny
b) Absolutní výšková členitost:
nížiny (do 200 m n.m.), vysočiny (nad 200 m n.m.)
V horizontálním směru vyčleňujeme:
BIOMY – na zemi vyčleňujeme jednotlivá krajinná pásma viz obr. 3 (pouště, tropický deštný les, stepi, savany,
lesy a křoviny… ) na základě poměru mezi množstvím tepla a velikostí srážek. Jedná se o horizontální členění
krajinné sféry na Zemi, kdy od rovníku směrem k pólu klesá intenzita slunečního záření a zmenšuje se množství
dodávaného tepla. To má vliv na rozložení podnebných pásů a uspořádání dalších složek krajiny – půdy, režim
odtoku vody na souši, rozšíření rostlin a živočichů.
Obr.3: Rozšíření horizontálních biomů v krajinné sféře. Zdroj: Anděl, J.; Bičík, I., Bláha, J.D. (2019)
ČLOVĚK V KRAJINĚ
Neodmyslitelnou součástí dnešní krajiny je člověk a především jeho výtvory, které krajinu významně ovlivňují a
přeměňují. V průběhu historie se požadavky člověka na krajinu výrazně měnily – a s touto změnou šla ruku v ruce
i změna funkce a tváře krajiny. Prvotním využitím krajiny pro člověka byla krajina jako zdroj potravy, postupně
krajina jako zdroj materiálu, krajina jako místo bezpečného života, krajina jako zdroj surovin, prostor pro
rekreaci, možnost dopravy a v dnešní době se k těmto pohledům přidává i pohled na krajinu jako na předmět
ochrany přírody.
Člověk v krajině: pracuje, bydlí a odpočívá. Ve vztahu k území člověk své blízké i vzdálené okolí: využívá –
materiální, energetické a duchovní prostředky; přetváří – přírodní, hospodářské, společenské a duchovní
vlastnosti; obohacuje či ochuzuje; ohrožuje či je jím sám ohrožován.
METODICKÝ KOMENTÁŘ:
Děti by měli mít povědomí o rozmanitosti, vývoji a neustálých proměnách krajiny, ve které žijí. V průběhu
celého roku je vhodné zařazovat přírodovědné vycházky, s dětmi pozorovat krajinu, všímat si její rozmanitosti
a zároveň budovat pozitivní vztahy k prostředí a seznamovat děti se způsoby ochrany tohoto prostředí (viz
environmentální témata – recyklace apod.) Krajinu můžeme také pomocí různých materiálů modelovat či v ní
experimentovat.
ZÁKLADNÍ POMŮCKY:
Materiál Venkovní prostředí, materiál, který nabízí školka pro modelování krajiny (přírodní materiály, kostky,
cestičky, zvířátka a postavičky, krabičky a krabice atd.)
ODKAZ NA LITERATURU:
Lokoč, R., Lokočová, M. (2010): Vývoj krajiny v České republice.
http://www.lowaspol.cz/_soubory/KR_kniha.pdf
Kolektiv autorů Lipky (2012): Krajina v obrazech.
Kolektiv autorů Lipky (2012): Uzdravme krajinu.
Češková, A., Kvasničková, L. (2012): Za příběhem krajiny. Lipka.
Kolejka, J. (2013): Nauka o krajině. Geografický pohled a východiska. Praha: Nakladatelství Academia.
Kolejka, J. (2014). Nauka o krajině pro studující geografie magisterských učitelských oborů. Masarykova
univerzita.
Jančaříková , K (2010): Envinonmentální činnosti v předškolním vzdělávání. Praha: Raabe
Anděl, J.; Bičík, I., Bláha, J.D. (2019): Makroregiony světa. Praha: Karolinium.
Immerová, B.; Kimličková, J.; Lasáková, V. (2011): Praktická ekovýchova pre materské školy. Bratislava: Daphne.
DALŠÍ INTERNETOVÉ ZDROJE:
Projekt Krajina za školou: http://www.krajinazaskolou.cz/
Projekt Putování prostorem a časem: http://www.putovaniprostoremacasem.cz/
PŘÍKLADY AKTIVIT
POZOROVÁNÍ KRAJINY – VYCHÁZKA NA MÍSTO S VYHLÍDKOU
Druh aktivity: Slovní
Cíle: uvědomit si jednotlivé prvky, které tvoří krajinu, rozlišit přírodní a kulturní složky
Popis činnosti: Děti jdou na vycházku na místo s vyhlídkou (kopec, rozhledna, vysoká budova apod.). Pozorují
krajinu, vyjmenovávají, co všechno je součástí krajiny, kterou vidí, rozlišují prvky vytvořené přírodou (přírodní) a
člověkem (kulturní).
Materiál/pomůcky: co nabízí školka
Postup:
- děti jdou na určité místo s výhledem do okolí v okolí mateřské školy
- Dětem klademe otázky: Co vše v krajině vidíte? Jaké prvky vytvořil (postavil) člověk? Co vytvořila
příroda? Jak byste nazvali tuto krajinu? (město, vesnice, sídliště, les, louka…)
- Po návratu do školky se posadíme s dětmi v kruhu
- Vyzveme děti, aby každý jmenoval jednu věc, kterou viděl venku, upozorníme děti na to, že se
odpovědi nemohou opakovat.
- Děti se pak mohou rozdělit na 2 skupiny, podle toho, zda jmenovali prvky přírodní nebo kulturní
- Na závěr vyzveme děti, aby z hraček a stavebnic, které mají ve školce k dispozici vytvořili krajinu, v
které bude, co nejvíce prvků (přírodních/kulturních), které jmenovali. Výsledek zkontrolujeme,
nechybí tam něco?
Alternativa:
1) lze pozorovat také z okna školky
2) Při orientaci v okolí mateřské školy zařazujeme vycházky s různým cílem (podle podmínek školy) do
jednotlivých krajin
TYPY KRAJIN
Druh aktivity: slovní, výtvarná
Cíle: uvědomit si různé typy krajin a zásah člověka do těchto krajin
Popis činnosti: děti poznávají jednotlivé typy krajin (přírodní, městská, obhospodařovaná, devastovaná...) a
tvoří/ modelují vlastní krajinu z nabídnutých materiálů
Materiál/pomůcky: přírodniny, hračky co nabízí školka, kinetický písek, plastelína, krabice a různé krabičky,
krepový papír atd.
Postup:
- učitel ukáže dětem obrázky různých krajin (město, vesnice, hory, moře, pouště, průmyslová
krajina, těžební apod.)
- Vyzývá děti, aby popsali, co na obrázcích vidí, zda některou krajinu navštívili např. o prázdninách,
při návštěvě prarodičů apod.
- Vyzývá děti, aby se pokusili seřadit krajiny podle míry ovlivnění/zásahu člověkem
- Modelování krajiny: učitel zadá žákům, ať vytvoří krajinu, kde by chtěli žít, takovou, která by se jim
líbila
- Rozdá dětem krabice (výřez krajiny) nebo tác, na které budou krajinu tvořit, děti mohou pracovat
ve skupinkách
- Děti tvoří krajinu dle své fantazie, svou krajinu pojmenují
- učitel nabádá děti, aby v krajině nechyběl také člověk, zvířata, voda apod.
- na závěr se udělá výstava všech „krajin“, učitel dopíše názvy krajiny dle návrhu dětí
Obr.4: Ukázka obrázku venkovské krajiny. Zdroj: Immerová, B.; Kimličková, J.; Lasáková, V. (2011).
Alternativa: krajinu můžeme tvořit i venku – na pískovišti či na jiných prostranstvích
KRAJINY SVĚTA - "NA BAREVNÉ KRAJINY"
Druh aktivity: pohybová
Cíle: orientovat se v prostoru
Popis činnosti: děti pobíhají volně ve třídě, na znamení se vrátí zpět do své krajiny
Materiál/pomůcky: barevně odlišené krajiny (např. kruhy, kuželi apod.)
Postup:
- v herně rozmístíme na zem několik barevných krajin (domečků)
- děti se rozdělí a postaví ke svým domečkům (kruhům);
- na znamení se děti rozběhnou volně po herně, na další znamení se vrací do svých domečků;
- hru můžeme ztížit tím, že domečky (kruhy) přeměníme, zatímco děti pobíhají.
VODA V KRAJINĚ - TEČE VODA, TEČE SHORA (PODLE JANČAŘÍKOVÁ, 2010)
Druh aktivity: pokus/experiment, poznávací
Cíle: seznámit děti s vodou a jejími vlastnostmi v krajině, učit experimentovat
Popis činnosti: děti si hrají s vodou, tvoří tekoucí i stojatou vodu v krajině
Materiál/pomůcky: pískoviště, pet láhve, konvičky, kýbl s vodou nebo vodní zdroj
Postup:
- dětem poskytneme možnost hrát si s vodou
- pomocí vytvořených korýtek a cestiček nechávají téct vodu shora dolů, vytvářejí prameniště, vodní
meandry, ústí vod do rybníků, jezer, moří…
- nosí vodu v konývkách
- děti si mohou vytvořit lodičky a pouštět v korýtku, parník v moři apod.
- korýtka lze vytvořit pomocí např. ustřižených pet láhví
CESTA PŘES POTOK (PODLE IMMEROVÁ, KIMLIČKOVÁ, LASÁKOVÁ, 2011)
Druh aktivity: pohybová
Cíle: zdolávat překážky, orientovat se v prostoru, rozvíjet pohybové schopnosti
Popis činnosti: děti přecházejí přes potok, mohou stoupat pouze na „kameny“
Materiál/pomůcky: velké “kameny“ – např. pěnové kostky, papírové kameny apod.
Postup:
- po zemi rozložíme „kameny“
- dětem povíme, aby si představili, že všude okolo nich je voda, oni stojí na jednom břehu potoka a
potřebují se dostat na druhý břeh potoka, tak aby nespadli do potoka
- kdo stoupne do potoka, ze hry vypadává
RELIÉF KRAJINY - DO KOPCE A Z KOPCE (PODLE JANČAŘÍKOVÁ, 2010)
Druh aktivity: pohybová,
Cíle: rozvoj hrubé motoriky, pohybovat se v přírodním prostředí po terénních nerovnostech
Popis činnosti: děti si hrají v kopcovitém terénu
Materiál/pomůcky: žádné
Postup:
- děti dovedeme do kopcovitého terénu
- necháme, aby si spontánně hrály
- můžeme si zahrát známé hry – např. na babu, na honěnou apod.
VZORNÍK EKOSYSTÉMŮ (PODLE JANČAŘÍKOVÁ, 2010)
Druh aktivity: pokus/experiment, poznávací, výtvarná
Cíle: uvědomit si různorodost krajiny a povrchů země
Popis činnosti: děti si přinesou z vycházky otisk krajiny – svědectví různorodosti ekosystémů
Materiál/pomůcky: tvrdý papír, lepidlo (např klíh), velký papír - balící
Postup:
- na vycházku vezmeme lepidlo (klíh) a nastříhané papíry (karton)
- každé dítě dostane jeden papír, vybere si libovolné místo, na papír nanese lepidlo a otiskne zem
(papír položí lepidlem na zem)
- po návratu do školky všechny otisky nalepíme na velký balící papír a získáme tak vzorník otisků –
svědectví o různorodosti krajin